Památník věnovaný příslušníkům československého odboje za první a druhé světové války a účastníkům protikomunistického odboje měl být největším skleněným pomníkem na světě. Monument byl zhotoven ze sto osmdesáti tun vrstveného skla, realizovaly ho Teplické sklárny. Tvořily jej tři mohutné klíny z nazelenalého vrstveného skla umístěné na kamenném podkladu, které symbolizovaly jednotlivé skupiny odboje. Skla nesla text Ludvíka Kundery. Při umístění 22. prosince 1999 však v důsledku tepelného šoku sklo popraskalo. Na jaře 2006 Rada města Brna definitivně rozhodla o odstoupení od smlouvy s autorem Zdeňkem Makovským (podle jedné z variant obnovy poničeného pomníku se zamýšlelo obložit skleněné stěny kamenem) a v roce 2010 byl památník demontován. Nová odbojová připomínka byla odhalena na podzim 2006 před budovou soudu [viz Brno-střed. Pomník tří odbojů].
POSTŮJTE, CHODCI, KTEŘÍ TU KRÁČÍTE V POKLIDU, V HNĚVU, ROZESMÁTÍ. / VĚTREJTE PAMĚŤ, VRAŤTE SE V DUCHU DO ROKU ČTRNÁCT: / ZBRANĚ, JEŽ PO DLOUHÝ ČAS SE KUPILY V HALÁCH A SKLEPENÍCH, / SPUSTILY DĚSIVÉ DÍLO, ZÁKOPY ROZRYLY EVROPSKÉ PLÁNĚ. // MUŽI S ČERNÝMI DŘEVĚNÝMI KUFŘÍKY SE SHLUKOVALI NA VENKOVSKÝCH NÁDRAŽÍCH, / VLAKY JE ROZVÁŽELY DO MĚST, ZA VRATA KASÁREN, A NEŽLI SE NADÁLI, / LEŽELI S PUŠKOU TVÁŘÍ V TVÁŘ CIZÍM HELMICÍM. / ŽENY NADARMO ČEKALY NA ŘÁDEK Z HALIČE, OD MARNY, OD PIAVY… // ČAS NÁŘKU A DOBRODRUŽNÝCH DEZERCÍ. ČAS KLAMNÝCH NADĚJÍ. / NA FRONTÁCH ČEKÁ SMRT V BOJI NIKOLI NAŠEM, ANEBO ZAJETÍ. NIČIVÉ, SPÁSNÉ? / MUŽI, SVOBODNÍ DŘÍVE NEŽ DOMA ŽENY, HLÍDAJÍ MAGISTRÁLU. // VRÁTÍ SE JICH JEN * MÁLO. ŽENY TO TUŠÍ. NEPLÁČOU. VĚŘÍ. / PRVÉ POKUSNÉ VĚTY ČRTAJÍ VYSNĚNOU PODOBU BUDOUCNA. / PADLÝCH NA DESET MILIONŮ. CHŘTÁN VÁLKY JE VŠAK NENASYTNÝ. // POSTŮJTE, CHODCI. PAMĚŤ VÁM VYPLAVÍ ROKY A LÉTA… // POSTŮJTE, CHODCI, PTEJTE SE: JE VÁLKA VŠECH VÁLEK, TA DRUHÁ SVĚTOVÁ, / JEN POUHOPOUHÁ HISTORIE? NIKOMU NENÍ NIC NÁPADNÉ? NIKDO SI NIČEHO NEVŠÍMÁ? / POPŘEMÝŠLEJTE CHVÍLI. PÁD ROKŮ, PÁD REŽIMŮ. PŘEMÍRA ZBRANÍ. ZLO. / INVAZE VELKÝCH SLOV. NADVLÁDA LHANÍ. MASOVÉ UHRANUTÍ. A ROZUM? * VYMAZÁN. // MUŽI S UZLÍKY V RUKOU JSOU NAKLÁDÁNI DO VAGONŮ JAK DOBYTČATA, / VLAKY JE VYKLÁPĚJÍ V LÁGRECH. ZÁHY I ŽENY! EVROPA ŽÍHANÁ SVĚTLOMETY. / S PRVÝMI VÝBUCHY BOMB ZAZNÍVÁ PRVÝ PLÁČ A PRVÝ ODPOR SE STŘÁDÁ. / DO SNŮ SE VTLOUKAJÍ SLOVA BUCHENWALD, MAJDANEK, OSVĚTIM… // A DĚTI? SBÍRAJÍ KLÁSKY DIVNÝCH SLŮVEK, RMOUTÍ SE NEVĚDOUCE. / „HREJME DÁLE!“ VOLAJÍ BÁSNÍCI V POZASTŘENÍ. ZA HROU SE SKRÝVAJÍ ČINY. / SLOUPY KRVE ZE ZEMĚ VYRÁŽEJÍ. NA POPRAVIŠTÍCH ŽIVÁ FREKVENCE. // EVROPA ROZKOTÁNA. HRŮZA JÍMALA ŽENY. MUŽI JEN MLČELI. ODBOJ V LESÍCH, ODBOJ V RUINÁCH, ODBOJ V DUŠÍCH. SALVY A VRZOT ŠIBENIC. / NA KONCI ŠEŘÍK, TYFUS, PICHLAVÁ SOUHVĚZDÍ. PADLÝCH NA TŘICET MILIONU. // POSTŮJTE, CHODCI. ZACHYŤTE PRŮVAN. VĚTREJTE PAMĚŤ. PTEJTE SE. // 1948, 1951, 1954, 1968, CELÁ LÉTA SEDMDESÁTÁ – KTERÝ Z TĚCH ROKŮ JE NEJTEMNĚJŠÍ? / TÍHA A PÁDY, ČERNOTA, POUŠŤ – ČAS BEZ NÁŘKU, ČAS BEZ NADĚJÍ, * / STROJE ZMATENÍ HLOUBÍ PŘÍKOPY MEZI LIDMI A UDÁLOSTMI. / KDO SE OZVAL, BYL UMLČEN; KDO VZKŘIKL, ONĚMĚL. SEN O VELIKÉM ŘÁDU // SE ZBORTIL. V POPELU BRODÍ SE DĚTI PYKAJÍCÍ ZA MYŠLENÍ OTCŮ. / A PŘESTO VLAKY SE PLNÍ NĚMOU VZPOUROU, ANEKDOTY BUJÍ, ŽERT ROZŽEHUJE / OHNĚ NA HORÁCH A V CELÁCH TICHO. SLOVA ČERNÝCH TISKŮ MAJÍ ZVUK ZAKLÍNADEL. / VÍNO SKLEPNÍCH PŘÍPITKŮ NEVYSYCHÁ. PRAVDA ZALÉZÁ ZA NEHTY. // V PŘÍŠEŘÍ NIKDO VŠAK NEODPOVÍDÁ NA * NESČETNÉ PTANÍ: / KDY NASTANE ČAS NELŽIVÝCH MYŠLENEK PŘIROZENÝCH JAK LÁSKA? / JSOU TO JEN ZAHRYZLÉ SNY? KDY ŠKVÍRY DĚJIN SE ŠIROCE ROZEVŘOU? // KDY DO NICH VSTOUPÍ SVOBODA NE JAKO VOJSKO, NÝBRŽ / JAK ŠIRÝ VZDUCH, JAK PÍSEČNÁ BOUŘE, JAK ČISTÁ VODA? NEZAPOMEŇTE: / KDO NA PODZIM OSMDESÁT DEVĚT POČÍTAL PADLÉ, NEMOHL VYČÍSLIT NEZMĚRNOST. // POSTŮJTE, CHODCI, ŽDÍMEJTE PAMĚŤ, VRAŤTE SE V DUCHU DO LET TŘÍ ODBOJŮ… //
Rok 1980
Pamětní místo věnované Václavu Havlovi k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám vzniklo z iniciativy Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu, Věznice Heřmanice, Antikvariátu a klubu Fiducia a občanského sdružení Pant. Slavnostního odhalení 5. října 2016 se mj. zúčastnili tisková mluvčí věznice Martina Lompová, básník Petr Hruška a jeho bratr, literární vědec Pavel Hruška, kteří přečetli úryvek z dopisu Václava Havla, jenž se vztahuje k jeho pobytu v Heřmanicích. Václav Havel (1936–2011) [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Ostrava-Heřmanice od ledna 1980 do července 1981, kdy byl převezen do věznice Plzeň-Bory [viz Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi].
Prohlédnout detailBronzová pamětní deska Ludvíku Svobodovi byla odhalena rok po jeho smrti v roce 1980 na rodném domě v Hroznatíně. V roce 1985 byl rodný dům armádního generála Ludvíka Svobody (1895–1979) [viz Hroznatín. Pomník Ludvíku Svobodovi] přeměněn na památník připomínající boje 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu za druhé světové války. Oficiální uzavření muzea v roce 1992 souvisí s nejednoznačným hodnocením celoživotní kariéry Ludvíka Svobody, v níž pozitivně přijímané stránky (první a druhý odboj, vedení státu v době pražského jara) jsou konfrontovány s těmi negativně vnímanými (podíl na poúnorových čistkách v armádě i prosazování normalizační politiky po roce 1968).
Prohlédnout detailZeď obklopující zahradu Českého velkopřevorství Řádu maltézských rytířů zůstává místem ke svobodnému vyjádření a setkávání veřejnosti. V roce 2008 zmizela ze zdi, jež se výtvarně stále proměňuje, charakteristická busta zpěváka. Z iniciativy výtvarníka Pavla Šťastného, autora loga Občanského fóra, Lennonovu zeď na jaře 2019 pomalovala skupina mladých českých i zahraničních výtvarníků, aby v roce 30. výročí pádu komunistického režimu opět připomínala původní poselství. Tradice psaní po malostranských zdech pravděpodobně vznikla nejprve na zahradní zdi domu herce Jana Wericha, který na Kampě bydlel. Lidé mu na zeď jeho zahrady psali různé vzkazy, ale i ukázky vlastní tvorby. Oprýskané zdi na Kampě se od 60. let staly i místem výtvarných happeningů několika českých výtvarníků. Nejznámější se stala zeď Maltézské zahrady na Velkopřevorském náměstí, v sedmdesátých letech označovaná jako zeď nářků, později známá jako zeď Johna Lennona. V polovině prosince 1980 zde kdosi v reakci na zastřelení Johna Lennona vytvořil jeho památníček. Využil prázdnou kamennou desku, která v minulosti zřejmě sloužila jako součást veřejného vodovodu a napsal na ni křídou nápis Za Johna Lennona a nad ním nakreslil kříž. Na místě brzy přibyly svíčky, květiny, fotografie a kresba zastřeleného zpěváka. Policie pomníček zlikvidovala, vzápětí však byl obnoven. Vzniklo tak kultovní místo, které přitahovalo nejenom fanoušky Johna Lennona. Nápisy na zdi byly mnohokrát přemalovány, vždy se však objevily nové. Setkání u zdi postupně přerůstala v protirežimní vystoupení, proti kterým pravidelně zasahovala policie.
Prohlédnout detail