Připomínky historických událostí v královéhradeckém regionu v období 1948– 1989 kopírují obecné trendy československých dějin této doby. Nalezneme zde pamětní místa odkazující na politické procesy (Jaroměř), místa spjatá s násilnou kolektivizací (Litoboř, Nová Paka), vězněním (Valdice, soud v Hradci Králové) či s internací církevních představitelů v padesátých letech (Myštěves).

Mezi významné osobnosti-rodáky, kteří jsou v souvislosti s komunistickým režimem připomínáni, patří Václav Černý (rodiště Česká Čermná) nebo Egon Hostovský (rodiště Hronov). Náchodský rodák Josef Škvorecký je připomínán pamětní deskou v Praze.

Doba normalizace a působení disidentů jsou ve východních Čechách spjaty nejen s Václavem Havlem, který často pobýval v Hrádečku na Trutnovsku (na místě ovšem žádná připomínka není), ale především s politickým vězněm Pavlem Wonkou, který zemřel ve věznici v Hradci Králové v dubnu 1988. Připomínán je na několika pamětních místech, především na budově krajského úřadu a pak také ve Vrchlabí (stylizovaný náhrobek na místním hřbitově). Za zmínku stojí také – jako symbolické místo nezávislé kultury z druhé poloviny osmdesátých let – pomník Johnu Lennonovi, jenž se před několika lety dočkal nové podoby.

V Chlumci nad Cidlinou je připomínán strážmistr Sboru národní bezpečnosti Oldřich Kašík, jenž se stal obětí přepadové akce bratří Mašínů a Milana Paumera v roce 1951. Deska odhalená v roce 1970 se do dnešních dnů se zachovala na původním místě (na rozdíl od desky v Čelákovicích). Jako vše, co se týká „případu bratří Mašínů“, tedy i způsobu jeho komemorace, vzbuzuje vypjaté emoce a zcela protichůdná stanoviska.

Běleč nad Orlicí. Pomník obětem komunismu

Běleč nad Orlicí Pomník obětem komunismu

Pamětní místo v parku uprostřed obce tvoří pískovcový blok se zabetonovaným řetězem a menší kámen s rytým textem. Iniciátorem zbudování pomníku je Jaroslav Hrubý, bratr jednoho z odsouzených občanů. Autorem návrhu a realizace je arch. Tomáš Vondruška. Pomník financovala obec Běleč nad Orlicí a byl instalován v rámci úpravy místní návsi v květnu 2013. V roce 1951 tři mladíci z Bělče, Jaromír Pírko, Tomáš Kroupa a Miroslav Hrubý, utvořili protistátní skupinu. Sympatizovali s politikou západních států a nesouhlasili s procesem s Miladou Horákovou (její manžel, syn bělečského učitele Bohuslava Horáka, Ing. Dr. Bohuslav Horák, zemřel  v USA a je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Bělči nad Orlicí). V noci mladí muži vyráželi autem do bližšího i vzdálenějšího okolí a vytvářeli nápisy „Vytrvej, odměnou Ti bude svoboda“ nebo „Vojta Beneš, náš vzor“. Takový nápis se objevil i na zdi místního hřbitova, na cestě do Hradce Králové a dalších místech okolí.

Prohlédnout detail
Česká Čermná. Pamětní deska Václavu Černému

Česká Čermná Pamětní deska Václavu Černému

Pamětní deska Václavu Černému byla u příležitosti 90. výročí jeho narození odhalena z iniciativy místního zastupitelstva na budově školy v České Čermné 24. března 1995. Odhalení desky, jejímž autorem je Jan Hásek, provedla dcera prof. Černého, MUDr. Miloslava Pavlíková. Deska je bronzová, čtvercová, ke středu prolamovaná, v dolním poli se nachází reliéfní portrét a pod ním litý nápis. Václav Černý (1905–1987), přední český literární vědec a romanista, pocházel z venkovské učitelské rodiny a dětství prožíval v České Čermné. Po maturitě v Dijonu a studiu bohemistiky a romanistiky pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 získal docenturu srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Za pět let se stal docentem na Karlově univerzitě a později profesorem. Během 2. světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn a vyšetřován na Pankráci. V 50. letech byl profesně perzekvován, v letech 1952–1953 vězněn. Do České Čermné se po druhé světové válce pravidelně vracel na prázdniny [viz Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému].

Prohlédnout detail
Česká Skalice. Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Česká Skalice Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Pamětní deska, která je umístěna na jednom z pískovcových soklů kašny na Husově náměstí, byla ohalena 17. listopadu 2014 z iniciativy Petra Fejfara. Desku navrhl i realizoval akademický malíř Michal Fejfar. Umístění desky symbolicky připomíná listopadové události roku 1989 v České Skalici. Viz Praha 2 Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989; Boskovice Památník k 25. výročí Listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Česká Skalice. Pomník Johnu Lennonovi

Česká Skalice Pomník Johnu Lennonovi

Památka Johna Lennona v lese nad Řezníčkovou roklí u České Skalice je připomínána už od roku 1986. V roce 2012, v den výročí zpěvákovy tragické smrti, zde byl instalován nový kovový kříž se znakem hippies a s vyřezaným jménem hudebníka, jehož autorem je Miloš Kvaššay. Původní připomínka vznikla zásluhou Miroslava Zvonaře a Jiřího Mervarta, kteří se inspirovali zdí Johna Lennona na pražské Kampě [viz Praha 1. Lennonova zeď]. Iniciátoři vnímají místo jako symbol vzdoru a svobody [viz též Smrk. Mohyla Johna Lennona]. Nachází se na Stezce Johna Lennona, opatřené informačními tabulemi.

Prohlédnout detail
Chlumec nad Cidlinou. Pamětní deska Oldřichu Kašíkovi

Chlumec nad Cidlinou Pamětní deska Oldřichu Kašíkovi

Pamětní černá mramorová leštěná deska se zlatým nápisem zastřelenému příslušníku Sboru Národní bezpečnosti Oldřichu Kašíkovi byla odhalena v červnu 1970. Na konci 90. let doporučila kulturní komise města desku odstranit, ale městské zastupitelstvo se k návrhu nepřiklonilo. Zatím neúspěšná je snaha místní občanské iniciativy z roku 2011 umístit v sousedství novou připomínku, jež by událost vztahující se k činnosti skupiny bratrů Mašínů popsala nestranným způsobem a zasadila ji do historického kontextu. Bratři Mašínové, synové pplk. Mašína, hrdiny protinacistického odboje, se po nástupu komunistického režimu rozhodli pro ozbrojený odpor. S cílem získat zbraně podnikla skupina v září 1951 dvě přepadení stanic Sboru národní bezpečnosti [viz Čelákovice. Pamětní deska Jaroslavu Honzátkovi]. Při prvním neúspěšném pokusu v Chlumci nad Cidlinou zastřelil při potyčce Josef Mašín službu konajícího Oldřicha Kašíka (*1914). V říjnu 1953 bratři Mašínové spolu s dalšími třemi členy skupiny překročili hranice s cílem dojít do amerického sektoru Berlína a zde se přihlásit do armády [viz Poděbrady. Plakát bratřím Mašínům na dětském orloji].

Prohlédnout detail
Dobruška. Pamětní deska Miroslavu Štanderovi

Dobruška Pamětní deska Miroslavu Štanderovi

Měděná pamětní deska s reliéfem generála Miroslava Štandery, pilota RAF, byla odhalena z iniciativy města 2. října 2018 u příležitosti stého výročí jeho narození na domě, kde v dětství žil se svou rodinou. Desku odhalila jeho dcera Miroslava Vojtová a veterán druhé světové války gen. mjr. Emil Boček. Autorem desky je sochař Petr Kolářský, na realizaci se podílel grafik Petr Vlček a kovolijec Jindřich Janeček. Generál Miroslav Štandera (1818–2014), pilot 312. stíhací perutě Royal Air Force, odešel před pronásledováním komunistickým režimem do exilu [viz Plzeň. Pamětní deska Miroslavu Štanderovi].

Prohlédnout detail
Hořice. Pamětní deska Aloisi Hlavatému

Hořice Pamětní deska Aloisi Hlavatému

Měděná pamětní deska s reliéfní bustou Aloise Hlavatého byla odhalena 27. září 2006, u příležitosti nedožitých stých narozenin čestného občana Hořic a Miletína, na Domě s pečovatelskou službou, kde pan Hlavatý žil poslední léta svého života. Alois Hlavatý (1906–2001) byl zatčen pro vydávání ilegálního časopisu Nástup. Po propuštění z vyšetřovací vazby přešel na podzim 1948 státní hranice do Německa a v létě roku 1949 se rozhodl vrátit do republiky pro svoji manželku a syna. Jeho návrat byl vyzrazen a Alois Hlavatý na hranicích zatčen. 31. 3. 1950 byl odsouzen pro vlastizradu a vyzvědačství na deset let. Trest odpykával v Praze na Pankráci, na Borech, na Mírově a na Slovensku v Iľavě a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn a v letech 1967–1989 pracoval ve výstavnictví. Celoživotně se věnoval básnictví. V roce 1990 byl rehabilitován.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Busta Milady Horákové

Hradec Králové Busta Milady Horákové

Busta JUDr. Milady Horákové (1901–1950), české političky a sociální pracovnice popravené v roce 1950 [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové], je sádrovou kopií díla akad. sochařky Jaroslavy Lukešové. Základní škole ji věnoval Klub Milady Horákové. Odhalena byla 25. června 1999.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Památník obětem komunismu

Hradec Králové Památník obětem komunismu

Památník byl odhalen z iniciativy Konfederace politických vězňů 23. května 1998. Jedná se o hrubě opracovanou pískovcovou stélu s rytou mříží a do ní vepsanou dedikaci z litých plastických písmen. Autor, akad. sochař Jan Wagner, vložil do plastiky symboliku oběti (tvar připomínající náhrobní kámen) a utrpení zmrzačených životů (mříží rozrušená struktura kamene).

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Památník tří odbojů

Hradec Králové Památník tří odbojů

Památník byl odhalen 28. října 1999 z iniciativy Čs. obce legionářské, Sokola, Svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů Hradec Králové. Stojí před budovou sokolovny na místě původního pomníku obětem první světové války z roku 1937, jenž byl odstraněn za okupace v roce 1941. V památníku jsou uloženy prsti země z míst, kde položili své životy za svobodu účastníci všech tří odbojů: v případě třetího odboje jde o místa věznic, sídel pracovních táborů a ústředního pohřebiště politických vězňů.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska obětem boje za svobodu, demokracii a humanismus 1939–1989

Hradec Králové Pamětní deska obětem boje za svobodu, demokracii a humanismus 1939–1989

Pamětní desku zhotovila Dělnická tělocvičná jednota Hradec Králové v září 1995. Slavnostního odhalení se zúčastnili tehdejší čestný předseda sociální demokracie dr. Jiří Horák a staří členové DTJ. Dělnická tělocvičná jednota v Hradci Králové byla založena roku 1910, organizovali se v ní především sociální demokraté. V roce 1942 byl celý její výbor zatčen německou okupační správou. V poválečném období se členové jednoty zúčastnili veřejného vystoupení v rámci sokolských sletových slavností. Po únoru 1948 byla DTJ zrušena, resp. začleněna do jednotného tělovýchovného svazu, a její majetek byl konfiskován. K obnovení činnosti došlo v roce 1990, k majetkové restituci 1992.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Hradec Králové Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Bronzová pamětní deska Pavlu Wonkovi byla odhalena z iniciativy Vladimíra Dernera, tehdejšího náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje (KDU-ČSL) 14. listopadu 2003. Jejím autorem je sochař Jiří Škopek. Odhalení byl přítomen starší bratr Jiří Wonka. Pavel Wonka (1953–1988) je považován za posledního vězně svědomí, který zemřel ve vězení v době komunistického režimu. Od mládí se zajímal o právo, kterému se po opakovaných neúspěšných pokusech o přijetí na právnickou fakultu věnoval jako laik. V roce 1986 se rozhodl k dosud bezprecedentnímu občanskému aktu – kandidovat do Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR. Ve svém volebním programu, který spolu s bratrem Jiřím rozšiřoval, kritizoval současný stav společnosti i porušování právních norem (v té době byl již sám trestán ve zmanipulovaném procesu za rozkrádání socialistického majetku). Přestože nezávislou kandidaturu zaručovala ústava, byli oba bratři v květnu 1986 zatčeni a drženi téměř rok ve vazbě v Hradci Králové. V dubnu 1987 byli v neveřejném procesu odsouzeni za pobuřování: Pavel Wonka k odnětí svobody na 21 měsíců a ke třem letům následného ochranného dohledu, jeho bratr Jiří ke 12 měsícům. Pavel Wonka rozsudek jako protizákonný nerespektoval, na protest proti brutálnímu zacházení držel ve vězení protestní hladovky a odmítl ve výkonu trestu pracovat; v důsledku toho byl znovu obžalován (maření výkonu úředního rozhodnutí). Wonkův případ vzbudil velkou pozornost a vlnu solidárních protestních akcí mezi disidenty, byl sledován Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných i širší československou a mezinárodní veřejností. V únoru 1988 byl ze zdravotních důvodů z vězení propuštěn, avšak po dvou měsících opět zatčen a 20. dubna odsouzen za maření výkonu úředního rozhodnutí (odmítání ochranného dohledu) k dalšímu trestu odnětí svobody na pět měsíců. Vážně nemocný Wonka se proti rozsudku odvolal ke krajskému soudu v Hradci Králové, kde 26. dubna 1988 zemřel.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska politickým vězňům totalitních režimů

Hradec Králové Pamětní deska politickým vězňům totalitních režimů

Autor pamětní desky politickým vězňům totalitních režimů, která byla odhalena 8. května 1999 z iniciativy Konfederace politických vězňů na budově Krajského soudu a vazební věznice, je akademický sochař Jaroslav Bartoš. Od roku 1950 existovalo ve věznici zvláštní oddělení KV StB s kapacitou 100 vězňů. V říjnu 1952 byla věznice převzata ministerstvem národní bezpečnosti.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska příslušníkům 61. pomocného technického praporu

Hradec Králové Pamětní deska příslušníkům 61. pomocného technického praporu

Pamětní desku příslušníkům Pomocných technických praporů posvětil arcibiskup Karel Otčenášek 5. října 2006 za přítomnosti zástupců města, Konfederace politických vězňů a bývalých příslušníků PTP – VTNP. Autorem černé žulové desky se zlatým písmem a lipovými květy je Petr Polívka. Deska symbolicky umístěná na budově mateřské školy připomíná, že příslušníci detašovaného 61. lehkého praporu PTP Rumburk, ustanoveného 15. dubna 1951, se podíleli v letech 1951 až 1954 také na výstavbě královéhradeckého sídliště Orlická kotlina [viz Karviná. Pomník Pomocným technickým praporům].

Prohlédnout detail
Hronov. Pamětní deska Egonu Hostovskému

Hronov Pamětní deska Egonu Hostovskému

Pamětní deska českému spisovateli, exulantu a redaktoru rádia Svobodná Evropa byla odhalena 28. října 2008 v rámci výročí 100 let od jeho narození na jeho rodném domě. Slavnostní odhalení desky, jejímž autorem je akademický malíř Ivan Krejčí,  zorganizovalo hronovské občanské sdružení Kruh a jeho spoluzakladatel Miroslav Houštěk. Egon Hostovský (1908–1973), rodák z Hronova, pocházel z početné židovské rodiny majitele textilní továrny. Svoji bohatou literární dráhu zahájil velice brzy příspěvky do různých časopisů, v roce 1928 vydal knižně svůj román Ghetto v nich. Ve 30. letech napsal a publikoval asi osm dalších románů a stal se z něj uznávaný spisovatel. Kromě toho pracoval v Praze jako redaktor, ke konci dekády jako úředník ministerstva zahraničí. Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 zůstal v Belgii, odkud přešel do Francie, Portugalska a nakonec do Spojených států, kde pracoval jako úředník československého konzulátu v New Yorku. Do Československa se vrátil po válce, ale v roce 1948 odešel na velvyslanectví do Norska a v zahraničí již zůstal až do konce svého života. Od roku 1950 žil převážně v USA, učil češtinu na vojenské škole, psal do novin, pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa a nadále pokračoval v psaní románů. Hostovský se řadí mezi významné představitele meziválečné psychologické a existenciální prózy s ústředními tématy cizinectví a odcizení, odlišnosti, nesrozumitelnosti světa a nekomunikovatelnosti individuální zkušenosti. Pozdější literatura nese výrazné stopy osobní zkušenosti dvojího exilu s tématy bezdomoví, jako častý motiv se objevuje život evropských emigrantů v poválečné Americe. Je oceňován jako mistrný vypravěč.

Prohlédnout detail
Hronov. Pomník obětem komunismu

Hronov Pomník obětem komunismu

Pomník byl odhalen 16. listopadu 2004 a tvoří jej kamenný monolit s bronzovou deskou vyrobenou podle návrhu akad. malíře Ivana Krejčího. Deska s nápisem z litých plastických písmen nese v záhlaví znak s českým lvem a ve spodní části znak města Hronov. Na pomník byla vyhlášena veřejná sbírka, kterou iniciovala místní pobočka KDU-ČSL, a na instalaci se sponzorsky podílely firmy z regionu.

Prohlédnout detail
Jaroměř. Pamětní deska Jaroslavu Borkovcovi

Jaroměř Pamětní deska Jaroslavu Borkovcovi

Pamětní deska Jaroslavu Borkovcovi, jaroměřickému rodákovi, byla odhalena ke stému výročí jeho narození 16. černa 2006 z iniciativy místního zastupitelstva. Výtvarný návrh desky je dílem akademického malíře Jiřího Škopka, do bronzu ji odlil Luděk Valehrach. Dne 5. listopadu 1949 byli v Praze na Pankráci popraveni Jaroslav Borkovec, Vratislav Janda a Květoslav Prokeš odsouzení s mnoha dalšími osobami za přípravu ozbrojeného povstání, ke kterému mělo dojít v noci z 16. na 17. května 1949. Do jaké míry byl tzv. květnový puč reálným pokusem o zvrácení politického poúnorového vývoje, nelze zcela spolehlivě rekonstruovat. Jisté je, že skupina – podle ústředních aktérů nazývaná Prokeš–Borkovec – byla částečně agenturně řízena a komunistická justice vykonstruovala z činnosti či z náznaků činnosti rafinované rozvětvené spiknutí.

Prohlédnout detail
Jaroměř. Pamětní deska zničenému pomníku TGM

Jaroměř Pamětní deska zničenému pomníku TGM

Pamětní deska umístěná na velkém kameni se nachází na místě původního pomníku prvního prezidenta republiky, zničeného německou okupační správou v roce 1940, obnoveného po válce a opět strženého a zničeného v roce 1953 komunisty. Pomník vytvořil významný sochař a jaroměřský rodák Otakar Španiel (1881–1955) a byl odhalen v roce 1926. Deska byla realizována nákladem politického vězně Jana Šrámka (†2008). Autorem desky i nového pomníku TGM, který byl odhalen 28. října 2003 na okraji jaroměřských Masarykových sadů v blízkosti základní školy TGM, je Petr Novák. [viz též Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM]

Prohlédnout detail
Jičín. Pomník obětem intervence 1968

Jičín Pomník obětem intervence 1968

Počátkem 90. let bylo odhaleno pamětní místo, které tvořil symbolický hrob s mramorovou deskou a s polem pro květiny. Při příležitosti 45. výročí události byl 21. srpna 2013 z iniciativy města Jičína odhalen nový pomník, jehož autorem je architekt Radek Jiránek. Pomník je věnovaný jičínským občanům Zdeně Klimešové (1912–1968) a Jaroslavu Veselému (1944–1968), které na tomto místě 7. září 1968 zastřelil z dosud nejasných důvodů opilý příslušník polské okupační armády Stefan Dorna. Střelbou ze samopalu zasáhl dalších pět osob, včetně dvou polských vojáků, které přežily s různě těžkými zraněními. Pohřeb obětí 12. září 1968 se stal manifestací odporu proti srpnové intervenci, zúčastnilo se ho několik tisíc občanů. Původní polská posádka, umístěna od 22. srpna 1968 ve městě, byla po tomto incidentu nahrazena posádkou sovětských vojsk, která až do roku 1991 sídlila v objektu bývalé jezuitské koleje. Dorna byl v Polsku odsouzen k trestu smrti, který byl změněn na trest doživotí a po 15 letech byl propuštěn.

Prohlédnout detail
Křinice. Pomník obětem zla

Křinice Pomník obětem zla

Drobný pomník věnovaný obětem režimu let 1948–1989 byl odhalen 23. dubna 2011 za účasti zástupců poboček Konfederace politických vězňů Náchod, Trutnov, Rychnov n. Kněžnou a představitelů obce. Je situován u pietního místa padlým v první světové válce, jež bylo roku 2002 obnoveno a rozšířeno o připomínku padlým v druhé světové válce. Pomník ve tvaru náhrobku z hladkého pískovce nese desku z černého skla se stříbrným nápisem.

Prohlédnout detail
Litoboř. Pomník obětem komunismu

Litoboř Pomník obětem komunismu

Pomník iniciovali potomci obětí událostí 50. let v Litoboři, zejména Josef Vít ml. z Náchoda, který je současně i tamním představitelem Konfederace politických vězňů. Realizaci schválilo a zajistilo zastupitelstvo obce Litoboř za přispění finančního daru Královéhradeckého kraje. Pomník byl odhalen 16. srpna 2008 za účasti hejtmana Královéhradeckého kraje, jeho autorem je Miroslav Kubala. Tvoří jej pískovcový hranol s deskou z leštěné mosazi, k němuž vede pět obdélných pískovcových dlaždic zasazených do trávníku. Komunistická Státní bezpečnost rozpoutala 28. prosince 1951 v Litoboři akci Teror Náchod. V pozadí události stála neochota sedláků z Litoboře vstoupit do družstva. Občané Litoboře na sebe upozornili nový komunistický režim již v květnových volbách 1948, kdy v opakovaných volbách – pro nesplnění veřejné volby – většina odevzdala prázdné lístky. Před Vánocemi roku 1951 se v obci objevil asi třicetiletý ozbrojený muž, který se prohlašoval za příslušníka zahraničního protikomunistického odboje, jehož úkolem je pomáhat zemědělcům proti násilné kolektivizaci. Někteří místní občané jeho poslání přivítali, ale pro konfliktní jednání dotyčného muže se postupně začali obávat, zda se nejedná o cílenou provokaci. Po ozbrojeném útoku na komunistického funkcionáře v Náchodě uskutečnily bezpečnostní složky razii, při které byla obec Litoboř obklíčena a ostřelována, statek pana Řezníčka, ve kterém se ozbrojený muž ukrýval, byl rozstřílen, použity byly i lehký kulomet a ruční granáty. Následovalo rozsáhlé zatýkání a vyšetřování. Za údajné napomáhání „diverzantovi“, který byl při bezpečnostní akci zastřelen, bylo obviněno 18 osob. V monstrprocesech v Náchodě (26.–27. ledna 1952) a v Hradci Králové (25.–26. července 1951) pak padly tři tresty smrti a další mnohaleté tresty vězení spojené s nucenými pracemi v uranových dolech. Někteří po propuštění zemřeli na rakovinu. Oběti komunismu z Litoboře se dočkaly rehabilitace po roce 1989. Události – zejména úlohu usmrceného „diverzanta“ – se nepodařilo plně zrekonstruovat. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, na který se v roce 1995 obrátila pobočka Konfederace politických vězňů v Náchodě, konstatoval, že se nejednalo o řízenou akci Státní bezpečnosti, ta ale činy „diverzanta“ – šlo o Miloslava Stejskala, jenž v roce 1950 uprchl z trestaneckého tábora v Jáchymově – využila k potlačení odporu a zastrašení zemědělců.

Prohlédnout detail
Myštěves. Pamětní deska internovaným biskupům

Myštěves Pamětní deska internovaným biskupům

Pamětní desky, první s nápisem a druhá s portréty vězněných církevních hodnostářů, jejichž autorkou je ak. sochařka Dagmar Štěpánková-Černá, byly slavnostně odhaleny 28. května 2011 zásluhou prof. Petra Piťhy a za účasti pražského arcibiskupa Mons. Dominika Duky a zástupců ředitelství Vězeňské služby ČR a Věznice Valdice. Čestnou stráž zajišťovali příslušníci Hradní stráže a Vězeňské služby ČR. Současně s pamětními deskami intervenovaným kněžím byla přítomným arcibiskupem posvěcena socha sv. Anežky Přemyslovny (dílo studentky sochařské školy v Hořicích Aleny Kubcové), na připomínku díla Blahoslavená Anežka Česká, které zde během své internace sepsal kardinál Beran. V zámečku v Myštěvsi byli v 50. letech internováni arcibiskup pražský Josef Beran (1888–1969) [viz Praha 6. Pomník Josefu Beranovi], českobudějovický biskup Josef Hlouch (1902–1972) [viz České Budějovice. Pamětní deska Josefu Hlouchovi], brněnský biskup Karel Skoupý (1886–1972) a rožňavský biskup Róbert Pobožný (1890–1972). Pro jejich obsluhu zde s nimi byly uvězněny také řeholnice Zdislava Marie Benešová, sestra Felicitas Aloisie Bařínková, z Kongregace Nejsvětější svátosti, a Fides Karolína Dostálová, z Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Arcibiskup Beran a biskup Hlouch byli do Myštěvsi převezeni 17. dubna 1953 z Růžodolu u Liberce, dva týdny poté také biskup Skoupý a o další týden později biskup Pobožný. Vězni v místě trpěli zimou a nedostatkem vody. Měli zakázaný jakýkoli styk s okolím, vyjma balíků a korespondence. S příbuznými se mohli stýkat na půdě ministerstva vnitra v Praze po dvou až třech měsících. Biskupu Josefu Hlouchovi se v této době zhoršil zdravotní stav, a proto musel být v září 1954 odvezen na léčení do Prahy. Biskupové Skoupý a Pobožný byli přemístěni na zámeček v Roželově u Rožmitálu a kardinál Beran v prosinci 1957 do Paběnic [viz Paběnice. Pamětní deska internovaným biskupům]. Zámeček Myštěves vlastnila od roku 1913 rodina Piťhova (MUDr. Václav Piťha byl mj. spoluzakladatel porodnického oddělení v Pražském sanatoriu, dnes Ústav pro péči o matku a dítě), roku 1950 byl majetek rodině zabaven a zámeček sloužil až do poloviny 70. let jako vězení pro zvláštní osoby.

Prohlédnout detail
Náchod. Lavička se sochou Josefa Škvoreckého

Náchod Lavička se sochou Josefa Škvoreckého

Litinová lavička s realisticky provedenou sochou spisovatele Josefa Škvoreckého, místního rodáka, byla odhalena u příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin 11. května 2014 z iniciativy města Náchod. Jejím autorem je sochař Josef Faltus. Lavička nabízí kolemjdoucím dvě místa k sezení, její podstavce připomínají hřbety Škvoreckého knih. Nápis se jménem JŠ je situován před lavičkou na zemi. Na Staroměstském hřbitově v Náchodě byla odhalena 14. dubna 2014 také pamětní deska spisovatele Josefa Škvoreckého, která je umístěna na hrobě rodiny Škvoreckých. Jejím autorem je Luboš Mědílek a byla realizována z iniciativy Věry Vlčkové na náklady města Náchod. Josef Škvorecký (1924–2012) byl spisovatel, esejista, překladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou založil exilové nakladatelství ’68 Publishers v Torontu [viz Praha 6. Pamětní deska Josefu Škvoreckému, Praha 5. Pamětní deska Josefu Škvoreckému].

Prohlédnout detail
Náchod. Pomník obětem komunismu

Náchod Pomník obětem komunismu

Autorem pomníku, který byl odhalen 10. května 1997 z iniciativy Konfederace politických vězňů, je sochař Jindřich Roubíček. Pomník tvoří neopracovaný kámen ve tvaru stély s centrálně umístěným nápisem z litých písmen, jenž je ověnčen trnovou korunou. V horní části je usazena plastika ruky v přísaze.

Prohlédnout detail
Nová Paka. Pamětní deska Otakaru Hrubému

Nová Paka Pamětní deska Otakaru Hrubému

Bronzová deska s portrétem, znaky československých leteckých útvarů a textem byla za účasti představitelů města Nová Paka, zástupců armády a veřejnosti odhalena 1. listopadu 2013. Otakar Hrubý (*1. listopadu 1913 Nová Paka) sloužil až do roku 1939 v československém vojenském letectvu. V červnu 1939 odešel přes Polsko do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie a byl přidělen na leteckou základnu v severní Africe. Ve Velké Británii, kam odešel po kapitulaci Francie, bojoval od října 1940 jako příslušník 111. britské stíhací perutě, od května 1941 v řadách 313. československé stíhací perutě a od prosince do června 1944 při 310. československé stíhací peruti. Poté byl přeložen do pokračovací letecké školy. Při jednom z cvičných letů ve vícemotorovém letadle havaroval a pro zranění už do bojů nezasáhl. Po návratu působil až do února 1949 jako vojenský pilot. Po propuštění z armády se s rodinou vrátil do Nové Paky, kde 11. ledna 1950 byl přímo na pracovišti zatčen příslušníky Státní bezpečnosti a internován v táboře nucených prací na Mírově [viz Mírov. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989]. Po návratu v červnu 1951 pracoval až do pozdního věku v manuálních profesích. V září 1969 byl částečně rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě, plné rehabilitace s povýšením do hodnosti plukovníka dosáhl až po pádu komunismu. V roce 1990 se stal čestným občanem Nové Paky, zúčastnil se setkání bývalých válečných letců RAF ve Velké Británii, kde byl i představen královně matce. V roce 1991 byl vyznamenán prezidentem Václavem Havlem Řádem Milana Rastislava Štefánika. Otakar Hrubý zemřel 15. května 1993.

Prohlédnout detail
Nová Paka. Pamětní deska Vladimíru Cermanovi

Nová Paka Pamětní deska Vladimíru Cermanovi

Pamětní deska byla odhalena 13. června 1992, čtyřicet let po vynesení rozsudku smrti nad Vladimírem Cermanem v soudním procesu, který se odehrál v hotelu Centrál. Instalaci desky iniciovala pobočka Konfederace politických vězňů v Nové Pace a její předseda Vratislav Číla. Vladimír Cerman (*4.7.1925) se narodil v sedlácké rodině v Čisté, absolvoval rolnickou školu v Jilemnici. Na protest proti politickému i existenčnímu tlaku vyvíjenému na samostatně hospodařící rodiny ze strany komunistického režimu sestřelil 29. prosince 1951 žárovku v  hostinci, kde jednala místní organizace KSČ. Několik dní po události se v Čisté objevil agent-provokatér, který Vladimíra Cermana a jeho přítele Stanislava Ježka ml. nabádal k zastřelení veřejného činitele za slib převedení za hranice. To oba chlapci odmítli. Vladimír Cerman se na agenta obrátil poté, co byl předvolán k výslechu zahájeného vyšetřování, aby mu pomohl utéci. Při fingovaném pokusu o překročení hranic byli oba zadrženi. Následovalo zatčení otce a bratra Vladimíra Cermana, Stanislava Ježka ml. a jeho otce a souseda Jiřího Zaplatílka, obvinění z velezrady a dalších trestných činů. Státním soudem, který se zasedal 12.–13. června v Nové Pace v hotelu Centrál, byl Vladimír Cerman odsouzen za pokus o vraždu, velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Byl popraven 11. října 1952 na Pankráci. Stanislav Ježek ml. byl odsouzen na 20 let, Jiří Zaplatílek na pět let, František Cerman st. na 12 let, František Cerman ml. na 3 roky, Stanislav Ježek st. na 12 let, dále všichni k propadnutí celého jmění, k peněžitým trestům a ztrátě občanských práv. Rodiny odsouzených byly násilně vystěhovány ze svých domovů. Místní stranická organizace v Čisté jednomyslně podpořila vynesený rozsudek, naproti tomu většina obce naopak podepsala návrh na udělení milosti. Organizátoři návrhu byli následně režimem perzekvováni. Žádosti o zmírnění trestu pro ostatní odsouzené byly posudkem místního národního výboru v Čisté odmítnuty. Rozsudky, které měly zastrašit samostatně hospodařící rolníky a zlomit jejich odpor proti vstupu do JZD, byly 29. května 1992 v celém rozsahu zrušeny a odsouzení rehabilitováni.

Prohlédnout detail
Nový Bydžov. Památník obětem válek, odboje a perzekuce

Nový Bydžov Památník obětem válek, odboje a perzekuce

Památník tvoří centrální obelisk z pískovcových bloků, jenž nese dvě desky – s dedikačním nápisem a se státním znakem. Za obeliskem na kamenném stupni stojí zrcadlově od osy dvě sousoší. Jedno zobrazuje dívku a chlapce, druhé dva vojáky. Na podstavcích soch jsou desky s letopočty. Původní pomník Rudé armády byl upraven kolektivem kameníků a sochařů Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší pod vedením prof. Leoše Valehracha. K odhalení revitalizovaného pomníku, z něhož byly sňaty komunistické symboly, došlo z iniciativy města Nový Bydžov 28. října 1993.

Prohlédnout detail
Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody

Nový Bydžov Pamětní kámen u Lípy svobody

Pamětní kámen u Lípy svobody, zasazené 28. října 1968 k 50. výročí vzniku Československa, byl slavnostně odhalen 28. října 1993. Kámen na objednávku města Nový Bydžov vytvořili ve Střední průmyslové škole kamenické v Hořicích v Podkrkonoší. Stromy svobody byly z podnětu Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea k 50. výročí vzniku republiky sázeny po celém Československu. Tato festivita navazovala na tradici z roku 1918, kdy se pamětní stromy (nejčastěji lípy, spojované s národní symbolikou) sázely jako připomínky vzniku československé republiky. Invaze vojsk Varšavské smlouvy však kontext této společenské vzpomínkové akce, do níž se zapojily obce a města, školy, obnovené skautské organizace i veřejnost a která měla vyvrcholit 28. října, zásadně změnila. Po 21. srpnu 1968 se stal akt sázení pamětních stromů také symbolem protestu proti okupaci země (politický podtón mělo otupit přejmenování na lípy či stromy republiky). Počátkem normalizace byly některé odstraňovány, nebo alespoň desky a kameny, které na jejich existenci upozorňovaly. Naopak po roce 1989 začala být k již vzrostlým stromům instalována nová označení. (Do databáze zařazujeme jen taková, která nějakým způsobem reflektují dobový společenský kontext.)

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska Josefu Toufarovi a všem obětem věznění ve Valdicích

Valdice Pamětní deska Josefu Toufarovi a všem obětem věznění ve Valdicích

Pamětní deska upomínající kněze Josefa Toufara a další politické vězně komunistického režimu byla odhalena z iniciativy zaměstnanců Věznice Valdice Pavla Kuřátka a Pavla Zvolánka 19. září 2018 za účasti královehradeckého biskupa Josefa Kajneka, předsedy Ekumenické rady církví Daniela Ženatého, senátorů, zástupců Vězeňské služby a města Jičín. P. Josef Toufar (1902–1950) byl po zatčení v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem podroben ve valdické věznici krutému mučení vyšetřovatelů a zemřel po převozu do pražské nemocnice [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara].

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Valdice Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska z černého granitu byla zřízena z iniciativy předsedy Sdružení bývalých politických vězňů Stanislava Stránského. Její zhotovení provedla firma Františka Hausdorfa a úhradu zajistilo Generální ředitelství Vězeňské služby ČR. Slavnostního odhalení, které proběhlo 10. prosince 1996 u příležitosti Dne lidských práv, se zúčastnili bývalí političtí vězni, vedení Generálního ředitelství VS ČR a Věznice Valdice. Věznice ve Valdicích, bývalém kartuziánském klášteře, byla místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených za trestné činy proti státu v letech 1948–1950 (zák. č. 231/1948 Sb.), výkonu vyšetřovací vazby Státní bezpečnosti v letech 1950–1968 a odsouzených mužů (včetně duchovních) pro trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák. č. 86/1950 Sb., zák. č. 140/1961 Sb.).

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska zaměstnancům Národní banky československé vězněným 1948–1964

Valdice Pamětní deska zaměstnancům Národní banky československé vězněným 1948–1964

Pamětní deska připomínající věznění zaměstnanců Národní banky československé byla zřízena z podnětu dvou bývalých zaměstnanců banky a politických vězňů Ladislava Novotného a Františka Vránka. Desku z černého granitu vyrobila firma Františka Hausdorfa z finančních prostředků České národní banky. Byla odhalena za přítomnosti viceguvernéra ČNB Pavla Kysilky, vrchního ředitele ČNB Romana Leszcynského, generálního ředitele Vězeňské služby ČR Jiřího Malého, ředitele Věznice Valdice Karla Kocourka a zástupců Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu 11. září 1996, u příležitosti 70. výročí založení NBČS a k uctění památky 28 odsouzených zaměstnanců banky, z nichž dvanáct bylo vězněno ve Valdicích. Deska je dedikována i všem bývalým zaměstnancům banky v před- i poválečném období, kteří byli po únoru 1948 vězněni, a to i v jiných nápravných zařízeních. Politická perzekuce komunistického režimu vůči tzv. buržoazním odborníkům zasáhla také československé národohospodáře v řídících pozicích československé ekonomiky, postihla i řadu ekonomů-komunistů a marxistů, nebo těch, kteří se k marxistickým principům hospodářského řízení státu přihlásili. Jejich odsouzením – zpravidla za velezradu a špionáž – byly vysvětlovány hospodářské obtíže státu v poúnorovém období, které vedly k provedení měnové reformy v roce 1953 [viz Plzeň. Pamětní deska prvnímu povstání 1953].

Prohlédnout detail
Valdice. Pomník obětem komunismu a politickým vězňům

Valdice Pomník obětem komunismu a politickým vězňům

Pomník obětem komunismu a politickým vězňům akademického malíře Jiřího Sozanského byl v prostoru před vstupem do věznice slavnostně odhalen 27. června 2009 u příležitosti Dne obětí komunistického režimu za přítomnosti zástupců Ministerstva kultury ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR, Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů a Sdružení bývalých politických vězňů. Expresivně pojatý pomník znázorňující spoutaného vězně a na něj útočícího psa realizovala Kovofirma Evžena Hrubého. První připomínkou politických vězňů z valdické věznice byl Památník obětem totality v podobě osmi železobetonových plastik, které uvnitř objektu v segmentových vycházkových dvorcích bývalého třetího oddělení instaloval 19. října 1990 ve spolupráci s vězni akademický malíř Jiří Sozanský. Tento soubor byl v roce 2007 kvůli rozšiřování nápravného zařízení demontován a část artefaktů reinstalována v Památníku Vojna u Příbrami [viz Lešetice. Památník Vojna]. Stávající pomník je výsledkem spolupráce autora s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR k uctění památky všech politických vězňů komunistického režimu, z nichž mnozí vykonávali dlouhodobé tresty ve Valdicích.

Prohlédnout detail
Vrchlabí. Hrob Pavla Wonky

Vrchlabí Hrob Pavla Wonky

Hrob tvoří dvě horizontální kamenné desky, na nichž leží kovová plastika ostnatých drátů. Byl upraven z iniciativy přátel Pavla Wonky z disentu podle návrhu sochaře Kryštofa Trubáčka v roce 1992. V roce 2015 byl hrob poničen. Pohřeb politického vězně Pavla Wonky [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi] 6. května 1988, podobně jako pohřeb mluvčího Charty 77 prof. Jana Patočky [viz Praha 6. Hrob Jana Patočky], se stal tichou protirežimní demonstrací.

Prohlédnout detail
Vysoká nad Labem. Pomník vystěhovaným rodinám v letech 1955–1956

Vysoká nad Labem Pomník vystěhovaným rodinám v letech 1955–1956

Pomník, který tvoří dva pískovcové kameny a černá deska s nápisem, připomíná pět místních rodin, násilně vystěhovaných během kolektivizace v 50. letech. Byl odhalen z iniciativy obce starostou Jiřím Horákem 31. srpna 2013 za účasti potomků perzekvovaných rodin a dalších občanů. V září 1955 byla v obci zřízena pobočka Československých státních statků (ČSSS) v Hradci Králové, která postupně převzala hospodářství, jejichž majitelé byli v rámci tzv. kulackých procesů v roce 1955 odsouzeni. Jako první byl odsouzen Josef Altera na sedm měsíců a následně František Kobližek na šest let. V roce 1956 pak Josef Vraný na osm let, Josef Červinka na šest let a František Karel, který zemřel ve vyšetřovací vazbě několik dní před zahájením soudního procesu. Jejich majetek propadl státu, rodiny byly vystěhovány s doživotním zákazem návratu do obce. Zdevastované statky, na kterých hospodařilo od března 1956 místní JZD, byly rodinám navráceny v 90. letech v rámci restitučního řízení.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru