O projektu

Webová aplikace vznikla v rámci projektu č. DF11P01OVV034, financovaného Ministerstvem kultury ČR z programu NAKI. Dále je vyvíjena s podporou Akademie věd ČR v rámci Strategie AV21.
Web prezentuje pamětní místa, jež byla odhalena od listopadu 1989 do listopadu 2019. Zachycuje proces utváření paměti na dobu komunismu ve veřejném prostoru v průběhu třiceti let po pádu komunistického režimu. Soubor doplňují čtyři desítky předlistopadových pamětních míst, s nimiž polistopadové připomínky určitým způsobem komunikují.

Poděkování

Dokumentace by nemohla vzniknout bez spolupráce s různými institucemi i jednotlivci. Rádi bychom na tomto místě poděkovali všem, kteří se s námi podělili o své vlastní dílčí dokumentace, poskytli rozhovory, či byli jinak nápomocni při její tvorbě. Děkujeme Konfederaci politických vězňů, Svazu VTNP–PTP, Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby České republiky, paměťovým institucím, spolkům, pracovníkům obecních, městských a krajských úřadů, administrátorům farností, umělcům i jednotlivcům, kteří nám jako iniciátoři, pamětníci, dokumentátoři i odborníci poskytli důležité informace doplňující příběhy pamětních míst. Jsme si vědomi, že předkládaná dokumentace může jen těžko být zcela úplným a definitivním soupisem, neboť vznik pamětních míst je proměnlivý a svým způsobem těžko uchopitelný proces. Budeme rádi za podněty, které nás na případná opomenutá pamětní místa odhalená v letech 1989–2019 upozorní.

Kontakt

Mgr. Michaela Tučková
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.
Vlašská 355/9, 118 00 Praha 1
e-mail: mista[at]usd.cas.cz; tuckova[at]usd.cas.cz

Publikační výstupy

Pamětní místa na komunistický režim v České republice. Markéta Devátá – Oldřich Tůma – Barbora Čermáková – Michaela Tučková – David Weber. ÚSD AV ČR, 2021. ISBN 978-80-7285-248-2.
Kniha obsahuje dokumentaci prezentovanou na tomto webu a úvodní studii, interpretující souhrnná data dokumentace k roku 2019.

Terror, Failure, Resistance: Conflicting Memories of Armed Resistance to Communism. Markéta Devátá. Czech Journal of Contemporary History 5 (2017)
The article is concerned with the memory and commemoration of acts of armed force which were committed as part of the civilian resistance to the Communist régime in its ‚founding period‘ after February 1948. It focuses on how memory is constituted around this minority form of anti-Communist resistance, particularly by means of memorial sites in the process of their formation in the period before the Changes that began in mid-November 1989 and also afterwards. In the first part of the article, the author looks at armed conflicts at the edge of the Iron Curtain. She seeks to demonstrate that the way of looking at border crossings by people fleeing to the West is still considerably influenced by the memory and commemorative activities of veterans of the former border guards, amongst whom dominates the image of these refugees as internal enemies of the State. The second part of the article is devoted to instances of so-called ‚political murder‘, that is, acts of violence against Communist politicians, which are connected particularly with villages. Most of these stories are gradually being forgotten; society does not want to recall them. An exception, however, is the memory of the sad events in the village of Babice, which has repeatedly been used by politicians. In the third part of the article, the author considers the social discourse about the ethical dimension of armed anti-Communist resistance, which is almost exclusively focused on the atypical case of the group led by the Mašín brothers. She describes the commemorative activities of the Confederation of Political Prisoners as part of the strategy to bolster the social standing of the third, anti-Communist resistance.

Pamětní místa na komunismus v České republice: dokumentace a interpretace. Oldřich Tůma. Soudobé dějiny 3–4 (2015)
Autor rekapituluje dokumentační výsledky projektu „Příběhy míst. Topografie paměti národa“ a podává nástin jejich interpretace s ohledem na paměťová studia jako svébytnou disciplínu historického bádání. S jistou skepsí komentuje současnou konjunkturu konceptů a publikací o historické paměti v českých společenských vědách a konstatuje, že není ambicí uvedeného projektu vřazovat se do tohoto intenzivního diskurzu, nicméně pořízená dokumentace může být přirozeným zdrojem přemýšlení o kolektivní paměti vztahující se ke komunistickému období českých dějin. Z ní plyne jednoznačná dominance pamětních míst připomínajících padesátá léta jako období komunistických represí a obětí. V České republice však prakticky neexistují regiony paměti komunismu, způsob připomínání komunistické minulosti v jednotlivých krajích je velmi podobný, přestože konkrétní témata pamětních míst jsou v nich rozličná. Zřetelným rysem pamětních míst je spontánní vznikání, podnícené většinou lokálními iniciativami, a jejich mimoběžnost se snahami o politické utváření paměti komunismu „shora“. Podrobněji pak autor sleduje reflexi paměti pražského jara 1968 v pamětních místech.

Teror, selhání, odboj: konfliktní paměť ozbrojených aktů protikomunistické rezistence. Markéta Devátá. Soudobé dějiny 3–4 (2015)
Článek se zabývá pamětí a komemorací ozbrojeného násilí spáchaného v rámci občanské rezistence vůči komunistickému režimu v jeho „zakladatelském období“ po únoru 1948. Soustřeďuje se na to, jaká paměť se kolem této menšinové formy protikomunistického odporu konstituuje, zejména prostřednictvím pamětních míst v procesu jejich utváření v době před listopadem 1989 i po něm. V první části se autorka věnuje ozbrojeným konfliktům na železné oponě. Ukazuje, že způsob nahlížení na překonávání státní hranice lidmi, kteří se pokoušeli odejít ze země na Západ, je dosud výrazně ovlivňován pamětí a komemoračními aktivitami veteránů z řad bývalých pohraničníků, mezi nimiž dominuje obraz těchto uprchlíků jako vnitřních nepřátel státu. Druhá část je věnována případům takzvaných politických vražd, tj. aktům násilí na komunistických představitelích, jež jsou spojeny zejména s vesnickým prostředím. Většinou jde o příběhy upadající do zapomenutí, které si společnost nechce znovu připomínat. Výjimku představuje paměť tragických událostí v obci Babice, která je opakovaně politicky instrumentalizována a reprodukována. V třetí části studie se autorka zabývá společenskou diskusí o etickém rozměru ozbrojeného protikomunistického odporu, jež se téměř výhradně koncentruje na atypický případ skupiny bratří Mašínů, a popisuje komemorační aktivity Konfederace politických vězňů jako součást strategie společenského prosazení třetího, protikomunistického odboje.

Okupace, přátelská pomoc, devastace: Sovětská armáda 1968–1991 v paměti české společnosti. Marie Černá. Soudobé dějiny 3–4 (2015)
Autorka si klade otázku, čím byl více než dvacetiletý pobyt Sovětské armády v Československu (od srpna 1968 do června 1991) pro jeho obyvatele a jak na něj ve veřejném a mediálním prostoru vzpomínají, jaké obrazy se v této souvislosti nejčastěji evokují. Zatímco invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zaujímá své pevné místo v české paměti i historiografii, následný „pobyt“ sovětských vojáků v zemi má mnohem méně zřetelné kontury. I když i v této souvislosti se dnes běžně používá pojem „okupace“, o jeho politických významech zdaleka nepanuje jednoznačná shoda. Článek se snaží zachytit proměny sdílených významů okupace, kdy původní celonárodní konsenzus jejího odmítání byl vytlačován realitou oficiálně vynucovaného přátelství a „družby“, zatímco pod její fasádou si lidé vytvářeli rozmanitě akcentované a motivované postoje distance či vstřícnosti, jejichž pluralita v kolektivní paměti vcelku bezkonfliktně přetrvává dodnes. Především ale autorka poukazuje na zásadní posun ve vnímání pobytu Sovětské armády po listopadu 1989, kdy se spíše než politická moc s ním spjatá tematizuje kulturně-civilizační degradace okupovaných prostorů a objektů a její postupné překonávání.