Nezávislá nekomunistická inteligence představovala další společenskou vrstvu, na niž komunistický režim zaměřil svou pozornost v rámci poúnorového účtování s tzv. reakcí. Mezi nejznámější intelektuály-oběti vykonstruovaných procesů 50. let patří katoličtí básníci Jan Zahradníček, Josef Kostohryz a Václav Renč, kteří byli v roce 1952 odsouzeni v procesu s představiteli tzv. Zelené internacionály. Jejich osudy připomíná řada pamětních míst (Brno, Fryšták, Křenovice, Mastník, Straškov, Vlčatín, Znojmo), stejně jako profesora Josefa Kepku, odsouzeného v procesu k trestu smrti a popraveného (Břasy-Vranovice, Budyně nad Ohří, Teplice). Další pamětní místa odkazují v různých formách k osudům umělců a jejich tvorby (Jihlava, Jemnice, Plzeň).

Řada pamětních míst připomíná literární osobnosti, které odešly z Československa do zahraničí ve dvou emigračních vlnách v roce 1948 a 1968. Jsou dedikována například spisovateli a redaktorovi Rádia Svobodná Evropa Egonu Hostovskému (Hronov), publicistu, politickému komentátoru a vydavateli časopisu Svědectví Pavlu Tigridovi (Praha 1, Ostrava), spisovateli, novináři a redaktoru Rádia Svobodná Evropa Ferdinandu Peroutkovi (Praha 5), Jiřímu Slavíčkovi (Vimperk), novináři a publicistovi, který pracoval ve vysílání Rádia Svobodná Evropa po roce 1968 stejně jako Karel Kryl (Bechyně, Jihlava, Kroměříž, Nový Jičín, Olomouc, Praha 7, Teplice), či spisovateli a zakladateli vydavatelství Sixty-Eight Publishers Josefu Škvoreckému (Náchod, Praha 5, Praha 6).

Pamětní místa vztahující se k osobnostem liberálně, katolicky či jinak orientovaného intelektuálního proudu v disentu v období normalizace připomínají především signatáře Charty 77 jako byl filozof, pedagog Jan Patočka (Praha 6, Turnov), literární vědec a romanista Václav Černý (Praha 6, Česká Čermná), filozof, esejista, muzeolog, historik Zdeněk Vašíček, který byl nucen odejít do exilu roku 1981 (Kyjov), disident, filozof a matematik Václav Benda (Praha 2), spisovatel, redaktor, překladatel, literární a divadelní kritik Zdeněk Urbánek (Praha 6), literární kritik, editor a redaktor Jan Lopatka, vydavatel samizdatového Kritického měsíčníku (Vimperk). Několik pamětních míst je věnováno také Václavu Havlovi jako dramatikovi (Praha 1, Praha 9), angažovanému občanu (Ještěd) či politickému vězni (Plzeň). Od roku 2013 vznikají nová pamětní místa v rámci celosvětového projektu Lavička Václava Havla, jež odkazují k idejím a životním postojům, které zastával tento ve světě nejznámější český disident a první polistopadový prezident.

Bechyně. Pamětní deska Karlu Krylovi

Bechyně Pamětní deska Karlu Krylovi

Pamětní deska s bustou byla odhalena 24. dubna 1999 v budově Střední průmyslové školy keramické u příležitosti 100. výročí jejího založení. Autorem návrhu i realizace je Patrik Proško, desku věnovali Krylovi spolužáci. Připomínka se váže k době studií básníka a písničkáře Karla Kryla [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi].

Prohlédnout detail
Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi

Břasy-Vranovice Pamětní deska Josefu Kepkovi

Pamětní deska Josefu Kepkovi, místnímu rodákovi, byla odhalena z iniciativy Konfederace politických vězňů a obce Břasy v říjnu 2002 na jeho rodném domě. Profesor Josef Kepka (1902–1952), středoškolský pedagog [viz Budyně nad Ohří. Pamětní deska Josefu Kepkovi a Teplice. Pamětní deska Adéle Eisnerové a Josefu Kepkovi], aktivní člen agrární strany, kritik kolektivizace venkova, patřil k ideovým odpůrcům komunistického režimu (po zákazu agrární strany vstoupil k národním socialistům). Po únoru 1948 se Josef Kepka zapojil do ilegální agrární organizace na Roudnicku. Z obavy ze zatčení v únoru 1951 ilegálně překročil hranice do Rakouska, kde absolvoval několikatýdenní zpravodajský kurs americké služby CIC, a jako její agent se v květnu 1951 vrátil do Československa, krátce po návratu byl zatčen v Praze. Josef Kepka byl souzen spolu s Antonínem Chloupkem, bývalým poslancem za agrární stranu, Františkem Topolem, bankovním úředníkem, Otakarem Čapkem, zemědělským odborníkem, Vilémem Knebortem, bývalým poslancem Národního sjednocení, Vlastimilem Klímou, bývalým poslancem národně demokratické strany, Josefem Kostohryzem, básníkem [viz Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi] a Václavem Renčem, spisovatelem [viz Fryšták. Pamětní deska Václavu Renčovi]. Souzen byl v procesu, který se konal 23.–26. dubna 1952 v Praze. Obžalovaní byli obviněni ze spolčení v tzv. Zelené internacionále a odsouzeni za velezradu a špionáž: Josef Kepka k trestu smrti, Václav Renč k odnětí svobody na 25 let, ostatní na doživotí. Josef Kepka byl popraven 11. října 1952 v Praze na Pankráci. Proces s představiteli pravicových stran (po válce zakázaných) a s představiteli katolické inteligence nazývaný „Kepka a spol.“ se stal ústředním procesem, od něhož se odvíjely další procesy v Čechách a na Moravě, jejichž spojnicí byla vykonstruovaná spolupráce s tzv. Zelenou internacionálou („odnože Zelené internacionály“). Jednalo se o veřejný proces v Ústí nad Labem z 25.–27. června 1952 s roudnickou skupinou, moravský proces „Prokůpek a spol.“ v Brně ve dnech 2.–4. července 1952 [viz Brno. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody] a dále proces Státního soudu v Praze ukončený 2. září 1952 a v Brně 6. června 1953 a další. Doznání spolupráce s tzv. Zelenou internacionálou vynucené fyzickým a psychickým týráním v procesu „Kepka a spol.“ dala vzniknout fenoménu, který ve skutečnosti neexistoval, ale v rukou komunistické justice se stal účinnou propagandistickou zbraní proti politickým odpůrcům režimu. Vykonstruovaná doznání popisovala „rozvratnou činnost“ obviněných („agrofašistických vůdců Zelené internacionály“ a „zrádců ve službách amerických imperialistů“), jejichž cílem bylo „škodit socializaci vesnice v lidových demokraciích“.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Brno Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi

Pamětní deska je věnována redakci revue Akord a českému básníku, novináři a redaktoru Janu Zahradníčkovi (1905–1960), který v ní působil. Pamětní bronzová deska, jejímž autorem je Otmar Oliva, je obdélná na výšku, a byla odhalena z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 6. října 2000. Nápis je uprostřed rozčleněn středovým plastickým reliéfním pásem s motivem přírody, provazců a ostnatého drátu. V dolní hraně desky je plastický znak Brna vystupující mimo desku. Revue Akord, měsíčník pro literaturu, umění a život, katolicky orientovaný časopis založený v roce 1928 redigoval Jan Zahradníček během 40. let. Poslední číslo revue Akord vyšlo v únoru 1948 a poté bylo vydávání z politických důvodů zastaveno. Na předúnorové ročníky navázal stejnojmenný časopis, jehož dvě čísla vyšla ještě jako samizdat v roce 1989 pod redakcí Zdeňka Rotrekla.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Brno Pamětní deska Tomáši Čepovi a dalším obětem politického útlaku na Vysoké škole zemědělské v Brně

Pamětní deska obětem komunistické represe Vysoké školy zemědělské v Brně byla umístěna na pamětní reliéf obětem nacistické okupace v období 1938–1945. Pamětní deska, která byla odhalena v roce 1994, je obdélná na šířku, s motivem reliéfního ostnatého drátu v prostředním poli a plastickým nápisem na obou bočních polích. Tomáš Čep (1888–1959), bibliograf, folklorista, knihovník, literární historik, sběratel lidových pohádek a písní se stal v roce 1935 prvním docentem sociologie venkova na VŠZ. Byl vězněn za nacistické okupace i za komunistického režimu. Zemřel ve věznici Leopoldov (Slovensko).

Prohlédnout detail
Brno. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Brno Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Pamětní místo je věnováno básníku a novináři Janu Zahradníčkovi (1905–1960), který zemřel na následky věznění za komunistické totality, a dalším obětem nesvobody v letech 1948–1989. Autorem pamětního místa je Jan Šimek. Pomník „Znamení“ byl odhalen z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 17. ledna 1995, v den 90. výročí narození a 35. výročí smrti básníka. Nachází se v rohu terasy, kde je v oblouku z přírodních kamenů ležících na zemi vztyčen symbolický kříž z kamenů, z nichž na jednom je tmavý rytý nápis. K pomníku patří dvě kamenné desky s nápisy, které jsou zasazeny nad sebou do zdi. Pamětní místo bylo dodatečně doplněno žulovým kvádrem se dvěma deskami, který byl v rámci rekonstrukce Kapucínských zahrad v roce 2014 nahrazen kamennou deskou s nápisem. V roce 2012 byly v nedaleké Havlově uličce na opěrné zdi osazeny tři kamenné desky s texty významných brněnských básníků Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka. Jan Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 v Mastníku u Třebíče [viz Mastník. Busta Jana Zahradníčka]. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Třebíči začal v roce 1926 studovat germanistiku na Filozofické fakultě UK, pak změnil obor a absolvoval knihovnictví. Věnoval se básnické tvorbě, překládal, své texty uveřejňoval v mnoha literárních časopisech. V roce 1945 se přestěhoval s rodinou do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství, redigoval křesťansky orientovaný časopis Akord [viz Brno. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi]. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů, v roce 1951 byl zatčen a souzen s dalšími patnácti katolickými intelektuály v Brně 2. až 4. července 1952 ve vykonstruovaném procesu, který nesl v obžalovacím spise název „Václav Prokůpek a spol.“ a byl pokračováním pražského procesu „Kepka a spol.“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi; Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi]. Jan Zahradníček byl odsouzen na třináct let těžkého žaláře, který odpykával ve Znojmě [viz Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi], na Mírově a v Leopoldově. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit. Teprve po amnestii v roce 1960 byl propuštěn a krátce na to, 7. října zemřel při převozu do nemocnice u obce Vlčatín [viz Vlčatín. Pamětní deska Jana Zahradníčka a Boží muka]. Jan Zahradníček byl pohřben v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována. Na jeho hrobu je instalován železný kříž vykovaný Alfrédem Habermannem podle návrhu architekta Jana Sokola. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován. V roce 1991 mu byl udělen in memoriam Řád TGM.

Prohlédnout detail
Budyně nad Ohří. Pamětní deska Josefu Kepkovi

Budyně nad Ohří Pamětní deska Josefu Kepkovi

Pamětní deska Josefu Kepkovi byla odhalena z iniciativy Konfederace politických vězňů v roce 2002. Profesor Kepka (1902–1952) [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi] působil na obchodní škole v Budyni nad Ohří od roku 1941 do roku 1946, kdy byla škola uzavřena a Josef Kepka se stává po krátkém působení v Litoměřicích ředitelem vyšší sociální a zdravotní školy v Lovosicích.

Prohlédnout detail
Česká Čermná. Pamětní deska Václavu Černému

Česká Čermná Pamětní deska Václavu Černému

Pamětní deska Václavu Černému byla u příležitosti 90. výročí jeho narození odhalena z iniciativy místního zastupitelstva na budově školy v České Čermné 24. března 1995. Odhalení desky, jejímž autorem je Jan Hásek, provedla dcera prof. Černého, MUDr. Miloslava Pavlíková. Deska je bronzová, čtvercová, ke středu prolamovaná, v dolním poli se nachází reliéfní portrét a pod ním litý nápis. Václav Černý (1905–1987), přední český literární vědec a romanista, pocházel z venkovské učitelské rodiny a dětství prožíval v České Čermné. Po maturitě v Dijonu a studiu bohemistiky a romanistiky pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 získal docenturu srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Za pět let se stal docentem na Karlově univerzitě a později profesorem. Během 2. světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn a vyšetřován na Pankráci. V 50. letech byl profesně perzekvován, v letech 1952–1953 vězněn. Do České Čermné se po druhé světové válce pravidelně vracel na prázdniny [viz Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému].

Prohlédnout detail
Fryšták. Pamětní deska Václavu Renčovi

Fryšták Pamětní deska Václavu Renčovi

Pamětní bronzová deska s litými písmeny a plastickým portrétem, jejímž autorem je akademický sochař Miroslav Boroš, byla odhalena za účasti básníkovy rodiny na budově městské knihovny 3. prosince 1995 z iniciativy Společnosti Václava Renče, manželů Anny a Česlava Zapletalových a starosty Fryštáku Vladimíra Chudárka. Posvětil ji P. Pavel Uhřík. Václav Renč byl český katolický básník, dramatik a překladatel. Narodil se 18. listopadu 1911 ve Vodochodech v okrese Litoměřice [viz Straškov-Vodochody. Pamětní deska Václavu Renčovi]. Po maturitě v roce 1930 na klasickém gymnáziu v Praze absolvoval v roce 1936 doktorátem Filozofickou fakultu UK, obory filozofie a jazykověda. Pracoval jako redaktor časopisů, nakladatelský redaktor a spisovatel. Po válce působil jako dramaturg Městského divadla v Olomouci a poté jako režisér Národního divadla v Brně. V roce 1948 dostal od akčního výboru ND výpověď a musel divadlo opustit. Od 1949 byl z politických důvodů nucen živit se pouze příležitostnými pracemi. V květnu 1951 byl zatčen za spolupráci na textu s názvem Memorandum českých spisovatelů, popisující nedodržování lidských práv a stav české kultury v komunistickém Československu, který sestavil Josef Kostohryz [viz Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi] a zaslal papeži Piu XII. a dalším čelním představitelům západní politiky. Ve vykonstruovaném procesu nazvaném „Kepka a spol.“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi] s tzv. Zelenou internacionálou, který probíhal v Praze 23.–26. dubna 1952 byl Václav Renč odsouzen na 25 let vězení. I ve velmi ztížených podmínkách věznění, například v Leopoldově, Valdicích, Praze-Pankráci, pokračoval ve své básnické tvorbě. Manželka Alena se třemi dětmi byla poslána do pohraničí, nakonec však našla útočiště u P. Ladislava Simajchla na faře v Kloboukách u Brna. Václav Renč byl propuštěn až v roce 1962. Pracoval jako dramaturg operety v Olomouci a po přestěhování rodiny do Brna v roce 1967 se věnoval literatuře a překládání. Zemřel 30. dubna 1973 v Brně. Rehabilitován v plném rozsahu byl až v roce 1990.

Prohlédnout detail
Hořice. Pamětní deska Aloisi Hlavatému

Hořice Pamětní deska Aloisi Hlavatému

Měděná pamětní deska s reliéfní bustou Aloise Hlavatého byla odhalena 27. září 2006, u příležitosti nedožitých stých narozenin čestného občana Hořic a Miletína, na Domě s pečovatelskou službou, kde pan Hlavatý žil poslední léta svého života. Alois Hlavatý (1906–2001) byl zatčen pro vydávání ilegálního časopisu Nástup. Po propuštění z vyšetřovací vazby přešel na podzim 1948 státní hranice do Německa a v létě roku 1949 se rozhodl vrátit do republiky pro svoji manželku a syna. Jeho návrat byl vyzrazen a Alois Hlavatý na hranicích zatčen. 31. 3. 1950 byl odsouzen pro vlastizradu a vyzvědačství na deset let. Trest odpykával v Praze na Pankráci, na Borech, na Mírově a na Slovensku v Iľavě a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn a v letech 1967–1989 pracoval ve výstavnictví. Celoživotně se věnoval básnictví. V roce 1990 byl rehabilitován.

Prohlédnout detail
Hronov. Pamětní deska Egonu Hostovskému

Hronov Pamětní deska Egonu Hostovskému

Pamětní deska českému spisovateli, exulantu a redaktoru rádia Svobodná Evropa byla odhalena 28. října 2008 v rámci výročí 100 let od jeho narození na jeho rodném domě. Slavnostní odhalení desky, jejímž autorem je akademický malíř Ivan Krejčí,  zorganizovalo hronovské občanské sdružení Kruh a jeho spoluzakladatel Miroslav Houštěk. Egon Hostovský (1908–1973), rodák z Hronova, pocházel z početné židovské rodiny majitele textilní továrny. Svoji bohatou literární dráhu zahájil velice brzy příspěvky do různých časopisů, v roce 1928 vydal knižně svůj román Ghetto v nich. Ve 30. letech napsal a publikoval asi osm dalších románů a stal se z něj uznávaný spisovatel. Kromě toho pracoval v Praze jako redaktor, ke konci dekády jako úředník ministerstva zahraničí. Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 zůstal v Belgii, odkud přešel do Francie, Portugalska a nakonec do Spojených států, kde pracoval jako úředník československého konzulátu v New Yorku. Do Československa se vrátil po válce, ale v roce 1948 odešel na velvyslanectví do Norska a v zahraničí již zůstal až do konce svého života. Od roku 1950 žil převážně v USA, učil češtinu na vojenské škole, psal do novin, pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa a nadále pokračoval v psaní románů. Hostovský se řadí mezi významné představitele meziválečné psychologické a existenciální prózy s ústředními tématy cizinectví a odcizení, odlišnosti, nesrozumitelnosti světa a nekomunikovatelnosti individuální zkušenosti. Pozdější literatura nese výrazné stopy osobní zkušenosti dvojího exilu s tématy bezdomoví, jako častý motiv se objevuje život evropských emigrantů v poválečné Americe. Je oceňován jako mistrný vypravěč.

Prohlédnout detail
Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi

Humpolec Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi

Pamětní deska básníku a výrazné postavě undergroundu Ivanu Martinu Jirousovi byla odhalena k jeho nedožitým sedmdesátým narozeninám 27. září 2014. Nachází se na křižovatce ulic Jihlavská a Zichpil, poblíž pivovaru Bernard a domu, kde Jirousovi žili v době básníkova narození. Desku s Jirousovým portrétem umístěnou na kameni navrhl ak. sochař Jan Zoubek. Jejími iniciátory jsou Jarmila Neomytková, Václav Bareš a Karel Kratochvíl. Realizaci provedl Matouš Holý za finančního přispění přátel Ivana M. Jirouse, Města Humpolec a podnikatelů. Ivan Martin Jirous (1944–2011) byl básník, výtvarný kritik a čelný představitel undergroundu. Po maturitě na humpoleckém gymnáziu studoval dějiny umění. Na konci 60. let se stal uměleckým vedoucím skupiny The Plastic People of the Universe – PPU [viz Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi; Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe], autorem programového manifestu druhé kultury (Zpráva o třetím českém hudebním obrození, 1975) i jejím organizátorem (festivaly druhé kultury, 1974–1977). V samizdatu vydal několik básnických sbírek. V letech 1973–1989 byl za své občanské postoje pětkrát vězněn, podruhé po procesu se členy PPU, jejichž podpora předznamenala vznik Charty 77 a disentního hnutí. Od roku 1981 byl vězněn za vydávání samizdatového časopisu Vokno, trest odpykával ve Valdicích, kde vznikla jeho nejznámější a nejuznávanější sbírka Magorovy labutí písně (1985). V březnu 1989 byl odsouzen za petici odsuzující zločiny komunismu 50. let a smrt Pavla Wonky [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi]. Z vězení, kde strávil celkem osm let, vyšel až 25. listopadu 1989. Za své literární dílo získal Cenu Toma Stopparda či Cenu Jaroslava Seiferta. Zemřel 9. listopadu 2011 v Praze.

Prohlédnout detail
Jemnice. Pomník Jaroslavu Šlezingerovi

Jemnice Pomník Jaroslavu Šlezingerovi

Betonový pomník jemnickému rodákovi, sochaři Jaroslavu Šlezingerovi, popsal jeho autor Stanislav Müller těmito slovy: „Vytvořil jsem sochařské zátiší, na kterém je zrovna rozpracovaná busta – autoportrét Jaroslava Šlezingera, vlevo je materiál, chléb, který on používal v době nouze, když nebyl materiál… v těch pohnutých časech a vpředu jsou nástroje, které k tomu používal.“ Pomník byl odhalen 30. dubna 2011 při příležitosti 100. výročí sochařova narození. Jaroslav Šlezinger se narodil 29. dubna 1911 v Jemnici. Absolvoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích a vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Poté vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Brně. V listopadu 1939 byl nacisty zatčen a deportován do koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Po propuštění v roce 1944 se přestěhoval do Jihlavy [viz Jihlava. Pamětní desky Jaroslavu Šlezingerovi]. Vytvořil řadu uměleckých děl, například pomník plukovníka Švece v Jemnici, sousoší Zaváté šlépěje, věnované obětem druhé světové války nebo sochu Tomáše. G. Masaryka v Jihlavě [viz Jihlava. Pomník zničené sochy TGM; Jihlava. Pamětní deska u pomníku TGM]. Od března 1949 byl Šlezinger členem odbojové organizace Karla Veselého, která působila od ledna do června 1949 v Jihlavě a okolí. Zatčen byl 6. září 1949 a obviněn z trestných činů velezrady a zločinu spoluviny na přípravě vraždy. Byl souzen spolu s dalšími dvaadvaceti muži v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal 7.–11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě [viz Jihlava. Památník 11 obětem popraveným v 50. letech komunistickou justicí]. Jaroslav Šlezinger byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let, finančnímu trestu, konfiskaci majetku a ztrátě občanských práv. Nejdříve byl vězněn na Mírově. V roce 1951 byl převezen do Vykmanova, kde pracoval v tzv. věži smrti. Když se začal zhoršovat jeho zdravotní stav, byl přeložen do věznice v Ostrově nad Ohří, a měl za úkol vytvořit sousoší pro místní Dům kultury. V době věznění vznikly jeho drobné reliéfy křížové cesty [viz Ostrov. Památník obětem násilí]. Zemřel 2. srpna 1955 ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově na rakovinu plic. Rehabilitován byl v roce 1990.

Prohlédnout detail
Jihlava. Pamětní deska Karlu Krylovi

Jihlava Pamětní deska Karlu Krylovi

Bronzovou pamětní desku navrhl, financoval a její odhalení zrealizoval Martin Herzán, básník, umělecký kovář, výtvarník a autor literatury faktu. Deska je umístěna na jihlavském Domě kultury a byla odhalena 17. listopadu 2004 při příležitosti 60. výročí narození a 10. výročí úmrtí Karla Kryla. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] je veřejností vnímán zejména jako básník protestující proti srpnové okupaci v roce 1968.

Prohlédnout detail
Jihlava. Pamětní desky Jaroslavu Šlezingerovi

Jihlava Pamětní desky Jaroslavu Šlezingerovi

Dvě pamětní desky připomínající Jaroslava Šlezingera a oběti jihlavského procesu „Veselý, Rod, Tuček“ vznikly z iniciativy a podle návrhu Alexandra Rauschera a byly odhaleny v říjnu 2014. Nacházejí se na domě nesoucím jméno Vila Šlezinger, kde sochař Šlezinger [viz Jemnice. Pomník Jaroslavu Šlezingerovi; Jihlava. Pomník zničené sochy TGM; Jihlava. Pamětní deska u pomníku TGM] žil se svou ženou Marií od roku 1944 až do svého zatčení Státní bezpečností v září 1949. Polyetylenové desky převrstvené hliníkovým plechem se nacházejí na domě (čestná deska) a v interiéru (informační deska).

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Busta Václava Havla

Karlovy Vary Busta Václava Havla

Busta byla odhalena 9. července 2017 během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za účasti Dagmar Havlové, prezidenta festivalu Jiřího Bartošky a dalších hostů v hotelu Prezident, z iniciativy jeho majitelky a dřívější Havlovy lékařky Milady Sárové. Autorem busty je architekt a sochař Zdeněk Makovský. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Kladno. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Kladno Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Pamětní deska Jiřímu Kolářovi byla odhalena v den stého výročí narození, 24. září 2014, z iniciativy města Kladno. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci města i odborné a laické veřejnosti. Deska připomíná dospívání básníka a výtvarníka v Kladně i jeho politicky vynucený odchod do emigrace. Po dětství stráveném v rodném Protivíně [viz Protivín. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi] a mládí a rané dospělosti v Kladně, odešel Jiří Kolář po druhé světové válce do Prahy, kde se etabloval nejdříve jako básník. První konfrontaci s komunistickým režimem zažil záhy po jeho nastolení: zabavení nákladu deníkových záznamů Roky v dnech, propuštění ze zaměstnání v nakladatelství, téměř rok ve vyšetřovací vazbě a soud (1952–1953). Stěžejní literární díla Jiřího Koláře nestihla vyjít ani v době politického uvolnění v 60. letech, včetně jeho vrcholného básnického díla Prométheova játra (z roku 1950). Díky úspěchu jeho výtvarných děl, především koláží, se stal finančně nezávislým; po okupaci 1968 sponzoroval literární samizdat. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od roku 1980 žil v Paříži, nejprve v rámci povoleného pobytu, poté jako emigrant. Ve Francii založil Revue K zprostředkovávající tvorbu českého a slovenského exilu. V roce 1982 byl za nedovolené zdržování se mimo republiku odsouzen, do Československa se tedy nemohl vrátit, zatímco jeho manželce Běle režim odmítl legální výjezd do Francie (situaci zvrátilo až francouzské občanství, které Kolář získal v roce 1984). Po roce 1989 se manželé Kolářovi vrátili do vlasti.

Prohlédnout detail
Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi

Křenovice Pamětní deska Josefu Kostohryzovi

Žulová deska s nápisem na rodném domě básníka Josefa Kostohryze (1907–1987), odsouzeného za velezradu na doživotí, byla odhalena 7. května 1995. Autorkou textu je Milada Jiroušková, desku realizovala kamenická firma Milana Kolíska z Písku. Pamětní deska byla financována z prostředků obce Křenovice. V roce 1952 proběhly v Praze a Brně dva vykonstruované procesy s představiteli nekomunistické (zejména katolické) inteligence a kultury jako důsledek ideologické kampaně proti katolické církvi bránící tradiční postoje venkovského obyvatelstva proti násilné kolektivizaci. Procesy proti ruralistům a umělecky jim blízkým autorům, „obžalovaným ze spiklenecké a diversantské činnosti v rámci Američany organizované Zelené internacionály“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi], probíhaly v Praze 23.–26. dubna a v Brně 2.–4. července. V pražském procesu byl odsouzen k doživotnímu žaláři básník a překladatel Josef Kostohryz a dramatik a básník Václav Renč [viz  Fryšták. Pamětní deska Václavu Renčovi] k 25 letům vězení. V brněnském procesu bylo odsouzeno 15 intelektuálů, údajně též členů Zelené internacionály, z nichž 13 patřilo k představitelům moderní české literatury a literární kritiky (mj. František Křelina na 12 let, Jan Zahradníček [viz Brno. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody] na 13 let, Václav Prokůpek na 22 let, Zdeněk Kalista na 15 let, Bedřich Fučík na 15 let, Ladislav Jehlička na 14 let). Obžaloba jim kladla za vinu spolčování s úmyslem poškozovat zájmy republiky – na základě společného setkání pražských a moravských intelektuálů ve Starovičkách na Moravě, ze kterého měl vzejít pokus o založení nové pravicové křesťanské politické strany slučující přívržence strany agrární a lidové a sestavení memoranda o nedodržování lidských práv v komunistickém Československu adresované papeži Piu XII. a politickým představitelům západních demokracií. Spisovatelé z brněnského procesu byli na základě žádostí o obnovení procesu v 60. letech rehabilitováni, Josef Kostohryz a Václav Renč (zemřel 1973) až v roce 1990.

Prohlédnout detail
Kroměříž. Pamětní deska Karlu Krylovi I

Kroměříž Pamětní deska Karlu Krylovi I

Deska z černého terrazza je umístěna na rodném domě Karla Kryla (1944–1994). Byla odhalena 12. dubna 2014 za účasti představitelů města Kroměříže, které je také iniciátorem. Pamětní deska je umístěna na domě, kde rodina tiskaře Karla Kryla st. žila poté, co musela po německém záboru Sudet v roce 1938 odejít z Nového Jičína. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] se zde narodil 12. dubna 1944 a žil až do doby, než byla rodina po znárodnění tiskárny nuceně přestěhována.

Prohlédnout detail
Kroměříž. Pamětní deska Karlu Krylovi II

Kroměříž Pamětní deska Karlu Krylovi II

Pamětní deska byla odhalena 12. dubna 1996 v den 52. nedožitých narozenin Karla Kryla. Původním iniciátorem nápadu bylo občanské sdružení Přátel města Kroměříže v Praze. Na realizaci se spolupodílely město Kroměříž, Okresní knihovna a Dům kultury v Kroměříži. Autorem návrhu je kroměřížský rodák, sochař Ivan Racek. Betonová pamětní deska je tvořena bustou na pozadí obrysů kytary, stylizované do šířících se vln Radia Svobodná Evropa. Do suterénních prostor tohoto domu v Pavlovského ulici (dnes Kpt. Jaroše) byla rodina Karla Kryla st. přestěhována v roce 1950, kdy byla zlikvidována jejich tiskárna (tiskařské stroje rozbity a odvezeny do šrotu). Žili zde do roku 1957, kdy se vrátili zpět do Nového Jičína.

Prohlédnout detail
Kyjov. Pamětní deska Zdeňku Vašíčkovi

Kyjov Pamětní deska Zdeňku Vašíčkovi

Pamětní deska byla odhalena 26. května 2012 na domě, který patřil rodičům Zdeňka Vašíčka. Betonovou desku s nápisem a s kolorovanou bustou vytvořil sochař Michal Blažek. Použitý materiál odkazuje k období, kdy filozof a historik Zdeněk Vašíček pracoval v panelárně; Slavoj Český je Vašíčkův pseudonym, který používal v posledních letech své tvorby. Filozof, esejista, historik, archeolog Zdeněk Vašíček (1933–2011) se etabloval jako muzeolog. Je autorem ceněných esejistických děl (Přijetí podmínek, 1996, Podmínky volby, 2003, či Slavoj Český a spol., 2010). V létě 1972 byl Vašíček souzen v rámci devíti procesů vedených proti aktérům opozice v Praze a Brně. Za činnost v samizdatu a za letákovou akci před prvními volbami po srpnové okupaci (listopad 1971), v níž opozice upozorňovala na právo nevolit, či volit tajně a vyškrtávat konkrétní kandidáty, bylo odsouzeno celkem 46 osob, mj. historici Milan Hübl a Jan Tesař, či ústřední postava brněnské socialistické opozice Jaroslav Šabata. Zdeněk Vašíček po propuštění (byl odsouzen na tři roky) až do vystěhování v roce 1981 pracoval v manuálních profesích. Patřil mezi první signatáře Charty 77. V roce 1981 odešel do zahraničí, kde přednášel na univerzitách. Po roce 1989 se vrátil do Československa.

Prohlédnout detail
Letovice. Busta Václava Havla

Letovice Busta Václava Havla

Připomínku Václava Havla inicioval letovický spolek Paleta, bronzovou bustu vytvořil akademický sochař Kryštof Hošek. Je umístěna na podstavci obklopeném kamennými deskami, jež některé nesou vybrané Havlovy citáty. Slavnostní odhalení v nově vzniklém parku podle návrhu architektky Hany Matějkové proběhlo u příležitosti Havlových nedožitých osmdesátých narozenin 8. října 2016 za účasti zástupců města, členů skautské organizace a bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Litoměřice. Busta Václava Havla

Litoměřice Busta Václava Havla

Při příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla byla 8. října 2012 v parku, které nese jeho jméno, odhalena busta autorky Alžběty Kumstátové. Bronzová busta je umístěna na kamenném podstavci s kovovým plátem na položení květin. Pořízení busty hradilo město Litoměřice, tehdejší senátor a Havlův přítel Alexandr Vondra a významnou měrou také veřejná sbírka. Dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik Václav Havel (1936–2011) byl za protirežimní aktivity (Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) dvakrát vězněn. V listopadu 1989 stál v čele Občanského fóra a byl zvolen prezidentem republiky [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Litomyšl. Srdce pro Václava Havla

Litomyšl Srdce pro Václava Havla

Objekt Srdce pro Václava Havla vytvořený výtvarníky Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z vosku svíček zapálených v prosinci 2011 po smrti Václava Havla na různých místech České republiky byl poprvé vystaven 10. února 2012 na piazzetě pražského Národního divadla. Obraz vzniklý na podkladové desce po demontáži voskového objektu v dubnu 2012 bylGebauer umístěn v prostoru Pražské křižovatky [viz Praha 1. Umělecké připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce]. Vosková plastika ve tvaru otevřeného srdce, do kterého je možné vstoupit, je od 12. dubna 2014 trvale instalována ve sklepení státního zámku Litomyšl, kde ji v expozici uspořádané podle návrhu architekta Josefa Pleskota provozuje obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl. Na piazzetě pražského Národního divadla je dnes instalováno Srdce pro Václava Havla od Kurta Gebauera [viz Praha 1. Srdce pro Václava Havla]. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Měnín. Pamětní deska Mojmíru Povolnému

Měnín Pamětní deska Mojmíru Povolnému

Pamětní deska prof. Mojmíru Povolnému, místnímu rodákovi, byla odhalena za účasti zástupců univerzit i vědeckých institucí 6. července 2017 na budově základní školy z iniciativy Jana Krumla a měnínského obecního úřadu. Jejím autorem je Nikos Armutidis. Prof. Mojmír Povolný (1921–2012) vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a byl politicky aktivní v národně socialistické straně, od roku 1947 vykonával funkci tajemníka strany. V roce 1948 odešel do exilu, většinu života prožil ve Spojených státech amerických, kde působil jako profesor politických věd na Lawrencově univerzitě ve Wisconsinu. Angažoval se v exilových organizacích, byl členem první redakční rady exilového časopisu Svědectví, v letech 1974–1994 předsedou Rady svobodného Československa ve Washingtonu, orgánu zahraničního protikomunistického odboje. Po roce 1989 se stal členem sboru konzultantů prezidenta republiky Václava Havla, v roce 1995 obdržel za činnost, kterou přispěl k návratu České republiky k demokracii a svobodě, řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Prohlédnout detail
Náchod. Lavička se sochou Josefa Škvoreckého

Náchod Lavička se sochou Josefa Škvoreckého

Litinová lavička s realisticky provedenou sochou spisovatele Josefa Škvoreckého, místního rodáka, byla odhalena u příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin 11. května 2014 z iniciativy města Náchod. Jejím autorem je sochař Josef Faltus. Lavička nabízí kolemjdoucím dvě místa k sezení, její podstavce připomínají hřbety Škvoreckého knih. Nápis se jménem JŠ je situován před lavičkou na zemi. Na Staroměstském hřbitově v Náchodě byla odhalena 14. dubna 2014 také pamětní deska spisovatele Josefa Škvoreckého, která je umístěna na hrobě rodiny Škvoreckých. Jejím autorem je Luboš Mědílek a byla realizována z iniciativy Věry Vlčkové na náklady města Náchod. Josef Škvorecký (1924–2012) byl spisovatel, esejista, překladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou založil exilové nakladatelství ’68 Publishers v Torontu [viz Praha 6. Pamětní deska Josefu Škvoreckému, Praha 5. Pamětní deska Josefu Škvoreckému].

Prohlédnout detail
Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi

Nový Jičín Pamětní deska Karlu Krylovi

Mramorová pamětní deska s rytým písmem vystupující z dlažby, byla odhalena básníku a písničkáři Karlu Krylovi 3. června 1995 z iniciativy Klubu Karla Kryla. Autorem desky je Vladimír Vystyd. Rodina Krylových pochází z Nového Jičína, kde vybudovala knihtiskařskou firmu Kryl a Scotti. Po anexi Sudet se přestěhovala do Kroměříže, kde Karel Kryl nejst. tiskárnu obnovil a provozoval až do roku 1950. Znárodnění podniku znamenalo pro rodinu i nucené přestěhování. Z Kroměříže zpět do Nového Jičína se Krylovi vrátili v roce 1957.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska Karlu Krylovi

Olomouc Pamětní deska Karlu Krylovi

Pamětní deska Karlu Krylovi byla odhalena z iniciativy tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála a městského zastupitelstva 20. října 2004 na budově bývalého studentského Dex klubu. Kromě členů městského zastupitelstva se odhalení zúčastnil také tehdejší primátor města Martin Tesařík. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] působil v Olomouci jako osvětový výtvarník.

Prohlédnout detail
Ostrava. Lavička Ferdinanda Vaňka

Ostrava Lavička Ferdinanda Vaňka

Pamětní místo věnované Václavu Havlovi k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám vzniklo z iniciativy Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu, Věznice Heřmanice, Antikvariátu a klubu Fiducia a občanského sdružení Pant. Slavnostního odhalení 5. října 2016 se mj. zúčastnili tisková mluvčí věznice Martina Lompová, básník Petr Hruška a jeho bratr, literární vědec Pavel Hruška, kteří přečetli úryvek z dopisu Václava Havla, jenž se vztahuje k jeho pobytu v Heřmanicích. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Ostrava-Heřmanice od ledna 1980 do července 1981, kdy byl převezen do věznice Plzeň-Bory [viz Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník a busta Pavla Tigrida

Ostrava Pomník a busta Pavla Tigrida

Bronzovou bustu vytvořil akademický sochař Miroslav Rybička. Je umístěna ve vstupní chodbě Jazykového gymnázia Pavla Tigrida (dedikaci nese od září 2005, kdy školu navštívila paní Ivana Tigridová). Na zahradě gymnázia je pak instalován pomník s kopií stejné busty ukotvené v nice žulového kvádru (který byl do roku 1990 podstavcem pro sochu Vladimíra Iljiče Lenina v nadživotní velikosti umístěné na Hlavní třídě v Ostravě-Porubě), s rytým mottem ve francouzském a českém jazyce. Autorem pomníku je také Miroslav Rybička. Busta i pomník vznikly díky iniciativě a veřejné sbírce studentů a učitelů gymnázia a podpoře Městského úřadu Ostrava-Poruba a byly odhaleny 14. května 2010 za účasti příbuzných Pavla Tigrida, jeho spolupracovníků z Rádia Svobodná Evropa a dalších osobností kulturního i veřejného života. Pavel Tigrid (1917–2003) byl spisovatel, publicista, esejista a politický komentátor, jedna z nejvýznamnějších postav poúnorového exilu [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi].

Prohlédnout detail
Plzeň. Busta Václava Havla

Plzeň Busta Václava Havla

Bustu odhalenou u příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla 8. října 2012 v budově radnice v Plzni Křimicích obci daroval její autor, sochař a místní rodák Jaroslav Bocker. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla], působil v prezidentské funkci od 29. prosince 1989 do 28. března 1990 (ČSSR), od 29. března 1990 do 20. července 1992 (ČSFR) a poté ve dvou funkčních obdobích jako prezident samostatné České republiky (od 2. února 1993 do 2. února 2003).

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi

Plzeň Pamětní deska Václavu Havlovi

Ocelovou pamětní desku připomínající věznění Václava Havla odhalili 5. října 2016 senátor a starosta plzeňského městského obvodu Slovany Lumír Aschenbrenner a její autor akademický sochař František Bálek. Dílo odkazuje k některým typickým projevům pozdějšího prezidenta (srdíčko, ráčkování) a bylo financováno z darů veřejné sbírky. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Plzeň- Bory od července 1981 do ledna 1983. Ze zdravotních důvodů sem byl převezen z věznice Ostrava-Heřmanice, kam k výkonu trestu nastoupil v lednu 1980 [viz Ostrava. Lavička Ferdinanda Vaňka].

Prohlédnout detail
Plzeň. Pomník Jiřímu Trnkovi a umění bojujícímu proti totalitním režimům

Plzeň Pomník Jiřímu Trnkovi a umění bojujícímu proti totalitním režimům

Pomník plzeňskému rodákovi Jiřímu Trnkovi (1912–1969) a umělcům tvořícím v nedemokratických poměrech byl odhalen 17. listopadu 2015 v parku nedaleko věznice Bory, kterou prošla řada politických vězňů [Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989]. Pomník, jehož návrh koncipoval Josef Mištera a autorem je sochař Luděk Míšek, byl odhalen v rámci projektu Evropské hlavní město kultury, který byl v roce 2015 propůjčen městu Plzeň. Monumentální pomník v podobě sklobetonové lidské paže prorážející železnou klec odkazuje k poselství Trnkova posledního filmu Ruka. Animovaný snímek z roku 1965 ztvárňuje příběh umělce, jenž se vzbouří a zničí své dílo poplatné totalitnímu režimu.

Prohlédnout detail
Praha 1. Busta Karla Kryla

Praha 1 Busta Karla Kryla

Básníkova bronzová busta byla odhalena 6. října 2014 v atriu Poslanecké sněmovny, u příležitosti dvou Krylových životních výročí: 20 let od úmrtí a 70 let od jeho narození. Jejím autorem a iniciátorem je sochař Pavel Monhart. Proti umístění připomínky v parlamentu byla Klubem Karla Kryla iniciována petice, kritizující přivlastňování básníkova odkazu politiky, kterou podepsalo přes tisíc občanů. Na jejím základě byla na jaře 2015 za účasti autora a tehdejšího poslance a ministra kultury Daniela Hermana nově umístěna v poslaneckém klubu KDU-ČSL. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] je veřejností vnímán zejména jako básník protestující proti srpnové okupaci v roce 1968.

Prohlédnout detail
Praha 1. Busta Václava Havla

Praha 1 Busta Václava Havla

Ve foyeru prvního balkonu historické budovy Národního divadla byla 17. listopadu 2011 odhalena z iniciativy donátorky Dadji Altenburg Kohlové a jejího manžela výtvarníka Daniela Pešty bronzová busta Václava Havla, kterou vytvořil německý výtvarník Kai Teichert. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi

Praha 1 Pamětní deska Pavlu Tigridovi

Bronzová deska s reliéfním portrétem a nápisem byla odhalena u příležitosti nedožitých 90 let Pavla Tigrida 25. října 2007 na domě, v němž bydlel v letech 1993–2003. Odhalení pamětní desky z iniciativy Židovské obce a rodiny se zúčastnili mj. Václav Havel, Václav Klaus, manželka Ivana Tigridová, Petr Pithart a další hosté. Autorem desky je ak. sochař Michal Vitanovský a byla odlita v ateliéru Jiřího Šilhana. Pavel Tigrid (1917–2003), spisovatel, publicista, esejista a politický komentátor, jedna z nejvýznamnějších postav poúnorového exilu. Do veřejné činnosti se zapojil ještě na střední škole, kdy spoluzaložil Divadelní kolektiv mladých. Během studií na právnické fakultě pracoval v redakci Studentského časopisu, kam také přispíval. V roce 1939 emigroval před nacisty. Druhou světovou válku strávil v Londýně, kde se mimo jiné podílel na zahraničním vysílání BBC. Do Československa se vrátil hned po válce, spolupracoval s Československou stranou lidovou a vedl týdeník Lidové demokracie Obzory. Ten se snažil hájit svobodu názorů a ostře vystupoval proti jakýmkoliv totalitním tendencím – postavil se například proti zločinům páchaným v poválečném období na Němcích.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi

Praha 1 Pamětní deska Václavu Havlovi

Pamětní deska byla odhalena k prvnímu výročí úmrtí Václava Havla 18. prosince 2012 na budově Divadla Na zábradlí. Reliéfní bronzovou desku se stylizovanými artefakty umělecké tvorby navrhl výtvarník David Černý. Iniciátorem byl tehdejší umělecký ředitel divadla David Czesany, výroba byla financována z příspěvků několika desítek drobných dárců. Desku slavnostně odhalili Ivan Havel a Karel Schwarzenberg. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla], působil v Divadle Na zábradlí v letech 1960–1968. Byly zde postupně uvedeny jeho hry Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965) a Ztížená možnost soustředění (1968). Havlovy hry rozvíjející tradici absurdního dramatu, které zaznamenaly úspěch v zahraničí, se v Československu v 70. a 80. letech hrály již jen v rámci neoficiální kulturní scény [viz Praha 9. Horní Počernice. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera].

Prohlédnout detail
Praha 1. Připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce

Praha 1 Připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce

Projekt obnovy kostela sv. Anny a jeho proměny v kulturní a duchovní centrum Pražská křižovatka inicioval Václav Havel v 90. letech, realizovala jej Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. 20. a 21. prosince 2011 zde byla vystavena rakev s jeho ostatky – lidé stáli dlouhou frontu, aby se s ním mohli rozloučit, a odsud také vyšel smuteční průvod doprovázející Václava Havla na Pražský hrad, kde mu byl uspořádán státní pohřeb. Dnes se zde nachází několik uměleckých artefaktů dedikovaných Václavu Havlovi, např. Srdce pro Václava Havla Kurta Gebauera s autentickými nápisy a vzkazy [viz Praha 1. Srdce pro Václava Havla] či obraz na původní podkladové desce voskového Srdce pro Václava Havla Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy [viz Litomyšl. Srdce pro Václava Havla]. Smuteční stuhy z rozloučení s Václavem Havlem jsou zakomponovány do skleněného artefaktu Totem Bořka Šípka. U příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla zde byla v 27. září 2016 odhalena jeho busta vytvořená sochařem Lubomírem Janečkem. Jedná se o třetí originální verzi – předchozí se nacházejí v budově Rady Evropy ve Štrasburku (odhaleno 2012) a v budově Kongresu Spojených států amerických (odhaleno 2014 u příležitosti 25. výročí „sametové“ revoluce). Při stejné příležitosti byly v Pražské křižovatce instalovány Boží mlýnky Václava Havla výtvarného umělce Daniela Pešty odkazující k Havlově vztahu k Tibetu a k dalajlámovi, kterého Havel pozval do Prahy poprvé v roce 1990, naposledy se setkali krátce před Havlovou smrtí.

Prohlédnout detail
Praha 1. Srdce pro Václava Havla

Praha 1 Srdce pro Václava Havla

V rámci mezinárodního divadelního festivalu, který na počest nedožitých 80. narozenin Václava Havla připravila první scéna, byl z iniciativy Dagmar Havlové a ředitele Národního divadla Jana Buriana 4. října 2016 na piazzettě Národního divadla umístěn artefakt Srdce pro Václava Havla akademického sochaře Kurta Gebauera. Původně šlo o interaktivní happeningovou divadelní akci, kdy do sádrokartonového modelu srdce lidé mohli psát své vzkazy, např. fixou. Objekt byl následně odinstalován a vzkazy, přání či podpisy z něj byly sejmuty a vyryty do nově odlitého finálního díla, stávajícího uměleckého artefaktu. Červené srdce, srdce Václava Havla, září láskou, další znázorňují tzv. klecosrdce, která jsou motivem nesvobody a odkazují na dobu, která první polistopadový prezident strávil v komunistických vězeních. Pamětní místo doplňuje deska vsazená do dlažby. Model s originálními nápisy je umístěn v Pražské křižovatce [viz Praha 1. Umělecké připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce]. Na počátku roku 2012 zde bylo vystaveno Srdce pro Václava Havla vytvořené výtvarníky Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z vosku svíček zapálených za Václava Havla na různých místech České republiky po jeho smrti v prosinci 2011 [viz Litomyšl. Srdce pro Václava Havla].

Prohlédnout detail
Praha 10. Hrob Václava Havla

Praha 10 Hrob Václava Havla

Rodinná hrobka na Vinohradském hřbitově, kam byly ostatky Václava Havla († 18. prosince 2011) uloženy během neveřejného obřadu 4. ledna 2012, se stala pamětním místem, kde si veřejnost i zahraniční státní delegace připomínají jeho osobnost. Dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik Václav Havel (* 5. října 1936) se v 60. letech, kdy působil v Divadle Na zábradlí [viz Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi], a v době pražského jara zapojil do společensko-politických aktivit spisovatelské obce. Invaze vojsk Varšavské smlouvy ho zastihla v Liberci, kde pro krajské studio Československého rozhlasu psal politické komentáře [viz Ještěd. Pamětní deska na svobodné vysílání v době okupace]. V roce 1969 se podílel a podepsal spolu s dalšími intelektuály prohlášení Deset bodů a o tři roky později spolu s dalšími 35 spisovateli podepsal petici za amnestii pro politické vězně. V roce 1975 [viz též Praha 9. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera] napsal známý Dopis Gustávu Husákovi, jenž se spolu se Zprávou o třetím českém hudebním obrození Ivana Jirouse [viz Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi] ze stejného roku řadí mezi stěžejní texty předznamenávající vznik občanské opozice proti normalizačnímu režimu.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska Václavu Bendovi

Praha 2 Pamětní deska Václavu Bendovi

Pamětní deska disidentu, filozofu a matematiku Václavu Bendovi byla odhalena 17. listopadu 2009 za účasti rodinných příslušníků, přátel a starostky městské části Praha 2. Autorem desky je akademický sochař Peter Oriešek. Vzpomínkovou řeč pronesl bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra. Václav Benda (1946–1999) byl výraznou postavou českého disentu a představitelem jeho katolického proudu, v letech 1979 a 1984 mluvčím Charty 77. V roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který shromažďoval a zveřejňoval informace o politicky perzekvovaných lidech a rodinám odsouzených poskytoval finanční pomoc. V následujícím roce byl spolu s dalšími pěti členy VONS odsouzen ke čtyřem letům vězení. Krátce po vzniku Charty zformuloval svůj koncept „paralelní polis“, v němž se snažil disidentské hnutí směrovat k vytváření nezávislých struktur (vzdělávacích, kulturních či politických). V druhé polovině osmdesátých let vydával samizdatový odborně filozofický časopis PARAF (PARalelní Akta Filozofie) a věnoval se organizování bytových seminářů. V prosinci roku 1989 se podílel na vzniku Křesťansko-demokratické strany a stal jejím předsedou. V letech 1994–1998 vedl Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska Františku Kriegelovi

Praha 4 Pamětní deska Františku Kriegelovi

Bronzová deska s lipovou ratolestí a nápisem byla odhalena 3. prosince 1990 let tehdejším ministrem zdravotnictví Martinem Bojarem na budově pavilonu A4 Thomayerovy nemocnice a je dedikována Františku Kriegelovi, lékaři a politikovi. MUDr. František Kriegel (1908–1979) v letech 1966 až 1970 vedl III. interní oddělení krčské nemocnice [viz Praha 2. Pamětní deska Františku Kriegelovi].

Prohlédnout detail
Praha 5. Pamětní deska Ferdinandu Peroutkovi

Praha 5 Pamětní deska Ferdinandu Peroutkovi

Černá mramorová deska v levé části vertikálně oddělená úzkým pruhem z šedého hrubého kamene, se stylizovanou postavou F. Peroutky od Adolfa Hoffmeistera a s nápisem byla odhalena 7. února 2005 za přítomnosti předsedy Senátu ČR Petra Pitharta. Deska byla instalována  z iniciativy Sdružení pro udělování ceny Ferdinanda Peroutky a realizovala ji kamenická firma Zdeňka Řezníčka. Ferdinand Peroutka (1895–1978) český novinář, politický publicista, kritik a spisovatel,  jeden z nejvýznamnějších představitelů české demokratické žurnalistiky meziválečného Československa a československého exilu po roce 1948. Po roce 1918 kriticky zasáhl do masarykovsko-pekařovské debaty o české otázce a o naší národní povaze. V letech 1919–1923 působil jako šéfredaktor časopisu Tribuna, v roce 1923 za finanční pomoci prezidenta Masaryka založil týdeník Přítomnost, jehož šéfredaktorem byl až do roku 1939. Psal také politické komentáře do Lidových novin. Ve třicátých letech vznikalo jeho nejvýznamnější dílo Budování státu o historii popřevratové politiky Československa. Po okupaci Československa nacistickým Německem byl spolu s mnoha dalšími významnými osobnostmi zatčen, posléze propuštěn, na začátku války zatčen znovu. Celou válku byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.  Po válce se stal šéfredaktorem Svobodných novin a revue Dnešek. V roce 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. V letech 1951–1961 vedl české oddělení Rádia Svobodná Evropa.

Prohlédnout detail
Praha 5. Pamětní deska Josefu Škvoreckému

Praha 5 Pamětní deska Josefu Škvoreckému

Pamětní deska byla odhalena u příležitosti nedožitých spisovatelových narozenin 27. září 2012 z iniciativy Jiřího Peňáze a Miroslava Drozda, kteří ji nechali vyrobit, sami nainstalovali i odhalili. Při této příležitosti promluvil Lubomír Dorůžka, Škvoreckého celoživotní přítel. Josef Škvorecký (1924–2012) bydlel v ulici Na Březince číslo 13 na pražském Smíchově v letech 1953–1960, po svatbě v roce 1958 pak i se svou ženou Zdenou Salivarovou. Odtud se přestěhovali do Patočkovy ulice na Praze 6 [viz Praha 6. Pamětní deska Josefu Škvoreckému, Náchod. Lavička se sochou Josefa Škvoreckého]. Po vydání románu Zbabělci v roce 1958 prožíval Škvorecký v bytě na Smíchově období nejistoty, neboť jeho kniha vyvolala ostrou reakci marxistické kritiky, byla stažena z prodeje a vydána s cenzurními úpravami až v roce 1964. V březnu 1959 se konala mimořádná Konference svazu československých spisovatelů, která ukončila krátké období ideologického uvolnění. Škvorecký byl po skandálu okolo Zbabělců nucen odejít z postu zástupce šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury (SNKLU, pozdější Odeon).

Prohlédnout detail
Praha 6. Hrob Jana Patočky

Praha 6 Hrob Jana Patočky

Prof. Jan Patočka [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi] je vnímán jako první oběť Charty 77, jejíž byl jedním z prvních tří mluvčích (spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem). Zemřel 13. března 1977 v nemocnici, kde byl 4. března hospitalizován po celodenním vyčerpávajícím výslechu. Jeho pohřeb, který se konal 16. března 1977, byl záměrně narušován přelétávající policejní helikoptérou i hlukem motorů z nedaleké ploché dráhy a jeho účastníci natáčeni Státní bezpečností. Stal se tichou protirežimní demonstrací.

Prohlédnout detail
Praha 6. Hrob Karla Kryla

Praha 6 Hrob Karla Kryla

Hrob Karla Kryla, básníka a písničkáře patří mezi nejnavštěvovanější na břevnovském hřbitově, kam bylo jeho tělo uloženo 11. března 1994. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] zemřel náhle 3. března 1994 v Mnichově. Zádušní mši v kostele sv. Markéty celebroval arciopat Anastáz Opasek.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska Josefu Škvoreckému

Praha 6 Pamětní deska Josefu Škvoreckému

Pamětní deska byla odhalena 27. září 2014 v den 90. výročí spisovatelova narození na domě, ve kterém žil v letech 1960 až 1969 se svou manželkou Zdenou Salivarovou. Autorem desky je grafik Jan Dvořák ve spolupráci s Radko Šťastným. Desku s motivem karikatury od Ondřeje Suchého s podpisem spisovatele financovala Městská část Praha 6, která nechala také upravit park Josefa Škvoreckého dle návrhu architekta Luboše Paty, včetně „patníku spočinutí“ s iniciálami J. Š. Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě [viz Náchod. Lavička se sochou Josefa Škvoreckého], kde vychodil obecnou školu a v roce 1943 maturoval na zdejším reálném gymnáziu. Do konce 2. světové války pak musel pracovat ve válečném průmyslu jako nekvalifikovaný dělník. Od gymnazijních studií se věnoval jazzu a  hrál v místní kapele. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru přestoupil na FF UK, kde vystudoval v letech 1946–1949 angličtinu a filozofii a roce 1951 zde získal doktorát filozofie. Po vojně pracoval jako nakladatelský redaktor a redaktor dvouměsíčníku Světová literatura. Roku 1959 musel po vydání svého románu Zbabělci z redakce odejít [viz Praha 5. Pamětní deska Josefu Škvoreckému]. Od roku 1963 pracoval jako spisovatel z povolání. V roce 1969 se se svou ženou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, nevrátil z přednáškového turné po Spojených státech a emigroval do Kanady, kde na univerzitě v Torontu pracoval jako profesor v oboru literatury, divadla a filmu. V Torontu založil se svojí manželkou nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v němž vydávali díla exilových a doma zakázaných autorů včetně vlastní tvorby. Roku 1990 byl Josef Škvorecký vyznamenán Řádem Bílého lva. Zemřel v Torontu 3. ledna 2012.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému

Praha 6 Pamětní deska Václavu Černému

Bronzová pamětní deska Václavu Černému, přednímu českému literárnímu vědci a romanistovi, byla odhalena bez větší pozornosti veřejnosti 2. července 2005 z iniciativy Antonína Bělohoubka. Je umístěna poblíž okna pracovny na fasádě domu, ve kterém Václav Černý prožil většinu svého života. Václav Černý (1905–1987) byl v 50. letech komunistickým režimem perzekvován: v roce 1951 musel odejít z Karlovy univerzity, v září 1952 byl obviněn z protistátní činnosti, zatčen a souzen, na jaře 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. Během pražského jara mohl opět pedagogicky působit jako profesor se vrátil na FF UK a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury. V období normalizace mohl publikovat pouze v zahraničí. Byl jedním z prvních signatářů občanské iniciativy Charta 77. Je autorem ojedinělých pamětí, které vyšly v exilu, v nichž podává osobité svědectví doby, zejména českého kulturního prostředí [viz Česká Čermná. Pamětní deska Václavu Černému].

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska Zdeňku Urbánkovi

Praha 6 Pamětní deska Zdeňku Urbánkovi

Pamětní deska ze světlého kamene s rytým textem byla odhalena na domě, kde žil Zdeněk Urbánek, u příležitosti jeho nedožitých 95. narozenin 21. října 2012. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci Knihovny Václava Havla a přátelé z disentu. Spisovatel, redaktor, překladatel, literární a divadelní kritik Zdeněk Urbánek (1917–2008) patřil mezi významné postavy nezávislého kulturního a intelektuálního života. V letech 1949–1957 působil jako lektor v Československém státním filmu, od 60. let se věnoval výhradně překladům z anglické a americké literatury. V době normalizace vycházely jeho autorské práce v samizdatu a v exilu. V roce 1991 byl Urbánkovi udělen Řád T. G. Masaryka III. stupně. V roce 2003 vydal knižně pod názvem Stránky z deníků deníkové záznamy z let 1986–1999, které zaznamenávají reflexi života v disentu.

Prohlédnout detail
Praha 7. Pamětní deska Karlu Krylovi

Praha 7 Pamětní deska Karlu Krylovi

Obdélníková deska na výšku z leštěné žuly s rytým portrétem a textem byla odhalena 21. května 2012 jako připomínka básníkovy hudby a životní filozofie. K iniciátorům instalace desky patřil mimo jiné zpěvák Ivan Hlas. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] je veřejností vnímán zejména jako básník protestující proti srpnové okupaci v roce 1968.

Prohlédnout detail
Protivín. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Protivín Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Připomínku slavnému rodáku iniciovala obec a odhalena byla 16. září 2006. Autorem pamětního místa je ak. sochař Jiří Příhoda, který do původně prázdné nárožní fasády domu instaloval okno pokryté tzv. chiasmáží, technikou koláže proslavenou právě Jiřím Kolářem, které doplňuje reliéfní nápis ze smaltovaného plechu. Jiří Kolář (1914–2002) byl světoznámý výtvarník, básník a spisovatel, jehož dílo bylo z velké většiny v komunistickém Československu zakázáno [viz Kladno. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi].

Prohlédnout detail
Semily. Busta Pavla Tigrida

Semily Busta Pavla Tigrida

Bronzová busta byla odhalena 27. října 2017  v rámci několikadenní akce, kterou uspořádalo město Semily Pavlu Tigridovi u příležitosti 100. výročí jeho narození (jeho rodina pocházela ze Semil). Plastika akademické sochařky Terezy Pecinové-Salabové je umístěna v přízemní výstavní síni Muzea a Pojizerské galerie. Pavel Tigrid (1917–2003) byl spisovatel, publicista, esejista a politický komentátor, jedna z nejvýznamnějších postav poúnorového exilu [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi].

Prohlédnout detail
Straškov-Vodochody. Pamětní deska Václavu Renčovi

Straškov-Vodochody Pamětní deska Václavu Renčovi

Pamětní deska rodáku Václavu Renčovi byla odhalena 23. listopadu 1991 u příležitosti 80. výročí jeho narození na rodném domě čp. 5. Inicioval ji František Lácha, obec Vodochody a Obec spisovatelů. Autorem desky je sochař Jan Bradna. Václav Renč (18. listopadu 1911, Vodochody – 30. dubna 1973, Brno), český katolický básník, dramatik a překladatel [viz Fryšták. Pamětní deska Václavu Renčovi] byl společně s básníkem Josefem Kostohryzem [viz Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi] odsouzen v roce 1952 za velezradu ve vykonstruovaném procesu k 25 letům vězení [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi].

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Šumperk Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Pamětní deska byla odhalena v roce 1991 z iniciativy Svazu učitelů postižených z politických a náboženských důvodů v letech 1948–1989. Miroslaw Horčička (1913–1983) byl učitel a tělovýchovný pracovník. V roce 1941 byl jako sokolský funkcionář a člen odbojové organizace Obrana národa zatčen a až do května 1945 vězněn v Mauthausenu a Dachau. Po válce působil jako učitel a později ředitel na 1. základní škole v Šumperku. Za normalizace musel tuto školu z politických důvodů opustit.

Prohlédnout detail
Teplice. Pamětní deska Adéle Eisnerové a Josefu Kepkovi

Teplice Pamětní deska Adéle Eisnerové a Josefu Kepkovi

Pamětní desku profesorům Obchodní akademie v Teplicích, kteří se stali obětmi nacistického a komunistického režimu, odhalili v roce 1997 absolventi studující tuto školu v letech 1936–1940. Na realizaci desky se rovněž podílely Konfederace politických vězňů a Český svaz bojovníků za svobodu. Profesor Kepka [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi] působil na obchodní akademii v Teplicích od roku 1936. Pohraničí opustil po zabrání Sudet, ale v květnu 1945 se z pověření ministerstva školství do regionu vrátil a organizoval v Teplicích, Mostě, Ústí nad Labem a Děčíně přebírání a ochranu majetku místních obchodních škol.

Prohlédnout detail
Teplice. Pamětní deska Karlu Krylovi

Teplice Pamětní deska Karlu Krylovi

Deska z terrazza s leptaným portrétem a textem, jejímž autorem je Ondřej Pisch, byla odhalena 7. října 2004 z iniciativy teplické organizace ČSSD, za účasti tehdejší ministryně školství Petry Buzkové, představitelů kraje a města. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] nastoupil v Teplicích na umístěnku po ukončení studia na Střední průmyslové školy keramické v Bechyni v roce 1962. Ve zdejších Spojených keramických závodech pracoval do roku 1966.

Prohlédnout detail
Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi

Turnov Pamětní deska Janu Patočkovi

Bronzová pamětní deska s nápisem a busta prof. Patočky volně umístěná nad deskou byly odhaleny 1. června 1990 při slavnostním shromáždění na turnovském náměstí (mimo dnešní umístění) při návštěvě prezidenta republiky Václava Havla. Slavnostní projevy přednesli Václav Havel a starosta Turnova JUDr. Václav Šolc. Na rodný dům byla deska umístěna až po jeho rekonstrukci. Iniciátorem pořízení desky je město Turnov. Autorem desky je sochař Jaroslav Marek. Filozof Jan Patočka (1907–1977) svými úvahami a důrazem na mravní rozměr života významně ovlivňoval české intelektuální a disidentské prostředí. Po válce přednášel na pražské a brněnské univerzitě, odkud musel po únoru 1948 odejít a kam se načas vrátil v období politického uvolnění v 60. letech [viz Brno. Pamětní deska Janu Patočkovi]. Za normalizace přednášel na tzv. bytových seminářích, jeho práce vycházely buď v samizdatu, nebo v zahraničí. Byl jedním z těch, kteří se svým hlasem zastali kriminalizovaných hudebníků z undergroundových skupin [viz Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi, Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi, Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe], a neodmítl ani nabídku stát se jedním z prvních tří mluvčích Charty 77, ačkoli bylo zřejmé, že v tomto postavení bude vystaven tvrdé reakci režimu. A ta opravdu přišla – jen v lednu 1977 absolvoval Jan Patočka sedm několikahodinových výslechů Státní bezpečností. Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí van der Stoelem [viz Praha 6. Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou], ke kterému došlo 1. března, byl dva dny nato znovu zadržen a vyslýchán a 4. března hospitalizován kvůli srdečním potížím. V nemocnici, kde prodělal mozkovou mrtvici, 13. března zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově [viz Praha 6. Hrob Jana Patočky], záměrně narušovaný i dokumentovaný Státní bezpečností, se stal významnou událostí protirežimního odporu.

Prohlédnout detail
Vimperk. Pamětní deska Janu Lopatkovi

Vimperk Pamětní deska Janu Lopatkovi

Pamětní deska Janu Lopatkovi byla odhalena 8. března 2011 ve vstupu základní školy TGM ve Vimperku. Vznik desky finančně podpořilo město Vimperk, iniciátorkou byla bývalá spolužačka Jana Lopatky Jana Tláskalová i další Lopatkův spolužák Jiří Slavíček, posrpnový emigrant a redaktor rádia Svobodná Evropa, který se již slavnostního odhalení nedožil. Jako dalšímu významnému absolventu zdejší jedenáctileté střední školy mu byla odhalena deska následujícího roku [viz Vimperk. Pamětní deska Jiřímu Slavíčkovi]. Jan Lopatka (1940–1993) byl významný literární kritik a historik. V 60. letech se etabloval jako odborný redaktor, po roce 1969 byl nucen pracovat mimo svůj obor a publikoval jen v samizdatových či exilových časopisech. Stal se signatářem Charty 77. Od počátku 80. let se podílel na koncipování a vydávání samizdatové literatury (Edice Expedice, Kritický sborník), byl spoluautorem samizdatového a exilového vydání Slovníku českých (zakázaných) spisovatelů.  K vydání připravil Havlovy Dopisy Olze (Toronto 1983). V samizdatových Lidových novinách (1988–1989) vedl literární rubriku, po listopadu 1989 působil jako redaktor Literárních novin. V dubnu 1993 převzal cenu Toma Stopparda, několik měsíců poté ukončil svůj život sebevraždou.

Prohlédnout detail
Vimperk. Pamětní deska Jiřímu Slavíčkovi

Vimperk Pamětní deska Jiřímu Slavíčkovi

Deska novináři Jiřímu Slavíčkovi byla odhalena 28. února 2012 v budově základní školy, dřívější jedenáctileté střední školy, za přítomnosti scénáristy a producenta Jana Laciny, moderátora Českého rozhlasu Jana Pokorného, novináře Tomáše Klvani a bývalých spolužáků. Pamětní desku iniciovala bývalá spolužačka Jiřího Slavíčka Jana Tláskalová, stejně jako desku Janu Lopatkovi [viz Vimperk. Deska Janu Lopatkovi]. Jiří Slavíček (1943–2011) novinář a publicista odešel v roce 1968 do emigrace. Pod psedonymem Adolf Bašta pracoval v Paříži v českém vysílání Rádia Svobodná Evropa a v mezinárodním vysílání francouzského rozhlasu. Spolupracoval také s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi].

Prohlédnout detail
Zastávka. Pamětní deska Zdeňku Kožmínovi

Zastávka Pamětní deska Zdeňku Kožmínovi

Pamětní deska literárnímu kritikovi a pedagogovi Zdeňku Kožmínovi byla odhalena 3. října 2015 v budově gymnázia v Zastávce nedaleko Rosic u příležitosti jeho nedožitých devadesátých narozenin z iniciativy ředitele školy Petra Kroutila. Autorem desky, která odkazuje k patnáctiletému působení Kožmína na zastáveckém gymnáziu, je sochař Nikos Armutidis. Zdeněk Kožmín (1925–2007) působil od roku 1965 jako pedagog na brněnské univerzitě a spolupracoval s významnými literárními časopisy (Host do domu, Plamen ad.). Pro své postoje v roce 1968, především za neodvolaný podpis pod manifestem Dva tisíce slov, byl podobně jako dalších více než sto vysokoškolských pracovníků z univerzity propuštěn, stihl ho i publikační zákaz. Od roku 1970 až do poloviny 80. let, kdy odešel do důchodu, učil na místním gymnáziu. V roce 1990 se na Masarykovu univerzitu vrátil, o rok se stal profesorem dějin české literatury.

Prohlédnout detail
Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi

Znojmo Pamětní deska Janu Zahradníčkovi

Pamětní deska z černého terrazza s rytým textem je umístěna na zdi věznice ve Znojmě. Iniciátorem instalace desky byl Okrašlovací spolek Znojmo a byla odhalena 16. května 2012 za účasti básníkova syna Jana Zahradníčka, který se podílel na koncepci textu desky. Katolický básník, novinář, překladatel a spisovatel Jan Zahradníček (1905–1960) byl ve zdejší věznici držen ve vazbě v letech 1951 a 1952, než byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na třináct let do vězení. I ve velmi ztížených podmínkách věznění pokračoval ve své básnické tvorbě. Na desce je úryvek z jeho básně Znamení moci.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru