Jednoznačnou dominantou pamětních míst v Karlovarském kraji jsou památky připomínající systém pracovních táborů na Jáchymovsku. Jáchymov je od roku 1990 místem každoročního setkání politických vězňů, zástupců Konfederace politických vězňů, církví i představitelů města a státu, kteří se v květnových dnech účastní pietních ceremonií Jáchymovského pekla. Návštěvníkům města je k dispozici muzejní expozice, naučná stezka, obnovená štola. K dalším tradičním místům zastavení Jáchymovského pekla patří hrob politických vězňů v Horním Slavkově a tzv. rudá věž smrti v Ostrově-Vykmanově, kde političtí vězňové pracovali na třídění rudy.

Památník obětem násilí zpřístupněný v kapli klášterního areálu v Ostrově nad Ohří zdůrazňuje nadčasové vyznění – rekapituluje všechny oběti násilí v průběhu 20. století, bez ohledu na národnost, náboženské vyznání nebo politické názory. V klášteře v Teplé jako cíle poutí politických vězňů je zpřístupněna expozice připomínající perzekuci církví za komunistického režimu.

A podobně jako u dalších krajů i zde se z důvodu blízkosti státní hranice připomínají pamětní místa spjatá s železnou oponou (Pomezí, Svatý Kříž ad.).

Horní Slavkov. Symbolický hrob politických vězňů

Horní Slavkov Symbolický hrob politických vězňů

Pietní místo slavnostně odhalené 30. května 1997 tvoří navršená mohyla kamenů s dvěma mramorovými deskami a vztyčeným křížem obtočeným řetězem a centrálně umístěnou kovovou trnovou korunou. Je jedním ze zastavení každoročních setkávání politických vězňů „Jáchymovské peklo“ organizované Konfederací politických vězňů. V oblasti Horního Slavkova byly vybudovány čtyři trestanecké pracovní tábory: Prokop (1949), Ležnice (1950), Svatopluk a tábor XII (1951). V důsledku vyčerpání ložisek uranové rudy byly poměrně záhy rušeny – tábor XII v roce 1954, ostatní o rok později.

Prohlédnout detail
Jáchymov. Expozice Koncentrační tábory při uranových dolech na Jáchymovsku 1949–1961

Jáchymov Expozice Koncentrační tábory při uranových dolech na Jáchymovsku 1949–1961

Stálá expozice s názvem „Koncentrační tábory při uranových dolech na Jáchymovsku 1949–1964“ byla instalována v jáchymovském muzeu v roce 1998 Muzeem třetího odboje Konfederace politických vězňů ČR v Příbrami [viz Příbram. Muzeum třetího odboje]. V letech 2001 až 2004 byla expozice rozšířena a dnes je součástí expozice Jáchymov v zrcadle času v Muzeu Královská mincovna Jáchymov spadajícího pod správu Krajského muzea v Karlových Varech.

Prohlédnout detail
Jáchymov. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“

Jáchymov Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“

Naučná stezka s názvem Jáchymovské peklo, připomínající život tisíců politických vězňů z pracovních táborů při uranových dolech v okolí Jáchymova, měří 8,5 km a byla s dvanácti zastávkami otevřena v roce 2001. Na jejím vzniku se podílel Hornický spolek Barbora Jáchymov, Klub českých turistů, Úřad města Jáchymov, Úřad města Karlovy Vary a Konfederace politických vězňů. Stezka byla obnovena a rozšířena díky aktivitě občanského sdružení Političtí vězni.cz. a slavnostně odhalena 27. června 2015 v Den památky obětí komunistického režimu za přítomnosti bývalých politických vězňů Hany Truncové, Zdeňka Mandrholce a Františka Wiendla. Stezka vede po žluté značce běžného turistického značení, tvoří ji 17 informačních tabulí. Začíná před kostelem sv. Jáchyma u památníku obětem komunismu [viz Jáchymov. Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)], pokračuje okolo místního muzea [viz Jáchymov. Expozice Koncentrační tábory při uranových dolech na Jáchymovsku 1949–1961], po dřevěných schodech k dolu Svornost. Dalšími informačními zastaveními jsou mj. tábory Nikolaj, Rovnost a Eliáš, kde stojí šestimetrový kříž a mohyla na památku skautů vězněných v pracovních táborech [viz Jáchymov. Kříž a mohyla].

Prohlédnout detail
Jáchymov. Kříž a mohyla

Jáchymov Kříž a mohyla

Sedmimetrový dřevěný kříž se skautskou lilií a nápisem a postupně vršenou kamennou mohylu byl na paměť vězňů komunistického režimu vztyčen 30. května 1992. Vysvětil jej P. František Krásenský za přítomnosti oldskautů z Karlových Varů a skautů z Jáchymova. Iniciátorem stavby prvního kříže byl Kamil Růžička, kromě něho se na realizaci podíleli další členové karlovarské pobočky Konfederace politických vězňů I. Slavíček, V. Sedláček, S. Jirčík, A. Růžičková, J. Goldmann, L. Blann. O připomínku pečuje skautské středisko Arnika Jáchymov. Aktuální kříž, vztyčený v září 2013, je v pořadí již třetí. Pamětní místo je součástí naučné stezky s názvem Jáchymovské peklo [viz Jáchymov. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“]. Pamětní místo stojí ve středu území, na kterém se nacházely dva trestanecké pracovní tábory – Eliáš I, který byl zřízen z bývalého tábora pro německé válečné zajatce v červenci 1949 a uzavřen o rok později, a Eliáš II (zřízen 1950, uzavřen 1959).

Prohlédnout detail
Jáchymov. Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Jáchymov Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Křížová cesta ke svobodě dedikovaná vězňům uranových dolů vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů, byla odhalena 25. května 1996 ministrem vnitra ČR Janem Rumlem, starostou Jáchymova a posvěcena opatem Vítem Tajovským a převorem Hugo Pitelem. Političtí vězni se zde každoročně setkávají v rámci vzpomínkové akce „Jáchymovské peklo“. Ústřední pískovcová plastika nazvaná Brána svobody zpodobňuje na straně obrácené do náměstí reliéf mříže, klesající mužskou postavu a nápis 1948–89, na odvrácené straně je postava ženská. Na ni navazuje řada pamětních kamenů s názvy a symboly bývalých vězeňských pracovních táborů na Jáchymovsku: Barbora (trny), Bratrství (okovy), Eliáš (mříže), L-Elko [Vykmanov II] (Jidášův měšec), Mariánská (růže), Nikolaj (spoutané ruce), Rovnost (vánoční zvoneček), Svornost (prameny a slzy), Vykmanov [I] (ostnatý drát), Hornoslavkovsku: Ležnice (květiny), Prokop (oprátka), Svatopluk (řetěz), 12 [XII] (svíce) a Příbramsku: Bytíz (koule s řetězem), Vojna (lipová větvička). Autorem pamětního místa je sochař Roman Podrázský. Pamětní místo je součástí naučné stezky s názvem Jáchymovské peklo [viz Jáchymov. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“].

Prohlédnout detail
Jáchymov. Pamětní deska politickým vězňům

Jáchymov Pamětní deska politickým vězňům

Bývalý vězeňský pracovní tábor Barbora připomíná improvizované pamětní místo odhalené po roce 1989. Od října 1949 do dubna 1951 fungoval u dolu Barbora tábor nucených prací Vršek. V polovině roku 1951 zde byl zřízen tábor Barbora, kdy mimosoudně přikázané osoby k práci v dolu vystřídali vězni. Tábor Barbora byl nejvýše položeným táborem na Jáchymovsku; zdejší tvrdé klimatické podmínky ještě prohlubovaly utrpení vězňů žijících v nevyhovujících dřevěných ubikacích. Tábor byl zrušen k 30. březnu 1957.

Prohlédnout detail
Jáchymov. Symbolický hrob politických vězňů

Jáchymov Symbolický hrob politických vězňů

Původní pamětní místo symbolicky dedikované neznámému politickému vězni bylo vytvořeno městskou organizací Československé strany lidové v Ostrově z podnětu federálního mistra vnitra Richarda Sachra, který Jáchymov navštívil 16. května 1990. Místo bylo vysvěceno 31. května 1990 P. Františkem Krásenským a následně byla sloužena mše za oběti z řad politických vězňů v jáchymovských uranových táborech nucených prací v kostele sv. Jáchyma. Symbolický hrob politických vězňů byl do dnešní podoby později upraven z iniciativy Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Busta Václava Havla

Karlovy Vary Busta Václava Havla

Busta byla odhalena 9. července 2017 během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za účasti Dagmar Havlové, prezidenta festivalu Jiřího Bartošky a dalších hostů v hotelu Prezident, z iniciativy jeho majitelky a dřívější Havlovy lékařky Milady Sárové. Autorem busty je architekt a sochař Zdeněk Makovský. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Karlovy Vary Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Pamětní deska disidentu, spisovateli a básníku Jindřichu Konečnému byla odhalena na pěší zóně v Karlových Varech u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu v Československu 17. listopadu 2009 za přítomnosti přátel a primátora města. Bronzová pamětní deska se nachází v místech, kde Jindřich Konečný inicioval v období října a listopadu 1989 protirežimní shromáždění. Básník a prozaik Jindřich Konečný (1940–2009) patřil mezi známé disidenty na Karlovarsku. Podílel se na samizdatovém časopisu Stress vydávaném Nezávislou skupinou občanů západočeského kraje, spolupracoval i s exilovými časopisy – Listy Jiřího Pelikána a Tigridovým Svědectvím [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi]. Za pašování zakázané literatury byl na počátku 80. let odsouzen ke dvěma letům vězení. Jako člen nezávislých občanských iniciativ býval pravidelně zadržován před očekávanými protirežimními vystoupeními (výročí okupace, 28. října apod.). V říjnu a listopadu 1989 organizoval v Karlových Varech opoziční demonstrace a stal se jedním z prvních členů místního Občanského fóra. V roce 1990 byl kooptován do parlamentu.

Prohlédnout detail
Krásná. Památník ochráncům hranic

Krásná Památník ochráncům hranic

Památník v Krásné u Aše k uctění památky padlých ochránců československých státních hranic je situován na volném zatravněném prostranství. Tvoří jej mramorová deska spočívající na kamenném podstavci s vydlážděným obdélníkovým polem a květinovou a stromkovou výzdobou po stranách. Na mramorové desce jsou umístěny tři černé skleněné desky, z nichž jedna nese nápis a zdobení lipovými ratolestmi, další dvě zobrazují znak Pohraniční stráže a československý státní znak. Místo je obehnáno ozdobným řetězem. Součástí památníku jsou dva stožáry s českou a slovenskou vlajkou. Památník postavil a odhalil Klub českého pohraničí 2. července 2011 u příležitosti 60. výročí přijetí zákona o ochraně hranic. Vznikl mimo jiné i jako reakce na pomník obětem železné opony ve Svatém Kříži u Chebu  [viz Svatý Kříž. Památník obětem železné opony] a byl zřízen z finančních prostředků bývalých příslušníků PS a příznivců Klubu českého pohraničí; část finančních darů věnovali i bývalí příslušníci pohraničních vojsk NDR. Památník je situován u obce Krásná, kde sídlil 1. prapor chebské brigády Pohraniční stráže. Klub českého pohraničí je občanským sdružením postkomunistického charakteru, k němuž se hlásí bývalí členové ostrahy státních hranic a jejich sympatizanti. Odmítá především symbolické akty česko-německého smíření (jeho program je uveden mottem „Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast!“) i polistopadový politický vývoj. Činnost KPČ je dlouhodobě sledována složkami ministerstva vnitra, které monitorují projevy politického extremismu. Tendenční, nostalgická a nereflektovaná interpretace násilí na hranicích v letech 1948–1989, jež KPČ předkládá na svých webových stránkách, je jedním z faktorů polarizující a radikalizující veřejné mínění ve sporu o způsob nazírání na období komunistického režimu v Československu.

Prohlédnout detail
Libá. Pomník ozbrojeného střetu na hranicích

Libá Pomník ozbrojeného střetu na hranicích

Pomník v podobě kamenné mohyly s nízkou podezdívkou doplňuje černá terrazzová deska. Ve vrcholu mohyly je patrné osazení po chybějící části pomníku, který vznikl před rokem 1989 a v rozporu s nápisem se zde pohraniční hlídka nestřetla s agentem cizích rozvědek. Jan Anděl (*1911), účastník západního odboje v druhé světové válce, převáděl 25. března 1948 přes hranice skupinu uprchlíků. U obce Libá přemohl a odzbrojil hlídku Sboru národní bezpečnosti, kterou tvořili strážmistři Josef Hadáček a Ladislav Vídeňský (Hadáčka zranil úderem do hlavy). Po úspěšné akci se vrátil do Československa, aby převedl další skupinu, včetně své rodiny – těhotné ženy a dvou dětí. Při této akci byl nedaleko odtud 11. dubna 1948 zastřelen [viz Lužná. Pomník ozbrojeného střetu na hranicích].

Prohlédnout detail
Lužná. Pomník ozbrojeného střetu na hranicích

Lužná Pomník ozbrojeného střetu na hranicích

Pomník tvoří kamenný sokl s nízkou podezdívkou, chybějící deska byla osazena centrálně. Pomník vznikl před rokem 1989 a je dnes neudržovaný. Chybí i provizorní deska, kterou sem umístil v roce 2001 Klub českého pohraničí. Pomník vznikl ve stejné době jako připomínka v nedaleké Libé a také zde se nejedná o autentickou lokalitu. Místo využívala armáda ke skládání vojenské přísahy. Obě místa spojuje osoba Jana Anděla (*1911), svobodníka československé armády v záloze. Ten 11. dubna 1948 vedl skupinu uprchlíků (osm mužů, čtyři ženy a čtyři děti, včetně své rodiny) mířící přes hranice. Na skupinu upozornil místní občan hlídku Sboru národní bezpečnosti. Strážmistři Jiří Lébr a František Řezáč skupinu dostihli a pravděpodobně neozbrojený Jan Anděl se začal s Řezáčem prát o strážmistrovu zbraň. Strážmistr Lébr vytáhl samopal a na oba zápasící muže začal střílet. Jan Anděl byl mrtev na místě, František Řezáč, zasažený pěti ranami, přežil. Podle svědectví Blaženy Baborové, dcery Jana Anděla, měl být jeden ze členů hlídky zapojen do převaděčské činnosti, neboť jej její otec před přestřelkou poznal a obvinil ze zrady [viz též Libá. Pomník ozbrojeného střetu na hranicích].

Prohlédnout detail
Ostrov-Vykmanov. Pamětní deska na „věži smrti“

Ostrov-Vykmanov Pamětní deska na „věži smrti“

Pamětní deska byla odhalena 29. května 1993 Konfederací politických vězňů. Věž smrti se stala v roce 2008 národní kulturní památkou, je jedním ze symbolů utrpení politických vězňů v uranových dolech. Tábor Vykmanov s krycím označením L byl založen v únoru 1951 jako pracoviště, kde se v tzv. Rudé věži či Věži smrti drtila a třídila uranová ruda vytěžená v jednotlivých jáchymovských dolech. Zde se také připravovaly dopravní transporty do Sovětského svazu: tzv. čistá ruda se plnila do plechových barelů, méně kvalitní se volně nakládala na vagóny. Práce v drtírně patřila ke zdravotně nejrizikovějším, vězni – mezi nimi mnoho duchovních či odsouzených k trestům v rámci výkonu trestu (např. tzv. útěkáři) – zde přicházeli do bezprostředního styku s radioaktivním prachem. Tábor byl zrušen v květnu 1956.

Prohlédnout detail
Ostrov. Památník obětem násilí

Ostrov Památník obětem násilí

Památník v kapli sv. Floriána byl zpřístupněn v roce 2007, po rozsáhlé rekonstrukci a obnově areálu piaristického kláštera v Ostrově. O jeho zřízení rozhodly rada a zastupitelstvo města, je dedikován českým a německým obyvatelům Ostrovska a všem perzekvovaným z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů v průběhu 20. století. Kapli vysvětil plzeňský biskup František Radkovský a je přístupná jako součást prohlídkové trasy kláštera. Památník připomíná násilné události, které zasáhly region v období od první světové války do pádu komunistického režimu. Schraňuje mj. také Křížovou cestu – malé kamenné reliéfy –, kterou vytvořil sochař, politický vězeň a oběť vykmanovské třídírny rud Jaroslav Šlezinger během práce na sousoší pro ostrovský Dům kultury [viz Jemnice. Pomník Jaroslavu Šlezingerovi]. Poválečné období Ostrovska je spojeno především s odsunem německého obyvatelstva a s rozvojem těžby uranové rudy, jejíž vývoz do Sovětského svazu umožnila mezivládní dohoda z podzimu 1945. V bezprostřední blízkosti „starého“ Ostrova se započalo s výstavbou sídlišť pro pracovníky národního podniku Jáchymovské doly (1946). Po roce 1948 byl „nový“ Ostrov z velké části budován vězni, včetně osob odsouzených komunistickým režimem z politických důvodů [viz Ostrov. Pamětní deska politickým vězňům]. V letech 1949–1951 vznikly ve Vykmanově (dříve Weidmesgrün, nyní součást Ostrova) dva vězeňské tábory: Vykmanov I (krycí označení C) a Vykmanov II (L) [viz Ostrov-Vykmanov. Pamětní deska na „věži smrti“].

Prohlédnout detail
Ostrov. Pamětní deska politickým vězňům

Ostrov Pamětní deska politickým vězňům

Bílá mramorová deska se zlatým nápisem věnovaná politickým vězňům byla odhalena z iniciativy Konfederace politických vězňů 29. května 1993. Poválečné období Ostrovska je spojeno především s odsunem německého obyvatelstva a s rozvojem těžby uranové rudy. V bezprostřední blízkosti „starého“ Ostrova se započalo s výstavbou sídlišť pro pracovníky národního podniku Jáchymovské doly (1946). Po roce 1948 byl „nový“ Ostrov z velké části budován vězni, včetně osob odsouzených komunistickým režimem z politických důvodů. Výstavbu nového moderního města ve stylu socialistického realismu prováděli odsouzení internovaní ve vězeňském táboře Vykmanov I (C), jenž byl zřízen k březnu 1949 [viz Ostrov. Památník obětem násilí].

Prohlédnout detail
Palič. Pomník Jaroslavu Kysilkovi

Palič Pomník Jaroslavu Kysilkovi

Pomník tvoří černá skleněná deska s bílým písmem upevněná na neopracovaném kameni, na jehož vrcholu je umístěna červená pěticípá hvězda. Strážmistr Jaroslav Kysilka (*1924) pracoval u Sboru národní bezpečnosti od roku 1945, v roce 1949 byl přidělen k pohraničnímu útvaru roty Palič u Chebu. 21. dubna 1949 (mimo službu na hranici) perlustroval nedaleko obce dva dvacetileté dělníky – Jána Šponiara a Karla Procházku, které se rozhodl zadržet. Ján Šponiar jej v nestřežené chvíli postřelil ukrytou zbraní a oba mladíci se dali na útěk. Po následné přestřelce Jaroslav Kysilka vykrvácel a rovněž zraněný Šponiar se zastřelil. Karel Procházka byl zatčen druhého dne v obci Loket. Zda oba civilisté chtěli utéci za hranice, je vzhledem k počínání Karla Procházky nejasné, v každém případě se však nejednalo o agenty cizí rozvědky, jak zmiňuje nápis na pomníku.

Prohlédnout detail
Pastviny. Pomník Františku Vaculovi

Pastviny Pomník Františku Vaculovi

Pomník tvoří kamenný kvádr s černou skleněnou deskou ve tvaru pavézy s nápisem a pěticípou hvězdou na vrcholu. Vznikl před rokem 1989. František Vacula (*1934) a Miloslav Chalupník (*1935) vykonávali u Pohraniční stráže vojenskou službu. 10. dubna 1956 byli společně na hlídce, prošli uzamykatelnými vraty drátěného zátarasu a prováděli ostrahu na jeho vnější straně. Další hlídka, která je měla střídat, našla zastřeleného Vaculu jen několik metrů od hraniční čáry. Vyšetřování potvrdilo, že Vacula byl zastřelen zezadu zbraní Miloslava Chalupníka, který přešel hranici. Chalupník byl v západním Německu zatčen a odsouzen za vraždu k 10 letům vězení. Případ patří k méně známým, československý tisk o něm neinformoval. Přísné potrestání západoněmeckou justicí, jež údajně neočekával ani zběh, se nehodilo do propagandistického schématu příběhů ze státní hranice, v nichž jsou vrazi pohraničníků na Západě přijímáni jako hrdinové.

Prohlédnout detail
Pomezí nad Ohří. Památník Pohraniční stráže s pamětními deskami Václavu Königsmarkovi a Janu Novákovi

Pomezí nad Ohří Památník Pohraniční stráže s pamětními deskami Václavu Königsmarkovi a Janu Novákovi

Památník stojí na mýtině a tvoří ho čtyři objekty: centrální bíle natřený kvádr s kovovou deskou, plastikou ruky v přísaze a nápisem Věrni zůstaneme, před kterým leží plochý přírodní kámen opracovaný do obdélníkového tvaru, do jeho středu je vsazený reliéf psa z bílého kamene (znak Pohraniční stráže). Doplňují ho dva symetricky umístěné kamenné obelisky s dvěma pamětními deskami. Původní pomník vznikl před rokem 1989. Vlevo je umístěna deska věnovaná Janu Novákovi, kterou věnoval Klub českého pohraničí v roce 2001, za původní, jež byla patrně poškozena. Vpravo pak deska dedikovaná Václavu Königsmarkovi, na níž jsou patrné stopy poškození pod novým nápisem. Historik Ivo Pejčoch ironicky nazval toto pamětní místo „Obětem Pohraniční stráže“. Odkazuje tím na okolnosti komemorovaných událostí v tom smyslu, že oba tragické případy jsou úzce spojeny s přehmaty, jichž se PS ve střežení hranice dopouštěla. Smrt Václava Königsmarka [viz Pomezí nad Ohří. Pomník Václavu Königsmarkovi] v rozporu s tradovaným popisem nezapříčinil „ozbrojený narušitel hranic“, ale jiný příslušník PS. Také o pravdivosti oficiální verze, kterou byla vysvětlována příčina úmrtí Jana Nováka, existují pochybnosti.

Prohlédnout detail
Pomezí nad Ohří. Pomník Václavu Königsmarkovi

Pomezí nad Ohří Pomník Václavu Königsmarkovi

Pomník tvoří kamenný kvádr, v ustupujícím rámečku je nápis černou barvou. Vznikl před rokem 1989 a v současné době je neudržovaný. Tragická smrt Václava Königsmarka (*1928) byla v 50. letech ideologicky zneužita pro budovaný příběh příslušníků Pohraniční stráže, kteří obětují své životy v boji s imperialistickými agenty na hranici „míru a socialismu“. Ve skutečnosti byl Königsmark, vykonávající u PS vojenskou službu, omylem zastřelen hlídkou vlastního útvaru, jak dokládají archivní materiály [viz Pomezí nad Ohří. Památník Pohraniční stráže s pamětními deskami Václavu Königsmarkovi a Janu Novákovi].

Prohlédnout detail
Stará Voda–Dyleň. Pomník „Na stráži míru“

Stará Voda–Dyleň Pomník „Na stráži míru“

Pomník z 50. let na vrchol Českého lesa na hranici s Bavorskem dopravili a 9. července 2016, u příležitosti 65. výročí přijetí zákona o ochraně hranic, instalovali členové Klubu českého pohraničí. Socha Jana Hány byla původně instalována v roce 1955 Městských sadech v Chebu na místě, kde byl v roce 1947 slavnostně odhalen (a v roce 1951 opět odstraněn) pomník americkým vojákům osvobozujícím na sklonku druhé světové války západní Čechy. Po Listopadu ´89 byla socha pohraničníka z parku odstraněna, přechodně umístěna v objektu chebské brigády Pohraniční stráže a poté v zahradě městského archivu, zatímco v Městských sadech byl na jaře 1990 vztyčen nový pomník americkým vojákům.

Prohlédnout detail
Svatý Kříž. Památník obětem železné opony

Svatý Kříž Památník obětem železné opony

Památník obětem železné opony věnovaný osobám, které zemřely při pokusu o přechod státní hranice z tehdejšího totalitního Československa do Německa, byl odhalen 27. června 2006 (v Den památky obětí komunistického režimu připomínající popravu Milady Horákové) a posvětil ho vikář Filip Zdeněk Lobkowic. Vznik památníku, který nechalo postavit město Cheb za finančního přispění státu a kraje, inicioval historik a spisovatel Václav Jiřík. Slavnostního odhalení se vedle představitelů chebské radnice a hejtmana Karlovarského kraje zúčastnil i první polistopadový ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier. Monumentální památník, který stojí na bývalé signální cestě, zhotovil akademický sochař Antonín Kašpar ve spolupráci s architektem Jaroslavem Šustou. Památník stojí na vyvýšeném kruhovém místě a tvoří jej dva železné duté sloupce, mezi nimi řetěz, jehož prostřední článek je přetržen. Motiv roztržených pout podle autorů vyjadřuje myšlenku té chvíle rozhodnutí, kterou prožili ti, jejichž jména jsou na památníku uvedena, těsně před svou smrtí. Odhodláním k přechodu střežené hranice svobodu prožili, i když jenom na krátkou chvíli. Na památníku jsou uvedena jména 82 lidí, kteří byli v letech 1948–1981 na západní hranici zastřeleni, zemřeli v elektrických drátech nebo zahynuli jiným způsobem (nejedná se o kompletní výčet osob usmrcených na hranicích).

Prohlédnout detail
Svatý Kříž. Pomník Josefu Ludasovi

Svatý Kříž Pomník Josefu Ludasovi

Pomník tvoří kamenná mohyla s podezdívkou, na níž je umístěna černá skleněná deska se zlatým nápisem a s vyobrazením symbolu Pohraniční stráže. Pomník vznikl před rokem 1989 a obnoven byl v roce 2000. Je věnován vojínu Ludasovi (*1960), který byl smrtelně zraněn při přestřelce, při níž se tříčlenná hlídka Pohraniční stráže snažila zabránit útěku vojína Zdeňka Poláška (*1960) přes hranici. Jednalo se již o druhý pokus Poláška odejít z Československa, při prvním – ve věku 16ti let – byl zadržen. Přesto byl jako voják základní služby přiřazen k Pohraniční stráži, odkud 21. ledna 1981 zběhl. U Dolního Pelhřimova byl dostižen hlídkou. Verze okolností Poláškova úmrtí se liší. Podle jedné se posledním zbývajícím nábojem zastřelil. Podle jiné zemřel při přestřelce s hlídkou, podle další zemřel až v boji s přivolanou posilou – šestičlenným výsadkem v obrněném transportéru. Lékař zasahující na místě konstatoval smrt obou, Josefa Ludase i Zdeňka Poláška.

Prohlédnout detail
Teplá. Expozice Duchovenstvo ve věznicích a koncentračních táborech 1948–1989

Teplá Expozice Duchovenstvo ve věznicích a koncentračních táborech 1948–1989

Premonstrátský klášter v Teplé je místem tradičních muklovských poutí pořádaných Konfederací politických vězňů [viz též Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské]. V roce 1999 zde byla jako součást prohlídky klášterního památkového areálu otevřena stálá výstava Duchovenstvo ve věznicích a koncentračních táborech 1948–1989, jež je expoziturou Muzea třetího odboje Konfederace politických vězňů ČR v Příbrami [viz Příbram. Muzeum třetího odboje]. Expozice zaměřená na perzekuci církví, kněží, řeholníků a řeholnic byla v roce 2002 podstatně přebudována, nachází se v chodbě těsně přiléhající ke klášternímu kostelu Zvěstování Panny Marie. Od roku 2012 připomíná perzekuci církví také Památník obětem internace v klášteře redemptoristů na Hoře Matky Boží v Králíkách [viz Králíky. Památník obětem internace Králíky] a expozice o internaci řeholnic v Bílé Vodě [viz Bílá Voda. Muzeum Bílá Voda]. Vliv církve na věřící, zejména na venkově, přestavoval významnou překážku ateizační a kolektivizační politice prosazované komunistickým režimem. Perzekuce představitelů církve nastolená záhy po uchopení moci komunisty probíhala proto obzvláště krutým způsobem. V 50. letech byly likvidovány kláštery, příslušníci řeholních řádů byli na léta internováni. Kněží nesměli vykonávat pastorační činnost a ve vykonstruovaných proticírkevních procesech byli odsuzováni k mnohaletým trestům, jako například tepelský opat P. Heřman Tyl [viz Cakov. Deska Heřmanu Josefu Tylovi].

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru