Olomouc jakožto sídlo arcibiskupství je historicky významným centrem katolické církve, což se odráží i ve specifickém zaměření řady pamětních míst. Olomouc byla i sídlem soudu a vyšetřovací věznice, jež se, podobně jako např. brněnská nebo uherskohradišťská, stala v padesátých letech nechvalně známou na celé Moravě. Symbolem politické perzekuce v olomouckém kraji je však především věznice Mírov – a to i jako místo internace a nucené práce důstojníků československé armády. Hanácko je pak spojeno s místy odporu proti násilné kolektivizaci.

V Olomouckém kraji se nacházejí pamětní místa připomínající perzekuci katolické církve, přičemž dvě z nich upozorňují na působení Františka kardinála Tomáška, (Moravská Huzová, Olomouc), další jsou symbolickými pomníky pronásledování církve (dřevěný kříž v Olomouci, pomník ve Stínavě). V Bílé Vodě se expozicí v městském muzeu připomíná likvidace ženských klášterů a internace tisíců řeholnic a řádových sester (jedním ze středisek byla i místní piaristická kolej). Specifickým pamětním místem je místní hřbitov, kde jsou uloženy ostatky několika stovek řádových sester.

Neméně významná jsou pamětní místa věnovaná perzekvovaným příslušníkům armády, především účastníkům zahraničního odboje během druhé světové války: Bělkovice-Lašťany, Olomouc, Horní Studénky, Zábřeh, Přerov, Beňov. V centru bývalého vojenského újezdu Libavá vznikl z iniciativy Svazu PTP pomník zdejšímu 53. praporu (Libavá).

Památku na vězněné, umučené a vystěhované rolníky z padesátých let připomínají pamětní desky v Prostějov či v Horce nad Moravou. Pamětní desky obětem okupace Československa armádami Varšavské smlouvy (Prostějov) a Janu Zajícovi (Šumperk), připomínají pohnuté události let 1968 a 1969. Symbolická místa obětem komunismu vybudovaná ve větších městech (Jeseník, Olomouc, Přerov, Šumperk) jsou i místy organizovaných pietních setkání.

Bělkovice-Lašťany. Pamětní deska Josefu Bryksovi

Bělkovice-Lašťany Pamětní deska Josefu Bryksovi

Pamětní deska Josefu Bryksovi z černého mramoru byla odhalena 4. června 1994 na pomníku obětem první a druhé světové války v Lašťanech. Pietně byla také upravena rodinná hrobka Bryksů v nedalekých Bohuňovicích. Josef Bryks (*18. března 1916 Lašťany), absolvent vojenské akademie v Olomouci, se po útěku z protektorátu stal letcem britského královského letectva. V červnu 1941 byl sestřelen nad Francií, z německého zajetí se několikrát pokusil o útěk. Po návratu do Československa vyučoval v armádním leteckém učilišti v Olomouci teorii létání. Na počátku března 1948 byla Bryksovi nařízena dovolená (tím byl postaven mimo aktivní službu v armádě) a 3. května 1948 byl zatčen. V procesu s tzv. Janouškovou skupinou (generál Janoušek se stal obětí vyprovokovaného útěku a byl zatčen na hranicích [viz Praha 1. Pamětní deska Karlu Janouškovi]) byl v únoru 1949 odsouzen na 10 let. V roce 1950 byl znovu odsouzen v souvislosti s vykonstruovaným případem tzv. borské vzpoury [viz Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989] na 20 let. Prošel několika pevnými věznicemi, mj. Leopoldovem, kde držel protestní hladovky. V roce 1955 byl převezen do nápravně pracovního tábora Rovnost v Jáchymově, kde v táborové nemocnici zemřel na následky neléčených kardiologických obtíží a po několika prodělaných infarktech 11. srpna 1957. Urna s jeho ostatky byla v roce 1965 tajně pohřbena na hřbitově v Praze-Motole [viz Praha 5. Čestné pohřebiště politických vězňů].

Prohlédnout detail
Bělotín. Pamětní síň Jaroslava Studeného

Bělotín Pamětní síň Jaroslava Studeného

Stálá expozice na faře v Bělotíně byla odhalena 6. května 2011. Je založena na kombinaci dokumentů, fotografií a osobních předmětů. Busta P. Studeného je dílem sochaře Ondřeje Gavlase. Jaroslav Studený se narodil 6. května 1923 v Kozově u Litovle. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v roce 1942 tři roky studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a poté čtyři roky na Lateránské univerzitě v Římě (1945–1949), kde získal doktorát teologie. Kněžské svěcení přijal v Římě 13. července 1947. Od září 1949 začal působit v různých farnostech na severní Moravě, tříletou vojenskou službu sloužil u PTP. Od roku 1967 působil jako administrátor v Bělotíně, zasloužil se o opravu řady církevních staveb, od roku 1969 organizoval výrobu různých tiskovin náboženského obsahu. Tato činnost se stala záminkou pro jeho zatčení 5. dubna 1972. P. Studený byl odsouzen Krajským soudem v Ostravě 12. prosince 1972 za trestný čin spekulace ke čtyřem a půl roku odnětí svobody, který odpykával v Plzni na Borech, v Olomouci a v Praze na Pankráci. Po předčasném návratu z vězení v roce 1975 pracoval Jaroslav Studený v různých dělnických profesích. Koncem roku 1983 mohl znovu nastoupit do duchovní správy jako administrátor v Újezdu u Valašských Klobouků, v letech 1990–2006 byl farářem v Olomouci – Klášterním Hradisku. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci působil na katedře liturgiky a pastorální teologie v letech 1990–1996, v roce 1993 byl jmenován docentem, o dva roky později papežským prelátem. Je autorem řady publikací s náboženskou tematikou. Zemřel v nemocnici ve Šternberku 5. června 2008 a pohřben byl 14. června v Cholině. Obecní úřad v Bělotíně udělil v roce 1991 P. Studenému čestné občanství a 21. září 1992 byl Nejvyšším soudem ČR plně rehabilitován.

Prohlédnout detail
Beňov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Beňov Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Bronzová deska, kterou odlil beňovský občan Ignác Hošák v přerovských slévárnách, byla odhalena 27. listopadu 1994 u příležitosti 100. výročí narození Rudolfa Lukaštíka. Je umístěna vpravo od vstupu do objektu sokolovny v Beňově. Na vzniku pamětního místa se podílely předsednictvo župy Středomoravské Kratochvilovy, místní Sokol a obecní úřad v Beňově. Rudolf Lukaštík (1894–1979), účastník druhého odboje, sokolský funkcionář a politický vězeň [viz Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi].

Prohlédnout detail
Bílá Voda. Hřbitov

Bílá Voda Hřbitov

Hřbitov v Bílé Vodě připomíná památku asi 750 řádových sester, které zde dožívaly v internaci po násilném vystěhování z klášterů [viz Bílá Voda. Muzeum Bílá Voda]. Hřbitov byl roku 2000 prohlášen kulturní památkou.

Prohlédnout detail
Bílá Voda. Muzeum Bílá Voda

Bílá Voda Muzeum Bílá Voda

Expozice městského muzea s podtitulem Historie internace, izolace a integrace byla zásluhou starosty obce Miroslava Kociána otevřena 7. září 2012 za přítomnosti zástupkyň řeholí a kongregací, kardinála Dominika Duky a biskupa Františka Lobkowicze. Vedle představení regionální historie a historie obce je významná část expozice věnována internovaným řeholním sestrám, které byly umístěny v místních piaristických kolejích. Postupně zde nuceně pobývalo asi tisíc řeholnic, z nichž mnohé jsou pohřbeny na místním hřbitově [viz Bílá Voda. Hřbitov]. Likvidace ženských řeholních domů probíhala ve dvou vlnách od července do září 1950 v rámci tzv. akce Ř (řeholnice), které předcházela od dubna 1950 likvidace mužských řeholních domů uskutečněná v rámci tzv. akce K (kláštery) [viz Praha 2. Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic]. Polovina ze čtyř tisíc řeholnic svezených z 339 objektů musela nuceně nastoupit práci v průmyslových podnicích či zemědělství v blízkosti 33 internačních klášterů, kam byly soustředěny, např. v klášterech v Bohosudově, Broumově, Hejnicích a v Oseku, v domech v Hradci nad Moravicí [viz Hradec nad Moravicí. Pamětní deska internovaným řeholnicím], Krnově, Bílé Vodě či Vidnavě. Likvidace postihla především kontemplativní a školské řády, přes devět tisíc řeholnic působících v nemocnicích či sociálních zařízeních zůstalo na svých místech z nedostatku kvalifikovaných civilních pracovnic. K úplnému zrušení všech ženských řádů a kongregací v rámci (plánovanému v rámci tzv. akce B) nedošlo, nicméně režim různými opatřeními (zákazem přijímání nových členek či internací představených jednotlivých ženských řeholí v roce 1952 v Hejnicích ad.) dosáhl postupné izolace řeholních sester od společnosti či k jejich odchodu do civilního života. Mnohé se staly oběťmi politických procesů.

Prohlédnout detail
Bludov. Pamětní deska Josefu Cyrilu Kotrlému

Bludov Pamětní deska Josefu Cyrilu Kotrlému

Pamětní desku, která byla instalována z iniciativy místních skautů, odhalil 24. dubna 1999 na rodném domě svému bratrovi Alois Kotrlý. Josef Cyril Kotrlý (1903–1973) po ukončení studia na pražské právnické fakultě založil v Náchodě vlastní advokátní kancelář, byl aktivním členem sociálně demokratické strany a městské rady. Během války se zapojil do odbojového hnutí. V dubnu 1945 přesídlil do Prahy, kde se podílel na vzniku ilegální České národní rady. Jako její místopředseda se spolu s gen. Karlem Kutlvašrem [viz Praha 4. Pamětní deska Karlu Kutlvašrovi] a například Josefem Smrkovským [viz Praha 1. Pamětní deska Josefu Smrkovskému] účastnil jednání s německým vojenským velením a spolupodepsal dohodu o kapitulaci německých branných sil v Praze. Pro svou angažovanost v Květnovém povstání se stal spolu s dalšími aktéry pro sovětské kruhy nedůvěryhodnou osobou; žádaly československou vládu, aby byl odstraněn z veřejných funkcí v Praze. V roce 1946 byl proto jmenován generálním konzulem v Kanadě, po komunistickém převratu v březnu na funkci rezignoval a zůstal v exilu. Zde byl činný v krajanském hnutí, stál například v čele Čs. národního sdružení v Montrealu. Do Československa se vrátil krátce v roce 1968.

Prohlédnout detail
Brníčko. Pamětní deska Karlu Lukasovi

Brníčko Pamětní deska Karlu Lukasovi

Černá pamětní deska s nápisem a trnovou korunou věnovaná místnímu rodáku Karlu Lukasovi je umístěna na boční straně pomníku padlým v první světové válce z roku 1923, kam po roce 1945 přibyla jména padlých či umučených během druhé světové války. Pamětní deska Karlu Lukasovi byla odhalena 7. května 1995 z iniciativy tehdejšího starosty obce Ivo Korpase a byla financována z rozpočtu obce Brníčko. Karel Lukas se narodil 16. února 1897. V červnu 1915 narukoval a po zajetí na ruské frontě se v březnu 1917 přihlásil do československých legií. Věnoval se armádní kariéře, po studiu na Vysoké válečné škole v letech 1928–1931 vykonával štábní funkce, mimo jiné i při výstavbě pohraničního opevnění. Po Mnichovu se stal zmocněncem ministerstva národní obrany u autonomní vlády Podkarpatské Rusi. Během války působil ve vojenských strukturách československého exilu ve Francii, Velké Británii, na Středním východě ad. V srpnu 1944 byl ustanoven vojenským atašé v USA, o rok později i v Kanadě. Do Československa se v hodnosti plukovníka generálního štábu definitivně vrátil v květnu 1947, kdy se mj. stal se čestným občanem města Zábřeh [viz Zábřeh. Pamětní deska Karlu Lukasovi].

Prohlédnout detail
Cakov. Pamětní deska Heřmanu Josefu Tylovi

Cakov Pamětní deska Heřmanu Josefu Tylovi

Z iniciativy P. Josefa Pejře a farností Vilémov a Bohuslavice u Konice byla 12. října 2014 na rodném domě premonstrátského opata P. Josefa Heřmana Tyla v Cakově u příležitosti stého výročí jeho narození odhalena pamětní deska. Za účasti věřících, hostů a kněží ji posvětili pražský světící biskup Karel Herbst a tepelský opat P. Zdeněk Lobkowicz. Autorem bronzové pamětní desky je sochař Otmar Oliva. Heřman Josef Tyl (1914–1993) vstoupil po maturitě do kláštera premonstrátů v Nové Říši a v roce 1940 byl vysvěcen na kněze. Během války byl s ostatními novoříšskými řeholníky vězněn v koncentračních táborech. V roce 1946 jej strahovský opat Bohuslav Jarolímek jmenoval převorem kláštera v Teplé, odkud muselo odejít mnoho řeholníků německé národnosti. V souvislosti s přípravou politických procesů s představiteli řeholních řádů [viz Praha 2. Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic] byl 14. února 1950 zatčen i Heřman Tyl a téměř rok držen v samovazbě. Souzen byl až 24. ledna 1951 v procesu „Pícha a spol.“, společně například s P. Františkem Štverákem [viz Hrádek u Vlašimi. Pamětní deska Františku Štverákovi]. Za velezradu, spolčování proti státu a ohrožení obrany republiky byl odsouzen na dvanáct let. Trest odpykával ve vězeních Valdice, Praha Ruzyně a Pankrác, Plzeň-Bory, Mírov, Leopoldov a v pracovních táborech na Jáchymovsku a Příbramsku. V létě 1956 zažádal Tyl o revizi svého procesu, jež byla shledána důvodnou, ale generální prokuratura záležitost po průtazích vyřešila podmínečným propuštěním v prosinci 1958. Po propuštění pracoval jako skladník v jednotném zemědělském družstvu v rodném Cakově. V roce 1964 obdržel státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a působil v nedaleké farnosti Bohuslavice u Konice, v letech 1969 až 1974 pak ve farnosti v Mariánských Lázních. Po nuceném odchodu do důchodu žil na faře v Bítově u Znojma, koncem 80. let se mohl vrátit ke kněžské službě jako výpomocný duchovní. V prosinci 1989 se P. Tyl vrátil do tepelského kláštera, který byl premonstrátům vrácen 1. ledna 1991. Úřad opata vykonával do roku 1992, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval. Zemřel o rok později a byl pohřben v tepelském klášteře.

Prohlédnout detail
Grygov. Pomník Janu Šrámkovi

Grygov Pomník Janu Šrámkovi

Poprvé byla busta Mons. Jana Šrámka odhalena 11. srpna 1990 k jeho nedožitým 120. narozeninám. Autorem busty z vračanského mramoru je akademický sochař Karel Hořínek. Byla umístěna na Šrámkově rodném domě, dnešním obecním úřadu, z iniciativy obce Grygov a místní organizace Československé strany lidové, která ji i financovala. Posvětil ji generální vikář olomoucké arcidiecéze Erich Pepřík a P. Leopold Chvostek. Z důvodu rekonstrukce budovy obecního úřadu byla busta podruhé odhalena za přítomnosti zástupců kraje i obce 13. května 2001 na pomníku, jehož stavbu financovala obec Grygov. Jan Šrámek vystudoval gymnázium v Kroměříži a bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1892 byl vysvěcen na kněze a poté působil v duchovní správě [viz Nový Jičín. Pamětní deska Janu Šrámkovi]. Během první republiky se jako předseda Československé strany lidové stal vlivným politikem, v letech 1940–1945 byl předsedou londýnské exilové vlády. V první Gottwaldově vládě působil jako náměstek předsedy vlády, 20. února 1948 podal spolu s dalšími 11 členy vlády a třemi za stranu lidovou – včetně ministra a tajemníka strany Františka Hály – demisi, kterou prezident Beneš přijal 25. února. V březnu 1948 byli Jan Šrámek (* 1870) i František Hála (* 1893) zadrženi při pokusu o útěk do zahraničí a až do konce života internováni. Nejprve v klášterech v Nové Říši a v Brně, po likvidaci řeholních domů přechodně ve věznici Valdice, poté v bývalém arcibiskupském zámečku v Roželově pod Třemšínem, kde v srpnu 1952 zemřel František Hála. Jelikož místa (nezákonné) internace bývalých čelných představitelů strany lidové byla držena v tajnosti, byl nemocný Jan Šrámek přijat do pražské nemocnice Na Bulovce, kde později zemřel, pod fiktivním jménem. Utajovaný byl i jeho pohřeb 25. dubna 1956 ve Velkém Týnci do matčina hrobu. V září 1991 byly jeho ostatky přeneseny na velehradský hřbitov. V roce 1991 Václav Havel udělil Mons. Janu Šrámkovi in memoriam Řád TGM.

Prohlédnout detail
Horka nad Moravou. Pamětní deska Vladimíru Machátovi

Horka nad Moravou Pamětní deska Vladimíru Machátovi

Pamětní deska z červeného mramoru se zlatým písmem a pozlaceným reliéfem rukou držící růži je věnována památce politického vězně Vladimíra Macháta. Byla odhalena 28. října 2002 z iniciativy místního obecního úřadu na jeho rodném domě. Vladimír Machát, majitel hospodářské usedlosti v Horce nad Moravou č.p. 61 byl v roce 1955 zatčen a jako „třídní nepřítel“ odsouzen ve vykonstruovaném procesu za hospodářskou sabotáž k šesti a půl letům odnětí svobody, k propadnutí celého jmění a k zákazu pobytu v olomouckém okresu na dobu pěti let. Byl vězněn v Olomouci, Mírově, vězeňském táboře Bytíz, Leopoldově. Žádosti pana Macháta i jeho rodiny o obnovení soudního řízení či prominutí části trestu byly vždy zamítnuty s odvoláním na negativní stanovisko místní stranické organizace, nevztahovala se něj ani rozsáhlá amnestie v roce 1960. Po propuštění z vězení se díky intervencím místního předsedy JZD mohl vrátit do rodné obce, kde do vysokého věku pracoval v zemědělském družstvu. Po roce 1989 byl soudně rehabilitován.

Prohlédnout detail
Horní Studénky. Pamětní deska Vladimíru Přikrylovi

Horní Studénky Pamětní deska Vladimíru Přikrylovi

Pamětní deska brigádnímu generálu Vladimíru Přikrylovi byla z iniciativy obce odhalena na rodném domě v roce 1990. Vladimír Přikryl (1895–1968), ruský legionář a důstojník československé armády, bojoval za druhé světové války v československých zahraničních vojenských jednotkách ve Francii a Velké Británii. V roce 1943 byl převelen do Sovětského svazu, kde se o rok později stal velitelem 2. čs. paradesantní brigády. Začátkem října 1944 byla brigáda přesunuta na Slovensko na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po stažení do hor na konci října 1944 se útvar připojil v únoru 1945 k postupující Rudé armádě. Pokus o trestní stíhání v souvislosti se ztrátou praporu, restrikci poválečné vojenské kariéry a zejména poúnorovou perzekuci generál Přikryl až do konce života považoval za osobní mstu pozdějšího generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, s jehož způsobem velení jednotkám ustoupivším po pádu slovenského povstání do hor nesouhlasil. Především však byl nechtěným svědkem okolností, za nichž zahynul Jan Šverma – jeho smrt představovala politicky velmi citlivý moment dějin i odkazu komunistického válečného odboje a generál Přikryl byl přesvědčen o přímé vině Slánského na této tragické události.

Prohlédnout detail
Hranice. Pomník hrdinům protinacistického a protikomunistického odboje

Hranice Pomník hrdinům protinacistického a protikomunistického odboje

Pomník hrdinům druhého a třetího odboje byl odhalen 6. května 2005 z iniciativy Vojenského sdružení rehabilitovaných a za účasti představitelů města Hranice a místní vojenské posádky, Konfederace politických vězňů, Československé obce legionářské a Vojenského sdružení rehabilitovaných. Město Hranice koexistuje s armádou od poloviny 19. století, kdy zde byl vybudován kasárenský komplex. Mezi válkami a v letech 1945–1950 zde působila Vojenská akademie, která vychovala základ důstojnického sboru československé armády. Mezi její zakládající osobnosti patřil divizní generál Heliodor Píka [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi].

Prohlédnout detail
Jeseník. Pomník obětem komunismu

Jeseník Pomník obětem komunismu

Pomník byl odhalen u příležitosti výročí 17. listopadu v roce 2010. O záměru připomínat oběti komunistického režimu v Jeseníku formou pamětního místa se v zastupitelstvu města diskutovalo od roku 2006 a polarizovalo jeho členy na příznivce a odpůrce. Pomník inicioval a financoval místní podnikatel Jiří Hauerland. Autor akad. sochař Roman Boreček jej umělecky ztvárnil do podoby zraněného srdce ležícího na žulovém podstavci, jenž má tvar rozepjatých křídel.

Prohlédnout detail
Libavá. Pomník 53. pomocnému technickému praporu

Libavá Pomník 53. pomocnému technickému praporu

V centru Města Libavá byl odhalen 6. června 2002 z iniciativy Svazu PTP–VNTP žulový pomník upomínající na 53. prapor PTP. V Libavé a na každoročních poutích ke sv. Anně ve Staré Vodě, symbolickém místě připomínajícím devastaci nejen kulturních památek po roce 1948, se od roku 1990 pravidelně setkávají i někdejší příslušníci Pomocných technických praporů – Vojenských táborů nucených prací. Vojenský prostor Libavá byl jedním ze čtyř míst (dále Mimoň, Svatá Dobrotivá, Lešť), kde byly od 1. září 1950 umístěny Pomocné technické prapory určené pro politicky nespolehlivé muže, povolané k plnění povinné základní vojenské služby [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům].

Prohlédnout detail
Mírov. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Mírov Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska politickým vězňům na vstupním objektu do věznice byla odhalena v roce 1994 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu. Věznice Mírov byla v období komunistického režimu místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených mužů (včetně duchovních) za trestné činy proti státu v letech 1949–1950 (zák. č. 231/1948 Sb.) a za trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák. č. 86/1950 Sb., zák. č. 140/1961 Sb.).

Prohlédnout detail
Moravská Huzová. Pamětní deska  Františku Tomáškovi

Moravská Huzová Pamětní deska Františku Tomáškovi

Pamětní deska s bustou je umístěna vedle vchodu do bývalé fary a jejím autorem je akademický sochař Otmar Oliva. Byla posvěcena 18. září 1994 P. Janem Chromečkem a P. Stanislavem Vaňkem. Profesor František kardinál Tomášek (1899 Studénka – 1992 Praha) byl katolický kněz, pedagog, teolog a 34. arcibiskup pražský a primas český (1977–1991). V roce 1949 přijal tajné biskupské svěcení a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a následně internován v klášteře v Želivi [viz Želiv. Památník internovaným kněžím a řeholníkům]. Po propuštění působil v letech 1954–1965 jako administrátor v Moravské Huzové a to až do svého jmenování roku 1965 apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze. Spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi].

Prohlédnout detail
Olomouc. Kříž obětem víry v totalitních režimech

Olomouc Kříž obětem víry v totalitních režimech

Dřevěný vyřezávaný kříž s ukřižovaným Kristem vyrobil a městu Olomouc věnoval dětvanský řezbář Štefan Melich. Kříž byl odhalen a posvěcen arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2000. Před 9,5 metrů vysokým křížem je na kamenném soklu umístěna skleněná deska s nápisem.

Prohlédnout detail
Olomouc. Památník tří odbojů

Olomouc Památník tří odbojů

Autorem sedmimetrového kamenného obelisku s kovovou vlnovkou ptačích křídel na vrcholu je sochař doc. Bohumil Teplý. Křivka křídel symbolizuje volnost a svobodu. Odhalen byl 17. listopadu 2004 z iniciativy města Olomouce, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Svazu PTP – VTNP, Konfederace politických vězňů ČR a Vojenského sdružení rehabilitovaných.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi

Olomouc Pamětní deska Františku Tomáškovi

Pamětní deska s reliéfem a nápisem je umístěna ve vestibulu budovy Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a byla odhalena 10. prosince 1997. Požehnal ji apoštolský nuncius J. E. Giovanni Coppa. Autorem desky je akademický sochař Zdeněk Kolářský a byla financována z prostředků Univerzity Palackého. František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce v rodině učitele [viz Studénka. Pamětní deska Františku Tomáškovi]. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě a vojenské službě vstoupil v roce 1918 do arcibiskupského semináře v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem 5. července 1922. Až do roku 1934 působil jako katecheta v Olomouci a v Kelči [viz Kelč. Pamětní deska Františku Tomáškovi], poté se stal asistentem pro pedagogiku a katechetiku na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Zde byl 15. prosince 1938 promován na doktora teologie. V době okupace působil jako katecheta v Olomouci-Hodolanech, později jako školní inspektor náboženství. Po skončení druhé světové války se vrátil na fakultu a byl jmenován mimořádným profesorem pedagogiky a katechetiky. V říjnu 1949 byl jmenován papežem Piem XII. titulárním biskupem butským a světícím biskupem olomouckým. Biskupské svěcení přijal tajně v Olomouci z rukou tehdy internovaného olomouckého arcibiskupa J. K. Matochy [viz Pitín. Pamětní deska Josefu Karlu Matochovi] 14. října 1949 [viz Ostrava. Pamětní deska Františku Tomáškovi]. Na bohoslovecké fakultě přednášel do konce školního roku 1950, během roku 1951 působil jako administrátor farnosti Bohušov u Krnova. Zde byl zatčen a dopraven do internačního pracovního tábora v Želivi [viz Želiv. Památník internovaným kněžím a řeholníkům]. Z internace byl propuštěn 28. května 1954 a 1. července nastoupil jako administrátor v Moravské Huzové [viz Moravská Huzová. Pamětní deska Františku Tomáškovi], kde strávil jedenáct let. V letech 1963–1965 se František Tomášek účastnil II. vatikánského koncilu a v roce 1965 byl jmenován papežem Pavlem VI. apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, v květnu 1976 kardinálem „in pectore“ (jmenování zveřejněno 30. prosince 1977) a v roce 1977 pražským arcibiskupem. Roku 1987 vyhlásil kardinál Tomášek Desetiletí duchovní obnovy národa, v listopadu 1989 vedl pouť věřících z Československa do Říma na svatořečení Anežky České. Kardinál a arcibiskup pražský František Tomášek zemřel 4. srpna 1992 v Praze, když rok předtím na vlastní žádost opustil úřad pražského arcibiskupa. Je pochován v chrámu sv. Víta v Praze.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska Josefu Bryksovi

Olomouc Pamětní deska Josefu Bryksovi

Pamětní deska byla odhalena 2. června 2005 manželkou Trudie Bryksovou, za účasti zástupců Konfederace politických vězňů, Československé obce legionářské a Obce sokolské jednoty Olomouc. Na vytvoření desky Josefu Bryksovi se podílel jeho synovec Karel a bývalý politický vězeň Václav Kamarád. Deska je umístěna na domě, kde Josef Bryks se svou rodinou žil po návratu z Anglie v říjnu 1945 až do svého zatčení v květnu 1948. Britská manželka hrdiny druhého odboje a vězně komunistického režimu Josefa Brykse (1916–1957) [viz Bělkovice-Lašťany. Pamětní deska Josefu Bryksovi] Trudie Bryksová odjela z Československa po zatčení manžela v létě 1948, léta usilovala o jeho propuštění. V roce 2009 se dočkala chvíle, kdy zásluhou pracovníků Kabinetu dokumentace a historie vězeňské služby bylo identifikováno místo uložení urny s Bryksovými ostatky na hřbitově v Praze-Motole [viz Praha 5–Motol. Čestné pohřebiště politických vězňů].

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska Karlu Krylovi

Olomouc Pamětní deska Karlu Krylovi

Pamětní deska Karlu Krylovi byla odhalena z iniciativy tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála a městského zastupitelstva 20. října 2004 na budově bývalého studentského Dex klubu. Kromě členů městského zastupitelstva se odhalení zúčastnil také tehdejší primátor města Martin Tesařík. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] působil v Olomouci jako osvětový výtvarník.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Olomouc Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Pamětní deska upomínající padesáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a československé vojáky z povolání, kteří zaujali k tomuto aktu negativní postoj, byla odhalena 21. srpna 2018. O její umístění na budově dnešní Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, která se po intervenci stala sídlem 28. a 29. sboru sovětských okupačních vojsk, se zasloužil Vojenský spolek rehabilitovaných Armády České republiky a jeho členové plk. Bohumil Reml, pplk. Luděk Bartoš a plk. Antonín Suchý. Desku odhalili předseda spolku a prorektor univerzity za přítomnosti zástupců města Olomouc, Olomouckého kraje i Armády České republiky [viz též Plzeň. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968].

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska obětem komunismu

Olomouc Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní místo, jehož autorem je Hubert Jungmann, tvoří symbolická kovová vězeňská mříž, na níž je připevněná deska z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem a lipovou ratolestí. Deska byla odhalena 28. března 1993 na budově Krajského ředitelství Policie České republiky z iniciativy Konfederace politických vězňů a za přítomnosti tehdejšího předsedy vlády Václava Klause.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození a TGM

Olomouc Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození a TGM

Pomník národního osvobození a prezidenta Masaryka v Olomouci byl odhalen až v předvečer 30. výročí vzniku republiky 27. října 1948. V dubnu 1953 bylo dílo sochaře Vincence Makovského a architekta Jaroslava Fragnera odstraněno. Zatímco v některých městech se pomníky obnovovaly během pražského jara [viz Valašské Meziříčí. Pamětní nápis na pomníku TGM], nová historie olomouckého pomníku se začala psát 4. ledna 1990, kdy byla ustavena komise městského národního výboru. Práce na stavbě pylonu začaly v roce 1992 a sochu podle dochovaného sádrového modelu odlila pražská kovolijecká dílna Ondřeje Špačka. Ke slavnostnímu odhalení došlo v den výročí narozenin Tomáše Garriguea Masaryka 7. března 1993 za přítomnosti prezidenta Václava Havla, který zde pronesl jeden z prvních projevů po rozdělení státu a vzniku samostatné České republiky. Dodatečně byla do podstavce 14. září 1993 uložena prsť z míst legionářských bojišť.

Prohlédnout detail
Přerov. Náhrobek Oldřicha Vodičky – pomník obětem za svobodu a demokracii

Přerov Náhrobek Oldřicha Vodičky – pomník obětem za svobodu a demokracii

Z iniciativy města Přerov, Klubu angažovaných nestraníků, Konfederace politických vězňů, Českého svazu bojovníků za svobodu a Čs. obce legionářské byl obnovený náhrobek podporučíka Oldřicha Vodičky současně zasvěcen památce obětí za svobodu a demokracii. Byl slavnostně odhalen v průběhu oslav 50. výročí osvobození od nacismu 4. května 1995. Oldřich Vodička se narodil 29. dubna 1910 ve Vlkoši u Přerova. Vyučil se automechanikem a malou dílnu pak provozoval v Přerově. V prosinci 1939 odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Střední východ do Francie, kde se v únoru 1940 připojil k československým jednotkám v Marseille. Po pádu Francie odešel do Velké Británie, kde byl zařazen k 1. samostatné obrněné brigádě. V jejích řadách se zúčastnil obléhání francouzského přístavu Dunkerque. Na začátku dubna 1945 byl převelen k čestné československé jednotce pod americkou 3. armádou, se kterou došel 5. května 1945 do Plzně. Po válce opět pracoval v Přerově jako automechanik. Obdobně jako generálu Přikrylovi [viz Horní Studénky. Pamětní deska Vladimíru Přikrylovi] se podporučíku Oldřichu Vodičkovi staly osudnými kontakty s majorem Květoslavem Prokešem, s nímž se poznal za války v Anglii a příležitostně se vídali i po válce. Květoslav Prokeš byl ústřední postavou pravděpodobně vyprovokované přípravy protistátního převratu [viz Jaroměř. Pamětní deska Jaroslavu Borkovcovi] a v rámci rozsáhlé zatýkací akce byl 16. května 1949 zatčen také Oldřich Vodička. Byl odvezen do Olomouce (zde při prvním výslechu jakoukoli účast na akci popřel) a odtud do pankrácké věznice, kde 26. května zemřel na následky zranění, která mu způsobili vyšetřovatelé při výsleších. Jeho pohřeb za asistence Státní bezpečnosti se konal 1. června 1949 na městském hřbitově v Přerově (hrob byl zrušen v roce 1982). V roce 1968 podaný podnět k přešetření ukončený v roce 1970 potvrdil původní oficiální verzi (zpochybněnou mnoha svědectvími spoluvězňů i rodinnými příslušníky), že Oldřich Vodička zemřel na oboustranný zápal plic.

Prohlédnout detail
Přerov. Pamětní deska Karlu Janouškovi

Přerov Pamětní deska Karlu Janouškovi

Pamětní deska byla odhalena 30. dubna 1991 z iniciativy města Přerov, Československých bojovníků za svobodu, Sdružení zahraničních letců a Svazu letců. Generál Karel Janoušek [viz Praha 1. Pamětní deska Karlu Janouškovi], účastník prvního i druhého odboje, se narodil v Přerově v roce 1893, zemřel v Praze v roce 1971.

Prohlédnout detail
Přerov. Pamětní deska obětem komunismu

Přerov Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu je umístěna po levé straně vchodu historického domu, v němž sídlí městská policie. Napravo od vchodu se nachází reliéfní kruhová deska Tomáši Garrigue Masarykovi. Obě byly odhaleny 17. listopadu 2004 z iniciativy města Přerov.

Prohlédnout detail
Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Přerov Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Pamětní deska z černé švédské žuly s gravírovaným portrétem Rudolfa Lukaštíka byla odhalena na budově přerovské sokolovny 25. listopadu 2000 z iniciativy Dagmar Lukaštíkové a místní sokolské obce. Finančně na ni přispěla Severomoravská energetika, a.s., vyrobila ji kamenická firma Jaroslava Pavelky podle jeho návrhu. Slavnostního odhalení se zúčastnila rodina, starosta Přerova Jindřich Valouch, sokolové, projev přednesla bývalá náčelnice sokolské župy Ludmila Chytilová. Rudolf Lukaštík se narodil 23. listopadu 1894 v Beňově [viz Beňov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi]. Byl zaměstnán jako technik společnosti Středomoravské elektrárny v Přerově a podílel se na činnosti zdejšího Sokola. Krátce po zvolení starostou Sokolské župy Středomoravské v  roce 1939 uprchl přes Francii do Velké Británie, kde působil v exilové vládě v Londýně jako sekční šéf ministerstva vnitra. Byl iniciátorem a zakladatelem Sokola u 310. bombardovací perutě RAF a u pozemního vojska v Africe, působil rovněž jako jednatel zahraniční sokolské župy. Do vlasti se vrátil v roce 1945 a opět se stal voleným starostou sokolské župy na střední Moravě, v této funkci se podílel na organizaci vystoupení členů župy na IX. všesokolském sletu v Praze v červnu 1948, což vzbudilo značnou nevoli funkcionářů krajské organizace KSČ. V prosinci 1948 byl okresním akčním výborem Národní fronty zbaven funkce i členství v Sokole.

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska hanáckým rolníkům

Prostějov Pamětní deska hanáckým rolníkům

Pamětní deska z černé žuly, na které je v levé části zobrazena postava sejícího rolníka a vpravo rytý text, je umístěna na budově Švehlovy střední školy polytechnické. Vznik pamětní desky inicioval spisovatel a sokol Jan Přidal a Konfederace politických vězňů jako památku na rolníky vězněné, umučené a vystěhované v období komunistického režimu. Deska byla odhalena 26. září 2011 za účasti zástupců Olomouckého kraje, města Prostějov, Švehlovy střední školy a představitelů KPV. V budově dříve sídlila zemědělská škola, na které mnozí z pronásledovaných rolníků studovali. Viz Křečhoř-Kutlíře. Pamětní deska obětem a utrpení selského lidu v době kolektivizace.

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy

Prostějov Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy

Pamětní deska z leštěné žuly se zlatým písmem byla odhalena 25. srpna 1990 z iniciativy tehdejšího starosty města Miroslava Zikmunda. Při rekonstrukci náměstí v roce 2015 byla přemístěna od sochy TGM na kraj pravého zeleného pásu při pohledu od radnice. Prostějovem projížděla 25. srpna 1968 večer obrněná jednotka sovětské armády. Stejně jako v celé zemi i v Prostějově občané odstranili všechny orientační pomůcky (názvy ulic, silniční ukazatele apod.), aby tak ztížili okupačním vojákům orientaci. Když sovětská jednotka ztratila směr a poněkolikáté se ocitla na stejném místě, dal její velitel bez jakéhokoli varování povel k palbě. Tři občané byli na trase průjezdu kolony městem zastřeleni a dalších devět těžce zraněno. Pohřeb zastřelených se konal 29. srpna 1968 v deset hodin dopoledne a stal se manifestací odporu proti přítomnosti okupačních vojsk.

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska obětem okupace v roce 1968

Prostějov Pamětní deska obětem okupace v roce 1968

O zhotovení pamětního místa rozhodla rada Městského národního výboru v Prostějově již 18. července 1990 a 5. března 1992 o jejím umístění v budově radnice. Jména obětí sovětského vpádu z roku 1968 jsou vysázena z mosazných písmen přímo na podklad z umělého pískovce, z něhož jsou vytvořeny i stěny schodiště. Pamětní místo bylo instalováno mezi lety 1992 až 1994. Na podestě se nachází i reliéf věnovaný padlým z obou světových válek, jehož autorem je akademický sochař Jan Tříska. Místní oběti invaze připomíná i druhá prostějovská deska [viz Prostějov. Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy].

Prohlédnout detail
Rejvíz. Socha „Politický vězeň“

Rejvíz Socha „Politický vězeň“

V rámci řezbářských setkání na Rejvízu vznikla roku 2007 na podnět Milana Rejthara socha „Politický vězeň“ – dřevěná socha zobrazující v životní velikosti postavu muže s okovy na rukou. Jejím autorem je slovenský řezbář Milan Mičianek. Milan Rejthar, který vznik sochy finančně podpořil, ji umístil na viditelném místě na vlastním pozemku a v následujícím roce inicioval vznik symbolické sochy politické vězeňkyně, autorem byl řezbář Petr Chorovský. Socha „Politický vězeň“ odkazuje na oběti komunistického režimu na Zlatohorsku a citát na podstavci pochází ze svědectví Jaroslava Michálky, kterému při propuštění dozorci „radili“ zapomenout na dobu ve vězení, tedy nepodávat svědectví o podmínkách, za kterých si političtí vězni odpykávali své tresty. Socha nese i vězeňské číslo „A07159“ – číslo Ctirada Mašína – a při jejím odhalení byli zmíněni lidé věznění komunistickým režimem: Dušan Steinbrener, Olga Steinbrenerová, Josef Hettler, Jan Method, Jan Jelínek, Stanislav Lekavý, Josef Robotka, Miroslav Jurča, Jaroslav Michálka.

Prohlédnout detail
Slatinice. Pamětní deska příslušníkům RAF a obětem komunistického režimu

Slatinice Pamětní deska příslušníkům RAF a obětem komunistického režimu

V roce 2016 byla na pomník padlým z první a druhé světové války z iniciativy obce Slatinice, Klubu vojenské historie a Československé obce legionářské instalována pamětní deska připomínající tři příslušníky zahraničního odboje za druhé světové války, jejichž život byl spojen se Slatinicemi. Deska je dedikována i všem perzekvovaným občanům během komunistického režimu. Připomínka vyrobená kamenickou firmou Karla Otruby z Plumlova byla slavnostně odhalena 15. dubna 2017 za přítomnosti Stanislava Havlíčka, syna jednoho z letců RAF. Mechanik-zbrojíř 310. československé stíhací perutě Britského královského letectva Stanislav Havlíček (1912–1976) byl v roce 1950 propuštěn ze zaměstnání v rámci komunistických čistek mezi personálem prostějovského vojenského letiště. Usadil se ve Slatinicích.

Prohlédnout detail
Stínava. Pomník obětem první a druhé světové války a obětem komunismu

Stínava Pomník obětem první a druhé světové války a obětem komunismu

Pomník je tvořen deskou z červeného mramoru umístěnou vlevo na podstavci ze stejného materiálu. Na ní jsou vyryta jména padlých ve světových válkách, umučených nacisty a jméno kněze P. Theodora Funka, vězněného v letech 1949–1960. Vpravo je velký kámen, na něm mramorová deska s rytým českým lvem. Byl odhalen roku 2000. Stínavský rodák P. Theodor Funk (1896–1968), syn zdejšího řezníka a také hostinského se stal knězem, doktorem teologie a posléze konzistorním radou olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochy [viz Pitín. Pamětní deska Josefu Karlu Matochovi]. Věrná služba v této funkci se mu stala osudnou v době komunistického pronásledování církve po roce 1948. Biskupové se v prvních fázích bránili nátlaku a falešným informacím vydáváním pastýřských listů pro věřící. P. Funk byl zatčen za rozšiřování exkomunikačních dekretů, které rozdával kněžím v klášteře na Svatém Kopečku u Olomouce na schůzi svolané olomouckým arcibiskupem a odsouzen v září 1949 státním soudem v Praze na deset let do vězení. Po propuštění na amnestii roku 1960 trávil poslední léta svého života v soukromí ve své rodné obci. Je pochován v rodinném hrobě na stínavském hřbitově. Jeho mladší bratr František (1900–1987) se stal také knězem.

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska Janu Zajíci

Šumperk Pamětní deska Janu Zajíci

Pamětní místo tvoří bronzová vertikálně umístěná obdélná deska. V horní části nízký reliéf českého lva, dole portrétní reliéf Jana Zajíce s nápisem. Autorem pamětní desky, jež byla odhalena 25. února 1991, je akademický sochař Olbram Zoubek. Jan Zajíc [viz Vítkov. Hrob Jana Zajíce] se jako pochodeň č. 2 upálil měsíc po pohřbu Jana Palacha na Václavském náměstí [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha].

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Šumperk Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Pamětní deska byla odhalena v roce 1991 z iniciativy Svazu učitelů postižených z politických a náboženských důvodů v letech 1948–1989. Miroslaw Horčička (1913–1983) byl učitel a tělovýchovný pracovník. V roce 1941 byl jako sokolský funkcionář a člen odbojové organizace Obrana národa zatčen a až do května 1945 vězněn v Mauthausenu a Dachau. Po válce působil jako učitel a později ředitel na 1. základní škole v Šumperku. Za normalizace musel tuto školu z politických důvodů opustit.

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska obětem komunismu

Šumperk Pamětní deska obětem komunismu

V dubnu 1998 bylo na žádost místního sdružení Konfederace politických vězňů Šumperk městským zastupitelstvem schváleno umístění pamětní žulové desky obětem komunismu v prostoru vstupního schodiště radnice. Mramorová deska se zlatým nápisem a dvěma lipovými ratolestmi, kterou zhotovila šumperská kamenická firma Karla Rutara, byla instalována 7. května 1998 při příležitosti vyznamenání bývalých politických vězňů ze Šumperka a okolí pamětními medailemi. Převzali je Jaromír Novák (1936–2013), Fritz Höger (1931–2012) a Miroslav Hampl (1932).

Prohlédnout detail
Zábřeh. Pamětní deska Karlu Lukasovi

Zábřeh Pamětní deska Karlu Lukasovi

Pamětní deska z béžového mramoru s leštěným nápisem, jejímž autorem je výtvarník Stříteský, byla odhalena z iniciativy Československé obce legionářské 11. května 2000 na budově Vlastivědného muzea, které díky donátorství Karla Lukase vlastní významnou sbírku grafik Václava Hollara. Desku odhalil starosta města Karel Berka v doprovodu čestné stráže ze Střední vojenské školy v Moravské Třebové za účasti zástupců Čs. obce legionářské, města a armády. V roce 1990 bylo generálmajoru in memoriam Karlu Lukasovi [viz Brníčko. Pamětní deska Karlu Lukasovi] navráceno čestné občanství města, udělené v roce 1947 a odňaté v roce 1950.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru