Posts Tagged ‘Provazníková Marie’

Řevnice. Pamětní deska Antonínu Hřebíkovi

Úterý, 12 března, 2019

Pamětní deska byla odhalena 28. června 1998 členy místního Sokola na domě, kde se narodil JUDr. Antonín Hřebík, významný představitel československé a exilové obce sokolské. Odhalení byli přítomni zástupci ústředí českého Sokola, starosta Řevnic Jan Kadlec, starostové Sokola z USA, Kanady a ze Švýcarska.

Antonín Hřebík (1902–1984) byl od dětství aktivním členem řevnické sokolské jednoty, po dokončení práv na pražské univerzitě se věnoval advokacii. V sokolské organizaci působil jako vzdělavatel a od roku 1938 jako náměstek starosty Československé obce sokolské (ČOS). Za účast v sokolské odbojové organizaci Jindra byl v říjnu 1941 zatčen gestapem a vězněn v Terezíně a v Osvětimi. Po válce byl zvolen starostou ČOS a poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Během únorové vládní krize se neúspěšně pokusil jako zástupce Sokola sejít s prezidentem Benešem, čelil tlakům KSČ až do svého odvolání. Na poslanecký mandát rezignoval 5. března 1948 a v květnu 1948 emigroval s manželkou do Spojených států amerických, kde se podílel na činnosti Rady svobodného Československa a začal organizovat sokolskou činnost v exilu. V listopadu 1950 se v New Yorku konala ustavující schůze Ústředí čs. sokolstva v exilu v čele se starostou A. Hřebíkem, náčelnicí Marií Provazníkovou (bývalá náčelnice ČOS 1936–1938 a 1946–1948 emigrovala také do Spojených států) a místostarostou Jurajem Slávikem (po únoru 1948 se jako velvyslanec v USA nevrátil do Československa). Vrcholem činnosti exilových organizací bylo pořádání zahraničních sletů, první se uskutečnil ke stému výročí založení Sokola v roce 1962 ve Vídni. JUDr. Hřebík zemřel v Chicagu. Při příležitosti všesokolského sletu v roce 1994 byla urna s jeho ostatky přivezena do České republiky a uložena do rodinné hrobky na řevnickém hřbitově. Prezident Václav Havel mu v roce 1996 udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka.

Praha 1. Pomník sokolům

Pondělí, 11 července, 2011

Pomníku sokolům, jehož autorem je sochař Josef Nálepa, dominuje socha raněného sokola symbolizující účast členů České obce sokolské ve třech odbojích a násilné zákazy této organizace. Odhalil jej 24. října 2002 tehdejší starosta Sokola Miloslav Pleskač společně s iniciátorem myšlenky na jeho zbudování Janem Přidalem.

Perzekuce Sokola, jehož činnost byla pro své demokratické principy zakázána již během první i druhé světové války (1915 a 1941), nastala krátce po převzetí moci komunisty. Spolková organizace s širokou členskou základnou (v době tříleté obnovy po nacistickém rozpuštění měla přes milion členů) a pěstovanou tradicí odkazující na zapojení sokolů do prvního a druhého odboje představovala pro komunistický režim značnou potenciální hrozbu. Významným impulzem k eliminaci Sokola v jeho tradiční podobě a k perzekuci jeho představitelů byly zejména XI. všesokolský slet (19.–27. června) a vystoupení sokolské obce  při pohřbu prezidenta Beneše (8. září), jedny z posledních masových demonstrací nekomunisticky smýšlející veřejnosti v roce 1948 [viz Brno-Černovice. Pamětní deska Albertu Havlíkovi; Duchcov. Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi; Liberec. Pamětní deska Jaroslavu Vlkovi; Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi].

Československá obec sokolská byla jako všechny další masové organizace po únoru 1948 podrobena „očistě“ od „politické reakce“ a 1. ledna 1949 byly zrušeny sokolské župy, jež představovaly základní články struktury ČOS a také ohniska rezistence vůči „vyakčňování“ svých členů a funkcionářů a ingerenci státu do sokolských záležitostí. Prostřednictvím Sokola, jehož ústředí bylo ovládnuto komunisty již v březnu 1948, byl zahájen proces sjednocování a zánik jiných dosud samostatných tělovýchovných spolků. V červenci 1949 byla sokolská organizace podřízena státu (zákonem o státní péči o tělesnou výchovu a sport) a na základě další zákonné úpravy upravující organizaci tělovýchovy v roce 1952 formálně zanikla. Definitivní přisvojení sokolských tradic komunistickým režimem přišlo v roce 1955 s uspořádáním První celostátní spartakiády.

Sokolské hnutí se ve své původní podobě podařilo zachovat díky Ústředí československého sokolstva v zahraničí, na jehož činnosti se podílely osobnosti, které po únoru 1948 odešly do emigrace, jako náčelnice ČOS 1936–1938 a 1946–1948 Marie Provazníková či starosta ČOS z let 1945–1948 JUDr. Antonín Hřebík [viz Řevnice. Pamětní deska Antonínu Hřebíkovi].

O obnovu Sokola se pokusili činovníci z bývalých jednot a žup během pražského jara, když 5. května 1968 na zasedání v Praze na Žofíně založili přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Jejich snahu zastavil vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná normalizace. K obnově ČOS došlo na sjezdu 7. ledna 1990.

Viz též Český Brod. Pamětní deska sokolům; Mladá Boleslav. Pamětní deska sokolským obětem nacismu a komunismu; Praha 10. Památník sokolům.

 

© 2022, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru