Brnu jako druhému největšímu městu republiky věnujeme v místopisném členění samostatnou kapitolu, především z toho důvodu, že podobně jako v Praze se zde koncentruje paměťová kultura s širším dosahem pro celou Moravu.

V první řadě to platí pro instituce podílející se na represi padesátých let. Brno – vedle Prahy a Bratislavy – bylo sídlem Státního soudu (1948–1952), v jehož jurisdikci bylo posuzování trestných činů podle zákona na ochranu republiky, nalézala se zde vězeňská zařízení – vazební věznice na Cejlu, vyšetřovací věznice krajského velitelství Státní bezpečnosti v Příční a Orlí ulici, v brněnském krematoriu byly centrálně zpopelňovány ostatky popravených politických vězňů (Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951 z roku 2002). Věznice na Cejlu (zrušena 1956), kde byly do roku 1952 vykonávány tresty smrti, je jedním z pamětních míst, která jsou pro Brno a moravský region určující. O novou a významnější připomínku v podobě památníku (od roku 1993 osudy zde vězněných a popravených politických vězňů připomíná pamětní deska iniciovaná KPV, jejíž replika byla ve stejný den odhalena i na budově věznice v Příčné ulici) usiluje Občanské sdružení Paměť.

Významnou skupinu pamětních míst představují připomínky událostí spjatých s invazí armád Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a s demonstracemi u příležitosti prvního výročí okupace. Pamětní desky obětem srpnových událostí 1968 i 1969 doplňují pamětní místa odkazující k sebeoběti Jana Palacha (Masarykova univerzita, Divadlo Husa na provázku).

Brno a jeho městské části odhalily či revitalizovaly několik symbolických připomínek vztahujících se k době panování komunistického režimu, či komemorující oběti válek a násilí. Po vynucené demontáži prvního „skleněného“ památníku tří odbojů, který již při odhalení v roce 1999 nesl známky poškození (praskliny ve skle způsobil teplotní šok při dokončování prací na místě instalace), se ústředním brněnským pamětním místem, u něhož se konají pietní ceremonie, stal „pyramidový“ pomník tří odbojů před Krajským soudem z roku 2006.

Brno-Bohunice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Brno-Bohunice Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Pamětní místo odhalené 20. srpna 1991 tvoří bronzová deska zapuštěná v betonovém podstavci. Autorem desky se symbolikou padlého na stylizované československé vlajce je Jiří Sobotka. Josef Žemlička, šestnáctiletý učeň v ZKL (dnes Zetor) v Brně-Líšni, sledoval ráno 21. srpna 1968 příjezd okupačních vojsk nedaleko čerpací stanice v Jihlavské ulici. V 8.40 byl postřelen, když se sovětští vojáci výstražnou střelbou snažili zabránit v jízdě projíždějícímu motocyklistovi. Zemřel během převozu do nemocnice. Pohřeb za velké účasti veřejnosti se konal 26. 8. 1968 v Omicích [viz Omice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi].

Prohlédnout detail
Brno-Bohunice. Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Brno-Bohunice Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Pomník byl odhalen 16. listopadu 2009 u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu za účasti starosty městské části, předsedkyně Konfederace politických vězňů, zástupců Sokola a veřejnosti. Vznikl z iniciativy starosty brněnské městské části Bohunice, města Brna a autorů – Sabiny a Jana Kratochvilových, za sponzorského přispění na použitý materiál. Pomník představuje plastiku rodícího se anděla zhotovenou z hořického pískovce a umístěnou na čtyři metry vysokém pylonu z masivního sliveneckého mramoru. Hlavu pylonu obkružuje kovaná trnová koruna stylizovaná do tvaru hnízda, ze kterého se anděl jako symbol svobody vykoupené utrpením rodí a chce vzlétnout. Je věnován účastníkům protikomunistického odboje, obětem komunistické zvůle a památce obce Bohunice jako lidského sídla, které zásadním způsobem narušilo rozhodnutí o výstavbě sídliště Československo-sovětského přátelství.

Prohlédnout detail
Brno-Bystrc. Pomník tří odbojů

Brno-Bystrc Pomník tří odbojů

Pomník z tmavé leštěné žuly má tvar trojbokého jehlanu, na jehož špici je zlacený český lev ve skoku. Podstavec lemují bronzové lipové ratolesti a stuhy s nápisem.  Autorem pomníku je akad. sochař Otmar Oliva, který přiblížil jeho symboliku při slavnostním odhalení: „Tři odboje, tři ostré úhly, tři hrany, tři stuhy… tři příležitosti k zamyšlení.“ Pomník stojí v parčíku mezi budovou úřadu městské části a kostelem svatých Janů, na místě nacisty odstraněného pomníku obětem první světové války. Na znovuvybudování pomníku byla z iniciativy starosty městské části Brna-Bystrce Svatopluka Beneše vypsána veřejná sbírka. Odhalení, které proběhlo 28. října 2008, se zúčastnil také bývalý válečný letec Emil Boček.

Prohlédnout detail
Brno-Černá Pole. Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Brno-Černá Pole Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Pamětní deska obětem komunistické represe Vysoké školy zemědělské v Brně byla umístěna na pamětní reliéf obětem nacistické okupace v období 1938–1945. Pamětní deska s motivem ostnatého drátu byla odhalena v roce 1994. Tomáš Čep (1888–1959), bibliograf, folklorista, knihovník, literární historik, sběratel lidových pohádek a písní se stal v roce 1935 prvním docentem sociologie venkova na VŠZ. Byl vězněn za nacistické okupace i za komunistického režimu. Zemřel ve věznici Leopoldov na Slovensku.

Prohlédnout detail
Brno-Černovice. Pamětní deska Albertu Havlíkovi

Brno-Černovice Pamětní deska Albertu Havlíkovi

Pamětní deska byla z rodinné iniciativy odhalena 4. dubna 1992, u příležitosti stého výročí narození Alberta Havlíka na budově školy, kde působil. Albert Havlík (1892–1952) působil jako učitel a později ředitel obecné školy v Brně-Černovicích, kde v roce 1919 spoluzakládal sokolskou jednotu a stal se jejím prvním předsedou. Po druhé světové válce vstoupil do Československé strany národně socialistické a stal se zastupitelem brněnského magistrátu. Po zatčení v roce 1950 se ve vyšetřovací vazbě nervově zhroutil, byl převezen do psychiatrické léčebny, kde v srpnu 1952 zemřel.

Prohlédnout detail
Brno-Černovice. Pomník obětem válek a násilí

Brno-Černovice Pomník obětem válek a násilí

Pomník stojí na místě nedochovaného monumentálního pomníku padlým v první světové válce, jenž byl odhalen na počátku 30. let a sňat po roce 1948. Základní kámen ke stávajícímu pomníku, jenž je věnován obětem válek a násilí, byl položen 27. října 1992. Mezi iniciátory výstavby se zařadili i veteráni-letci druhého odboje, a proto je pomník také dedikován příslušníkům 313. stíhací perutě RAF. Slavnostního odhalení dne 27. října 2004 se zúčastnili plukovník a člen Klubu seniorů letectva Emil Boček, předseda Svazu letců ČR Stanislav Filip, starosta městské části Černovice Jiří Hladík, zástupci Sokola ad. Pomník má podobu kvádru, který tvoří tři řady světlých kamenných desek. Mezi dolní a střední řadu je vložen pás z červeného leštěného kamene, jenž nese nápis z bílých litých písmen. Ze stejného materiálu je i horizontální deska pro kladení květin.

Prohlédnout detail
Brno-Husovice. Pamětní deska Jaroslavu Albínu Kvitovi

Brno-Husovice Pamětní deska Jaroslavu Albínu Kvitovi

Pamětní deska je věnována knězi a oběti komunistického režimu P. Jaroslavu Albínu Kvitovi a zhotovila ji  firma Kamenictví Menhir a Dolmen a.s. Deska je obdélná na šířku, z leštěné žuly, se sekaným zlaceným písmem a byla odhalena 9. září 2001. P. Jaroslav Albín Kvita se narodil 15. května 1915 v Rybí u Nového Jičína. V roce 1926 nastoupil do juvenátu salvatoriánů ve Valašském Meziříčí, kde se rozhodl pro vstup do kongregace, zároveň zde studoval na gymnáziu. První sliby složil 8. září 1933 v Heinzendorfu a přijal řeholní jméno Albín. Po maturitě studoval filozofii a teologii na řádových školách v Německu. Věčné sliby složil 8. září 1936 a kněžské svěcení přijal v pasovské katedrále 29. června 1938. Do komunity salvatoriánů byl začleněn v Brně-Husovicích v létě 1939 a po dokončení teologie v brněnském kněžském semináři v roce 1939 začal působit ve farnosti v Husovicích jako kaplan, vyučoval náboženství, věnoval se mládeži.

Prohlédnout detail
Brno-Královo Pole. Muzeum exilu

Brno-Královo Pole Muzeum exilu

Soukromé Muzeum českého a slovenského exilu 20. století bylo slavnostně otevřeno 29. listopadu 2008, za účasti tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, zahraničních diplomatů a veřejnosti. Expozice dokumentují vznik Československé republiky a exilové vlny 20. století. Bylo založeno Janem a Sabinou Kratochvilovými a spolupracuje s mnoha významnými osobnostmi i exilovými organizacemi. Muzeum je otevřeno na vyžádání.

Prohlédnout detail
Brno-Líšeň. Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Brno-Líšeň Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Pamětní místo odhalené 20. srpna 1991 tvoří bronzová deska zapuštěná v betonovém podstavci. Autorem desky se symbolikou padlého na stylizované československé vlajce je Jiří Sobotka. 21. srpna 1968 odpoledne kolem čtvrté hodiny vezl třicetiletý Viliam Debnár vezl automobilem svého malého syna domů. Když mu sovětská hlídka v Jedovnické ulici dala znamení červeným praporkem, domníval se zřejmě, že je průjezd zakázán, otočil vůz a chtěl pokračovat v jízdě jinou cestou. Sovětský voják ale na automobil vystřelil a Viliam Debnár byl okamžitě zabit. Sovětští vojáci pak po dlouhou dobu k automobilu nikoho nepustili, stříleli i po zdravotnících a pětileté dítě muselo určitý čas zůstat bez pomoci s mrtvým otcem. Pohřeb V. Debnára se konal 28.srpna v brněnském krematoriu.

Prohlédnout detail
Brno-Líšeň. Pomník obětem z 21. srpna 1968

Brno-Líšeň Pomník obětem z 21. srpna 1968

Bronzová pamětní deska v areálu společnosti Zetor tractors a.s. není běžně přístupná veřejnosti. Rok odhalení se nepodařilo zjistit. Pamětní deska připomíná učně národního podniku ZKL Brno Josefa Žemličku [viz Brno-Bohunice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi] a Viliama Debnára, zaměstnance téhož podniku [viz Brno-Líšeň. Pamětní deska Viliamu Debnárovi], kteří byli v Brně zastřeleni sovětskými vojáky první den intervence .

Prohlédnout detail
Brno-Nový Lískovec. Pamětní deska Petru Křivkovi

Brno-Nový Lískovec Pamětní deska Petru Křivkovi

Pamětní deska na budově základní školy věnovaná příslušníku prvního, druhého a třetího odboje Petru Křivkovi (1897–1951) byla z iniciativy jeho syna Vladimíra odhalena 28. října 1997. Autorem desky z leštěné žuly a s plasticky vystupující bronzovou bustou je architekt a sochař Karel Volavý. Tzv. akce Tábor, v jejímž rámci byl Petr Křivka [viz Kobylí. Pamětní deska Petru Křivkovi] zatčen a odsouzen, byla v roce 1956 přešetřována inspekcí ministerstva vnitra a generální prokuraturou na základě podezření o nezákonnosti některých postupů Státní bezpečnosti. Vyšetřování zjistilo, že Státní bezpečnost infiltrovala skupinu kolem Křivky již ve fázi hledání kontaktů, tj. dříve než začala vyvíjet jakoukoli faktickou protirežimní činnost. Pak z ilegální skupiny cíleně vytvořila rozsáhlou volavčí síť, a to prostřednictvím agenta-provokatéra, jímž byl sám řídící důstojník StB Vlastimil Procházka alias „kapitán Willy“. On a jeho podřízení rozšiřovali skupinu o další desítky osob, vyzývali ke shromažďování zbraní (v některých případech je i sami dodávali) a ke zpravodajské činnosti pro zahraničí (zprávy, které nikdy nebyly předány), a to do té míry, že bez jejich intervencí skupina víceméně žádné aktivity nevyvíjela. Výsledkem „vyšetřování“ případu Státní bezpečností, která od srpna 1949 přistoupila k zatýkání, bylo přes sto odsouzených. Zpráva generálního prokurátora konstatovala, že pokud by soud zohlednil podíl StB na jejich aktivitách, nemohli by obžalovaní být odsouzeni za velezradu a vyzvědačství, nýbrž jen za spolčení (či „nedokonaný“ čin velezrady a vyzvědačství) s výrazně nižšími tresty. Obnovení řízení však prokurátor vzhledem k již vykonaným trestům smrti v případě Petra Křivky a Rudolfa Pohla [viz Pustiměř. Pamětní deska Rudolfu Pohlovi] označil za „neúnosné“ a navrhl, aby z 62 odsouzených, kteří byli v té době stále vězněni, bylo 18 podmínečně propuštěno na svobodu a 36 navrženo k prezidentské milosti. Trestní postih příslušníků Státní bezpečnosti nenavrhl s odůvodněním, že tito příslušníci byli již odsouzeni v souvislosti s vyšetřováním nezákonných postupů v jiné kauze v roce 1953. Žádný postih se nedotkl ani tehdejšího prokurátora a soudců – podle zprávy prokurátor žalující v případu Křivka a spol. sice o zapojení StB věděl, ne však ve smyslu provokace (o této skutečnosti se měl dozvědět v roce 1952) a soudci o „operativním pozadí“ nevěděli vůbec.

Prohlédnout detail
Brno-Obřany. Pomník době nesvobody

Brno-Obřany Pomník době nesvobody

Pomník věnovaný obětem doby nesvobody byl odhalen na místě bývalého hřbitova v roce 1993. Jeho autory jsou Věra Janíčková a Vlastimil Břicháček. Pomník tvoří žulový kříž s reliéfním ztvárněním trnové koruny s okovy. V trávě před křížem je umístěna přikloněná kamenná deska s nápisem. V době pořízení fotografií byl bronzový reliéf ukraden.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Památník tří odbojů

Brno-střed Památník tří odbojů

Památník věnovaný příslušníkům československého odboje za první a druhé světové války a účastníkům protikomunistického odboje měl být největším skleněným pomníkem na světě. Monument byl zhotoven ze sto osmdesáti tun vrstveného skla, realizovaly ho Teplické sklárny. Tvořily jej tři mohutné klíny z nazelenalého vrstveného skla umístěné na kamenném podkladu, které symbolizovaly jednotlivé skupiny odboje. Skla nesla text Ludvíka Kundery. Při umístění 22. prosince 1999 však v důsledku tepelného šoku sklo popraskalo. Na jaře 2006 Rada města Brna definitivně rozhodla o odstoupení od smlouvy s autorem Zdeňkem Makovským (podle jedné z variant obnovy poničeného pomníku se zamýšlelo obložit skleněné stěny kamenem) a v roce 2010 byl památník demontován. Nová odbojová připomínka byla odhalena na podzim 2006 před budovou soudu [viz Brno-střed. Pomník tří odbojů]. Fotografie instalovaného památníku poskytla www.encyklopedie.brna.cz

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Danuši Muzikářové

Brno-střed Pamětní deska Danuši Muzikářové

Bronzová deska byla odhalena 20. srpna 1991. Znázorňuje symbol československé vlajky a v levém dolním rohu padající postavu. Jejím autorem je Jiří Sobotka. V srpnu 1969, ve dnech prvního výročí intervence demonstrovaly v ulicích Brna, ale také mnoha dalších českých a moravských městech desetitisíce především mladých lidí. Demonstrace byly nejen výrazem protestu proti okupaci země a trvající přítomnosti sovětských vojsk, ale velmi výrazně také proti politice nového, normalizačního vedení KSČ. To od dubna 1969, poté co Gustáv Husák vystřídal v čele strany Alexandra Dubčeka, stále zjevněji směřovalo k odbourání posledních zbytků reforem a svobod z období pražského jara a k úplné restauraci standardní podoby komunistického režimu. Husákovo vedení se také důsledně na potlačení očekávaných demonstrací u příležitosti výročí intervence připravovalo. Nasazeny byly nejen jednotky policie, ale také Lidových milicí a vyčleněné jednotky armády. Rozkaz byl potlačit nepokoje za každou cenu. Především v Praze [viz Praha 2. Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi], Brně a Liberci nabyly demonstrace velkého rozsahu a intenzity, velmi rezolutní a brutální byla reakce režimu. Při střelbě do demonstrantů bylo pět lidí zabito (z toho dva v Brně [viz též Brno-střed. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi]), desítky zraněny, tisíce zatčeny.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Janu Patočkovi

Brno-střed Pamětní deska Janu Patočkovi

Připomínku věnovanou českému filozofovi Janu Patočkovi odhalil 9. listopadu 2016 u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity její děkan Jiří Němec. Autorem kinetické pamětní desky, která zpodobňuje v závislosti na denní době otevírající a zavírající knihu, je výtvarník Matěj Smetana. Filozof Jan Patočka (1907–1977) působil na brněnské univerzitě v letech 1946–1948 a 1966–1968. V prvním období vedl semináře filozofie na nově zřízené pedagogické fakultě, zároveň přednášel i na filozofické fakultě v Praze. Kvůli politickému nátlaku s nástupem komunistického režimu v červnu 1948 z místa rezignoval (o rok později také na FF UK). V době politického uvolnění začal Jan Patočka v Brně znovu přednášet od podzimu 1966, tentokrát na filozofické fakultě. O rok později zde obhájil profesuru, po jmenování v roce 1968 přešel na pražskou univerzitu, odkud v roce 1972 odešel do nucené penze. S výukou pokračoval v rámci tzv. bytových seminářů. Zemřel 13. března 1977 v důsledku vyčerpávajících výslechů, k nimž byl opakovaně povoláván v souvislosti s Chartou 77, jejíž se stal mluvčím [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi].

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Brno-střed Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Pamětní deska je věnována redakci revue Akord a českému básníku, novináři a redaktoru Janu Zahradníčkovi (1905–1960), který v ní působil. Pamětní bronzová deska, jejímž autorem je Otmar Oliva, byla odhalena z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 6. října 2000. Nápis je uprostřed rozčleněn středovým plastickým reliéfním pásem s motivem přírody, provazců a ostnatého drátu. V dolní hraně desky je plastický znak Brna vystupující mimo desku. Revue Akord, měsíčník pro literaturu, umění a život, katolicky orientovaný časopis založený v roce 1928 redigoval Jan Zahradníček během 40. let. Poslední číslo revue Akord vyšlo v únoru 1948 a poté bylo vydávání z politických důvodů zastaveno. Na předúnorové ročníky navázal stejnojmenný časopis, jehož dvě čísla vyšla ještě jako samizdat v roce 1989 pod redakcí Zdeňka Rotrekla.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi

Brno-střed Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi

Pamětní deska Rostislavu Sochorcovi byla odhalena v roce 1997 ve vstupní hale Zemského domu, dnes sídla Ústavního soudu. Bronzová deska půlená reliéfem ostnatého drátu s plastickým nápisem je věnována poslanci Národního shromáždění a tajemníku Svazu lidových zemědělců. Rostislav Sochorec (*1900) se stal jednou z prvních obětí únorových událostí spojených s politickou perzekucí nekomunistických představitelů. Byl zatčen Státní bezpečností 23. února 1948 na zasedání Jednotného svazu českých zemědělců v Praze. Z vyšetřovací vazby byl převezen do uzavřené části psychiatrické léčebny v Brně, kde za nevyjasněných okolností zemřel. Podle oficiální verze se tak stalo 13. května 1948, kdy se měl Rostislav Sochorec oběsit. Pohřeb se konal ve Starém Městě u Uherského Hradiště, odkud pocházela jeho rodina. Pohřební průvod se stal tichou protikomunistickou demonstrací. Úmrtí bylo předmětem vyšetřování v roce 1968 a po roce 1990 Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, avšak pro nedostatek důkazních materiálů a svědectví vyšetřovatelé nedospěli k jednoznačným závěrům.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska sběrného tábora nucených prací

Brno-střed Pamětní deska sběrného tábora nucených prací

Kamenná deska s ozdobnými bronzovými hřeby v rozích připomíná brněnský sběrný tábor nucených prací. Jejím autorem je výtvarník Milivoj Husák a byla odhalena v roce 1995. Nenachází se přímo na autentickém místě, neboť budova v Lidické ulici č. 63, v níž od roku 1841 sídlila tzv. donucovací pracovna, byla v roce 1960 zbořena a majitel nové budovy s instalací desky nesouhlasil. Ve zdejším sběrném táboře byli soustřeďováni muži přikázaní k nucené práci z brněnského a jihlavského kraje a z části okresů olomouckého a zlínského (gottwaldovského) kraje a poté odesíláni do jednotlivých táborů [viz Brno-střed. Pomník obětem táborů nucených prací]. Tábory nucené práce byly zřizovány podle zákona 247/1948 Sb., přijatého 25. října 1948 a byly určeny pro osoby, které se práci vyhýbaly, nebo ohrožovaly výstavbu lidově demokratického zřízení nebo hospodářský život (§ 2).

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému

Brno-střed Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému

Pamětní deska československému armádnímu generálovi Sergeji Vojcechovskému (1883–1951) byla odhalena z iniciativy Výboru „Oni byli první“ 18. prosince 2003 na budově bývalého Zemského vojenského velitelství. Bronzovou desku s plastickým nápisem zdobí lipová ratolest. Generál ruského původu, od roku 1922 československý občan, patřil k významné komunitě ruské meziválečné emigrace, jejíž příslušníky sovětské bezpečnostní orgány v rámci osvobozování československého území Rudou armádou v roce 1945 zatýkaly a odvlékaly do Sovětského svazu. Jsou považováni za první oběti politiky československých komunistů [viz Praha 6. Pamětní desky osobám nezákonně odvlečeným do sovětských gulagů, prvním obětem komunistické totality v Československu]. Generála Vojcechovského odvedli příslušníci sovětské kontrarozvědky SMERŠ z budovy Zemského vojenského velitelství v Praze [viz Praha 1. Pamětní deska Sergeji Vojcechovskému]. V roce 1997 byl vyznamenán im memoriam Řádem bílého lva.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Brno-střed Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Bronzová deska byla odhalena 20. srpna 1991. Znázorňuje symbol československé vlajky a v levém dolním rohu padající postavu. Jejím autorem je Jiří Sobotka. V srpnu 1969, ve dnech prvního výročí intervence demonstrovaly v ulicích Brna, ale také mnoha dalších českých a moravských městech desetitisíce především mladých lidí [viz Brno-střed. Pamětní deska Danuši Muzikářové]. Stanislav Valehrach byl 21. srpna 1969 smrtelně raněn střelou vypálenou nejspíše příslušníky Lidových milicí v Orlí ulici v centru Brna asi v půl šesté navečer.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pamětní deska Velenu Fanderlikovi

Brno-střed Pamětní deska Velenu Fanderlikovi

Bronzová pamětní deska byla odhalena 8. května 1995 a kromě nápisu má ve svém středu skautský znak – lilii. Je umístěna na domě, ve kterém žil Velen Fanderlik, jeden z čelných představitelů českého skautingu. Velen Fanderlik (1907–1985) vyrůstal v Brně, kde se pod vlivem otce začal věnovat skautingu jako člen a později vedoucí, kdy s bratrem pro skautské vedoucí organizovali Lesní školu. V roce 1929 vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v Brně si otevřel advokátní praxi. V roce 1939 emigroval do Francie a vstoupil do československé zahraniční armády. Po příchodu do Anglie pracoval v právním oddělení exilového ministerstva obrany a i při této práci se věnoval skautingu – pořádal besedy a výstavy pro veřejnost, pomáhal vytvářet skautské oddíly mezi dětmi emigrantů. Po válce jako člen mezinárodní vyšetřovací komise zastupoval Československo během procesů v Norimberku. V roce 1946 se stal starostou Junáka a byl také členem mezinárodních skautských organizací. V roce 1948 znovu emigroval do Anglie a poté do Kanady, kde žil až do své smrti v roce 1985. I po odchodu z Československa organizoval, reprezentoval a vedl československé skautské hnutí, mj. v pořadech Radia Svobodná Evropa, při mezinárodních setkáních, v korespondenci s exilovými organizacemi.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Plastika „Jan Palach

Brno-střed Plastika „Jan Palach"

Plastika, jejímž autorem je exilový sochař Josef Randa, byla na podestě třetího podlaží budovy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity instalována v roce 1990 jako dar Československého sdružení v Kanadě ve Winnipegu. Na kamenném podstavci vsazeném do zdi je umístěna dřevěná patinovaná plastika – hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů, na okraji pochodně je plasticky vystupující text. Autor ji koncipoval podle své interpretace Palachova činu, tj. stát se symbolickou pochodní k svobodě vlasti. Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] se 16. ledna 1969 upálil u rampy Národního muzea v horní části Václavského náměstí.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Brno-střed Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Pamětní místo je věnováno básníku a novináři Janu Zahradníčkovi (1905–1960) a dalším obětem nesvobody v letech 1948–1989, jeho autorem je Jan Šimek. Pomník „Znamení“ byl odhalen z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 17. ledna 1995, v den 90. výročí narození a 35. výročí smrti básníka. Nachází se v rohu terasy, kde je v oblouku z přírodních kamenů ležících na zemi vztyčen symbolický kříž z kamenů, na jednom z nich je tmavý rytý nápis. K pomníku patří dvě kamenné desky s nápisy, které jsou zasazeny nad sebou do zdi. Pamětní místo bylo dodatečně doplněno žulovým kvádrem se dvěma deskami, který byl v rámci rekonstrukce Kapucínských zahrad v roce 2014 nahrazen kamennou deskou s nápisem. V roce 2012 byly v nedaleké Havlově uličce na opěrné zdi osazeny tři kamenné desky s texty významných brněnských básníků Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka. Jan Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 v Mastníku u Třebíče [viz Mastník. Busta Jana Zahradníčka]. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Třebíči začal v roce 1926 studovat germanistiku na Filozofické fakultě UK, pak změnil obor a absolvoval knihovnictví. Věnoval se básnické tvorbě, překládal, své texty uveřejňoval v mnoha literárních časopisech. V roce 1945 se přestěhoval s rodinou do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství, redigoval křesťansky orientovaný časopis Akord [viz Brno-střed. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi]. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů, v roce 1951  zatčen. Spolu s dalšími patnácti katolickými intelektuály (ze spisovatelů např. Josef Knap, František Křelina, Bedřich Fučík, Václav Prokůpek, Zdeněk Kalista) byl souzen v Brně 2. až 4. července 1952 ve vykonstruovaném procesu, který byl pokračováním pražského procesu „Kepka a spol.“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi; Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi]. Jan Zahradníček byl odsouzen na třináct let těžkého žaláře, který odpykával ve Znojmě [viz Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi], na Mírově a v Leopoldově. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit. Teprve po amnestii v roce 1960 byl propuštěn a krátce na to, 7. října zemřel při převozu do nemocnice u obce Vlčatín [viz Vlčatín. Pamětní deska Jana Zahradníčka a Boží muka]. Jan Zahradníček byl pohřben v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována. V roce 1966 byl rehabilitován, v roce 1991 mu byl udělen in memoriam Řád TGM.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pomník obětem táborů nucených prací

Brno-střed Pomník obětem táborů nucených prací

Pomník, který tvoří betonový pylon s otisky prken, s železnými pruty symbolizujícími ostnaté dráty a s plastickým nápisem, je zapuštěn do vydlážděného kruhu. Byl odhalen v roce 1997 a jeho autorem je Milivoj Husák. Tábory nucené práce, podobně jako Pomocné technické prapory [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům] byly zřizovány s účelem izolace tzv. politicky nespolehlivých osob a jejich nasazení k práci v klíčových odvětvích národního hospodářství.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pomník tří odbojů

Brno-střed Pomník tří odbojů

Pomník tří odbojů vznikl jako „náhradní“ centrální brněnský památník poté, co původní pomník v Nových Sadech [viz Brno-střed. Památník tří odbojů] postihla vinou technologické chyby destrukce skleněných desek. Výstavbu obou pomníků financovalo město. Od jeho odhalení v roce 2006 se zde konají pietní ceremonie u příležitosti říjnových a listopadových výročí. Autorem pomníku z litého bronzu je akad. sochař Michal Gabriel. Tvoří jej tři stupně jehlanů (symbolizující tři odboje), které dohromady skládají stejný tvar pomníku jako celku.

Prohlédnout detail
Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Brno-Štýřice Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Pamětní místo zakomponované do prostranství u brněnského krematoria je věnováno obětem komunistického režimu z let 1949–1951. Pomník odhalený 28. října 2002 z iniciativy Konfederace politických vězňů tvoří nízký obdélný kvádr s čelní černošedou mramorovou deskou s bílým rytým písmem a s představeným nízkým stupněm pro položení květin. Pomník připomíná popravené v Jihlavě v souvislosti s babickým případem [viz Babice. Pamětní deska funkcionářům místního národního výboru], členy odbojové skupiny Světlana popravené v Brně a Uherském Hradišti [viz Horní Lideč. Památník obětem nesvobody z let 1948–1989, Valašské Klobouky. Pomník obětem násilí let 1948–1989], oběti provokace Státní bezpečnosti v tzv. akci Tábor [viz Brno-Nový Lískovec. Pamětní deska Petru Křivkovi] a další popravené z politických důvodů [viz Uherské Hradiště. Pomník politickým vězňům, Vsetín. Památník obětem doby nesvobody 1948–1989].

Prohlédnout detail
Brno-Žabovřesky. Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Brno-Žabovřesky Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Pomník v brněnské městské části Žabovřesky je věnován obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje. Pomník byl původně odhalen v roce 1924 jako tradiční pietní připomínka obětí první světové války. Po jeho poškození během druhé světové války byl upraven a doplněn architektem Milošem Axmanem. V roce 2001 byl restaurován a doplněn Karlem Volavým. Je tvořen kamenným mohylovitým podstavcem, na vrcholu zakončeným okrouhlou keramickou květinovou mísou. Na přední i zadní straně jsou umístěny mramorové desky s rytým nápisem.

Prohlédnout detail
Brno-Zábrdovice. Pamětní deska politickým vězňům

Brno-Zábrdovice Pamětní deska politickým vězňům

Pamětní deska z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem umístěná na symbolickou kovovou vězeňskou mříž je věnovaná vězněným a popraveným československým politickým vězňům po únoru 1948. Byla odhalena 28. března 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů na budově bývalé věznice. Jejím autorem je Hubert Jungmann. Nedlouho po odhalení byla polita hnědou barvou, její oprava byla provedena v roce 2011. Věznice na Cejlu byla až do jejího zrušení v roce 1956 krajskou soudní věznicí a v letech 1948–1952 také spádovou věznicí brněnského Státního soudu i místem výkonu absolutních trestů [viz též Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951]. V 50. letech prošly touto věznicí stovky politických vězňů odsouzených za trestné činy proti státu (velezrada ad.) či proti vnější a vnitřní bezpečnosti státu (vyzvědačství, sabotáž ad.).

Prohlédnout detail
Brno-Zábrdovice. Pamětní deska politickým vězňům II

Brno-Zábrdovice Pamětní deska politickým vězňům II

Pamětní deska, jejímž autorem je Hubert Jungmann, byla odhalena 28. března 1993 na budově bývalého Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Vyšetřovací vazby StB v Příční a Orlí ulici v Brně byly vedle ústřední vazební věznice na Cejlu [viz Brno-střed. Pamětní deska politickým vězňům] místem utrpení politických vězňů 50. let. Obě pamětní desky stejné podoby iniciovala Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru