Region charakteristický těžbou uhlí a těžkým průmyslem měl pro ekonomiku za komunistického režimu strategický význam. Neuspokojivou produktivitu dolů destabilizovanou jejich poválečným znárodněním i ohromné nároky na spotřebu uhlí v souvislosti s orientací na těžký průmysl vyhlášené prvním pětiletým plánem (1949–1954) vedly režim k ustavení tzv. těžkých (báňských) Pomocných technických praporů. Existenci několika praporů v regionu, kam byly v padesátých letech povolávány jako levná pracovní síla tzv. politicky nespolehlivé osoby, připomínají pamětní místa v Karviné a Ostravě.

Další okruh pamětních míst v Moravskoslezském kraji je věnován rodákům z tohoto regionu. Generála Heliodora Píku připomínají pamětní místa v Opavě a Štítině, literárního kritika Záviše Kalandru pamětní deska ve Frenštátu pod Radhoštěm, studenta Jana Zajíce pamětní deska a hrob ve Vítkově, básníka a hudebníka Karla Kryla, jehož rodina pocházela z Nového Jičína, pamětní deska a kardinála Františka Tomáška pamětní desky v Ostravě a Studénce. Popraveným politickým vězňům jsou dedikovány pamětní desky ve Frýdku-Místku a v Ostravě. Pamětní místa katolickým kněžím a řeholnicím najdeme v Bohumíně, Hradci nad Moravicí a ve Štramberku. Připomínkou osobnosti Pavla Tigrida je pomník vzniklý soukromou iniciativou studentů a pedagogů jazykového gymnázia v Ostravě.

Symbolický charakter má v moravskoslezském regionu patnáct pamětních míst, mj. v Bruntále, Brušperku, Frýdku-Místku, Kopřivnici, Novém Jičíně, Opavě, Příboru ad.

Baška. Pamětní deska Otto Furchovi

Baška Pamětní deska Otto Furchovi

Pamětní deska z leštěného černého mramoru upomínající Mons. Otto Furcha byla odhalena na zdi kostela sv. Václava u příležitosti 100. výročí jeho narození. Za účasti farníků, přátel a příbuzných ji 12. června 2016 požehnal skalický farář Radek Drobisz. Desku financoval JUDr. Jaroslav Pospíchal z Brna, autorem nápisu je historik David Pindur. Frýdecký rodák Otto Furch (1916–2002) byl jednou z předních osobností života katolické církve na českém Těšínsku, po roce 1945 se podílel na obnově československé části vratislavské arcidiecéze. Do roku 1950 působil jako sekretář Apoštolské administratury v Českém Těšíně, kdy byl přeložen jako pomocný duchovní na farnost ve Frýdku, kde byl v březnu 1951 zatčen a za svou činnost v církvi v září téhož roku Nejvyšším státním soudem v Praze odsouzen na jedenáct let těžkého žaláře, ke ztrátě občanských práv a veškerého majetku. Trest odpykával ve Slezské Ostravě, v Praze, v Kolíně, v Plzni-Borech a na Mírově. Od roku 1953 byl umístěn v táboře Vykmanov. Z vězení byl podmíněně propuštěn v roce 1956 a v roce 1969 rehabilitován. V letech 1967 až 1989 působil jako pomocný duchovní římskokatolické farnosti Skalice, ve filiálním kostele sv. Václava v Bašce.

Prohlédnout detail
Bohumín. Pamětní deska Antonínu Dudovi

Bohumín Pamětní deska Antonínu Dudovi

Pamětní černá mramorová deska s rytým nápisem a portrétem, kterou podle návrhu F. J. Teistera realizoval kameník Martin Vrožyna, vznikla z iniciativy Františka Jana Teistera OSB a občanského sdružení Přátel bohumínské historie. Dne 4. října 2008 ji odhalil a požehnal olomoucký kanovník Mons. Miloslav Klisz za účasti místních a těrlických farníků, jejich duchovních a příbuzných a přátel P. Dudy. Deska byla financována OS Přátel bohumínské historie, dary pedagogického sboru ZŠ Masarykova z Bohumína-Pudlova a farníky z obce Těrlicko. Antonín Duda (1910 Těrlicko-Kostelec – 1974 Komorní Lhotka) byl po studiu bohosloví v Olomouci v roce 1940 vysvěcen na kněze. Působil jako duchovní správce farností olomoucké arcidiecéze, v letech 1947–1953 pak ve Starém Bohumíně. Zde byl 13. března 1953 zatčen a převezen do ostravské vazební věznice.  V zinscenovaném politickém procesu vedeném krajským ostravským soudem byl 15. října 1953 za velezradu a vyzvědačství odsouzen k pěti letům žaláře, který odpykával ve Valdicích a od září 1954 v pracovním táboře ve Rtyni v Podkrkonoší. K jeho zatčení přispěla výpověď bývalého spolužáka, který byl zadržen při přechodu hranic s finančním obnosem, jež mu páter Duda poskytl. Po propuštění v roce 1958 pracoval jako závozník a později na přímluvu P. Klisze získal místo údržbáře v Ústavu sociální péče v Komorní Lhotce, který spravovaly sestry svatého Karla Boromejského. Souhlas k výkonu duchovenské činnosti získal P. Duda v roce 1966 a stal se administrátorem v Dobraticích. Plně rehabilitován byl v roce 1991.

Prohlédnout detail
Bruntál. Památník obětem komunismu

Bruntál Památník obětem komunismu

Plastika Memento, kterou tvoří ruka s trnem na dlani, vznikla jako součást občanské vybavenosti města Bruntálu. Její autor Vratislav Varmuža ji koncipoval se záměrem připomenout zlovůli a utrpení, jež bylo ve městě a okolí během minulého století napácháno v česko-německých vztazích a následně v době komunismu; zvlášť má upomínat na odsun sovětských vojsk. Po srpnu 1968 se v Bruntále trvale usídlila sovětská posádka a od roku 1970 připadly rodinám a rodinným příslušníkům tamních důstojníků objekty bytové a občanské vybavenosti. Plastika byla odhalena v roce 1992.

Prohlédnout detail
Brušperk. Pamětní deska obětem komunismu

Brušperk Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska byla odhalena v roce 2009 v předvečer Dne boje za svobodu a demokracii, u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci parlamentu, Konfederace politických vězňů a oblastního sdružení ODS. Desku posvětil farář Karel Javorek. Deska je zhotovena z šedého mramoru s rytým písmem. Puklina z levé strany desky, jež přechází v rytou podélnou prasklinu, symbolizuje zpřetrhání a zároveň opětovné scelení demokratického vývoje před rokem 1948 a po roce 1989.

Prohlédnout detail
Frenštát pod Radhoštěm. Pamětní desky obětem komunismu a Záviši Kalandrovi

Frenštát pod Radhoštěm Pamětní desky obětem komunismu a Záviši Kalandrovi

Pamětní deska obětem komunismu na budově bývalého okresního soudu a věznice (dnes základní školy) byla odhalena 27. června 2008 z iniciativy místní organizace ODS. Dne 17. listopadu 2012 byla doplněna o novou pamětní desku Záviši Kalandrovi, nejznámější oběti politických procesů 50. let z Frenštátu, u příležitosti 110. výročí jeho narození. Tuto desku iniciovaly místní Muzejní a vlastivědná společnost ve spolupráci s městem Frenštát pod Radhoštěm. Obě desky z červeného terrazza nesou nápisy z rytých a postříbřených písmen. Záviš Kalandra, literární kritik, historik, novinář a redaktor, byl v letech 1923–1936 členem komunistické strany. Po kritice stalinských politických procesů v Sovětském svazu byl obviněn z trockismu a ze strany vyloučen. Za války byl vězněn v koncentračních táborech. V listopadu 1949 byl zatčen a vyšetřován pro styky s Ladislavem Novomeským („slovenský buržoazní nacionalismus“) a Oldřichem Peclem („ilegální skupina národních socialistů“) [viz Bohuslavice. Pamětní deska Oldřichu Peclovi], nakonec však při konstrukci obvinění byla použita jeho „trockistická minulost“. Kalandra byl zařazen do procesu s Miladou Horákovou [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] jako vůdce smyšlené trockistické skupiny, odsouzen za velezradu k trestu smrti a popraven 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Rehabilitován byl v roce 1990 a roku 1991 vyznamenán in memoriam Řádem T. G. Masaryka I. třídy.

Prohlédnout detail
Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii

Frýdek-Místek Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii

Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii, jejímž autorem je  Vilém Kocych, byla odhalena 16. listopadu 2006 z iniciativy městského zastupitelstva. Deska je bronzová, obdélná na výšku, s dvěma plasticky vystupujícími lipovými ratolestmi.

Prohlédnout detail
Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí

Frýdek-Místek Pamětní deska obětem komunistického násilí

Deska věnovaná všem postiženým komunistickým režimem a také upomínající oběti ostravské protikomunistické skupiny Jana Buchala, pochází z ateliéru Jiřího Sibinského, byla spolufinancována Konfederací politických vězňů, městem a okresním úřadem Frýdek-Místek a odhalena 6. listopadu 1998. Jan Buchal (*1913) byl do roku 1947 příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, poté pracoval v automechanické dílně. Od roku 1946 byl organizován v národně socialistické straně a s obavami sledoval poválečný politický vývoj a veřejně vystupoval proti nedemokratickým postupům místních politických a správních orgánů. V roce 1947 zkoncipoval program nové politické strany, v jejímž čele viděl Jana Masaryka; toho se údajně pokusil kontaktovat ještě po únoru 1948. Buchal se několikrát neúspěšně pokusil o emigraci – jednou za pomoci převaděče, kterého zprostředkoval účetní ostravských strojíren Miroslav Sýkora (*1923), poté jeho činnosti udaly zcela jiný směr kontakty s národně socialistickou funkcionářkou a redaktorkou Františkou Zemínovou. Pod tímto vlivem začal na Ostravsku budovat ilegální organizaci, do níž chtěl zapojit armádní důstojníky, zaměstnance strategických podniků ad. Přes technického úředníka vítkovických železáren Josefa Polomského (*1924) se napojil na již existující protikomunistickou skupinu, v níž působili mj. štábní kapitán čs. armády Miloš Morávek (*1911), strážmistr SNB Ladislav Ceé (*1910). Skupina, která původně zamýšlela provádět drobné sabotáže, přijala poněkud nerealistický Buchalův plán protikomunistického převratu počítající se zahraničním výsadkem a se spontánním přerůstáním ostravské akce v celorepublikovou. Propojení obou skupin i novou strategii přirozeně přivítala Státní bezpečnost, která vývoj v organizaci ve vítkovických železárnách monitorovala prostřednictvím svého agenta. Od dubna 1949 převzala iniciativu a v rámci tzv. akce Bedkyd získávala do skupiny další spolupracovníky. Státní bezpečnost také připravila setkání Buchala s domnělým členem pražského ústředí protikomunistického odboje, pod jehož vlivem Buchalova skupina přistoupila k plánování „vojenského převratu“ a k připravování důkazů o své protistátní činnosti, mj. plán na obsazení Frýdku-Místku, který sestavili Polomský a Morávek a který byl použit jako důkazní materiál u soudu. Jelikož činnost pražských agentů StB vzbudila u odbojářů obavy, zda se ve skutečnosti nejedná o provokaci, přistoupila Státní bezpečnost na konci října k zatýkání celé skupiny (přes 80 osob).

Prohlédnout detail
Hradec nad Moravicí. Pamětní deska internovaným řeholnicím

Hradec nad Moravicí Pamětní deska internovaným řeholnicím

Pamětní deska internovaným řeholnicím byla odhalena 9. srpna 2007 z iniciativy Anny Skřivánkové a Jiřího Heidera, příbuzných jedné z internovaných sester Korduly Heiderové, a ve spolupráci s Městským úřadem Hradec nad Moravicí, který desku financoval. Posvětil ji P. Antonín Kolář za přítomnosti zástupců Německého řádu z Německa a Rakouska, školy, farnosti, místostarosty města Karla Hanáka, přímých účastnic internace z řad řeholnic a jejich příbuzných. Podle grafického návrhu Ivy Přibylové, břidlicovou pamětní desku s textem sestry Korduly Heiderové realizoval Pavel Strakoš. Byla umístěna na levé straně od vchodu do budovy Církevní základní školy sv. Ludmily, kde býval klášter Řádu Panny Marie Jeruzalémské, v němž řádové sestry nedobrovolně strávily jedenáct měsíců svého života v letech 1951 až 1952. V září 1950 byly v českých zemích v rámci tzv. akce Ř (řeholnice) likvidovány ženské kláštery, řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů [viz Bílá Voda. Muzeum Bílá Voda].

Prohlédnout detail
Karviná. Pamětní deska obětem politické perzekuce za komunistického režimu

Karviná Pamětní deska obětem politické perzekuce za komunistického režimu

Pamětní deska je věnována obětem politické perzekuce v letech 1948–1989 z karvinského okresu, které byly zejména v 50.  letech postihovány většinou přikázáním do táborů nucené práce v místních černouhelných dolech. Deska architektů Evy Špačkové a Marka Sibinského je obdélná na výšku, v horní části s rytým pozlaceným nápisem se symbolem mříží. Byla odhalena 5. května 2007 za účasti předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové a zástupců města.

Prohlédnout detail
Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům

Karviná Pomník Pomocným technickým praporům

Pomník Pomocným technickým praporům, jehož autorem je výtvarník a sochař Ctibor Bayer, byl odhalen 23. května 1998. Pomník byl vysvěcen biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkoviczem. Pomocné technické prapory (PTP) též označované jako Vojenské tábory nucené práce (VTNP) představují formu mimosoudních represí komunistického režimu v 50. letech analogickou k civilním táborům nucených prací (TNP) [viz Brno. Pomník obětem táborů nucených prací]. Smyslem PTP byla izolace politicky nespolehlivých osob mimo běžné armádní útvary a využití jejich pracovní síly na těžké fyzické práce pro armádu (stavba vojenských objektů, práce ve vojenských lesích a kamenolomech) a pro národní hospodářství. Vznik PTP souvisel s prosazováním sovětského modelu řízení armády, akcelerovaném po nástupu Alexeje Čepičky na post ministra národní obrany.

Prohlédnout detail
Kopřivnice. Pamětní deska a reliéf Milady Horákové

Kopřivnice Pamětní deska a reliéf Milady Horákové

Udělení čestného názvu a odhalení pamětní desky na budově školy se uskutečnilo 12. června 1995 za přítomnosti dcery Milady Horákové, Jany Kánské, ministrů spravedlnosti a obrany a dalších čestných hostů. Pamětní místo ve vstupní hale školy bylo odhaleno u příležitosti 50. výročí popravy Milady Horákové v červnu 2000 [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] a byla založena tradice každoročního pietního setkání za účasti zástupců školy, města a Konfederace politických vězňů. Pamětní místo tvoří reliéf, jehož autorkou je Jaroslava Lukešová, a plastová deska s úryvkem textu Milady Horákové z roku 1949. Jeho iniciátory byli Lubomír Hanzelka, bývalý předseda Klubu Masarykova demokratického hnutí v Kopřivnici a Bohuslav Ficek, člen Konfederace politických vězňů, ve spolupráci s ředitelem školy Lumírem Pospěchem. Po rekonstrukci budovy školy byla na návrh zastupitelstva města na fasádu u hlavního vstupu přemístěna deska obětem komunismu z výklenku budovy bývalé radnice [viz Kopřivnice. Pamětní deska obětem komunismu] a deska M. Horákové, původně instalovaná na čelní stěně budovy. Odhalení přemístěných pamětních desek proběhlo 17. listopadu 2013.

Prohlédnout detail
Kopřivnice. Pamětní deska obětem komunismu

Kopřivnice Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 16. listopadu 2000 starostou města a předsedou místní pobočky Konfederace politických vězňů. Bronzová deska s nápisem, u níž se každoročně konala vzpomínková setkání u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii, byla 17. listopadu 2013 přemístěna na fasádu Základní školy dr. Milady Horákové v ulici Obránců Míru 369 [viz Kopřivnice. Pamětní deska a reliéf Milady Horákové].

Prohlédnout detail
Kozlovice. Pamětní deska Stanislavu Dubinovi

Kozlovice Pamětní deska Stanislavu Dubinovi

Černou náhrobní desku upomínající věznění P. Stanislava Dubiny za komunistického režimu vytvořil místní kameník Jan Pustka. Byla umístěna v roce 1990 zásluhou místních farníků a přátel na kozlovickém hřbitově, kde byl v roce 1986 P. Dubina pochován. Stanislav Dubina (1906–1986) studoval bohosloví v Olomouci a v roce 1929 přijal kněžské svěcení. Působil ve farnostech olomoucké diecéze, především v Kozlovicích, kde sloužil od roku 1936 až do svého zatčení v květnu 1950. P. Dubina byl oblíbený, činorodý a aktivní nejen v pastorační práci, ale podílel se na činnosti katolických spolků, jednoty Orel, charity, pořádal lidové misie a náboženské poutě. Záminkou k jeho zatčení bylo posunutí pomníčku padlých vojáků sovětské armády na místním hřbitově, které bylo klasifikováno jako hanobení spojeneckého státu. Státní soud v Praze odsoudil P. Dubinu v září 1950 k devíti letům vězení, která odpykával v Praze-Pankráci, na Mírově, ve Valdicích a v pracovním táboře ve Rtyni v Podkrkonoší. Po propuštění v roce 1955 pracoval jako zemědělský dělník v jednotném zemědělském družstvu, po třech letech nejprve obdržel částečný státní souhlas k výkonu kněžské služby, tzn. bez nároku na plat a s omezeními duchovenské činnosti, plný souhlas získal v roce 1958 a nastoupil do farnosti Želechovice nad Dřevnicí, od roku 1965 byl devět let administrátorem vizovické farnosti, kde během uvolnění pražského jara podporoval např. znovuobnovení skautské organizace. P. Dubina dožil v Charitním domově na Moravci. Plně soudně rehabilitován byl v roce 1992.

Prohlédnout detail
Lysá hora. Mohyla Ivančena

Lysá hora Mohyla Ivančena

Kamenná mohyla byla založena v roce 1946 na památku pěti skautů z Ostravy, které v dubnu 1945 zatklo gestapo a byli zastřeleni v polském Těšíně. Tradiční pouť se zde koná vždy 24. dubna, v den jejich popravy. Po zákazu Junáka během komunistického režimu v roce 1950 a 1970 se navštívení a setkávání u mohyly stalo aktem symbolického protirežimního protestu, obdobně jako v případě mohyl vytvářených na paměť Jana Palacha [Smrk. Mohyla Jana Palacha; Vysoký vrch. Mohyla Jana Palacha] či Johna Lennona [Smrk. Mohyla Johna Lennona], komunistickým režimem potlačované.

Prohlédnout detail
Nový Jičín. Pamětní deska Janu Šrámkovi

Nový Jičín Pamětní deska Janu Šrámkovi

Pamětní deska, jejímž autorem je sochař a řezbář Jan Zemánek, byla odhalena z iniciativy Klubu rodáků a přátel města Nový Jičín na budově fary 7. září 2018. Za účasti zástupců města, římskokatolické farnosti a veřejnosti ji posvětil P. Alois Peroutka. Nový Jičín byl prvním kněžským působištěm Msgre Jana Šrámka (1870–1956), kněze a politika, jenž byl od března 1948 až do konce života držen komunistickým režimem v internaci [viz Grygov. Pomník Janu Šrámkovi].

Prohlédnout detail
Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi

Nový Jičín Pamětní deska Karlu Krylovi

Mramorová pamětní deska s rytým písmem vystupující z dlažby, byla odhalena básníku a písničkáři Karlu Krylovi 3. června 1995 z iniciativy Klubu Karla Kryla. Autorem desky je Vladimír Vystyd. Rodina Krylových pochází z Nového Jičína, kde vybudovala knihtiskařskou firmu Kryl a Scotti. Po anexi Sudet se přestěhovala do Kroměříže, kde Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil a provozoval až do roku 1950. Znárodnění podniku znamenalo pro rodinu i nucené přestěhování. Z Kroměříže zpět do Nového Jičína se Krylovi vrátili v roce 1957.

Prohlédnout detail
Nový Jičín. Pamětní deska obětem komunismu

Nový Jičín Pamětní deska obětem komunismu

Bronzová pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 10. března 1994 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Autorem desky je František Cahel. Protikomunistický odboj na Novojičínsku je spojen zejména s ilegálními organizacemi Modré květy, Blaník a s činností předúnorových funkcionářů nekomunistických stran. Ilegální skupina národních socialistů v okrese Nový Jičín (Bohumír Busek a spol.) vznikla s cílem poskytnout pomoc pronásledovaným občanům v cestě za hranice, ve spolupráci se skupinou převaděčů z Karlových Varů. Skupina byla zatčena po zadržení jedné z převáděných osob na hranicích a odsouzena 30. prosince 1949 okresním soudem v Novém Jičíně. Dalších šest členů strany národně socialistické bylo odsouzeno v srpnu 1953 Krajským soudem v Ostravě v procesu Jan Kruliš a spol. Tato skupina polovojenského charakteru byla ve spojení se zahraničím, pro nějž shromažďovala strategické zprávy. Skupina Nezávislá sociální demokracie byla původně založena na podporu perzekvovaných členů strany, postupně se její aktivity rozšířily i na formulování programu obnovení sociálně demokratické strany a demokratických poměrů obecně. Skupina koordinovala svou činnost i na základě ojedinělých setkání s bývalými vrcholnými funkcionáři strany (Vojta Beneš, Bohumil Laušman). Po jejím odhalení byla souzena Krajským soudem v Ostravě ve dvou procesech: 9.–11. a 12.–14. listopadu 1954, celkem bylo odsouzeno dvacet osm osob. Rovněž funkcionáři strany lidové vytvořili ilegální skupinu z okruhu novojičínských členů a příznivců této strany. Skupina vyvíjela obvyklou činnost – podporu pronásledovaným, pomoc při útěku do zahraničí, letákové akce, shromažďování informací a zbraní. V procesu se skupinou František Hanzelka a spol. bylo Krajským soudem v Ostravě 8.–10. prosince 1953 odsouzeno celkem osmnáct osob. Ilegální organizace Modré květy vznikla v křesťanském společenství, sdružovala členy Orla, lidové strany, duchovní a studenty bohosloví. Podnět k jejímu založení vzešel údajně ze setkání během orelské pouti na Svatém Hostýně v srpnu 1948 [viz Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské]. Skupiny rozmnožovaly a rozšiřovaly letáky, plánovaly propojení na domácí i zahraniční odboj, shromažďovaly strategické informace a zbraně pro případ ozbrojeného vystoupení. Organizace byla souzena Státním soudem Brno ve třech procesech: 24.–26. září, 27.–29. září a 3.–4. října 1951 v Ostravě. Skupina Blaník se zformovala v létě 1951 a jejím hlavním cílem bylo letáky informovat o politických procesech nejen v Československu, ale i v Sovětském svazu. Její členové se přihlásili k odkazu Milady Horákové – k její oběti i k politickému programu – a první leták nesl název Za svobodné Československo. Centrem její činnosti se stala evangelická fara v Suchdole nad Odrou, kde se množily letáky. Členové Blaníku se připravovali i na sabotáže pro případ vojenského konfliktu. Skupina, v níž působili účastníci druhého domácího i zahraničního odboje, působila poměrně dlouho, odhalena a zatčena byla na sklonku roku 1954. Veřejné líčení u krajského soudu v Ostravě se konalo 21.–22. dubna 1955.

Prohlédnout detail
Opava. Pamětní deska Heliodoru Píkovi

Opava Pamětní deska Heliodoru Píkovi

Pamětní deska s reliéfní podobiznou generála Heliodora Píky, jejíž autorkou je akad. sochařka Jaroslava Lukešová, byla odhalena u příležitosti 50. výročí jeho popravy 21. června 1999 z iniciativy Konfederace politických vězňů v Opavě a generálova syna Milana Píky. Generál Heliodor Píka (1897–1949), legionář a velitel československé vojenské mise v Sovětském svazu byl popraven po vykonstruovaném soudním procesu [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi].

Prohlédnout detail
Opava. Pomník tří odbojů

Opava Pomník tří odbojů

Pomník tvoří pravidelný čtyřboký jehlan držený v jeho vrcholu pařátem dravce, na jehož konci k zemi klesá několik utržených článků řetězu. Stěny jehlanu nesou nápisy dedikované Obcí legionářskou, Českým svazem bojovníků za svobodu, Židovskou obcí a Konfederací politických vězňů. Pomník vytvořený ak. sochařem Jiřím Klímou podle návrhu Draga Adžiji byl odhalen 17. listopadu 1995 jako výsledek společné iniciativy výše jmenovaných sdružení.

Prohlédnout detail
Ostrava. Lavička Ferdinanda Vaňka

Ostrava Lavička Ferdinanda Vaňka

Pamětní místo věnované Václavu Havlovi k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám vzniklo z iniciativy Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu, Věznice Heřmanice, Antikvariátu a klubu Fiducia a občanského sdružení Pant. Slavnostního odhalení 5. října 2016 se mj. zúčastnili tisková mluvčí věznice Martina Lompová, básník Petr Hruška a jeho bratr, literární vědec Pavel Hruška, kteří přečetli úryvek z dopisu Václava Havla, jenž se vztahuje k jeho pobytu v Heřmanicích. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Ostrava-Heřmanice od ledna 1980 do července 1981, kdy byl převezen do věznice Plzeň-Bory [viz Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska Františku Tomáškovi

Ostrava Pamětní deska Františku Tomáškovi

Měděná pamětní deska s reliéfem a nápisem, jejímž autorem je akademický sochař Zdeněk Kolářský, byla odhalena 22. listopadu 2009 na kostele Krista Krále v Ostravě-Svinově. Iniciátorem připomínky osobnosti kardinála Františka Tomáška byl Jan Paláček. Deska byla instalována při příležitosti 60. výročí první veřejné biskupské mše svaté, kterou sloužil na Krista Krále 30. října roku 1949 ve svinovském kostele kardinál Tomášek [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým

Ostrava Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým

Pamětní deska manželům Šavrdovým, kteří se významně angažovali v boji proti komunismu v období normalizace, byla umístěna 18. listopadu 2014 před domem, v němž manželé bydleli, a kde podepsala Chartu 77 většina ostravských disidentů. Autorkou betonové desky se symbolem labyrintu je sochařka Šárka Mikesková. Iniciátorem vzniku a umístění desky byly okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, Antikvariát a klub Fiducia a Občanské sdružení PANT. Jaromír Šavrda (1933–1988) vystudoval bohemistiku a od poloviny 60. let působil jako spisovatel z povolání. Je autorem básnických sbírek, próz i memoárů. Za normalizace aktivně pracoval na své samizdatové edici Libri prohibiti, v níž vydával i své práce, spolupracoval i s edicí Petlice. Za šíření zakázané literatury byl v roce 1978 zatčen a odsouzen (v srpnu 1979) na dva a půl roku. Trest odpykával ve věznici v Ostrově nad Ohří. Po propuštění v březnu roku 1981 podepsal Chartu 77, pokračoval na samizdatových edicích, přepisoval materiály Charty 77 a VONSu. V září 1982 byl Jaromír Šavrda opět zatčen a v březnu 1983 Krajským soudem v Ostravě znovu odsouzen na 25 měsíců. Trest si přes vážný zdravotní stav (od poloviny 70. let byl v invalidním důchodu) odpykal v plné výši (do května 1984). Nepomohly protesty československé opozice i evropských spisovatelů, které upozorňovaly na absurdnost důvodu jeho kriminalizace (opisování knih na stroji). Jaromír Šavrda zemřel 2. května 1988 ve svých 55 letech. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka IV. třídy.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska Karlu Biňovcovi

Ostrava Pamětní deska Karlu Biňovcovi

U příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu byla 27. června 2015 v ulici U Oblouku odhalena pamětní deska Karlu Biňovcovi. Díky iniciativě Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia ji vytvořila sochařka Šárka Mikesková a byla umístěna před domem, kde dlouhá léta publicista, redaktor a ostravský disident bydlel. Karel Biňovec (1924–1991) po studiích divadelní režie na Janáčkově akademii múzických umění prošel jako herec a režisér řadou oblastních divadelních scén. V 60. letech působil jako redaktor literární redakce ostravského studia Československého rozhlasu, který během pražského jara řídil a odkud musel poté z politických důvodů odejít (v roce 1969 byl vyloučen z KSČ). Do odchodu do důchodu pracoval v ostravské městské knihovně, poté se věnoval literární tvorbě – psal fejetony pro vysílání Radia Svobodná Evropa a přispíval do samizdatových časopisů. V roce 1987 se zařadil svým podpisem Charty 77 k nemnoha ostravským disidentům [viz též Ostrava. Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým]. Po listopadu 1989 se aktivně zapojil do veřejného života; stál u zrodu ostravského Občanského fóra, stal se poslancem České národní rady, podílel se na založení deníku Moravskoslezský den a na obnoveném vydávání literárního časopisu Host.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Ostrava Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Bronzová deska s nápisem umístěná na kamenném pylonu s bronzovým plamenem na vrcholu byla odhalena v roce 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů a je věnována obětem komunistického režimu na Ostravsku. Jejím autorem je Jiří Klíma [viz Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům

Ostrava Pamětní deska popraveným politickým vězňům

Bronzová deska je obdélná na výšku s reliéfem v horní části, v němž je na kříži položená pravá ruka na dlani s trnovou růží, a zlatým plastickým nápisem v dolní části. Autorem pamětní desky, jež byla odhalena 7. prosince 2006, je Vratislav Varmuža. Po roce 1948 bylo v ostravské věznici popraveno pět mužů: Ladislav Ceé, Miloš Morávek, Josef Polomský a Miroslav Sýkora za plánování vojenského převratu na Ostravsku ve skupině Jana Buchala [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí]. Zařazení Václava Fryče mezi příslušníky třetího odboje lze ve světle povahy jeho protirežimní činnosti považovat za sporné.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník

Ostrava Pomník "Pocta nejmenovaným"

Pomník výtvarníka Jaromíra Brabence věnovaný obětem komunistického režimu byl odhalen 3. dubna 1997 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Tvoří jej prostřelená ocelová deska na žulovém soklu.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník a busta Pavla Tigrida

Ostrava Pomník a busta Pavla Tigrida

Bronzovou bustu vytvořil akademický sochař Miroslav Rybička. Je umístěna ve vstupní chodbě Jazykového gymnázia Pavla Tigrida (dedikaci nese od září 2005, kdy školu navštívila paní Ivana Tigridová). Na zahradě gymnázia je pak instalován pomník s kopií stejné busty ukotvené v nice žulového kvádru (který byl do roku 1990 podstavcem pro sochu Vladimíra Iljiče Lenina v nadživotní velikosti umístěné na Hlavní třídě v Ostravě-Porubě), s rytým mottem ve francouzském a českém jazyce. Autorem pomníku je také Miroslav Rybička. Busta i pomník vznikly díky iniciativě a veřejné sbírce studentů a učitelů gymnázia a podpoře Městského úřadu Ostrava-Poruba a byly odhaleny 14. května 2010 za účasti příbuzných Pavla Tigrida, jeho spolupracovníků z Rádia Svobodná Evropa a dalších osobností kulturního i veřejného života. Pavel Tigrid (1917–2003) byl spisovatel, publicista, esejista a politický komentátor, jedna z nejvýznamnějších postav poúnorového exilu [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník Karlu Krylovi

Ostrava Pomník Karlu Krylovi

Bronzová socha básníka Karla Kryla byla odhalena 27. června 2018 před budovou ostravského Českého rozhlasu. Dílo sochaře Davida Moješčíka a architekta Pavla Maliny má být symbolem svobody slova a demokracie. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci města, Českého rozhlasu i básníkův bratr Jan Kryl. Pamětní místo by měla doplnit deska na budově rozhlasu. Připomínka se váže ke spolupráci Karla Kryla [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] se zdejším nahrávacím studiem v letech 1967 až 1969, kde vznikly i první nahrávky pro desku Bratříčku, zavírej vrátka (1969).

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník vojenským hornickým praporům PTP

Ostrava Pomník vojenským hornickým praporům PTP

Pomník tvoří zděný hranol s bronzovou deskou, jeho autorem je malíř a sochař Ctibor Bayer, sám bývalý příslušník PTP. Deska zpodobňuje symboly nucené práce v dolech: emblém vojenských hornických praporů, hornický kahan i paži s okovy s přetrženým okem řetězu. Pomník byl odhalen 3. dubna 1997 před budovou bývalého ředitelství Ostravsko-karvinských dolů. Vojenské hornické tábory nucených prací byly klasifikované jako těžké (důlní) pomocné technické prapory. K 1. říjnu 1950 byly vytvořeny čtyři důlní PTP (55. a 56. PTP v Ostravě, 57. PTP v Kladně a 58. v Mostě, v další fázi ještě 61. PTP v Ostravě). Po reorganizaci v roce 1951 byla zřízena 55. pomocná technická skupina Ostrava, pod níž patřilo pět technických praporů (I. a V. Orlová, II. a III. Karviná a IV. Radvanice) [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník vojenským hornickým praporům PTP a dolu Ludvík

Ostrava Pomník vojenským hornickým praporům PTP a dolu Ludvík

Pomník je věnován připomínce těžké práce horníků a příslušníků Pomocných technických praporů – Vojenských táborů nucených prací v letech 1951–1954 v dolu Ludvík. Byl slavnostně odhalen a vysvěcen 6. září 2006 z iniciativy městských obvodů Radvanice a Bartovice, Svazu PTP a IV. praporu PTP Dolu Ludvík Radvanice. Pamětní desku, jež je instalována na bludném kameni, zhotovil Vladimír Prokeš. Příslušníci PTP a VTNP představovaly pro armádu zdroj velmi levných a v podstatě bezprávných pracovních sil [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům; Ostrava. Pomník vojenským hornickým praporům PTP].

Prohlédnout detail
Příbor. Památník obětem komunismu

Příbor Památník obětem komunismu

Památník v dnešní podobě byl odhalen jako symbolická připomínka komunistické zvůle 8. listopadu 2002. Deska s nápisem a zobrazením ostnatého drátu vznikla již roku 1999. O tři roky později byla osazena na přírodní kámen nedaleko pomníku padlých vojáků. Iniciátory i autory návrhu jsou členové rady územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných (VSR) v Příboře. Slavností za přítomnosti tehdejšího náčelníka Generálního štábu Armády ČR generála Jiřího Šedivého, čestné jednotky Pražské posádky a vojenské hudby bylo ukončeno více než tříleté úsilí Vojenského sdružení rehabilitovaných o umístění památníku ve městě. Model desky byl zhotoven v Muzeu v Novém Jičíně, realizace provedena v novojičínských Kovohutích barevných kovů. Památník byl jako dar VSR převeden do majetku města Příbora.

Prohlédnout detail
Pržno. Pomník obětem komunismu

Pržno Pomník obětem komunismu

Pomník, jehož iniciátorem a autorem návrhu byl pan Miroslav Herot, tehdejší starosta obce Pržno, a Konfederace politických vězňů, je věnován obětem komunismu v okrese Frýdek-Místek. Pamětní místo tvoří kamenný sokl s tmavou obdélnou pamětní deskou a zlatým rytým nápisem a železný kříž s trnovou korunou v pozadí. Pomník byl odhalen a posvěcen opatem Vítem Tajovským 15. května 1993 [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí].

Prohlédnout detail
Řepiště. Památník obětem komunismu

Řepiště Památník obětem komunismu

Bronzová deska obětem komunismu, financovaná z rozpočtu obce, byla odhalena v listopadu 1993 na bludném balvanu před budovou základní školy. Po brzkém odcizení desky došlo k jejímu obnovení z příspěvku některých místních občanů.

Prohlédnout detail
Sedliště. Kříž obětem komunismu

Sedliště Kříž obětem komunismu

Dřevěný kříž s kovovou trnovou korunou a pamětní deskou je symbolickou připomínkou obětí komunismu. Byl odhalen 24. září 1994 u dřevěného kostela Všech Svatých, jenž je obklopen historickým hřbitovem, z iniciativy Mila Komínka, člena Konfederace politických vězňů (KPV), a obce. Kříž světil Mons. ThDr. Antonín Huvar za přítomnosti členů KPV, PTP a občanů obce. Návrh kříže je od Mila Komínka, jeho realizaci provedl Věroslav Pánek ze Sedliště.

Prohlédnout detail
Smrk. Mohyla Jana Palacha

Smrk Mohyla Jana Palacha

Spontánně založené pamětní místo tvoří vršená kamenná mohyla, která byla založena nedaleko vrcholu v roce 1970. V současné době ji identifikuje dřevěný kříž, portrét a nápis na dřevěných deskách. Pamětní místo je věnováno památce studenta Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. Viz též Vysoký vrch. Mohyla Jana Palacha. Nedaleko se nachází později založená mohyla dedikovaná Johnu Lennonovi [viz Smrk. Mohyla Johna Lennona].

Prohlédnout detail
Smrk. Mohyla Johna Lennona

Smrk Mohyla Johna Lennona

Mohyla byla vybudována dva roky po tragické smrti zpěváka a básníka Johna Lennona (1940–1980) jako místo setkávání jeho příznivců. Lennonova hudba, revolta proti establishmentu a angažovanost v mírovém hnutí představovaly v Československu symboly (západního) životního stylu, s nímž se část mladé generace identifikovala a který minimálně vnějškovými znaky (dlouhé vlasy, džíny) napodobovala, vyjadřujíc tak distanci od oficiálně prosazovaných a obsahově vyprázdněných hodnot socialistické kultury [viz Praha 1. Lennonova zeď].

Prohlédnout detail
Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi

Štítina Pomník Heliodoru Píkovi

Pamětní deska generála Píky byla odhalena 1. července 1989 u příležitosti 70 let tělovýchovy ve Štítině, kterou iniciovali funkcionáři místní jednoty Tatran Jan Hajder a Zdeněk Stříž. Deska byla původně instalována na domě zbudovaném na místě původního rodného domu generála Píky, ve kterém žil generálův bratr František se svou rodinou. Při zahájení rekonstrukce domu byla deska sejmuta a 4. července 1993 umístěna na nový žulový pomník vybudovaný na hranici pozemku. Autorkou desky s plastikou je akad. sochařka Jaroslava Lukešová, kamenické práce provedl Zdeněk Šimeček. Generál Heliodor Píka (1897–1949), legionář a absolvent vojenské školy ve Francii se podílel na formování armády samostatného Československa. V letech 1941–1945 byl velitelem československé vojenské mise v Sovětském svazu. Bezprostředně po komunistickém převratu byl brigádní generál Píka odeslán na zdravotní dovolenou a již 5. května 1948 zatčen a vyšetřován – podle vojenských historiků prokazatelně na popud sovětských vysokých míst. Byl obžalován ze špionáže pro britskou zpravodajskou službu v letech 1940–1948, postaven před vojenský senát Státního soudu a v neveřejném procesu, jenž se konal 26.–28. ledna 1949, odsouzen k trestu smrti. Jako u většiny stěžejních politických procesů byl rozsudek předem schválen ÚV KSČ, resp. jeho vojenským výborem. Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, rozsudek byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice na Borech [viz Plzeň. Pamětní deska Heliodoru Píkovi a Plzeň. Čestný hrob Heliodora Píky].

Prohlédnout detail
Štramberk. Pamětní deska Antonínu Šuránkovi

Štramberk Pamětní deska Antonínu Šuránkovi

Deska z červené žuly s rytým textem a fotografií byla posvěcena olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem 27. srpna 1995 a nachází se v předsíni kostela sv. Jana Nepomuckého ve Štramberku. Iniciátorem zřízení desky byl Bohuslav Kresta. P. Antonín Šuránek [viz Blatnice pod Svatým Antonínkem. Pamětní deska Antonínu Šuránkovi] pracoval v letech 1955 až 1962 ve Štramberku v cementárně a vápence po propuštění z internačního kláštera v Želivě.

Prohlédnout detail
Štramberk. Pamětní deska členům Orla

Štramberk Pamětní deska členům Orla

V areálu přírodní památky Kotouč (Národní sad) ve Štramberku se nachází obelisk sv. Václava s pamětními deskami, z nichž jedna připomíná oběti členů Orla za druhé světové války a šest obětí komunistického režimu [viz Praha 1. Pomník sokolům]. Pamětní deska byla odhalena spolu s replikou sochy sv. Václava z umělého kamene, jejímž autorem je sochař Jan Kozel z Bystřice pod Hostýnem, 6. srpna 1994 a posvěcena olomouckým pomocným biskupem Msgre. Josefem Hrdličkou. Původní sochu sv. Václava nechala z veřejné sbírky zhotovit akademickým sochařem Františkem Fabiánkem Lašská orelská župa Kadláčkova. K jejímu odhalení došlo 31. července 1932 během několikadenní národní slavnosti. Především v důsledku těžby vápence v nedalekém lomu na Kotouči byla poškozená socha z podstavce v červenci 1988 odstraněna, členové Orla na místo i nadále přicházeli při pietních příležitostech. O obnovení sochy rozhodl orelský župní výbor v roce 1993.

Prohlédnout detail
Studénka. Pamětní deska Františku Tomáškovi

Studénka Pamětní deska Františku Tomáškovi

V roce 1990 byl kardinál Tomášek jmenován čestným občanem města a 29. srpna 1993 mu byla na budově školy, která dnes nese jeho jméno, odhalena bronzová pamětní deska s reliéfem a nápisem, jejímž autorem je akademický sochař Zdeněk Kolářský. Modely do bronzu odlil Karel Mráz. Iniciátorkou instalace desky byla Marie Langerová, která spolupracovala i na textové části pamětní desky. Realizaci podpořil tehdejší starosta Lubomír Šobich. Kardinál František Tomášek se narodil 30. června 1899 jako druhý nejstarší syn. Celá rodina bydlela ve Studénce v budově tehdejší nové školy, která se stala rodným domem všech šesti dětí. Františkův otec zemřel v 41 letech 9. února 1906, a tak se František v šesti letech stává polovičním sirotkem. Po otcově smrti vychovávala sourozence pouze matka, která ovdověla ve svých dvaatřiceti letech [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi].

Prohlédnout detail
Vítkov. Hrob Jana Zajíce

Vítkov Hrob Jana Zajíce

Náhrobek, který tvoří kamenná horizontální hrobka stojící na čtyřech bronzových koulích a bronzová deska s reliéfem lidského těla, vytvořil, stejně jako náhrobek Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze, sochař Olbram Zoubek. Byl instalován 25. února 1990 během vzpomínkové akce iniciované místním Občanským fórem; stávající podobu úřady před rokem 1989 nepovolily. Jan Zajíc (1950–1969) studoval střední průmyslovou školu železniční v Šumperku [viz Šumperk. Pamětní deska Janu Zajíci], projevoval literární nadání (psal básně) a zájem o humanitní vědy. Po upálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky a tryzny studentů u sochy sv. Václava v Praze. Jako pochodeň č. 2 se měsíc po Palachově pohřbu 25. února upálil v průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí [viz Praha 1. Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci; Vítkov. Pamětní deska a busta Jana Zajíce]. Za účasti tisíců lidí byl pohřben 2. března v rodném Vítkově, hřbitov až do roku 1989 hlídala Státní bezpečnost. Přesto byl Zajícův hrob navštěvován jako projev tiché demonstrace v den jeho upálení a ve výročí okupace.

Prohlédnout detail
Vítkov. Pamětní deska a busta Jana Zajíce

Vítkov Pamětní deska a busta Jana Zajíce

Busta Jana Zajíce a kovová deska s vytesaným nápisem byla odhalena 24. února 1991 na budově základní školy ve Vítkově, kterou Jan Zajíc navštěvoval. Autorem je architekt Gotthard Janda. Nápis odkazuje na Zajícův text výzvy československým občanům: OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ! / Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2. / Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. / K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! / Pamatujte: „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto je pomalé umírání národní svobody. / Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! / STÁVKUJTE, BOJUJTE! „KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj. / Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU! / Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI! / Jen tak budu žít dál. / UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE! / Jan Zajíc.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru