Brnu jako druhému největšímu městu republiky věnujeme v místopisném členění samostatnou kapitolu, především z toho důvodu, že podobně jako v Praze se zde koncentruje paměťová kultura s širším dosahem pro celou Moravu.

V první řadě to platí pro instituce podílející se na represi padesátých let. Brno – vedle Prahy a Bratislavy – bylo sídlem Státního soudu (1948–1952), v jehož jurisdikci bylo posuzování trestných činů podle zákona na ochranu republiky, nalézala se zde vězeňská zařízení – vazební věznice na Cejlu, vyšetřovací věznice krajského velitelství Státní bezpečnosti v Příční a Orlí ulici, v brněnském krematoriu byly centrálně zpopelňovány ostatky popravených politických vězňů (Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951 z roku 2002). Věznice na Cejlu (zrušena 1956), kde byly do roku 1952 vykonávány tresty smrti, je jedním z pamětních míst, která jsou pro Brno a moravský region určující. O novou a významnější připomínku v podobě památníku (od roku 1993 osudy zde vězněných a popravených politických vězňů připomíná pamětní deska iniciovaná KPV, jejíž replika byla ve stejný den odhalena i na budově věznice v Příčné ulici) usiluje Občanské sdružení Paměť.

Významnou skupinu pamětních míst představují připomínky událostí spjatých s invazí armád Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a s demonstracemi u příležitosti prvního výročí okupace. Pamětní desky obětem srpnových událostí 1968 i 1969 doplňují pamětní místa odkazující k sebeoběti Jana Palacha (Masarykova univerzita, Divadlo Husa na provázku).

Brno a jeho městské části odhalily či revitalizovaly několik symbolických připomínek vztahujících se k době panování komunistického režimu, či komemorující oběti válek a násilí. Po vynucené demontáži prvního „skleněného“ památníku tří odbojů, který již při odhalení v roce 1999 nesl známky poškození (praskliny ve skle způsobil teplotní šok při dokončování prací na místě instalace), se ústředním brněnským pamětním místem, u něhož se konají pietní ceremonie, stal „pyramidový“ pomník tří odbojů před Krajským soudem z roku 2006.

Brno. Muzeum exilu

Brno Muzeum exilu

Dne 29. listopadu 2008 bylo otevřeno soukromé Muzeum českého a slovenského exilu 20. století, dokumentační a prezentační středisko věnované československému odboji. Expozice dokumentují vznik Československé republiky a exilové vlny 20. století. Bylo založeno Janem a Sabinou Kratochvilovými a spolupracuje s mnoha významnými osobnostmi i exilovými organizacemi. Muzeum je otevřeno na vyžádání.

Prohlédnout detail
Brno. Památník tří odbojů

Brno Památník tří odbojů

Památník věnovaný příslušníkům československého odboje za první a druhé světové války a členům protikomunistického odboje měl být největším skleněným pomníkem na světě, byl demontován v roce 2010. Monument byl zhotoven ze sto osmdesáti tun vrstveného skla, realizovaly ho Teplické sklárny. Tvořily jej tři mohutné klíny z nazelenalého vrstveného skla umístěné na kamenném podkladu, které symbolizovaly jednotlivé skupiny odboje. Skla nesla text Ludvíka Kundery. Při odhalení 22. prosince 1999 však v důsledku tepelného šoku sklo popraskalo. Na jaře 2006 Rada města Brna definitivně rozhodla o odstoupení od smlouvy s autorem Zdeňkem Makovským (podle jedné z variant obnovy poničeného pomníku se zamýšlelo obložit skleněné stěny kamenem). Nový pomník třem vlnám odboje byl odhalen na podzim 2006 před budovou soudu [viz Brno. Pomník tří odbojů]. Fotografie instalovaného památníku poskytla www.encyklopedie.brna.cz

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Albertu Havlíkovi

Brno Pamětní deska Albertu Havlíkovi

U příležitosti stého výročí narození Alberta Havlíka byla z iniciativy jeho rodiny 4. dubna 1992 umístěna na budově školy, kde působil, obdélná deska ze světlého umělého kamene s rytým nápisem. Albert Havlík (1892–1952) působil jako učitel a později ředitel obecné školy v Brně-Černovicích, kde v roce 1919 spoluzakládal sokolskou jednotu a stal se jejím prvním předsedou. Po druhé světové válce vstoupil do Československé strany národně socialistické a stal se členem brněnského zastupitelstva. Po zatčení v roce 1950 se ve vyšetřovací vazbě nervově zhroutil, byl převezen do psychiatrické léčebny, kde v srpnu 1952 zemřel.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Danuši Muzikářové

Brno Pamětní deska Danuši Muzikářové

Bronzová deska, obdélná na šířku, mírně vydutá ve zlatém řezu do symbolu československé vlajky, s postavou padajícího bojovníka v levém dolním rohu a rytým nápisem. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. V srpnu 1969, ve dnech prvního výročí intervence Československa demonstrovaly v ulicích Brna, ale také mnoha dalších českých a moravských městech desetitisíce především mladých lidí. Demonstrace byly nejen výrazem protestu proti okupaci země a trvající přítomnosti sovětských vojsk, ale velmi výrazně také proti politice nového, normalizačního vedení KSČ. To od dubna 1969, poté co Gustáv Husák vystřídal v čele strany Alexandra Dubčeka, stále zjevněji směřovalo k odbourání posledních zbytků reforem a svobod z období pražského jara a k úplné restauraci standardní podoby komunistického režimu. Husákovo vedení se také důsledně na potlačení očekávaných demonstrací u příležitosti výročí intervence připravovalo. Nasazeny byly nejen jednotky policie, ale také Lidových milicí (paramilitární, ozbrojené jednotky KSČ) a vyčleněné jednotky armády. Rozkaz byl potlačit nepokoje za každou cenu. Především v Praze [viz Praha 2. Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi], Brně [viz Brno. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi] a Liberci nabyly demonstrace velkého rozsahu a intenzity, velmi rezolutní a brutální byla reakce režimu. Při střelbě do demonstrantů bylo pět lidí zabito (z toho dva v Brně), desítky zraněny, tisíce zatčeny. V Brně proběhly intenzivní demonstrace 21. srpna, kdy odpoledne a večer demonstranti na určitou dobu ovládli části centra, stavěli barikády a pokoušeli se klást odpor zasahujícím represivním silám. Znovu se demonstrovalo i 22. srpna. Po oba dny se v ulicích ozývala také střelba. I když okolnosti úmrtí a zranění nebyly nikdy řádně vyšetřeny, je zřejmé, že nejčastěji byli původci střelby příslušníci Lidových milicí, kterým byla na rozdíl od vojáků vydána ostrá munice. 21. srpna padly první výstřely před 17. hodinou. Na tehdejším náměstí Rudé armády (dnes Moravské náměstí) byla asi v 18 hodin do hlavy smrtelně zasažena osmnáctiletá Danuše Muzikářová, dámská krejčová z Brna. Její otec Jaroslav Muzikář usiloval po roce 1989 o vyšetření případu a potrestání viníků, což se ovšem již nepodařilo. Také díky jeho úsilí byl případ Danuše Muzikářové medializován a její oběť se stala symbolem represí a násilí nastupujícího normalizačního režimu. Pamětní deska je umístěna poblíž místa, kde byla Danuše Muzikářová smrtelně zraněna.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Janu Patočkovi

Brno Pamětní deska Janu Patočkovi

Připomínku věnovanou českému filozofovi Janu Patočkovi odhalil 9. listopadu 2016 u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity její děkan Jiří Němec. Autorem kinetické pamětní desky, která zpodobňuje v závislosti na denní době otevírající a zavírající knihu, je výtvarník Matěj Smetana. Filozof Jan Patočka (1907–1977) působil na brněnské univerzitě v letech 1946–1948 a 1966–1968. V prvním období vedl semináře filozofie na nově zřízené pedagogické fakultě, zároveň přednášel i na filozofické fakultě v Praze. Kvůli politickému nátlaku s nástupem komunistického režimu v červnu 1948 z místa rezignoval (o rok později také na FF UK). V době politického uvolnění začal Jan Patočka v Brně znovu přednášet od podzimu 1966, tentokrát na filozofické fakultě. O rok později zde obhájil profesuru, po jmenování v roce 1968 přešel na pražskou univerzitu, odkud v roce 1972 odešel do nucené penze. S výukou pokračoval v rámci tzv. bytových seminářů. Zemřel 13. března 1977 v důsledku vyčerpávajících výslechů, k nimž byl opakovaně povoláván v souvislosti s Chartou 77, jejíž se stal mluvčím [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Jaroslavu Albínu Kvitovi

Brno Pamětní deska Jaroslavu Albínu Kvitovi

Pamětní deska je věnována knězi a oběti komunistického režimu P. Jaroslavu Albínu Kvitovi a zhotovila ji  firma Kamenictví Menhir a Dolmen a.s. Deska je obdélná na šířku, z leštěné žuly, se sekaným zlaceným písmem a byla odhalena 9. září 2001. P. Jaroslav Albín Kvita se narodil 15. května 1915 v Rybí u Nového Jičína. V roce 1926 nastoupil do juvenátu salvatoriánů ve Valašském Meziříčí, kde se rozhodl pro vstup do kongregace, zároveň zde studoval na gymnáziu. První sliby složil 8. září 1933 v Heinzendorfu a přijal řeholní jméno Albín. Po maturitě studoval filozofii a teologii na řádových školách v Německu. Věčné sliby složil 8. září 1936 a kněžské svěcení přijal v pasovské katedrále 29. června 1938. Do komunity salvatoriánů byl začleněn v Brně-Husovicích v létě 1939 a po dokončení teologie v brněnském kněžském semináři v roce 1939 začal působit ve farnosti v Husovicích jako kaplan, vyučoval náboženství, věnoval se mládeži. Po válce se stal členem Orla a orelskou mládež formoval a vedl. V letech 1945–1948 byl členem lidové strany a pracoval i v místním zastupitelstvu. Po likvidaci mužských klášterů Státní bezpečností v dubnu 1950 byl P. Albín převezen se spolubratry do soustřeďovacího kláštera v Oseku a v roce 1951 přemístěn do internačního tábora v Želivu [viz Želiv. Památník internovaným kněžím a řeholníkům; Praha 2. Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic]. Po propuštění v roce 1955 nesměl vykonávat kněžské povolání. I bez státního souhlasu tajně organizoval jako kněz náboženský život. V souvislosti s celorepublikovou razií StB proti salvatoriánům byl 28. června 1961 s dalšími bratry zatčen a vyšetřován ve vazbě v Ostravě. Během vyšetřování se vážně zhoršil jeho zdravotní stav a propukla u něj leukémie. Dne 23. srpna jej převezli už v kritickém stavu do vojenské nemocnice sv. Anny v Brně. V důsledku tříměsíčního vězení a mnohahodinových výslechů po převozu do nemocnice 10. září 1961 zemřel, pohřben byl v rodném Rybí.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Josefu Korbelovi

Brno Pamětní deska Josefu Korbelovi

Obdélná akrylátová deska s černými rytými písmeny, s mapou České republiky a vloženým znakem Armády spásy, od níž je vlevo umístěn zlatě rámovaný barevný fotografický portrét J. Korbela byla odhalena 27. října 1997 u příležitosti 5. výročí otevření azylového domu ve vstupní hale budovy Armády spásy, která nese jeho jméno. Josef Korbel se narodil 17. ledna 1907 v Praze. Vyrůstal v Přelouči, kde jeho otec vlastnil továrnu na zemědělské stroje. Do Armády spásy vstoupil v roce 1925. Práci v ní se věnoval celý svůj život. V Československu působil v Kladně, Praze, Plzni, Ostravě a Brně.  Na konci 40. let se s celou rodinou chystal k odjezdu na misii do Jižní Afriky. V říjnu 1949 krátce před odjezdem byl Josef Korbel zatčen a uvězněn. Byl obviněn z šíření nepřátelské náboženské propagandy. V zinscenovaném procesu byl odsouzen na dvanáct let vězení. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako řidič tramvaje. V roce 1968 odešel do exilu. Od roku 1969 společně s manželkou Ernou působili v různých funkcích v Armádě spásy ve Švýcarsku, ve Spojených státech amerických, v Austrálii, na Novém Zélandu, na Karibských ostrovech a na Havaji. Po smrti své ženy žil Josef Korbel v USA. V 80. letech mohl krátce navštívit Československo. Po sametové revoluci žil v Praze. V roce 1992 bylo v Brně v rámci projektů Armády spásy založeno Centrum sociálních služeb Josefa Korbela. Josef Korbel zemřel roku 2002.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Brno Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Pamětní místo připomíná bronzová obdélníková deska se symbolikou padlého na stylizované čs. vlajce s rytým textem umístěná na betonovém podstavci tvaru ležícího hranolu. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Šestnáctiletý učeň v ZKL (dnes Zetor) v Brně-Líšni Josef Žemlička byl zastřelen 21. srpna 1968 v 8.40 hodin nedaleko čerpací stanice v Jihlavské ulici, když se sovětští vojáci výstražnou střelbou snažili zabránit v jízdě projíždějícímu motocyklistovi. Pohřeb za velké účasti veřejnosti se konal 26. 8. 1968 v Omicích [viz Omice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Petru Křivkovi

Brno Pamětní deska Petru Křivkovi

Pamětní deska na budově základní školy je věnovaná Petru Křivkovi (1897–1951), příslušníku prvního i druhého odboje, jenž se stal obětí komunistické justice. Autorem desky je architekt a sochař Karel Volavý, její odhalení 28. října 1997 inicioval a finančně podpořil syn Vladimír, který žije v USA. Deska je obdélná na šířku, z leštěné žuly, s plasticky vystupující bustou na bronzové plaketě a černým rytým písmem. Tzv. akce Tábor, v jejímž rámci byl Petr Křivka [viz Kobylí. Pamětní deska Petru Křivkovi] zatčen a odsouzen, byla v roce 1956 přešetřována inspekcí ministerstva vnitra a generální prokuraturou na základě podezření o nezákonnosti některých postupů Státní bezpečnosti. Vyšetřování zjistilo, že Státní bezpečnost infiltrovala skupinu kolem Křivky již ve fázi hledání kontaktů, tj. dříve než začala vyvíjet jakoukoli faktickou protirežimní činnost. Pak z ilegální skupiny cíleně vytvořila rozsáhlou volavčí síť, a to prostřednictvím agenta-provokatéra, jímž byl sám řídící důstojník StB Vlastimil Procházka alias „kapitán Willy“. On a jeho podřízení rozšiřovali skupinu o další desítky osob, vyzývali ke shromažďování zbraní (v některých případech je i sami dodávali) a ke zpravodajské činnosti pro zahraničí (zprávy, které nikdy nebyly předány), a to do té míry, že bez jejich intervencí skupina víceméně žádné aktivity nevyvíjela. Výsledkem „vyšetřování“ případu Státní bezpečností, která od srpna 1949 přistoupila k zatýkání, bylo 179 odsouzených. Zpráva generálního prokurátora konstatovala, že pokud by soud zohlednil podíl StB na jejich aktivitách, nemohli by obžalovaní být odsouzeni za velezradu a vyzvědačství, nýbrž jen za spolčení (či „nedokonaný“ čin velezrady a vyzvědačství) s výrazně nižšími tresty. Obnovení řízení však prokurátor vzhledem k již vykonaným trestům smrti v případě Petra Křivky a Rudolfa Pohla označil za „neúnosné“ a navrhl, aby z 62 odsouzených, kteří byli v té době stále vězněni, bylo 18 podmínečně propuštěno na svobodu a 36 navrženo k prezidentské milosti. Trestní postih příslušníků Státní bezpečnosti nenavrhl s odůvodněním, že tito příslušníci byli již odsouzeni v souvislosti s vyšetřováním nezákonných postupů v jiné kauze v roce 1953. Žádný postih se nedotkl ani tehdejšího prokurátora a soudců – podle zprávy prokurátor žalující v případu Křivka a spol. sice o zapojení StB věděl, ne však ve smyslu provokace (o této skutečnosti se měl dozvědět v roce 1952) a soudci o „operativním pozadí“ nevěděli vůbec.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska politickým vězňům

Brno Pamětní deska politickým vězňům

Pamětní deska z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem umístěná na symbolickou kovovou vězeňskou mříž je věnovaná vězněným a popraveným československým politickým vězňům po únoru 1948. Byla odhalena 28. března 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů na budově bývalé věznice. Jejím autorem je Hubert Jungmann. Nedlouho po odhalení byla polita hnědou barvou, její oprava byla provedena v roce 2011. Věznice na Cejlu byla až do jejího zrušení v roce 1956 krajskou soudní věznicí a v letech 1948–1952 také spádovou věznicí brněnského Státního soudu i místem výkonu absolutních trestů [viz též Brno. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951]. V 50. letech prošly touto věznicí stovky politických vězňů odsouzených za trestné činy proti státu (velezrada ad.) či proti vnější a vnitřní bezpečnosti státu (vyzvědačství, sabotáž ad.).

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska politickým vězňům II

Brno Pamětní deska politickým vězňům II

Pamětní deska, jejímž autorem je Hubert Jungmann, byla odhalena 28. března 1993 na budově bývalého Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Vyšetřovací vazby StB v Příční a Orlí ulici v Brně byly vedle ústřední vazební věznice na Cejlu [viz Brno. Pamětní deska politickým vězňům] místem utrpení politických vězňů 50. let. Obě pamětní desky stejné podoby iniciovala Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Brno Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Pamětní deska je věnována redakci revue Akord a českému básníku, novináři a redaktoru Janu Zahradníčkovi (1905–1960), který v ní působil. Pamětní bronzová deska, jejímž autorem je Otmar Oliva, je obdélná na výšku, a byla odhalena z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 6. října 2000. Nápis je uprostřed rozčleněn středovým plastickým reliéfním pásem s motivem přírody, provazců a ostnatého drátu. V dolní hraně desky je plastický znak Brna vystupující mimo desku. Revue Akord, měsíčník pro literaturu, umění a život, katolicky orientovaný časopis založený v roce 1928 redigoval Jan Zahradníček během 40. let. Poslední číslo revue Akord vyšlo v únoru 1948 a poté bylo vydávání z politických důvodů zastaveno. Na předúnorové ročníky navázal stejnojmenný časopis, jehož dvě čísla vyšla ještě jako samizdat v roce 1989 pod redakcí Zdeňka Rotrekla.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi

Brno Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi

Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi byla odhalena v roce 1997 ve vstupní hale Zemského domu, dnes sídla Ústavního soudu. Bronzová obdélná deska půlená reliéfem ostnatého drátu s plastickým nápisem je věnována poslanci Národního shromáždění a tajemníku Svazu lidových zemědělců. Rostislav Sochorec (*1900) se stal jednou z prvních obětí únorových událostí spojených s politickou perzekucí nekomunistických představitelů. Byl zatčen Státní bezpečností 23. února 1948 na zasedání Jednotného svazu českých zemědělců v Praze. Z vyšetřovací vazby byl převezen do uzavřené části psychiatrické léčebny v Brně, kde za nevyjasněných okolností zemřel. Podle oficiální verze se tak stalo 13. května 1948, kdy se měl Rostislav Sochorec oběsit. Pohřeb se konal ve Starém Městě u Uherského Hradiště, odkud pocházela jeho rodina. Pohřební průvod se stal tichou protikomunistickou demonstrací. Úmrtí bylo předmětem vyšetřování v roce 1968 a po roce 1990 Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, avšak pro nedostatek důkazních materiálů a svědectví vyšetřovatelé nedospěli k jednoznačným závěrům.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Rudolfu Spazierovi

Brno Pamětní deska Rudolfu Spazierovi

Deska je věnována Rudolfu Spazierovi, starostovi města Brna v letech 1935–1939, politickému vězni v období nacistické okupace i komunistické diktatury. Deska je obdélná na šířku, s rytým hnědým písmem a k jejímu odhalení došlo v roce 1992 na zámecké budově v Medlánkách, kde se doc. Spazier narodil. Rudolf Spazier (1887–1963), funkcionář národně socialistické strany, se po roce 1945 politického života nezúčastnil. Přesto byl v 50. letech obviněn z ilegální činnosti čelných funkcionářů nekomunistických stran na Brněnsku. Byl zatčen v březnu 1955 a odsouzen v září téhož roku k sedmi letům vězení. Spazier se k činnosti, z níž byl obviněn, nepřiznal a proces nebyl nijak medializován. V srpnu 1959 byl podmínečně propuštěn. Zemřel v roce 1963, soudně rehabilitován byl v roce 1970.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska sběrného tábora nucených prací

Brno Pamětní deska sběrného tábora nucených prací

Trachytová deska s ozdobnými bronzovými hřeby v rozích připomíná brněnský sběrný tábor nucených prací. Jejím autorem je výtvarník Milivoj Husák a byla odhalena v roce 1995. Nenachází se přímo na autentickém místě, neboť budova v Lidické ulici č. 63, v níž od roku 1841 sídlila tzv. donucovací pracovna, byla v roce 1960 zbořena a majitel nové budovy s instalací desky nesouhlasil. Ve zdejším sběrném táboře byli soustřeďováni muži přikázaní k nucené práci z brněnského a jihlavského kraje a z části okresů olomouckého a zlínského (gottwaldovského) kraje a poté odesíláni do jednotlivých táborů [viz Brno. Pomník obětem táborů nucených prací].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému

Brno Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému

Pamětní deska československému armádnímu generálovi Sergeji Vojcechovskému (1883–1951) byla odhalena z iniciativy Výboru „Oni byli první“ 18. prosince 2003 na budově bývalého Zemského vojenského velitelství. Bronzovou desku s plastickým nápisem zdobí lipová ratolest. Generál ruského původu, od roku 1922 československý občan, patřil k významné komunitě ruské meziválečné emigrace, jejíž příslušníky sovětské bezpečnostní orgány v rámci osvobozování československého území Rudou armádou v roce 1945 zatýkaly a odvlékaly do Sovětského svazu. Jsou považováni za první oběti politiky československých komunistů [viz Praha 6. Pamětní desky osobám nezákonně odvlečeným do sovětských gulagů, prvním obětem komunistické totality v Československu]. V roce 1997 byl generál Vojcechovský vyznamenán im memoriam Řádem bílého lva [viz Praha 1. Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Brno Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Bronzová deska je obdélná na šířku, mírně vydutá do symbolu československé vlajky, s postavou padajícího bojovníka v levém dolním rohu a rytým nápisem. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Stanislav Valehrach byl smrtelně raněn střelou vypálenou nejspíše příslušníky Lidových milicí v Orlí ulici v centru Brna asi v 17.30 21. srpna 1969, v den prvního výročí okupace [viz Brno. Pamětní deska Danuši Muzikářové].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Brno Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Pamětní deska obětem komunistické represe Vysoké školy zemědělské v Brně byla umístěna na pamětní reliéf obětem nacistické okupace v období 1938–1945. Pamětní deska, která byla odhalena v roce 1994, je obdélná na šířku, s motivem reliéfního ostnatého drátu v prostředním poli a plastickým nápisem na obou bočních polích. Tomáš Čep (1888–1959), bibliograf, folklorista, knihovník, literární historik, sběratel lidových pohádek a písní se stal v roce 1935 prvním docentem sociologie venkova na VŠZ. Byl vězněn za nacistické okupace i za komunistického režimu. Zemřel ve věznici Leopoldov (Slovensko).

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Velenu Fanderlikovi

Brno Pamětní deska Velenu Fanderlikovi

Bronzová pamětní deska byla odhalena 8. května 1995 a kromě nápisu má ve svém středu skautský znak – lilii. Je umístěna na domě, ve kterém žil Velen Fanderlik, jeden z čelných představitelů českého skautingu. Velen Fanderlik (1907–1985) vyrůstal v Brně, kde se pod vlivem otce začal věnovat skautingu jako člen a později vedoucí, kdy s bratrem organizovali Lesní školu pro skautské vedoucí. V roce 1929 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v Brně si otevřel advokátní praxi. Mezi lety 1937–1939 působil jako docent táboření a skautingu na Tělovýchovném ústavu Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1939 emigroval do Francie a vstoupil do československé zahraniční armády. Po příchodu do Anglie pracoval v právním oddělení exilového ministerstva obrany a i při této práci se věnoval skautingu – pořádal besedy a výstavy pro veřejnost, pomáhal vytvářet skautské oddíly mezi dětmi emigrantů. Po skončení druhé světové války se jako vojenský prokurátor účastnil procesu v Norimberku a stal se starostou Junáka (1946–1948). Byl také členem mezinárodních skautských organizací. V roce 1948 znovu emigroval do Anglie a poté do Kanady, kde žil až do své smrti v roce 1985. I po odchodu z Československa organizoval, reprezentoval a vedl československé skautské hnutí, mj. v pořadech Radia Svobodná Evropa, při mezinárodních setkáních, v korespondenci s exilovými organizacemi. V současnosti existuje občanské sdružení Skautský oddíl Velena Fanderlika, které zastřešuje družiny oldskautů z celé České republiky i ze zahraničí.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Brno Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Bronzová deska, čtvercová ve tvaru československé vlajky s rytým textem v klínu vlajky je umístěná na kamenné podložce. Autorem desky, která byla odhalena 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Pamětní deska se nachází poblíž místa tragédie. Třicetiletý Viliam Debnár vezl 21. srpna 1968 asi v 16 hod. automobilem svého malého syna. Když mu sovětská hlídka dala znamení červeným praporkem, domníval se zřejmě, že je průjezd po silnici zakázán, otočil vůz a chtěl se vrátit směrem do Brna. Sovětský voják ale na automobil vystřelil a Viliam Debnár byl okamžitě zabit. Sovětští vojáci pak po dlouhou dobu k automobilu nikoho nepustili, stříleli i po zdravotnících a pětileté dítě muselo určitý čas zůstat bez pomoci s mrtvým otcem.

Prohlédnout detail
Brno. Plastika „Jan Palach

Brno Plastika „Jan Palach"

Plastika, jejímž autorem je exilový sochař Josef Randa, byla na podestě třetího podlaží budovy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity instalována v roce 1990 jako dar Československého sdružení v Kanadě ve Winnipegu. Na kamenném podstavci vsazeném do zdi je umístěna dřevěná patinovaná plastika – hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů, na okraji pochodně je plasticky vystupující text. Je koncipována v duchu toho, jak Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] zamýšlel svůj čin: stát se symbolickou pochodní k svobodě vlasti.

Prohlédnout detail
Brno. Plastika posmrtné masky Jana Palacha

Brno Plastika posmrtné masky Jana Palacha

Plastika, jejíž autorkou je sochařka Pavla Kačírková, byla dočasně instalována 15. ledna 2014 při příležitosti 45. výročí upálení Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. K jejímu plánovanému stálému umístění v budově divadla Husa na provázku z důvodu zcizení artefaktu již nedošlo. Z plsti vyřezanou masku podle tvaru hlavy Jana Palacha, následně ponořenou do hliníku a zapálenou vytvořila autorka původně pro Sokol Brno I.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Brno Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Pamětní místo je věnováno básníku a novináři Janu Zahradníčkovi (1905–1960), který zemřel na následky věznění za komunistické totality, a dalším obětem nesvobody v letech 1948–1989. Autorem pamětního místa je Jan Šimek. Pomník „Znamení“ byl odhalen z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 17. ledna 1995, v den 90. výročí narození a 35. výročí smrti básníka. Nachází se v rohu terasy, kde je v oblouku z přírodních kamenů ležících na zemi vztyčen symbolický kříž z kamenů, z nichž na jednom je tmavý rytý nápis. K pomníku patří dvě kamenné desky s nápisy, které jsou zasazeny nad sebou do zdi. Pamětní místo bylo dodatečně doplněno žulovým kvádrem se dvěma deskami, který byl v rámci rekonstrukce Kapucínských zahrad v roce 2014 nahrazen kamennou deskou s nápisem. V roce 2012 byly v nedaleké Havlově uličce na opěrné zdi osazeny tři kamenné desky s texty významných brněnských básníků Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka. Jan Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 v Mastníku u Třebíče [viz Mastník. Busta Jana Zahradníčka]. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Třebíči začal v roce 1926 studovat germanistiku na Filozofické fakultě UK, pak změnil obor a absolvoval knihovnictví. Věnoval se básnické tvorbě, překládal, své texty uveřejňoval v mnoha literárních časopisech. V roce 1945 se přestěhoval s rodinou do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství, redigoval křesťansky orientovaný časopis Akord [viz Brno. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi]. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů, v roce 1951 byl zatčen a souzen s dalšími patnácti katolickými intelektuály v Brně 2. až 4. července 1952 ve vykonstruovaném procesu, který nesl v obžalovacím spise název „Václav Prokůpek a spol.“ a byl pokračováním pražského procesu „Kepka a spol.“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi; Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi]. Jan Zahradníček byl odsouzen na třináct let těžkého žaláře, který odpykával ve Znojmě [viz Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi], na Mírově a v Leopoldově. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit. Teprve po amnestii v roce 1960 byl propuštěn a krátce na to, 7. října zemřel při převozu do nemocnice u obce Vlčatín [viz Vlčatín. Pamětní deska Jana Zahradníčka a Boží muka]. Jan Zahradníček byl pohřben v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována. Na jeho hrobu je instalován železný kříž vykovaný Alfrédem Habermannem podle návrhu architekta Jana Sokola. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován. V roce 1991 mu byl udělen in memoriam Řád TGM.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník době nesvobody

Brno Pomník době nesvobody

Pomník věnovaný obětem doby nesvobody byl odhalen na místě bývalého hřbitova v roce 1993. Jeho autory jsou Věra Janíčková a Vlastimil Břicháček. Pomník tvoří žulový kříž s reliéfním ztvárněním trnové koruny s okovy. V trávě před křížem je umístěna přikloněná kamenná deska s nápisem. V době pořízení fotografií byl bronzový reliéf ukraden.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem bojů za svobodu a demokracii

Brno Pomník obětem bojů za svobodu a demokracii

Pomník z tmavé leštěné žuly má tvar trojbokého jehlanu, na jehož špici je zlacený český lev ve skoku. Podstavec lemují bronzové lipové ratolesti a stuhy s nápisem.  Autorem pomníku je akad. sochař Otmar Oliva, který přiblížil jeho symboliku při slavnostním odhalení: „Tři odboje, tři ostré úhly, tři hrany, tři stuhy… tři příležitosti k zamyšlení.“ Pomník stojí v parčíku mezi budovou úřadu městské části a kostelem svatých Janů, na místě nacisty odstraněného pomníku obětem první světové války. Na znovuvybudování pomníku byla z iniciativy starosty městské části Brna-Bystrce Svatopluka Beneše vypsána veřejná sbírka. Odhalení, které proběhlo 28. října 2008, se zúčastnil také bývalý válečný letec Emil Boček.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Brno Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Pomník v brněnské městské části Žabovřesky je věnován obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje. Pomník byl původně odhalen v roce 1924 jako tradiční pietní připomínka obětí první světové války. Po jeho poškození během druhé světové války byl upraven a doplněn architektem Milošem Axmanem. V roce 2001 byl restaurován a doplněn Karlem Volavým. Je tvořen kamenným mohylovitým podstavcem, na vrcholu zakončeným okrouhlou keramickou květinovou mísou. Na přední i zadní straně jsou umístěny mramorové desky s rytým nápisem.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem táborů nucených prací

Brno Pomník obětem táborů nucených prací

Pomník, který tvoří betonový pylon s otisky prken, s železnými pruty symbolizujícími ostnaté dráty a s plastickým nápisem, je zapuštěn do vydlážděného kruhu. Byl odhalen v roce 1997 a jeho autorem je Milivoj Husák. Tábory nucené práce, podobně jako Pomocné technické prapory [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům] byly zřizovány s účelem izolace tzv. politicky nespolehlivých osob a jejich nasazení k práci v klíčových odvětvích národního hospodářství.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem válek a násilí

Brno Pomník obětem válek a násilí

Pomník stojí na místě nedochovaného monumentálního pomníku padlým v první světové válce, jenž byl odhalen na počátku 30. let a sňat po roce 1948. Základní kámen ke stávajícímu pomníku, jenž je věnován obětem válek a násilí, byl položen 27. října 1992. Mezi iniciátory výstavby se zařadili i veteráni-letci druhého odboje, a proto je pomník také dedikován příslušníkům 313. stíhací perutě RAF. Slavnostního odhalení dne 27. října 2004 se zúčastnili plukovník a člen Klubu seniorů letectva Emil Boček, předseda Svazu letců ČR Stanislav Filip, starosta městské části Černovice Jiří Hladík, zástupci Sokola ad. Pomník má podobu kvádru, který tvoří tři řady světlých kamenných desek. Mezi dolní a střední řadu je vložen pás z červeného leštěného kamene, jenž nese nápis z bílých litých písmen. Ze stejného materiálu je i horizontální deska pro kladení květin.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem z 21. srpna 1968

Brno Pomník obětem z 21. srpna 1968

Bronzová pamětní deska je umístěna na kameni v areálu společnosti Zetor tractors a.s. a není běžně přístupná veřejnosti. Připomíná památku zastřelených obětí z 21. srpna 1968, učně národního podniku ZKL Brno Josefa Žemličku [viz Brno. Pamětní deska Josefu Žemličkovi] a Viliama Debnára, zaměstnance téhož podniku [Brno. Pamětní deska Viliamu Debnárovi].

Prohlédnout detail
Brno. Pomník tří odbojů

Brno Pomník tří odbojů

Pomník tří odbojů vznikl jako „náhradní“ centrální brněnský památník poté, co původní pomník v Nových Sadech postihla vinou technologické chyby destrukce skleněných desek. [viz Brno. Památník tří odbojů] Výstavbu obou pomníků financovalo město. Od jeho odhalení v roce 2006 se zde konají pietní ceremonie u příležitosti říjnových a listopadových výročí. Autorem pomníku z litého bronzu je akad. sochař Michal Gabriel. Tvoří jej tři stupně jehlanů (symbolizující tři odboje), které dohromady skládají stejný tvar pomníku jako celku.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Brno Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Pomník byl odhalen 16. listopadu 2009 u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu za účasti starosty městské části, předsedkyně Konfederace politických vězňů, zástupců Sokola a veřejnosti. Vznikl z iniciativy starosty brněnské městské části Bohunice, města Brna a autorů – Sabiny a Jana Kratochvilových, za sponzorského přispění na použitý materiál. Pomník představuje plastiku rodícího se anděla zhotovenou z hořického pískovce a umístěnou na čtyři metry vysokém pylonu z masivního sliveneckého mramoru. Hlavu pylonu obkružuje kovaná trnová koruna stylizovaná do tvaru hnízda, ze kterého se anděl jako symbol svobody vykoupené utrpením rodí a chce vzlétnout. Je věnován účastníkům protikomunistického odboje, obětem komunistické zvůle a památce obce Bohunice jako lidského sídla, které zásadním způsobem narušilo rozhodnutí o výstavbě sídliště Československo-sovětského přátelství.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Brno Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Pamětní místo zakomponované do prostranství u brněnského krematoria je věnováno obětem komunistického režimu z let 1949–1951. Pomník odhalený 28. října 2002 z iniciativy Konfederace politických vězňů tvoří nízký obdélný kvádr s čelní černošedou mramorovou deskou s bílým rytým písmem a s představeným nízkým stupněm pro položení květin. Je i připomínkou praxe komunistického režimu z 50. let, kdy ostatky popravených politických vězňů byly pohřbívány tajně a na neoznačených místech [viz též čestná pohřebiště v Praze Ďáblicích Praha 8. Čestné pohřebiště a v Motole Praha 5. Čestné pohřebiště]. Pomník připomíná popravené v Jihlavě v souvislosti s babickým případem [viz Babice. Pamětní deska funkcionářům místního národního výboru], členy odbojové skupiny Světlana popravené v Brně a Uherském Hradišti [viz Horní Lideč. Památník obětem nesvobody z let 1948–1989, Valašské Klobouky. Pomník obětem násilí let 1948–1989], oběti provokace Státní bezpečnosti v tzv. akci Tábor [viz Brno. Pamětní deska Petru Křivkovi] a další popravené z politických důvodů [viz Uherské Hradiště. Pomník politickým vězňům, Vsetín. Památník obětem doby nesvobody 1948–1989]. Komemoruje také oběť jednoho z prvních monstrprocesů na Slovensku, Samuela Bibzy. (Důvod, proč se jeho ostatky ocitly v prosinci 1950 v brněnském krematoriu, není zcela jasný.) Samuel Bibza, Ladislav Nosák a generál in memoriam Viliam Žingor patřili mezi významné vojenské osobnosti slovenského povstání v roce 1944, kteří byli ve vykonstruovaném procesu Státním soudem v Bratislavě v říjnu 1950 odsouzeni pro vlastizradu a vyzvědačství k trestu smrti a zde popraveni 18. prosince 1950. 9. listopadu 1951 byl v olomoucké věznici popraven Václav Otčenášek, jenž patřil ke skupině pěti mladíků, kteří se rozhodli odejít ze země s cílem vstoupit do západních armád. Ve vlaku do Domažlic byli 20. října 1950 kontrolováni hlídkou Sboru národní bezpečnosti a došlo zde k přestřelce. Skupině se podařilo uprchnout, kromě Otčenáška, který se při výskoku z vlaku zranil a byl následně zadržen. Otčenášek byl souzen spolu s dalšími šesti osobami (obviněnými ze spolčování, ozbrojování, napomáhání ad.) Státním soudem Brno ve veřejném procesu v Hranicích v červenci 1951. Za velezradu a pokus o vraždu (jeho účast v přestřelce byla kvalifikována jako úmysl usmrtit člena pohraniční stráže) byl odsouzen k trestu smrti.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru