Téma
Pražské jaro a invaze

Pražské jaro je vnímáno jako vyvrcholení československého pokusu o dalekosáhlou reformu a také jistou liberalizaci komunistického systému. Na jaře a v létě 1968 ovšem přerostlo v celospolečenský pohyb, jenž vedl k revitalizaci občanské společnosti, destabilizaci a v mnoha aspektech i pokročilé demontáži struktur režimu samotného. Pražské jaro a zejména pak jeho násilné potlačení intervencí armád pěti států Varšavské smlouvy, odpor a protesty proti ní a jejím důsledkům připomíná celá řada pamětních míst.

Jsou věnovaná politickým osobnostem obrodného procesu Františku Kriegelovi (Praha 2, Praha 4), Josefu Smrkovskému (Praha 1) či aktérům pokusu o obnovení sociálně demokratické strany (Praha 1). Je zajímavé, že dosud žádné pamětní místo vybudované Alexanderu Dubčekovi neodkazuje na jeho úlohu v roce 1968, jakkoli je nesporně jako symbol pražského jara vnímán (pamětní deska na budově Federálního shromáždění i pomník v místě tragické havárie z roku 1992 u Humpolce připomíná jeho polistopadový návrat do politiky). Nejpočetněji jsou zastoupeny připomínky obětí vojenské intervence (Brno, Desná, Jičín, Liberec, Praha 1, Praha 2, Praha 4, Prostějov) nebo událostí s ní spojené, především svobodné působení masmédií v prvním týdnu okupace (Ještěd, Praha 2). Mezi symbolické připomínky sovětské okupace patří pamětní místa v Klatovech a Vysokém Mýtě. K symbolice protestu proti invazi se rovněž váže pamětní deska Karlu Krylovi (Kroměříž).

Druhý okruh pamětních míst připomíná odpor proti nastupující normalizaci a jeho oběti – živé pochodně: Jana Palacha (Mělník, Praha, Smrk, Všetaty, Brno), Jana Zajíce (Praha, Šumperk, Vítkov), Evžena Plocka (Jihlava), Richarda Siwiece (Praha 3) a poté oběti zásahu pořádkových sil proti demonstracím, které proběhly ve dnech kolem prvního výročí invaze v srpnu 1969 (Brno, Praha 2) a které chápeme jako definitivní uzavření tohoto období. Specifickým místem zařazeným také do této kategorie je Památník národního osvobození v Plzni jako místo, kde se na protest proti okupaci 20. ledna 1969 zapálil Josef Hlavatý.

Boskovice. Pamětní deska na 21. srpen 1968

Boskovice Pamětní deska na 21. srpen 1968

Pamětní deska k padesátému výročí od okupace Československa armádami Varšavské smlouvy spolu s deskou obětem totalitních režimů [viz Boskovice. Pamětní deska obětem totalitních režimů] byla odhalena 21. srpna 2018 na budově galerie Zwicker v boskovické židovské čtvrti z iniciativy Miloše Pachla, který je autorem návrhu i textu. Litinová deska a dva díly pásu tanku T55, věnované Muzeem obrněné techniky ze Smržovky u Liberce, požehnal P. Miloš Kolovratník za účasti zástupců města, organizace Skaut a pamětníků. Deska byla vybrána z kovošrotu a písmo do ní vyřezala vodním paprskem brněnská firma Awac. Rozměry desky 42 cm na 68 cm symbolicky odkazují k roku 1968 a roku 1942, kdy proběhl velký transport veškerého židovského obyvatelstva Boskovic do Brna a posléze do koncentračních táborů.

Prohlédnout detail
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Pamětní deska u pomníku TGM

Kamenná pamětní deska připomínající pohnutou historii sochy T. G. Masaryka je umístěna u podstavce sochy a byla odhalena v říjnu 2013 z iniciativy místních členů Českého svazu bojovníků za svobodu. Instalování desky proběhlo v rámci revitalizace pamětního místa a úpravy jeho okolí, které financovalo město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Bronzová socha TGM v nadživotní velikosti na žulovém podstavci, jejímž autorem byl akademický sochař Břetislav Benda, byla odhalena před budovou okresního soudu a finančních úřadů 7. března 1937. Z nařízení německé správy byl pomník 21. července 1940 stržen a socha roztavena pro válečné účely. Žulový podstavec zůstal zachován. V roce 1945 byla uspořádána sbírka na opětovné postavení pomníku. Kopie sochy, kterou za podpory Břetislava Bendy vytvořila místní kovolitecká firma Josefa Haszpry, byla odhalena na původním místě 10. května 1947. Pomník byl znovu odstraněn v listopadu 1956, socha nejdříve odvezena do suterénu brandýského zámku, později přemístěna do budovy za místní radnicí. K nové obnově pomníku došlo během pražského jara 1968, po komplikacích byl odhalen 27. října 1968 na novém místě před vchodem do budovy Pedagogické fakulty UK.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Danuši Muzikářové

Brno Pamětní deska Danuši Muzikářové

Bronzová deska, obdélná na šířku, mírně vydutá ve zlatém řezu do symbolu československé vlajky, s postavou padajícího bojovníka v levém dolním rohu a rytým nápisem. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. V srpnu 1969, ve dnech prvního výročí intervence Československa demonstrovaly v ulicích Brna, ale také mnoha dalších českých a moravských městech desetitisíce především mladých lidí. Demonstrace byly nejen výrazem protestu proti okupaci země a trvající přítomnosti sovětských vojsk, ale velmi výrazně také proti politice nového, normalizačního vedení KSČ. To od dubna 1969, poté co Gustáv Husák vystřídal v čele strany Alexandra Dubčeka, stále zjevněji směřovalo k odbourání posledních zbytků reforem a svobod z období pražského jara a k úplné restauraci standardní podoby komunistického režimu. Husákovo vedení se také důsledně na potlačení očekávaných demonstrací u příležitosti výročí intervence připravovalo. Nasazeny byly nejen jednotky policie, ale také Lidových milicí (paramilitární, ozbrojené jednotky KSČ) a vyčleněné jednotky armády. Rozkaz byl potlačit nepokoje za každou cenu. Především v Praze [viz Praha 2. Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi], Brně [viz Brno. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi] a Liberci nabyly demonstrace velkého rozsahu a intenzity, velmi rezolutní a brutální byla reakce režimu. Při střelbě do demonstrantů bylo pět lidí zabito (z toho dva v Brně), desítky zraněny, tisíce zatčeny. V Brně proběhly intenzivní demonstrace 21. srpna, kdy odpoledne a večer demonstranti na určitou dobu ovládli části centra, stavěli barikády a pokoušeli se klást odpor zasahujícím represivním silám. Znovu se demonstrovalo i 22. srpna. Po oba dny se v ulicích ozývala také střelba. I když okolnosti úmrtí a zranění nebyly nikdy řádně vyšetřeny, je zřejmé, že nejčastěji byli původci střelby příslušníci Lidových milicí, kterým byla na rozdíl od vojáků vydána ostrá munice. 21. srpna padly první výstřely před 17. hodinou. Na tehdejším náměstí Rudé armády (dnes Moravské náměstí) byla asi v 18 hodin do hlavy smrtelně zasažena osmnáctiletá Danuše Muzikářová, dámská krejčová z Brna. Její otec Jaroslav Muzikář usiloval po roce 1989 o vyšetření případu a potrestání viníků, což se ovšem již nepodařilo. Také díky jeho úsilí byl případ Danuše Muzikářové medializován a její oběť se stala symbolem represí a násilí nastupujícího normalizačního režimu. Pamětní deska je umístěna poblíž místa, kde byla Danuše Muzikářová smrtelně zraněna.

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Brno Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Pamětní místo připomíná bronzová obdélníková deska se symbolikou padlého na stylizované čs. vlajce s rytým textem umístěná na betonovém podstavci tvaru ležícího hranolu. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Šestnáctiletý učeň v ZKL (dnes Zetor) v Brně-Líšni Josef Žemlička byl zastřelen 21. srpna 1968 v 8.40 hodin nedaleko čerpací stanice v Jihlavské ulici, když se sovětští vojáci výstražnou střelbou snažili zabránit v jízdě projíždějícímu motocyklistovi. Pohřeb za velké účasti veřejnosti se konal 26. 8. 1968 v Omicích [viz Omice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Brno Pamětní deska Stanislavu Valehrachovi

Bronzová deska je obdélná na šířku, mírně vydutá do symbolu československé vlajky, s postavou padajícího bojovníka v levém dolním rohu a rytým nápisem. Autorem desky, která byla odhalena dne 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Stanislav Valehrach byl smrtelně raněn střelou vypálenou nejspíše příslušníky Lidových milicí v Orlí ulici v centru Brna asi v 17.30 21. srpna 1969, v den prvního výročí okupace [viz Brno. Pamětní deska Danuši Muzikářové].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Brno Pamětní deska Viliamu Debnárovi

Bronzová deska, čtvercová ve tvaru československé vlajky s rytým textem v klínu vlajky je umístěná na kamenné podložce. Autorem desky, která byla odhalena 20. srpna 1991, je Jiří Sobotka. Pamětní deska se nachází poblíž místa tragédie. Třicetiletý Viliam Debnár vezl 21. srpna 1968 asi v 16 hod. automobilem svého malého syna. Když mu sovětská hlídka dala znamení červeným praporkem, domníval se zřejmě, že je průjezd po silnici zakázán, otočil vůz a chtěl se vrátit směrem do Brna. Sovětský voják ale na automobil vystřelil a Viliam Debnár byl okamžitě zabit. Sovětští vojáci pak po dlouhou dobu k automobilu nikoho nepustili, stříleli i po zdravotnících a pětileté dítě muselo určitý čas zůstat bez pomoci s mrtvým otcem.

Prohlédnout detail
Brno. Plastika „Jan Palach

Brno Plastika „Jan Palach"

Plastika, jejímž autorem je exilový sochař Josef Randa, byla na podestě třetího podlaží budovy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity instalována v roce 1990 jako dar Československého sdružení v Kanadě ve Winnipegu. Na kamenném podstavci vsazeném do zdi je umístěna dřevěná patinovaná plastika – hořící pochodeň s postavou ženy vystupující z plamenů, na okraji pochodně je plasticky vystupující text. Je koncipována v duchu toho, jak Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] zamýšlel svůj čin: stát se symbolickou pochodní k svobodě vlasti.

Prohlédnout detail
Brno. Plastika posmrtné masky Jana Palacha

Brno Plastika posmrtné masky Jana Palacha

Plastika, jejíž autorkou je sochařka Pavla Kačírková, byla dočasně instalována 15. ledna 2014 při příležitosti 45. výročí upálení Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. K jejímu plánovanému stálému umístění v budově divadla Husa na provázku z důvodu zcizení artefaktu již nedošlo. Z plsti vyřezanou masku podle tvaru hlavy Jana Palacha, následně ponořenou do hliníku a zapálenou vytvořila autorka původně pro Sokol Brno I.

Prohlédnout detail
Brno. Pomník obětem z 21. srpna 1968

Brno Pomník obětem z 21. srpna 1968

Bronzová pamětní deska je umístěna na kameni v areálu společnosti Zetor tractors a.s. a není běžně přístupná veřejnosti. Připomíná památku zastřelených obětí z 21. srpna 1968, učně národního podniku ZKL Brno Josefa Žemličku [viz Brno. Pamětní deska Josefu Žemličkovi] a Viliama Debnára, zaměstnance téhož podniku [Brno. Pamětní deska Viliamu Debnárovi].

Prohlédnout detail
Bučovice. Pamětní deska Ilje Sušánkové

Bučovice Pamětní deska Ilje Sušánkové

Pamětní deska, na jejíž realizaci se podílelo vedení města Bučovice, zástupci rodiny Sušánkovy a Okrašlovací spolek v Bučovicích, byla odhalena 25. srpna 2018 z iniciativy pplk. Josefa Medřického. Desku odhalil u příležitosti 50. výročí od zastřelení obyvatelky Bučovic Ilji Sušánkové při vpádu vojsk Varšavské smlouvy do města starosta Bučovic Jiří Horák, dcera a syn bučovické oběti invaze Naděžda Sušánková a Ilja Sušánka a také Josef Medřický, který byl v době okupace velitelem bučovické vojenské posádky. Přítomni byli zastupitelé města, členové Okrašlovacího spolku v Bučovicích a desítky obyvatel města. Ilja Sušánková (1931 Klatovy – 1968 Bučovice), manželka důstojníka československé armády sloužícího u posádky v Bučovicích a matka tří dětí, se stala obětí střelby sovětských okupačních vojáků během průjezdu městem. Byla zasažena 25. srpna 1968 ve večerních hodinách přes zavřené okno bytu a zranění na místě podlehla. Usmrcení Ilji Sušánkové vyšetřovala Veřejná bezpečnost, pachatele se ale nepodařilo identifikovat. Střelba z obrněných transportérů ohrozila i skupinu mladíků, kteří přecházeli přes bučovické náměstí; jeden z nich byl raněn.

Prohlédnout detail
Chrastava. Pamětní deska u skautské Lípy svobody

Chrastava Pamětní deska u skautské Lípy svobody

Pamětní deska upomínající na sázení Lípy svobody chrastavskými skauty 27. října 1968 byla instalována z iniciativy města 28. října 2018 u příležitosti zasazení Lípy republiky ke stému výročí založení Československa. Slavnost proběhla za účasti starostů a místostarostů obcí Mikroregionu Hrádecko-Chrastavsko, pamětníků a místních občanů. Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Desná. Pamětní deska obětem okupace 1968

Desná Pamětní deska obětem okupace 1968

Pamětní místo připomíná deska z tmavého terrazza s nápisem vsazená do zdi. Byla odhalena 21. srpna 2008 z iniciativy městského zastupitelstva a nahradila kovovou desku z roku 1991, na níž byla chybně uvedena data. Již v roce 1968 byl na místě dočasně instalován dřevěný kříž. Dne 21. srpna 1968 projížděly městem okupační jednotky. V prudkém klesání při vjezdu do města od Kořenova cisterna s benzínem, které selhaly brzdy, srazila tři ženy. Jedna vyvázla s popáleninami, ale Marie Vodáková a její desetiletá vnučka Dagmar Škávová uhořely.

Prohlédnout detail
Hodonín. Pamětní deska Valtru Komárkovi

Hodonín Pamětní deska Valtru Komárkovi

Pamětní kameninovou desku věnovanou Valtru Komárkovi odhalil 6. října 2017 na budově hodonínského městského úřadu tehdejší předseda české vlády Bohuslav Sobotka za účasti představitelů města. Deska byla pořízena z iniciativy předsednictva české sociální demokracie a o její umístění se vedly politické i občanské spory. Valtr Komárek (1930–2013) vstoupil v roce 1946 do komunistické strany a vystudoval Ekonomický institut v Moskvě. Působil mj. jako ekonomický poradce ÚV KSČ i jako poradce kubánského ministra průmyslu Che Guevary. Během pražského jara se podílel na přípravě ekonomických reforem, od počátku sedmdesátých let pracoval ve Federálním cenovém úřadu. Od roku 1978 působil v Československé akademii věd (Ekonomický ústav Prognostický ústav, jehož byl ředitelem). Angažoval se v Občanském fóru a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění (vládní post zastával do června 1990). V roce 1991 vstoupil do sociální demokracie (za kterou uspěl ve volbách do Federálního shromáždění v roce 1992) a o deset let později se stal jejím čestným předsedou.

Prohlédnout detail
Humpolec. Pomník Alexandru Dubčekovi

Humpolec Pomník Alexandru Dubčekovi

Mramorová deska s bustou a se zlatým nápisem na žulovém podstavci stojí od 6. listopadu 1998 v blízkosti místa smrtelné havárie slovenského komunistického politika. Autory pamětního místa, které vzniklo z iniciativy Národního literárního centra v Bratislavě, jsou sochař Teodor Baník a architekt Karol Granec. Alexander Dubček (1921–1992) byl československý a slovenský komunistický politik, v letech 1963–1968 první tajemník KSS, od ledna 1968 do dubna 1969 první tajemník KSČ. 28. listopadu 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění [viz Praha 1. Pamětní deska Alexandru Dubčekovi].

Prohlédnout detail
Ještěd. Pamětní deska na svobodné vysílání v době okupace

Ještěd Pamětní deska na svobodné vysílání v době okupace

Pamětní místo tvoří kovová pamětní deska fixovaná na zbytcích základů budovy provizorní televizní stanice vysílání Československé televize, která na Ještědu stála v šedesátých letech. Je umístěna u vyhlídky na vrcholu hory Ještěd nedaleko věže televizního vysílače a byla odhalena 11. července 2003 u příležitosti 30. výročí dokončení stavby horského hotelu a vysílače. Instalaci desky inicioval Jizersko-ještědský horský spolek ve spolupráci s Libereckým krajem. Text navrhl Marek Řeháček, realizaci desky zadal Pavel Schneider. Do protiokupačního vysílání od rána 21. srpna 1968 se – stejně jako rozhlas [viz Praha 2. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968] – zapojila i Československá televize. Televizní vysílání bylo připravováno nejen v Praze, ale na různých místech republiky. Z Liberce vysílalo ze studia na vrcholku hory Ještěd ve dnech 25.–27. srpna 1968 televizní Svobodné studio Sever. Na vysílání rozhlasu i televize z Liberce se významně podílel jako autor komentářů Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] a jako hlasatel jeden z nejpopulárnějších českých herců šedesátých let Jan Tříska. Anglická verze nápisu neodpovídá přesně české a je také věcně nesprávná. Posledním svobodným vysíláním nemůže být míněno „vysílání těsně před ruskou okupací“, tedy před 21. srpnem – tehdy vysílala televize zcela standardní program – ale vysílání 27. srpna, před implementací závěrů Moskevského protokolu po návratu vedení KSČ do vlasti.

Prohlédnout detail
Jičín. Pomník obětem intervence 1968

Jičín Pomník obětem intervence 1968

Počátkem 90. let bylo odhaleno pamětní místo, které tvořil symbolický hrob s mramorovou deskou a s polem pro květiny. Při příležitosti 45. výročí události byl 21. srpna 2013 z iniciativy města Jičína odhalen nový pomník, jehož autorem je architekt Radek Jiránek. Pomník je věnovaný jičínským občanům Zdeně Klimešové (1912–1968) a Jaroslavu Veselému (1944–1968), které na tomto místě 7. září 1968 zastřelil z dosud nejasných důvodů opilý příslušník polské okupační armády Stefan Dorna. Střelbou ze samopalu zasáhl dalších pět osob, včetně dvou polských vojáků, které přežily s různě těžkými zraněními. Pohřeb obětí 12. září 1968 se stal manifestací odporu proti srpnové intervenci, zúčastnilo se ho několik tisíc občanů. Původní polská posádka, umístěna od 22. srpna 1968 ve městě, byla po tomto incidentu nahrazena posádkou sovětských vojsk, která až do roku 1991 sídlila v objektu bývalé jezuitské koleje. Dorna byl v Polsku odsouzen k trestu smrti, který byl změněn na trest doživotí a po 15 letech byl propuštěn.

Prohlédnout detail
Jihlava. Pamětní deska Evženu Plockovi

Jihlava Pamětní deska Evženu Plockovi

Pamětní místo připomíná černá mramorová deska s rytým nápisem, jež byla odhalena na Masarykově náměstí u morového sloupu 4. dubna 1990. Odhalovala ji starostka města Daniela Brodská a tehdejší předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček. Evžen Plocek (29. října 1929 Jihlava – 9. dubna 1969 Jihlava), dělník, člen KSČ a delegát XIV. mimořádného sjezdu KSČ (vysočanský sjezd 22.–23. srpna 1968), stoupenec reformní politiky pražského jara se na Velký pátek 4. dubna 1969 okolo 18. hodiny na jihlavském náměstí polil benzínem před tehdejší prodejnou obuvi a po 20 metrech škrtl sirkou u morového sloupu. Poté utíkal hořící dalších asi 20 metrů k horní kašně. Tam upadl na zem a byl uhašen. Na náměstí zanechal dva složené papíry s ručně napsanými texty „Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“ a „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen“. Zemřel o pět dní později v jihlavské nemocnici. Jeho pohřbu, který byl vypraven 11. dubna od areálu podniku Motorpal Jihlava, se účastnilo kolem 5 000 lidí, včetně vedoucích funkcionářů okresního výboru KSČ.

Prohlédnout detail
Klatovy. Pamětní deska na vojenskou intervenci a odchod sovětské armády

Klatovy Pamětní deska na vojenskou intervenci a odchod sovětské armády

Bronzová deska s českým lvem, nápisem a symbolickými tankovými pásy, jejímž autorem je sochař Václav Fiala, byla odhalena na budově radnice 28. srpna 2006 z iniciativy města Klatovy, Konfederace politických vězňů a Svazu PTP.

Prohlédnout detail
Kroměříž. Pamětní deska Karlu Krylovi I

Kroměříž Pamětní deska Karlu Krylovi I

Deska z černého terrazza je umístěna na rodném domě Karla Kryla (1944–1994). Byla odhalena 12. dubna 2014 za účasti představitelů města Kroměříže, které je také iniciátorem. Pamětní deska je umístěna na domě, kde rodina tiskaře Karla Kryla st. žila poté, co musela po německém záboru Sudet v roce 1938 odejít z Nového Jičína. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] se zde narodil 12. dubna 1944 a žil až do doby, než byla rodina po znárodnění tiskárny nuceně přestěhována.

Prohlédnout detail
Liberec. Pamětní deska obětem sovětské invaze

Liberec Pamětní deska obětem sovětské invaze

Bronzová pamětní deska obětem invaze se stylizovanými tankovými pásy byla odhalena městem Liberec 21. srpna 1990 z iniciativy Miroslava Bernarda, který byl 21. srpna 1968 v Liberci postřelen a jemuž je věnován poslední článek tankového pásu beze jména. Autorem desky je akademický sochař Jiří Gdovín. Dodatečně byla k pamětnímu místu instalována doplňující deska připomínající i zraněné. Devět obětí v Liberci zemřelo 21. srpna ráno, jednak když sovětští vojáci zahájili asi v 8.30 střelbu z projíždějící kolony na centrálním libereckém náměstí a později kolem 11. hodiny, když sovětský tank vybočil ze směru jízdy a narazil do podloubí jednoho z domů na náměstí. Podloubí se zřítilo a zasypalo několik lidí. Dramatická fotografie tanku narážejícího do domu, jejímž autorem je Václav Toužimský, se stala jednou z obrazových ikon historie srpnové intervence.

Prohlédnout detail
Mělník. Pomník „Pocta Janu Palachovi“

Mělník Pomník „Pocta Janu Palachovi“

Pomník byl odhalen 19. ledna 2009 u příležitosti 40. výročí smrti Jana Palacha v sadech proti gymnáziu, ve kterém Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] studoval a které nyní nese jeho jméno. Monumentální sochu znázorňující siluetu hořícího muže vytvořil v roce 1969 András Beck (1911–1985), maďarský sochař žijící ve Francii. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil prezident ČR Václav Klaus, který spolu se státním tajemníkem pro evropské záležitosti ministerstva zahraničních věcí Francie sochu odhalil. Přítomni byli i další hosté, mj. maďarský velvyslanec, ministr Alexandr Vondra, starosta a další zástupci města, které na pořízení sochy vypsalo veřejnou sbírku.

Prohlédnout detail
Milovice. Pamětní deska odchodu Sovětské armády

Milovice Pamětní deska odchodu Sovětské armády

Pamětní deska z bílého mramoru připomínající odchod místní sovětské posádky v roce 1991 byla z iniciativy městského zastupitelstva odhalena na milovickém náměstí u příležitosti pátého výročí události 30. června 1996. Po odcizení rozhodlo zastupitelstvo města v dubnu 2007 o pořízení nové pamětní desky; prozatímně ji nahradila plechová kopie instalovaná na původním místě, která byla sňata v roce 2010 v souvislosti s rekonstrukcí budovy radnice na náměstí 30. června. Obnovení původního pamětního místa bylo plánováno k 25. výročí v červnu 2016. V Milovicích se nacházelo tzv. velitelství Střední skupiny sovětských vojsk zformované po srpnové okupaci [viz Praha 2. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968; Liberec. Pamětní deska obětem sovětské invaze; Prostějov. Pamětní deska obětí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy]. Dislokaci posádek legalizovala Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa podepsaná 16. října 1968 v Praze předsedy československé a sovětské vlády, kterou pod politickým nátlakem schválil 18. října také československý parlament [viz Praha 2. Pamětní deska Františku Krieglovi]. Koexistence se sovětskými posádkami [viz též Vysoké Mýto. Pamětní deska na vojenskou intervenci a pobyt sovětské okupační armády] se stala součástí každodenního života za normalizace ve více než třiceti městech a obcích v Československu. Odchod sovětských vojsk završený v červnu 1991 umožnila mezivládní smlouva podepsaná v Moskvě 26. února 1990 ministry zahraničních věcí.

Prohlédnout detail
Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody

Nový Bydžov Pamětní kámen u Lípy svobody

Pamětní kámen u Lípy svobody, zasazené 28. října 1968 k 50. výročí vzniku Československa, byl slavnostně odhalen 28. října 1993. Kámen na objednávku města Nový Bydžov vytvořili ve Střední průmyslové škole kamenické v Hořicích v Podkrkonoší. Stromy svobody byly z podnětu Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea k 50. výročí vzniku republiky sázeny po celém Československu. Tato festivita navazovala na tradici z roku 1918, kdy se pamětní stromy (nejčastěji lípy, spojované s národní symbolikou) sázely jako připomínky vzniku československé republiky. Invaze vojsk Varšavské smlouvy však kontext této společenské vzpomínkové akce, do níž se zapojily obce a města, školy, obnovené skautské organizace i veřejnost a která měla vyvrcholit 28. října, zásadně změnila. Po 21. srpnu 1968 se stal akt sázení pamětních stromů také symbolem protestu proti okupaci země (politický podtón mělo otupit přejmenování na lípy či stromy republiky). Počátkem normalizace byly některé odstraňovány, nebo alespoň desky a kameny, které na jejich existenci upozorňovaly. Naopak po roce 1989 začala být k již vzrostlým stromům instalována nová označení. (Do databáze zařazujeme jen taková, která nějakým způsobem reflektují dobový společenský kontext.)

Prohlédnout detail
Okrouhlice. Pamětní deska u Lípy svobody

Okrouhlice Pamětní deska u Lípy svobody

Pamětní deska byla odhalena v roce 2017 z iniciativy Ing. arch. Jiřího Šimka (1922), který na jaře 1968 jako předseda tělovýchovné jednoty Sokol v Okrouhlici s pomocí místních občanů zorganizoval zasazení stromu jako symbolický akt podpory reformnímu procesu pražského jara. Instalování pamětní desky zaštítila obec Okrouhlice. Více viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Olomouc Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Pamětní deska upomínající padesáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a československé vojáky z povolání, kteří zaujali k tomuto aktu negativní postoj, byla odhalena 21. srpna 2018. O její umístění na budově dnešní Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, která se po intervenci stala sídlem 28. a 29. sboru sovětských okupačních vojsk, se zasloužil Vojenský spolek rehabilitovaných Armády České republiky a jeho členové plk. Bohumil Reml, pplk. Luděk Bartoš a plk. Antonín Suchý. Desku odhalili předseda spolku a prorektor univerzity za přítomnosti zástupců města Olomouc, Olomouckého kraje i Armády České republiky [viz též Plzeň. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968].

Prohlédnout detail
Omice. Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Omice Pamětní deska Josefu Žemličkovi

Na pomníku padlým ve světových válkách byla odhalena 18. srpna 2007 pamětní deska s úryvkem textu písně Karla Kryla, která je dedikována místnímu rodáku Josefu Žemličkovi, oběti 21. srpna 1968. Viz Brno. Pamětní deska Josefu Žemličkovi a též Brno. Pomník obětem z 21. srpna 1968.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Plzeň Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968

Na budově Českého svazu bojovníků za svobodu byla 15. srpna 2018 odhalena z iniciativy Vojenského spolku rehabilitovaných vojáků Armády České republiky pamětní deska upomínající na padesáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a na československé vojáky z povolání a občanské zaměstnance ministerstva národní obrany, kteří zaujali k tomuto aktu negativní postoj. Realizaci desky provedla firma Aristo podle návrhu Soni Dolejšové a Jana Kabáta. Odhalení proběhlo za přítomnosti zástupců magistrátu statutárního města Plzně, Krajského vojenského velitelství Plzeň, předsedů spřátelených spolků, členů územní organizace VSR AČR Plzeň a občanů [viz též Olomouc. Pamětní deska na 50. výročí okupace v srpnu 1968]. Střediskem odporu proti okupaci v Plzni se stala budova Československého rozhlasu [viz Plzeň. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968].

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968

Plzeň Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968

Bronzová pamětní deska ve foyeru budovy plzeňského rozhlasu byla odhalena z iniciativy a podle návrhu ředitele ČRo Plzeň Zdeňka Levého a Svatopluka Holce. Pamětní desku odhalil 21. srpna 2008 tehdejší primátor města Martin Baxa spolu s ředitelem ČRo Plzeň a zástupci Svazu bojovníků za svobodu. Ve dnech 21. až 27. srpna 1968 bylo rozhlasové vysílání jedním z nejdůležitějších médií, které poskytovalo informace o aktuálním dění, usměrňovalo veřejný život i občanský odpor proti intervenci. Před plzeňským rozhlasem se během 21. srpna spontánně shromáždily stovky Plzeňanů, kteří chtěli bránit budovu před obsazením vojsky Varšavské smlouvy. Situace zde byla na rozdíl od Prahy [viz Praha 2. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968] klidnější, i díky vyjednávání tehdejšího ředitele Vladimíra Semráda s velitelem sovětské okupační jednotky. Technické pracoviště plzeňského rozhlasu zajistilo celostátní radiový přenos a spojení s dalšími studii, včetně Prahy. Díky napojení krátkovlnných vysílačů bylo plzeňské vysílání dostupné i v zahraničí. Budova plzeňského rozhlasu se stala i místem, kam občané přinášeli resoluce, dopisy a petiční archy, kterými projevovali nesouhlas se situací v zemi.

Prohlédnout detail
Polešovice. Pamětní kámen u Lípy svobody

Polešovice Pamětní kámen u Lípy svobody

Kámen s bronzovou plastikou odkazující na národní a skautské symboly byl odhalen 28. října 2005. Autorem plastiky, která označuje Lípu svobody zasazenou 28. října 1968 polešovickým skautským střediskem Jantar, je ak. sochař Daniel Trubač. Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Janu Palachovi

Praha 1 Pamětní deska Janu Palachovi

Bronzovou vertikálně umístěnou obdélnou desku tvoří v horní části nízký reliéf českého lva a dole umístěná replika posmrtné masky s nápisem. Autorem desky, jež byla odhalena v lednu 1990 na budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, je akademický sochař Olbram Zoubek. Jan Palach (1948–1969), student pražské filozofické fakulty, se 16. ledna 1969 upálil na protest proti postupující normalizaci [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. Jeho tělo bylo převezeno do Ústavu soudního lékařství na Albertově, kde sochař Olbram Zoubek tajně sňal Palachovu posmrtnou masku. Zhotovil z formy několik odlitků, jeden zanesl studentům, kteří drželi hladovku a tryznu na Václavském náměstí, další věnoval příbuzným ve Všetatech. Originál posmrtné masky je uložen v antropologickém oddělení Národního muzea, kde je součástí sbírky posmrtných masek významných osobností.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Josefu Smrkovskému

Praha 1 Pamětní deska Josefu Smrkovskému

Bronzová deska s nápisem byla odhalena 24. dubna 1990, za přítomnosti tehdejšího předsedy Federálního shromáždění Alexandera Dubčeka. Josef Smrkovský (1911–1974) byl významným komunistickým politikem, činitelem odboje za druhé světové války, spoluorganizátorem komunistického převratu v únoru 1948, vězněm po vykonstruovaném procesu v 50. letech. Hvězdnou hodinou jeho dlouhé politické kariéry byl rok 1968, kdy se stal předsedou Národního shromáždění a členem předsednictva ÚV KSČ. Především v období mezi srpnem 1968 a dubnem 1969 patřil k nejrozhodnějším zastáncům kursu ubránit aspoň část výdobytků pražského jara. Po nástupu nového normalizačního vedení byl nejen zbaven všech funkcí, ale stal se předmětem nevybíravých útoků a pomluv.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Marii Charouskové

Praha 1 Pamětní deska Marii Charouskové

Mramorová deska se zlatým písmem upomíná na oběť okupace vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a je umístěna na nízkém mramorovém hranolu. Místo bylo obnoveno 16. prosince 1989. Marie Charousková (*1942), studentka ČVUT a matka dvouletého syna, se ráno 26. srpna 1968 vypravila na fakultu konzultovat svou diplomovou práci (titul Ing. jí byl udělen posmrtně v listopadu 1968). Asi v 8 hodin byla na stanici tramvaje na Klárově zasažena dvěma střelami, které bez jakéhokoli zjevného důvodu vypálil sovětský voják. Svým zraněním po po převozu do nemocnice podlehla.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska pokusu obnovení Československé sociální demokracie v roce 1968

Praha 1 Pamětní deska pokusu obnovení Československé sociální demokracie v roce 1968

Měděná deska byla odhalena 21. srpna 2009 tehdejším vedením ČSSD v čele s předsedou Jiřím Paroubkem na nádvoří Lidového domu v Hybernské ulici. Během pražského jara 1968 byl na konferenci bývalých sociálně demokratických funkcionářů ustaven pětičlenný ústřední přípravný výbor, který byl pověřen kontaktovat Národní frontu a informovat ji o obnovení strany, neboť její likvidaci sloučením s KSČ v červnu 1948 považovali podle organizačního řádu strany za neplatnou. Jednání s představiteli KSČ bylo neúspěšné a srpnová invaze vojsk Varšavského paktu obnovovací činnost ukončila.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní desky Janu Palachovi, Janu Zajíci a obětem komunismu

Praha 1 Pamětní desky Janu Palachovi, Janu Zajíci a obětem komunismu

Pamětní místo situované ve středním pásu bulváru tvoří dřevěný křížek s dvěma deskami olemovanými kamennými oblázky. Černá mramorová deska s rytými portréty Jana Palacha a Jana Zajíce byla odhalena díky soukromé iniciativě občanů žijících v blízkosti Václavského náměstí, desku z červeného mramoru připomínající oběti komunismu věnovalo Sdružení bývalých politických vězňů, jež vzniklo roku 1994 secesí od Konfederace politických vězňů. Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] a Jan Zajíc [viz Vítkov. Hrob Jana Zajíce] se v roce 1969 sebeupálili na Václavském náměstí [viz Praha 1. Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci]. Jejich oběť měla vyburcovat český národ z letargie, do níž postupně upadal po vzepětí vyvolaném okupací vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, zejména poté, co česká politická reprezentace začala opouštět reformní kurs pražského jara a hledat cestu zpět do područí politiky Sovětského svazu.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pomník Janu Palachovi

Praha 1 Pomník Janu Palachovi

Pomník „Dům matky a Dům syna“ je dílem Johna Hejduka, amerického architekta s českými kořeny dedikovaný Janu Palachovi [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] a jeho matce Libuši Palachové (1913–1980). Odhalení pomníku 16. ledna 2016 na Alšově nábřeží proběhlo za účasti velvyslance Spojených států v ČR Andrew Shapira, kardinála Dominika Duky, pražské primátorky a dalších hostů. Modernistický pomník tvoří dvě kovové věže se symbolickými plameny, jejž autor věnoval Československu již v roce 1991 (a do roku 2000 byl v podobě dřevěných replik umístěn na Pražském hradě). Současný pomník byl zhotoven podle původního prototypu a doplněn pamětní deskou s básní Davida Shapira The Funeral of Jan Palach, jež vznikla bezprostředně po událostech v Praze v lednu 1969 a byla Johnu Hejdukovi (1929–2000) inspirací. Tmavší věž ze speciálně upraveného železného plechu představuje matku, syna-světlonoše pak věž z broušeného nerezového plechu. Instalaci realizovala Galerie hlavního města Prahy.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci

Praha 1 Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci

Z dlažby chodníku vystupují dvě nízké kruhové mohyly propojené bronzovým křížem – pomník má současně symbolizovat lidskou postavu jako pochodeň. Poloha kříže naznačuje směr, kterým zapálený Jan Palach běžel. Pomník, jehož autory jsou výtvarnice Barbora Veselá a architekti Čestmír Houska a Jiří Veselý byl odhalen 16. ledna 2000 starostou Prahy 1 Janem Bürgermeistrem, zástupci Společnosti Jana Palacha ve Všetatech a společnosti Thimm se sídlem ve Všetatech, která uhradila část nákladů na jeho výrobu. Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] odjel 16. ledna ze Všetat do Prahy. Na koleji napsal dopisy určené dvěma představitelům studentů a Svazu spisovatelů. Potom odjel tramvají k Národnímu muzeu, na hlavní poště hodil dopisy do schránky (čtvrtý si ponechal v aktovce), v Opletalově ulici u čerpací stanice koupil několik litrů benzínu. Na rampě Národního muzea se polil a zapálil. Hořící běžel směrem k nárožnímu domu Václavského náměstí a Washingtonovy ulice, kde upadl a několik lidí se jej pokusilo uhasit kabátem. Záchranka ho odvezla s těžkými popáleninami na kliniku plastické chirurgie v Legerově ulici, kde zemřel 19. ledna 1969 [viz Praha 2. Pamětní deska Janu Palachovi a Josefu Toufarovi]. Dopis nalezený v aktovce byl 17. ledna zveřejněn: „Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury, 2. zákaz rozšiřování ,Zpráv’. Jestliže nebudou naše požadavky splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou (tj. s časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1“.

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Antonínu Abrahamovi

Praha 10 Pamětní deska Antonínu Abrahamovi

Mosaznou pamětní desku odhalili 21. srpna 2018 historik Lukáš Cvrček a autor pamětní desky sochař Jakub Grec, iniciátoři projektu Pomníky obětem bezpráví, resp. Černé šeříky [viz Praha 10. Pamětní deska Zdeňku Příhodovi]. Antonín Abraham (27. července 1877 Příbram – 1968 Praha), učitel a legionář žil v šedesátých letech jako vdovec v pražských Strašnicích. 23. srpna 1968 byl nedaleko svého bydliště na křižovatce sražen sovětským vojenským vozidlem. Jednadevadesátiletý penzista podlehl vážným zraněním 24. srpna 1968 v nemocnici. Urna s jeho popelem byla později uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Příbrami.

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Emilu Horčíkovi

Praha 10 Pamětní deska Emilu Horčíkovi

Mosaznou pamětní desku odhalili 28. srpna 2018 historik Lukáš Cvrček a autor pamětní desky sochař Jakub Grec, iniciátoři projektu Pomníky obětem bezpráví, resp. Černé šeříky [viz Praha 10. Pamětní deska Zdeňku Příhodovi]. Emil Horčík (13. října 1949 Praha – 1968 Praha), osmnáctiletý řezník, byl 26. srpna 1968 sražen na pražském Kubánském náměstí sovětským vojenským nákladním automobilem. Po převozu do Vinohradské nemocnice však 28. srpna 1968 v důsledku utrpěných vážných zranění zemřel. Byl pohřben 3. září na pražském Vršovickém hřbitově.

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Pavlu Davídkovi

Praha 10 Pamětní deska Pavlu Davídkovi

Mosaznou pamětní desku odhalili 10. září 2018 historik Lukáš Cvrček a autor pamětní desky sochař Jakub Grec, iniciátoři projektu Pomníky obětem bezpráví, resp. Černé šeříky [viz Praha 10. Pamětní deska Zdeňku Příhodovi]. Pavel Davídek (19. prosince 1939 Praha – 1968 Uhříněves), zemědělský inženýr a amatérský fotograf, pracoval jako agronom v JZD Kunice. 10. září 1968 ve 20.30 byl zabit ve svém voze značky Trabant na silnici z Prahy do Říčan v zatáčce za obcí Uhříněves sovětským tankem s taktickým číslem 106/016, který náhle vybočil z kolony protijedoucích obrněných vozidel. Ing. Davídek na místě podlehl svým zraněním.

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Zdeňku Příhodovi

Praha 10 Pamětní deska Zdeňku Příhodovi

Mosaznou pamětní desku odhalili 21. srpna 2018 historik Lukáš Cvrček a autor pamětní desky sochař Jakub Grec, iniciátoři projektu Pomníky obětem bezpráví. Oba jmenovaní se již v roce 2015 zasloužili o zřízení připomínky jedné z pražských obětí srpna 1969 [viz Praha 2. Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi] a u příležitosti 50. výročí okupace postupně odhalili několik pamětních desek s motivem černého šeříku, jež mají připomínat oběti srpna 1968. Černé šeříky je i název iniciativy komemorující usmrcené při invazi a v následujících týdnech. Zdeněk Příhoda (27. listopadu 1941 Praha – 1968 Praha), restaurátor a sochař, který se živil jako stavební dělník u národního podniku Armabeton, se vracel na své motorce 21. srpna 1968 z práce domů. V devět hodin dopoledne byl na Černokostelecké ulici sražen sovětským kolovým obrněným transportérem, který nečekaně vyjel z kolony vozidel mířících do centra Prahy. Zdeněk Příhoda na následky zranění podlehl po převozu do Vinohradské nemocnice. Jméno řidiče nebylo nikdy vypátráno.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi

Praha 2 Pamětní deska Bohumilu Siřínkovi

Pamětní desku jedné ze tří pražských obětí potlačování masových protiokupačních protestů v srpnu 1969 odhalil 21. srpna 2015 na fasádě hotelu Beránek iniciátor projektu Pomníky obětem bezpráví historik Lukáš Cvrček a autor pamětní desky sochař Jakub Grec. Součástí desky je betonový plastický reliéf dlažby, který chybějící kostkou symbolizuje zmařený lidský život. Bohumil Siřínek (23. dubna 1955 – 24. srpna 1969), čtrnáctiletý žák základní školy v Mladoticích u Písku byl na pražském Tylově náměstí 21. srpna 1969 kolem deváté hodiny večer bezdůvodně postřelen do břicha neznámým pachatelem z řad Lidových milicí. V té době přes deset tisíc demonstrantů zastavilo v prostoru náměstí Míru a dolní části Vinohrad kolem Rumunské ulice a Tylova náměstí postup policie, která se snažila prorazit improvizované barikády pomocí obrněných transportérů. Ve chvíli, kdy byl Bohumil Siřínek postřelen ze samopalu, poklidně sledoval dění na Tylově náměstí. K nalezení a potrestání pachatelů nedošlo ani při obnoveném vyšetřování v 90. letech.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska Františku Kriegelovi

Praha 2 Pamětní deska Františku Kriegelovi

Deska s rytým nápisem a portrétem F. Kriegela byla odhalena v září 2008. O umístění pamětní desky na budovu bývalého sídla Národní fronty, jejíž předsedou byl Kriegel v roce 1968, rozhodli členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v létě 2008. Na pamětní desku v hodnotě zhruba 10 tisíc korun se složila většina členů rady a nebyla pořízena z rozpočtu rady. František Kriegel (1908–1979), lékař a komunistický politik, jeden z hlavních představitelů reformního proudu v KSČ konce 60. let. Od dubna do srpna 1968 předseda Ústředního výboru Národní fronty. Do historie moderních dějin se zapsal zejména svým statečným postojem v období po okupaci. Dne 21. srpna byl zadržen sovětskými okupačními orgány v budově ÚV KSČ v Praze a deportován do Sovětského svazu. V následujících dnech mu byla znemožněna účast na moskevských jednáních československých a sovětských představitelů. Jako jediný československý představitel odmítl podepsat text závěrečného komuniké, který mu byl (i přes jeho neúčast na jednání) předložen k podpisu. V Národním shromáždění hlasoval 18. října 1968 proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa. V důsledku svých postojů byl vyloučen z ÚV KSČ a následně i z KSČ a zbaven poslaneckého mandátu (1969). Za normalizace byl perzekvován. Mezi prvními podepsal Chartu 77. Zemřel po těžké nemoci v prosinci 1979.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska obětem invaze v srpnu 1968

Praha 2 Pamětní deska obětem invaze v srpnu 1968

Bronzová deska s nápisem umístěná u vchodu do budovy rozhlasu byla odhalena 20. srpna 1993 z iniciativy ředitele Českého rozhlasu. Slavnostního odhalení se zúčastnila tehdejší politická reprezentace a novinářská obec. Podle aktuálně dostupné dokumentace byl jeden z uvedených na pamětní desce (Jindřich Krahulec) ve skutečnosti zastřelen na jiném místě v Praze. Naopak na desce chybějí dvě další jména lidí, kteří byli 21. srpna 1968 u rozhlasu zabiti (Pavel Albrecht, Miroslav Málek). Pamětní deska byla na rozhlase instalována brzy po pádu komunistického režimu. Je vnímána jako pietní místo, které připomíná oběti srpnové intervence obecně. V den výročí intervence se zde konají pravidelně vzpomínkové obřady, právě sem kladou věnce ústavní činitelé státu a zástupci různých společenských organizací.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968

Praha 2 Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968

Bronzová deska s nápisem umístěná u vchodu do budovy rozhlasu byla odhalena 20. srpna 1993 z iniciativy ředitele Českého rozhlasu. Slavnostního odhalení se zúčastnila tehdejší politická reprezentace a novinářská obec. Ovládnout nebo alespoň umlčet československá masová média, především rozhlas a televizi v okamžiku, kdy začne obsazování země vojsky Varšavské smlouvy, patřilo k nejdůležitějším bodům scénáře srpnové intervence. Ani jedno se ovšem nepodařilo. Stejně jako jiné části intervenčního plánu politických opatření zcela selhal i pokus znemožnit vysílání jakýchkoli protiokupačních stanovisek a informací. Když asi v 1.30 21. srpna začal Československý rozhlas vysílat prohlášení předsednictva ÚV KSČ, které (sedmi hlasy proti čtyřem) intervenci jednoznačně odmítlo, bylo sice na rozkaz ředitele Ústřední správy spojů a komunikací Karla Hofmanna (který patřil ke spiklencům a na přípravě intervence se podílel) vysílání přerušeno. Opomenutím nebylo ale přerušeno vysílání rozhlasu po drátě a klíčová informace o stanovisku vedení KSČ se tedy dostala do éteru. Snaha vydávat invazi za operaci, která je podnikána na žádost ústavních a stranických orgánů Československa, byla tedy hned od počátku demaskována jako naprostá lež. Od 4.30 potom technici znovu spustili vysílání a rozhlas vysílal na všech normálních frekvencích. V dramatických ranních hodinách potom rozhlas informoval domácí i světovou veřejnost o odmítnutí intervence všemi relevantními ústavními orgány i celou československou veřejností. Vlastně v přímém přenosu referovali redaktoři i o postupu okupačních vojsk k budově rozhlasu a o srážkách před budovou. Kulisu vysílání tvořil hluk střelby z okolí budovy. Kolem deváté hodiny se sovětští vojáci dostali do budovy rozhlasu. Slova redaktorů na rozloučenou a státní hymna vysílaná na pozadí střelby a výbuchů byly jedním z emocionálně nejvypjatějších momentů prvního dne intervence. Ve skutečnosti ale vysílání pokračovalo i po obsazení budovy. Sovětští vojáci se po nějakou dobu nedokázali orientovat v labyrintu rozsáhlé budovy a nebyli schopni identifikovat klíčová pracoviště a (stejně jako němečtí vojáci během pražského povstání v květnu 1945) vysílání zastavit. A především se postupně dařilo zprovoznit improvizovaná náhradní stanoviště [viz Plzeň. Pamětní deska vysílání rozhlasu při invazi v srpnu 1968]. K vysílání z pražského studia se od rána připojovala další studia z mnoha míst v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Přes snahu okupantů a kolaborantů svobodné protiintervenční rozhlasové vysílání z řady improvizovaných studií (často za pomoci techniky, kterou poskytla armáda) pokračovalo po celý týden. Až do návratu československé delegace a Dubčekem v čele ze SSSR, kdy jejich působení začalo být regulováno a „normalizováno“ [viz Ještěd. Pamětní deska na svobodné vysílání v době okupace]. Vedoucí českoslovenští politici se podpisem Moskevského protokolu zavázali pacifikovat protiintervenční odpor veřejnosti včetně (nebo spíš v prvé řadě) médií. Ve dnech 21. až 27. srpna 1968 byla svobodná média a především rozhlas nejen klíčovým komponentem odporu proti intervenci, ale v situaci okupované země, kdy působení legálních politických institucí bylo velmi omezené, i organizátorem veřejného života a svérázným, ale účinným politickým aktérem. Nešlo při tom jen o odpor proti intervenci, ale i o zajišťování všestranné informovanosti a také snahu zabránit opakovaným varováním a působením především na mladé lidi rozsáhlému krveprolití. Rozhodný, odpovědný a střízlivý způsob, jakým se rozhlas obracel na veřejnost, také vnášel do chaotické situace určitý řád a dokonce i jistou naději. Je velmi pravděpodobné, že bez tohoto faktoru by zoufalý, živelný a izolovaný odpor skupin obyvatelstva mohl nabýt podob, jež by si vyžádaly mnohem více obětí. I z tohoto pohledu neoficiální heslo srpnového vysílání, apel „Jsme s vámi, buďte s námi“, jímž se rozhlasoví redaktoři obraceli k veřejnosti, velmi přesně vystihuje roli a význam působení Československého rozhlasu v pohnutém prvním týdnu okupace.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní desky Janu Palachovi a Josefu Toufarovi

Praha 2 Pamětní desky Janu Palachovi a Josefu Toufarovi

Moderní streetartové připomínky umístil na fasádu bývalého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici v Praze designér Otakar Dušek k 45. výročí Palachovy smrti 19. ledna 2014. V roce 1950 zde po převozu z valdické věznice zemřel farář Josef Toufar [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara], v roce 1969 student Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha].

Prohlédnout detail
Praha 3. Hrob Jana Palacha

Praha 3 Hrob Jana Palacha

Bronzový náhrobek s reliéfem lidského těla vytvořil Olbram Zoubek. Sochař, který sejmul Palachovu posmrtnou masku, byl autorem i původního náhrobku odstraněného úřady v červenci 1970. Jan Palach (*1948) se narodil ve Všetatech [viz Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi III], vystudoval gymnázium v Mělníku [viz Mělník. Pomník „Pocta Janu Palachovi“] a po maturitě se hlásil na filozofickou fakultu v Praze, kam nebyl přijat; stal se studentem Vysoké školy ekonomické. V roce 1968 se mu podařilo přestoupit na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studoval historii a politickou ekonomii [viz Praha 1. Pamětní deska Janu Palachovi; Praha 1. Pomník Janu Palachovi]. V letech 1967 a 1968 se zúčastnil letní studentské brigády v Sovětském svazu. Reformní předsrpnový vývoj prožíval velmi intenzivně, účastnil se řady diskuzních večerů a schůzí.

Prohlédnout detail
Praha 3. Pamětní obelisk Ryszardu Siwcovi

Praha 3 Pamětní obelisk Ryszardu Siwcovi

Odhalení obelisku k uctění památky polského občana Ryszarda Siwce, který se 8. září 1968 upálil na protest proti účasti polských jednotek při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, se uskutečnilo 20. srpna 2010 za přítomnosti zástupců České republiky a Polska. Obelisk je darem polské Rady ochrany paměti bojů a utrpení a jeho autorem je polský výtvarník Marek Moderau. Je umístěn před budovou Ústavu pro studium totalitních režimů v ulici, která nese Siwcovo jméno. Ryszard Siwiec (7.3.1909 v Dębica – 12.9.1968, Varšava) po absolvování gymnázia ve Lvově vystudoval ekonomiku na Filosofické fakultě Univerzity Jana Kazimíra. Pracoval jako úředník na finančním úřadu v Přemyšli, dělník a později účetní. Během 2. světové války se zapojil do protinacistického odboje a i ke komunistickému režimu měl odmítavý postoj. V roce 1968 svými letáky podporoval studentské protesty a připravoval se na svůj čin sebeupálení, pro který se definitivně rozhodl po srpnové okupaci Československa. Dne 8. září 1968 se zapálil při celostátních dožínkách na varšavském Stadionu Desetiletí za přítomnosti nejvyššího stranického a státního vedení PLR, diplomatů a přibližně sta tisíc diváků. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde za čtyři dny zemřel. Byl pochován na hřbitově v Přemyšli. Před širší veřejností se polské tajné policii podařilo jeho čin utajit, neboť ho zaznamenala jen část návštěvníků stadionu. Zprávu o sebeupálení Ryszarda Siwce odvysílala polská redakce Rádia Svobodná Evropa až v březnu 1969 poté, kdy se upálil Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] a kdy mnichovská redakce opět z Polska obdržela nový popis celé události. Přepis Siwcova na magnetofon namluveného poselství byl poprvé publikován v roce 1981, jeho čin se stal známým v roce 1991 po uveřejnění dokumentárního filmu Macieje J. Drygase Slyšte můj křik, v němž se objevil i sedmisekundový filmový záběr hořícího Ryszarda Siwce. V roce 2003 se v archivu polského Ústavu národní paměti podařilo najít nové filmové záběry, které na Stadionu Desetiletí natočili příslušníci polské tajné policie. Ve Varšavě, Přemyšli a Dębicy byly po roce 1989 odhaleny na jeho památku pamětní desky. V roce 2001 udělil prezident Václav Havel Siwcovi posmrtně Řád bílého lva.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska obětem invaze v roce 1968

Praha 4 Pamětní deska obětem invaze v roce 1968

Šedá mramorová deska se zlatým nápisem a s menší černou mramorovou deskou s rytými portréty obou obětí invaze roku 1968 byla odhalena zástupci městské části Praha 4 v roce 1991 na místě původní desky z roku 1968, odstraněné na počátku normalizace. Grafické a typografické zpracování pamětní desky je dílem akademického malíře Svatoslava Krotkého. Večer 24. srpna se oba nezletilí chlapci vraceli z centra Prahy domů do okrajové čtvrti Braník. Zastavili dodávku, jejíž řidič jim nabídl odvoz. V Podolí zahájila ale sovětská hlídka na automobil palbu. Údajně proto, že na výzvu nezastavil – automobil byl ovšem zasažen zepředu, podle hlášení Veřejné bezpečnosti celkem čtyřmi průstřely. Zasaženi byli všichni cestující. Oba chlapci byli na místě mrtví. Řidič Karel Šárka byl postřelen na rukou, sanitku si přitom musel zavolat sám z nedaleké restaurace. Sovětští vojáci umožnili sanitce příjezd na místo incidentu až po hodině. Řidič přežil s těžkými zraněními.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska u skautské Lípy republiky

Praha 4 Pamětní deska u skautské Lípy republiky

U příležitosti zasazení Lípy republiky ke stému výročí založení Československa byla 28. října 2018 u Lípy republiky z roku 1968 u kostela sv. Anežky České instalována na tuto událost upomínající pamětní deska, vsazená do šestitunového kamene z jihočeské Blatné. Akce proběhla z iniciativy Ing. Jana Fischera za podpory členů organizace Junák – český skaut, Městské části Praha 4, farnosti při kostele sv. Anežky České a spořilovských obyvatel. Iniciátory zasazení lípy k padesátému výročí republiky, které se uskutečnilo 19. listopadu 1968, byli skautští vedoucí bratři Vernerové. Původní připravená, ale neinstalovaná deska byla po dlouhou dobu pokládána za ztracenou. Zdeněk Verner-Boy (1930–2003) spolu se svým bratrem Daliborem-Bobem (1927–2004) založili v říjnu 1967 při spořilovské základní škole Jižní 41. turistický oddíl, který byl po znovuobnovení organizace Junák v březnu 1968 jako 41. skautský oddíl součástí střediska Inka. Po sloučení Junáka s pionýrskou organizací v roce 1970 působil oddíl pod hlavičkou Československého svazu ochrany přírody (TIS).

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní desky u pomníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva

Praha 6 Pamětní desky u pomníku maršála Ivana Stěpanoviče Koněva

U zrestaurovaného pomníku maršála Koněva odhalili 21. srpna 2018 představitelé Prahy 6 – starosta Ondřej Kolář a místostarosta Jan Lacina – nové pamětní desky v češtině, ruštině a angličtině, které připomínají maršálův podíl nejen při osvobozování Československa v roce 1945, ale i při potlačení maďarského povstání v roce 1956, výstavbě Berlínské zdi v roce 1961 a při okupaci Československa v roce 1968. Pomník sovětského maršála Koněva v nadživotní velikosti byl v Praze-Bubenči odhalen 9. května 1980, umělecky se na něm podíleli akademičtí sochaři Zdeněk Krybus a Vratislav Růžička. Po roce 1989 se stal opakovaně terčem odmítavých reakcí poukazujících na manipulaci s historickou pamětí (na původní desce bylo uvedeno, že Koněvovy jednotky zachránily Prahu 9. května 1945 před zničením). Proti textu na nových deskách se ohradili velvyslanci Ruské federace a některých států bývalého Sovětského svazu.

Prohlédnout detail
Praha 9. Pamětní deska u skautské Lípy svobody

Praha 9 Pamětní deska u skautské Lípy svobody

U příležitosti 80 let skautingu a 25. výročí obnovení jeho činnosti ve Kbelích byla 7. května 2016 na zahradě u zdravotního střediska instalována pamětní deska s textem a s dobovou fotografií, upomínající na sázení Lípy svobody v říjnu 1968 skauty z oddílu Albatros ze střediska Maják a na obnovení skautské činnosti během pražského jara v roce 1968. Desku odhalil hudebník Jiří Suchý, člen místního skautského katolického oddílu v letech 1943–1948. Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy

Prostějov Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy

Pamětní deska z leštěné žuly se zlatým písmem byla odhalena 25. srpna 1990 z iniciativy tehdejšího starosty města Miroslava Zikmunda. Při rekonstrukci náměstí v roce 2015 byla přemístěna od sochy TGM na kraj pravého zeleného pásu při pohledu od radnice. Prostějovem projížděla 25. srpna 1968 večer obrněná jednotka sovětské armády. Stejně jako v celé zemi i v Prostějově občané odstranili všechny orientační pomůcky (názvy ulic, silniční ukazatele apod.), aby tak ztížili okupačním vojákům orientaci. Když sovětská jednotka ztratila směr a poněkolikáté se ocitla na stejném místě, dal její velitel bez jakéhokoli varování povel k palbě. Tři občané byli na trase průjezdu kolony městem zastřeleni a dalších devět těžce zraněno. Pohřeb zastřelených se konal 29. srpna 1968 v deset hodin dopoledne a stal se manifestací odporu proti přítomnosti okupačních vojsk.

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska obětem okupace v roce 1968

Prostějov Pamětní deska obětem okupace v roce 1968

O zhotovení pamětního místa rozhodla rada Městského národního výboru v Prostějově již 18. července 1990 a 5. března 1992 o jejím umístění v budově radnice. Jména obětí sovětského vpádu z roku 1968 jsou vysázena z mosazných písmen přímo na podklad z umělého pískovce, z něhož jsou vytvořeny i stěny schodiště. Pamětní místo bylo instalováno mezi lety 1992 až 1994. Na podestě se nachází i reliéf věnovaný padlým z obou světových válek, jehož autorem je akademický sochař Jan Tříska. Místní oběti invaze připomíná i druhá prostějovská deska [viz Prostějov. Pamětní deska obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy].

Prohlédnout detail
Skoronice. Pamětní deska – Lípa republiky

Skoronice Pamětní deska – Lípa republiky

Pamětní deska, jejímž autorem je sochař Jaroslav Nedůchal st. z nedalekých Milotic, byla osazena v říjnu 1969. Až do roku 2018 označovala Lípu republiky zasazenou 28. října 1968 (na jaře byl uschlý strom poražen). Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Smrk. Mohyla Jana Palacha

Smrk Mohyla Jana Palacha

Spontánně založené pamětní místo tvoří vršená kamenná mohyla, která byla založena nedaleko vrcholu v roce 1970. V současné době ji identifikuje dřevěný kříž, portrét a nápis na dřevěných deskách. Pamětní místo je věnováno památce studenta Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. Viz též Vysoký vrch. Mohyla Jana Palacha. Nedaleko se nachází později založená mohyla dedikovaná Johnu Lennonovi [viz Smrk. Mohyla Johna Lennona].

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska Janu Zajíci

Šumperk Pamětní deska Janu Zajíci

Pamětní místo tvoří bronzová vertikálně umístěná obdélná deska. V horní části nízký reliéf českého lva, dole portrétní reliéf Jana Zajíce s nápisem. Autorem pamětní desky, jež byla odhalena 25. února 1991, je akademický sochař Olbram Zoubek. Jan Zajíc [viz Vítkov. Hrob Jana Zajíce] se jako pochodeň č. 2 upálil měsíc po pohřbu Jana Palacha na Václavském náměstí [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha].

Prohlédnout detail
Valašské Meziříčí. Pamětní nápis na pomníku TGM

Valašské Meziříčí Pamětní nápis na pomníku TGM

Pomník tvoří dva žulové sokly nesoucí bustu T. G. Masaryka a českého lva. Nápis na zadní straně připomíná odhalení pomníku v roce 1968. V původní podobě byl pomník s bustou z bílého mramoru, jejímž autorem byl Emil Hlavica, odhalen v roce 1925. Z nařízení německé okupační správy byla v červenci 1940 busta TGM odstraněna a její další osud není znám. Po skončení války vytvořil pro pomník novou bronzovou sochu sochař Miloš Bublík, její odhalení proběhlo 7. března 1946. Po nástupu komunistického režimu, již v roce 1950, byla socha opět odstraněna. Pomník byl znovuodhalen během pražského jara, k dalšímu následnému odstranění došlo v roce 1974. Z iniciativy aktérů odhalení pomníku v roce 1969 Peregrina Pešla a Jiřího Demla začala na počátku roku 1990 příprava čtvrtého odhalení, ke kterému došlo 11. března 1990.

Prohlédnout detail
Vítkov. Hrob Jana Zajíce

Vítkov Hrob Jana Zajíce

Náhrobek, který tvoří kamenná horizontální hrobka stojící na čtyřech bronzových koulích a bronzová deska s reliéfem lidského těla, vytvořil, stejně jako náhrobek Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze, sochař Olbram Zoubek. Byl instalován 25. února 1990 během vzpomínkové akce iniciované místním Občanským fórem; stávající podobu úřady před rokem 1989 nepovolily. Jan Zajíc (1950–1969) studoval střední průmyslovou školu železniční v Šumperku [viz Šumperk. Pamětní deska Janu Zajíci], projevoval literární nadání (psal básně) a zájem o humanitní vědy. Po upálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky a tryzny studentů u sochy sv. Václava v Praze. Jako pochodeň č. 2 se měsíc po Palachově pohřbu 25. února upálil v průjezdu domu č. 39 na Václavském náměstí [viz Praha 1. Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci; Vítkov. Pamětní deska a busta Jana Zajíce]. Za účasti tisíců lidí byl pohřben 2. března v rodném Vítkově, hřbitov až do roku 1989 hlídala Státní bezpečnost. Přesto byl Zajícův hrob navštěvován jako projev tiché demonstrace v den jeho upálení a ve výročí okupace.

Prohlédnout detail
Vítkov. Pamětní deska a busta Jana Zajíce

Vítkov Pamětní deska a busta Jana Zajíce

Busta Jana Zajíce a kovová deska s vytesaným nápisem byla odhalena 24. února 1991 na budově základní školy ve Vítkově, kterou Jan Zajíc navštěvoval. Autorem je architekt Gotthard Janda. Nápis odkazuje na Zajícův text výzvy československým občanům: OBČANÉ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ! / Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše vědomí jako POCHODEŇ č. 2. / Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavným, anebo snad, že jsem se zbláznil. / K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! / Pamatujte: „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání.“ A toto je pomalé umírání národní svobody. / Nenech si, hrdý a krásný český a slovenský lide, diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! / STÁVKUJTE, BOJUJTE! „KDO NEBOJUJE, NEZVÍTĚZÍ!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj. / Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému ČESKOSLOVENSKU! / Měli jsme dvě šance a obě jsme zmarnili. Vytvářím šanci třetí. NEZAHAZUJTE JI! / Jen tak budu žít dál. / UMŘEL JEN TEN, KDO ŽIL PRO SEBE! / Jan Zajíc.

Prohlédnout detail
Všetaty. Busta Jana Palacha

Všetaty Busta Jana Palacha

Sádrovou bustu na dřevěném pylonu před deskou s nápisem Jan Palach vytvořila sochařka Vlasta Prachatická. Pamětní místo vzniklo z iniciativy Společnosti Jana Palacha ve vestibulu školy, kterou Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] navštěvoval v letech 1954 až 1963. Odhalil ji 16. ledna 1999 u příležitosti 30. výročí Palachova úmrtí prezident Václav Havel.

Prohlédnout detail
Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi

Všetaty Pamětní deska Janu Palachovi

Mramorová deska se zlatým nápisem a pochodní byla odhalena v roce 1990 z iniciativy Společnosti Jana Palacha na budově základní školy, kterou Jan Palach [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] navštěvoval v letech 1954 až 1963. Společnost Jana Palacha vznikla v lednu 1969. Její činnost byla záhy zakázána, finanční dary z celonárodní sbírky na vybudování pomníku Janu Palachovi, jejž měl vytvořit sochař Olbram Zoubek, byly vráceny dárcům či propadly ve prospěch státu. Po listopadu 1989 obnovená společnost se věnuje připomínání jeho odkazu.

Prohlédnout detail
Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi II

Všetaty Pamětní deska Janu Palachovi II

Místo uložení ostatků Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] v letech 1974–1990 připomíná v urnovém háji všetatského hřbitova pamětní deska na kamenném kvádru, která byla odhalena v roce 1992 z iniciativy Společnosti Jana Palacha. Nachází se nad hrobem rodiny Palachových v jedné z horních řad. V roce 1994 byl u vchodu do urnového háje odhalen pomník [viz Všetaty. Pomník „Pocta Janu Palachovi“].

Prohlédnout detail
Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi III

Všetaty Pamětní deska Janu Palachovi III

Pamětní deska na rodném domě Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] s vytesaným nápisem byla odhalena v roce 1993 z iniciativy Společnosti Jana Palacha.

Prohlédnout detail
Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi IV

Všetaty Pamětní deska Janu Palachovi IV

Černá mramorová deska s posmrtnou maskou a zlatým nápisem byla odhalena 22. ledna 1994 z iniciativy Společnosti Jana Palacha. Originál posmrtné masky Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha], kterou sejmul sochař Olbram Zoubek, zde byl dočasně umístěn už v roce 1969 [viz Praha 1. Pamětní deska Janu Palachovi].

Prohlédnout detail
Všetaty. Pamětní expozice Jana Palacha

Všetaty Pamětní expozice Jana Palacha

Expozice s dokumenty o životě Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] byla odhalena v roce 1996 zásluhou Společnosti Jana Palacha a nachází se v 1. patře budovy základní školy Jana Palacha.

Prohlédnout detail
Všetaty. Pomník „Pocta Janu Palachovi“

Všetaty Pomník „Pocta Janu Palachovi“

U vchodu do urnového háje všetatského hřbitova připomíná Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha] torzo pomníku akademického sochaře Františka Jandy, který byl odhalen v roce 1994 a sestával z trojice plastik nazvaných Oběť, Smutek a Plamen (první dvě jmenované byly v letech 2007–2011 ukradeny). Pomník s názvem Pocta Janu Palachovi autor vytvořil podle původního návrhu z roku 1969, jenž byl zamýšlen pro místo, kde se Jan Palach upálil [viz Praha 1. Pomník Janu Palachovi a Janu Zajíci]. Nedaleko se nachází pamětní deska připomínající místo uložení ostatků Jana Palacha v letech 1974–1990 [viz Všetaty. Pamětní deska Janu Palachovi II].

Prohlédnout detail
Vysoké Mýto. Pamětní deska na vojenskou intervenci a pobyt sovětské okupační armády

Vysoké Mýto Pamětní deska na vojenskou intervenci a pobyt sovětské okupační armády

Kamenná deska s nápisem byla odhalena v den prvního svobodného výročí srpnové okupace 21. srpna 1990. Iniciativa vzešla z prostředí radnice, desku odhaloval tehdejší starosta města Josef Bíbus. Deska se nachází na zbytcích parkánové zdi v Jungmannových sadech, kam se pamětní desky umísťují už od doby první republiky a upomínají na historické události z dějin Vysokého Mýta. Vysoké Mýto patřilo mezi tři desítky měst a obcí, kde byly na základě Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa dislokovány sovětské posádky [více viz Milovice. Pamětní deska odchodu Sovětské armády].

Prohlédnout detail
Vysoký vrch. Mohyla Jana Palacha

Vysoký vrch Mohyla Jana Palacha

Mohylu založenou v den úmrtí Jana Palacha tvoří vršené kamení s dřevěným křížem a podobiznou. Pamětní místo je věnováno památce studenta Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. Viz též Smrk. Mohyla Jana Palacha.

Prohlédnout detail
Zákupy. Pamětní deska u Lípy svobody

Zákupy Pamětní deska u Lípy svobody

Pamětní deska u Lípy svobody, zasazené před budovou základní školy 28. října 1968 u příležitosti 50. výročí založení Československé republiky, byla instalována z iniciativy města Zákupy a místního kronikáře Jiřího Šimka, který ji spolu se starostou města Radkem Lípou 28. října 2013 odhalil. Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Žamberk. Pamětní deska u skautské Lípy svobody

Žamberk Pamětní deska u skautské Lípy svobody

K prvnímu označení Lípy svobody po roce 1989 došlo k výročí 50. let založení skautského střediska v Žamberku v roce 1995. Dřevěnou tabulku upomínající zasazení stromu nechal vyrobit tehdejší vedoucí 1. oddílu žamberských skautů Josef Trejtnar st. Novou podobu získalo místo o dvacet let později, na jeho financování se podílelo město Žamberk a místní středisko organizace Junák – český skaut. Pamětní desku v podobě rozevřené knihy a pamětní sloup s vyřezávanými reliéfy skautské lilie a lipové ratolesti, které vytvořil dřevořezbář Martin Petr, odhalili 24. října 2015 starosta města Jiří Dytrt a Vladislav Severin st. Pamětní nápis je dedikován také po roce 1948 perzekvovaným členům místního skautu. Akt sázení pamětních lip k 50. výročí vzniku samostatného státu se po invazi armád Varšavské smlouvy stal také symbolem protestu proti okupaci země [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody].

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru