Pamětní místa připomínají především perzekuci protikomunisticky zaměřených skupin, jejichž členové pocházeli z řad bývalých sokolů, a také odkazují k vykonstruovaným procesům proti funkcionářům a členům Sokola vedeným na regionální úrovni (Český Brod, Mladá Boleslav, Liberec, Přerov). Takovým zinscenovaným procesem byl soud se skupinou Jaroslava Pešaty, jednoho z hlavních organizátorů posledního všesokolského sletu z června 1948, jenž zemřel ve vyšetřovací vazbě (Duchcov). S perzekucí Sokola jsou spojeny též symbolické připomínky (Praha 1, Praha 10). Doplňují je nečetná pamětní místa odkazující přímo k protirežimní činnosti a následné perzekuci členů Orla (Svatý Hostýn, Štramberk); další pronásledované, odsouzené a vězněné příslušníky z řad této organizace připomínají pamětní místa spojená s pronásledováním katolické církve.

Sokol a zásady sokolství předurčily tento spolek (1862) k plnění a podpoře národně osvobozeneckých a demokratických cílů. Jeho členové se stávali nepohodlnými a potenciálně nebezpečnými pro všechny nedemokratické politické systémy. Poprvé byl spolek zakázán za první světové války v roce 1915, podruhé za nacistické okupace roku 1941, potřetí po převzetí moci komunisty v roce 1948. Snahy o jeho obnovu v roce 1968 zmařila normalizace, úspěšná byla teprve polistopadová obnova Sokola v lednu 1990. Bezprostředním impulzem pro zrušení Sokola v jeho tradiční podobě a pro perzekuci jeho představitelů byl zejména XI. všesokolský slet (19.–27. června 1948) a vystoupení sokolské obce 8. září téhož roku při pohřbu prezidenta Beneše. Obě akce představovaly jedny z posledních masových veřejných demonstrací svobodné vůle nekomunisticky smýšlející veřejnosti. Mnozí z více než 11 tisíc členů Sokola vyloučených akčními výbory neušli následné perzekuci a věznění. Část sokolských funkcionářů zůstala v emigraci, kde mohli nadále organizovat činnost zahraničního Sokola. Zákonem o organizaci tělesné výchovy a sportu (1952) byla zřízena nová organizační struktura komunistické tělovýchovy. Jedna ze šesti nových organizací sice nesla název Sokol, s původním zaměřením Sokola již ale neměla nic společného. Definitivní přisvojení sokolských tradic komunistickým režimem přišlo v roce 1955 s uspořádáním I. celostátní spartakiády.

Československý Orel (1909) sdružující katolicky orientovanou mládež představoval po Sokolu (s více než milionovou poválečnou členskou základnou) druhou nejvýznamnější tělovýchovnou organizaci v Československu. Po únoru 1948 byl rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty začleněn do takzvané sjednocené československé tělovýchovy, úředně byl zrušen výnosem ministerstva národní bezpečnosti 15. června 1950. Posledním veřejným hromadným vystoupením této organizace byla tradiční orelská pouť na Hostýn v srpnu 1948, která se změnila ve velkou protirežimní demonstraci. V souvislosti s ní byla zatčena a následně odsouzena řada předních funkcionářů Orla. Některé skupiny bývalých orlů se pokoušely o aktivní odboj proti komunistickému režimu, a to především formou výroby a šíření letáků. Pokus o obnovení činnosti v době pražského jara zmařil vývoj po srpnové okupaci vojsk Varšavské smlouvy.

Beňov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Beňov Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Bronzová deska, kterou odlil beňovský občan Ignác Hošák v přerovských slévárnách, byla odhalena 27. listopadu 1994 u příležitosti 100. výročí narození Rudolfa Lukaštíka. Je umístěna vpravo od vstupu do objektu sokolovny v Beňově. Na vzniku pamětního místa se podílely předsednictvo župy Středomoravské Kratochvilovy, místní Sokol a obecní úřad v Beňově. Rudolf Lukaštík (1894–1979), účastník druhého odboje, sokolský funkcionář a politický vězeň [viz Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi].

Prohlédnout detail
Brno. Pamětní deska Albertu Havlíkovi

Brno Pamětní deska Albertu Havlíkovi

U příležitosti stého výročí narození Alberta Havlíka byla z iniciativy jeho rodiny 4. dubna 1992 umístěna na budově školy, kde působil, obdélná deska ze světlého umělého kamene s rytým nápisem. Albert Havlík (1892–1952) působil jako učitel a později ředitel obecné školy v Brně-Černovicích, kde v roce 1919 spoluzakládal sokolskou jednotu a stal se jejím prvním předsedou. Po druhé světové válce vstoupil do Československé strany národně socialistické a stal se členem brněnského zastupitelstva. Po zatčení v roce 1950 se ve vyšetřovací vazbě nervově zhroutil, byl převezen do psychiatrické léčebny, kde v srpnu 1952 zemřel.

Prohlédnout detail
Český Brod. Pamětní deska sokolům

Český Brod Pamětní deska sokolům

Bronzová deska je umístěna na budově sokolovny a byla odhalena u příležitosti 110. výročí položení jejího základního kamene dne 28. října 1994. Jejím iniciátorem byl tehdejší náčelník místního Sokola Josef Kapička. Viz Praha 1. Pomník sokolům.

Prohlédnout detail
Duchcov. Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi

Duchcov Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi

Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi z černého leštěného mramoru byla odhalena na budově sokolovny v roce 2004 z iniciativy Konfederace politických vězňů a sokolské obce. Jaroslav Pešata se narodil do rodiny duchcovského horníka a legionáře. Jeho matka byla dlouhodobou členkou duchcovské městské rady za národně socialistickou stranu. Jaroslav Pešata se stal učitelem a za protektorátu se zúčastnil protinacistického odboje na Sedlčansku, mimo jiné se účastnil partyzánských akcí a odzbrojování německých jednotech na konci května 1945. Jako župní náčelník Jednoty krušnohorské byl jedním z hlavních organizátorů posledního XI. všesokolského sletu v roce 1948. Jaroslav Pešata byl zatčen 2. dubna 1953 v budově duchcovského gymnázia, kde tehdy působil jako učitel tělocviku. Státní bezpečnost zincelovala případ Oktáva – sokolskou protistátní skupinu na Teplicku, o které mluvila jako o „ilegální skupině Jaroslava Pešaty“. Jak později vyšlo najevo, Jaroslav Pešata byl ve vyšetřovací vazbě v Ústí nad Labem a v Litoměřicích mučen, až byl v důsledku naprostého vyčerpání převezen do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci, kde zemřel dva dny před zahájením soudního procesu. Proces vedený Krajským soudem v Ústí nad Labem se konal 8.–9. března 1954 a 15 obžalovaných bylo odsouzeno za činnost „v ilegální skupině Jaroslava Pešaty“. Jeho smrt byla v procesu zamlčena a úmrtí oznámeno manželce až 11. března. V březnu 1990 se konal první pietní akt u jeho hrobu na duchcovském hřbitově. Město Duchcov se ke svému rodákovi přihlásilo například přejmenováním Gottwaldovy ulice na ulici Pešatovu a v roce 1996 přejmenováním školy na Základní školu Jaroslava Pešaty.

Prohlédnout detail
Liberec. Pamětní deska Jaroslavu Vlkovi

Liberec Pamětní deska Jaroslavu Vlkovi

Pamětní desku z žíhaného mramoru se zlaceným nápisem a portrétní fotografií, která byla odhalena 21. října 1995 ve vstupní hale budovy, nechali zhotovit svému třídnímu učiteli bývalí studenti státní průmyslové školy, absolventi roku 1949, zastoupení iniciátorem Zdeňkem Havránkem. Jaroslav Vlk se narodil 20. října 1907 v Písku u Chlumce nad Cidlinou. V roce 1926 maturoval na gymnáziu v Novém Bydžově a následně vystudoval učitelství matematiky a fyziky pro střední školy na Karlově univerzitě v Praze. Působil jako středoškolský učitel v Banské Štiavnici, Hradci Králové a od roku 1945 na strojní průmyslové škole v Liberci. Byl funkcionářem Sokola a Československé strany národně socialistické, kterou zastupoval jako člen Národního výboru v Liberci. Na konci února 1948 musel z politických důvodů školu opustit, v roce 1952 byl zatčen a dne 19. října téhož roku odsouzen Okresním soudem v Liberci k deseti letům nucených prací v jáchymovských uranových dolech, ztrátě majetku a občanských práv. Při výkonu trestu zemřel krátce před svým propuštěním dne 22. října 1959 na následky pracovního zranění. V roce 1991 byl Krajským soudem v Ústí nad Labem plně rehabilitován.

Prohlédnout detail
Mladá Boleslav. Pamětní deska sokolským obětem nacismu a komunismu

Mladá Boleslav Pamětní deska sokolským obětem nacismu a komunismu

Bronzová deska obětem nacistické a komunistické perzekuce z řad mladoboleslavských sokolů byla odhalena 24. června 2015 z iniciativy České obce sokolské a Československé obce legionářské. Stalo se tak u příležitosti 110. výročí otevření sokolovny v Mladé Boleslavi a 25. výročí znovuobnovení Sokola po pádu komunismu. [viz Praha 1. Pomník sokolům]  

Prohlédnout detail
Praha 1. Pomník sokolům

Praha 1 Pomník sokolům

Pomník sokolům, jehož autorem je sochař Josef Nálepa, tvoří dva kamenné podstavce: nízký připomíná jednotlivé odboje a na vyšším z nich je raněný sokol symbolizující boje sokolů za svobodu a násilné zákazy této organizace. Pomník odhalil 24. října 2002 tehdejší starosta ČOS Miloslav Pleskač společně s iniciátorem myšlenky na jeho zbudování Janem Přidalem za přítomnosti členů České obce sokolské. Perzekuce Sokola pro jeho demokratické principy a pro odkaz k ideálům první republiky nastala krátce po převzetí moci komunisty. Sokol byla organizace s širokou členskou základnou, v době tříleté obnovy po nacistickém rozpuštění měl přes milion členů. Tehdejší komunistická moc nemohla připustit existenci tak velké organizace mimo státní dohled. Bezprostředním impulzem pro zrušení Sokola v jeho tradiční podobě a pro perzekuci představitelů byl zejména XI. všesokolský slet (19.–27. června 1948) a vystoupení sokolské obce při pohřbu prezidenta Beneše, který (stejně jako T. G. Masaryk) byl členem Sokola. XI. všesokolský slet se stal jednou z posledních masových demonstrací nekomunisticky smýšlející veřejnosti v roce 1948. Již na konci února 1948 vyzval Ústřední akční výbor Národní fronty všechny tělovýchovné, sportovní a turistické svazy ke vstupu do jednotné tělovýchovné organizace Sokol, plně podřízené (od července 1949) Státnímu úřadu pro tělesnou výchovu a sport. Definitivní konec Sokola, který pod tímto jménem mohl provozovat tělovýchovnou a sportovní činnost, přinesl rok 1952, kdy zákonem O organizaci tělesné výchovy a sportu byla nařízena nová organizační struktura. Definitivní převzetí a zneužití sokolských tradic přišlo v roce 1955 s uspořádáním I. celostátní spartakiády.

Prohlédnout detail
Praha 10. Památník sokolům

Praha 10 Památník sokolům

Mramorový pomník je symbolickou připomínkou obětí z řad Sokola v jeho dlouholeté existenci. Na horizontálním břevnu je umístěn zlacený nápis a pod ním stylizované písmeno S. Pomník se nachází při hlavním vstupu na hřbitov u krematoria Strašnice. V rozmezí let 1948–1952 došlo k úplnému útlumu činnosti Obce sokolské a obnovena mohla být až v nových politických poměrech po roce 1989 [viz Praha 1. Pomník sokolům].

Prohlédnout detail
Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Přerov Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi

Pamětní deska z černé švédské žuly s gravírovaným portrétem Rudolfa Lukaštíka byla odhalena na budově přerovské sokolovny 25. listopadu 2000 z iniciativy Dagmar Lukaštíkové a místní sokolské obce. Finančně na ni přispěla Severomoravská energetika, a.s., vyrobila ji kamenická firma Jaroslava Pavelky podle jeho návrhu. Slavnostního odhalení se zúčastnila rodina, starosta Přerova Jindřich Valouch, sokolové, projev přednesla bývalá náčelnice sokolské župy Ludmila Chytilová. Rudolf Lukaštík se narodil 23. listopadu 1894 v Beňově [viz Beňov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi]. Byl zaměstnán jako technik společnosti Středomoravské elektrárny v Přerově a podílel se na činnosti zdejšího Sokola. Krátce po zvolení starostou Sokolské župy Středomoravské v  roce 1939 uprchl přes Francii do Velké Británie, kde působil v exilové vládě v Londýně jako sekční šéf ministerstva vnitra. Byl iniciátorem a zakladatelem Sokola u 310. bombardovací perutě RAF a u pozemního vojska v Africe, působil rovněž jako jednatel zahraniční sokolské župy. Do vlasti se vrátil v roce 1945 a opět se stal voleným starostou sokolské župy na střední Moravě, v této funkci se podílel na organizaci vystoupení členů župy na IX. všesokolském sletu v Praze v červnu 1948, což vzbudilo značnou nevoli funkcionářů krajské organizace KSČ. V prosinci 1948 byl okresním akčním výborem Národní fronty zbaven funkce i členství v Sokole.

Prohlédnout detail
Štramberk. Pamětní deska členům Orla

Štramberk Pamětní deska členům Orla

V areálu přírodní památky Kotouč (Národní sad) ve Štramberku se nachází obelisk sv. Václava s pamětními deskami, z nichž jedna připomíná oběti členů Orla za druhé světové války a šest obětí komunistického režimu [viz Praha 1. Pomník sokolům]. Pamětní deska byla odhalena spolu s replikou sochy sv. Václava z umělého kamene, jejímž autorem je sochař Jan Kozel z Bystřice pod Hostýnem, 6. srpna 1994 a posvěcena olomouckým pomocným biskupem Msgre. Josefem Hrdličkou. Původní sochu sv. Václava nechala z veřejné sbírky zhotovit akademickým sochařem Františkem Fabiánkem Lašská orelská župa Kadláčkova. K jejímu odhalení došlo 31. července 1932 během několikadenní národní slavnosti. Především v důsledku těžby vápence v nedalekém lomu na Kotouči byla poškozená socha z podstavce v červenci 1988 odstraněna, členové Orla na místo i nadále přicházeli při pietních příležitostech. O obnovení sochy rozhodl orelský župní výbor v roce 1993.

Prohlédnout detail
Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské

Svatý Hostýn Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské

Pamětní místo tvoří ústřední vertikální opracovaný kámen ze světlé žuly s rytým nápisem, do něhož je vsazena kovová deska s bílým nápisem – nápis na kameni je dedikován obětem komunistického režimu, nápis na desce pak jmenovitě obětem skupiny Hory Hostýnské (obsahuje několik faktografických nepřesností). Centrální připomínku doplňují po obou stranách umístěné leštěné tmavé kameny s názvy komunistických věznic. Pomník byl odhalen 3. září 1994 za účasti zástupců Konfederace a politické reprezentace vlády a parlamentu. Svatý Hostýn je tradičním katolickým poutním místem. V srpnu 1948 se zde konala manifestační orelská pouť, při které došlo k podobným projevům nesouhlasu s novým komunistickým režimem jako při všesokolském sletu v červnu téhož roku v Praze. V roce 1960 se zde poprvé setkala skupina propuštěných politických vězňů. Po roce 1989 tuto tradici převzala tzv. muklovská pouť pod záštitou Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru