Litomyšl
Pomník Zdeňku Nejedlému

Socha byla odhalena v roce 1978 při příležitosti sta let od narození Zdeňka Nejedlého. Autorem je Jan Hána, sochař a bývalý rektor Akademie výtvarných umění. Městští zastupitelé dvakrát zvažovali, zda sochu odstranit, nejprve bezprostředně po roce 1989, podruhé v roce 2004. V obou případech se rozhodli sochu zachovat, přičemž v roce 1992 byla opatřena dodatečným nápisem od místního historika Milana Skřivánka. Nápis byl v roce 2004 obnoven a zvýrazněn.

Zdeněk Nejedlý (1878–1962), historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel, uznávaný pro svoji odbornou erudici a šíři svého záběru, zatracovaný pro svoji angažovanost ve prospěch komunistického režimu, podporu stalinismu a postupnou jednostrannou ideologizaci veřejně deklarovaných myšlenek.
Narodil se v Litomyšli do rodiny učitele a hudebníka Romana Nejedlého, významné osobnosti místního kulturního života. Vystudoval historii a estetiku na filozofické fakultě v Praze, habilitoval se v oboru hudební vědy. Na filozofické fakultě později také přednášel. Do veřejného života vstoupil především hudebními kritikami, které často nabíraly podobu nesmiřitelných polemik, v nichž vyzdvihoval určité autory oproti jiným (typicky Smetana proti Dvořákovi). V historii a kultuře pátral po pokrokových národních a lidových tradicích, jejichž zdánlivá přítomnost či absence mu byly kritériem jednoznačného hodnocení. Odsud také plynulo jeho celoživotní vyzdvihování husitství a národního obrození.
Po první světové válce akcentovaný zájem o sociální problematiku ho postupně přivedl do blízkosti komunistů, v nichž začal vidět dědice husitských a národněosvobozeneckých tradic. V meziválečném období se angažoval v řadě spolků levicových intelektuálů, založil a vedl časopis Var, předsedal Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem, byl členem Společnosti přátel Sovětského svazu. Sovětský svaz sám několikrát navštívil. V té době kromě veřejné a přednáškové činnosti připravil k vydání rozsáhle rozpracované monografie o Smetanovi, Masarykovi a Leninovi, k nimž všem choval velký obdiv. Styky udržoval i s rodnou Litomyšlí.
Po okupaci Československa Německem měl být zatčen gestapem, ale dostalo se mu nezvyklého privilegia ze strany sovětských zastupitelů, kteří se postarali o jeho převoz do Polska, odkud se dostal do Moskvy. Zde krátce po svém příjezdu vstoupil do KSČ. Získal místo profesora slovanských dějin na Lomonosovově univerzitě a na sovětské akademii věd, kromě toho se snažil udržovat kontakty s okupovaným Československem a západním i komunistickým exilem. V Sovětském svazu zůstal až do konce války.
Po návratu do Československa zastával řadu politických a veřejných funkcí: v letech 1945–1946 a znovu v letech 1948–1953 byl ministrem školství, v letech 1946–1948 ministrem ochrany práce a sociální péče, v roce 1953 krátce náměstkem předsedy vlády, posléze až do smrti ministrem bez portfeje, dlouholetým členem ÚV KSČ a v letech 1946–1954 i členem předsednictva ÚV KSČ, rovněž poslancem. Stál u zrodu Československé akademie věd v roce 1952 a byl jejím prvním předsedou. Až do své smrti byl také předsedou v roce 1948 založeného Svazu československo-sovětského přátelství.
Nadále propagoval propojení národněobrozeneckých a lidových tradic s budováním komunistické společnosti, tentokrát ovšem zcela v souladu s teorií třídního boje kladl důraz na ostrou polarizaci pokrokových a reakčních sil.
Poválečné zapojení Nejedlého do vrcholné politiky mohlo u řady intelektuálů a umělců vzbuzovat naděje, že skrze národní tradice bude udržena určitá kontinuita s předválečným obdobím. Mimo jiné byl jedním z hlavních organizátorů tzv. Jiráskovské akce, v roce 1949 se angažoval ve prospěch festivalu Smetanova Litomyšl, stál u obnovení Betlémské kaple. Také oficiální podpora a oslavné projevy řady umělců a kulturních činitelů vůči němu vyvolávaly dojem, že je jedním z uznávaných národních vůdců. Na druhé straně se jeho nadmíru časté veřejné vystupování, spojené s již nekritickou oslavou nově budovaného režimu, Sovětského svazu, sovětské vědy a kultury, ve své době staly zdrojem mnoha posměšných anekdot.

Nápis:

„ODMÍTÁM TY, KDOŽ SE ROZHODLI PRO / OSLAVU ČLOVĚKA, STEJNĚ TAK JAKO TY, / KDOŽ SE ROZHODLI JEJ TUPIT… MOHU / DÁT ZA PRAVDU JEN TĚM, KDOŽ / V ÚZKOSTECH HLEDAJÍ.“ B. PASCAL / ZDENĚK NEJEDLÝ / (1878–1962) / ROZMNOŽIL I POŠKODIL KULTURU / ČESKOU. PŘINESL POCTU I ÚHONU / RODNÉMU MĚSTU, JEŽ OCEŇUJE DOBRÉ / A ZAVRHUJE ŠPATNÉ JEHO SKUTKY. //

Fotografie

Adresa

Zámecká 496, 570 01 Litomyšl

GPS

49°52'13.690"N, 16°18'53.310"E

Místo

před základní školou v Zámecké ulici

Okres

Svitavy

Rok odhalení

1978, 1992

Literatura

- KŘESŤAN, Jiří: Zdeněk Nejedlý. Politik a vědec v osamění. Praha-Litomyšl 2012.
- KŘESŤAN, Jiří: Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého. Praha 1996.
- ČORNEJ, Petr – HANZAL, Josef – SVADBOVÁ, Zdeňka: Korespondence Zdeňka Nejedlého s historiky Gollovy školy. Praha 1989.
- ČERVINKA, František: Zdeněk Nejedlý. Studie s dokumentárními přílohami. Praha 1969.


Webové odkazy

svitavsky.denik.cz/kultura_region/serial-svitavskeho-deniku-literarni-toulky20110729.html

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru