Téma
Symbolická pamětní místa

Symbolická pamětní místa, tj. taková, jež jsou v první řadě obecnou připomínkou na dobu komunistického režimu, představují nejpočetnější skupinu. Některá z nich se za dobu, která nás dělí od listopadu 1989, stala ústředními místy paměti, resp. symboly paměti, s nimiž se zpravidla identifikují různé společenské skupiny. Např. političtí vězni se každoročně scházejí v Jáchymově a v Horním Slavkově (Jáchymovské peklo), skautské hnutí pořádá Memorial Rudolfa Plajnera spojený s výstupem na Svatý Hostýn, katolická církev si Smírnou poutí v želivském klášteře připomíná zdejší internaci kněží atp. Své ústřední symbolické připomínky mají také jednotlivá města i obce, kde se v polistopadové éře konají pietní ceremonie u příležitosti důležitých státních výročí.

Do symbolických pamětních míst zařazujeme:

• Místa označená obecnými charakteristikami, jako např. obětem komunismu, obětem násilí, obětem totality či doby nesvobody, obětem zla, obětem teroru a podobně (např. Brno, Holubice, Hradec Králové, Hronov, Jeseník, Libochovice, Počátky, Přerov).

• Místa dedikovaná souhrnně určité sociální skupině, např. sedlákům, kněžím, řeholníkům a řeholnicím, sokolům, skautům apod. (např. Kutlíře, Olomouc, Pardubice, Plzeň, Praha 1, Praha 2, Praha 10, Prostějov, Radňov).

• Místa, která jsou dedikována konkrétním osobám, a zároveň připomínají všechny obdobně perzekvované (např. Brno, Lhotka u Tasova, Šumperk, Železný Brod).

• Symbolické připomínky všech perzekvovaných určité lokality (např. Bystřice nad Pernštejnem, Děčín, Golčův Jeníkov, Karviná, Kluky, Kroměříž, Ledeč nad Sázavou, Nový Jičín, Ostrov nad Ohří, Pelhřimov, Sušice, Vysoké Mýto).

• Čestná pohřebiště a symbolické hroby upomínající oběti komunistické perzekuce (např. Brno, Praha 2-Vyšehrad, Praha 5-Motol, Praha 8-Ďáblice).

• Připomínky osobností, které společnost vnímá jako symboly komunistické represe či protirežimního vzdoru (Horáková, Píka, Toufar, Palach, Kryl, Havel ad.), vybudované v místech, jež nemají k životním osudům komemorovaných autentický vztah (za všechny např. pomníky Miladě Horákové a Heliodoru Píkovi v České Lípě).

• Pamětní místa odkazující k železné oponě jako symbolu nedemokratických poměrů nastolených po únoru 1948 a k její demontáži po listopadu 1989 (např. Dobrá-Stožec, Kvilda-Františkov, Nové Domky, Všeruby).

• Pamětní místa připomínající odstraňování soch prvního prezidenta T. G. Masaryka za komunistického režimu (Brandýs n. Labem-Stará Boleslav, Jaroměř, Jihlava, Plzeň; uvádíme jen ta, která tuto skutečnost výslovně uvádějí).

Další okruh symbolických pamětních míst tvoří taková, která současně odkazují i k době před nástupem komunistického režimu. Jedná se buď o propojení s první či druhou válkou, nebo oběma válkami.

• Pamětní místa připomínající dobu ohraničenou mezníky 1939 a 1989, nejčastěji jako období „dvou totalitních režimů“ (např. Blovice, Frýdek-Místek, Hradec Králové, Křenovice, Polička, Pražák).

• Připomínky obětí násilí 1938–1989 v pohraničních regionech, jež zahrnují i předválečný nucený odchod českého obyvatelstva, poválečné vysídlení německého obyvatelstva a většinou také zánik německých sídel v důsledku demoličních akcí v 50. letech (např. České Žleby, Kleť, Knížecí Pláně, Ostrov n. Ohří, Prášily).

• Místa odkazující souhrnně k příslušníkům československého odboje za první a druhé světové války a za komunistického režimu, tj. pomníky či památníky tří odbojů (např. Brno, Hradec Králové, Olomouc, Opava, Praha 4), resp. obětem válek a komunismu (např. Brno, České Libchavy).

• Místa, kde připomínka na oběti/odpůrce komunistického režimu byla po roce 1990 doplněna na stávající pomníky či památníky obětem/odbojářům první a druhé světové války (např. Humpolec, Mnichovo Hradiště, Turnov, Sušice, Vilémov), či pomníky první války (Zvěstov).

• Revitalizovaná starší pamětní místa, která byla v rámci nového odhalení takto nově dedikována (např. Brandýs n. Labem, Česká Lípa, Chomutov, Nový Bydžov).

Běleč nad Orlicí. Pomník obětem komunismu

Běleč nad Orlicí Pomník obětem komunismu

Pamětní místo v parku uprostřed obce tvoří pískovcový blok se zabetonovaným řetězem a menší kámen s rytým textem. Iniciátorem zbudování pomníku je Jaroslav Hrubý, bratr jednoho z odsouzených občanů. Autorem návrhu a realizace je arch. Tomáš Vondruška. Pomník financovala obec Běleč nad Orlicí a byl instalován v rámci úpravy místní návsi v květnu 2013. V roce 1951 tři mladíci z Bělče, Jaromír Pírko, Tomáš Kroupa a Miroslav Hrubý, utvořili protistátní skupinu. Sympatizovali s politikou západních států a nesouhlasili s procesem s Miladou Horákovou (její manžel, syn bělečského učitele Bohuslava Horáka, Ing. Dr. Bohuslav Horák, zemřel v USA a je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Bělči nad Orlicí). V noci mladí muži vyráželi autem do bližšího i vzdálenějšího okolí a vytvářeli nápisy „Vytrvej, odměnou Ti bude svoboda“ nebo „Vojta Beneš, náš vzor“. Takový nápis se objevil i na zdi místního hřbitova, na cestě do Hradce Králové a dalších místech okolí.

Prohlédnout detail
Blažejovice. Antikomunistické pamětní desky

Blažejovice Antikomunistické pamětní desky

Na soukromém pozemku jako součást oplocení před domem instaloval 17. listopadu 2009 k výročí Dne boje za svobodu a demokracii Josef Fialka dvě žulové desky, jejichž nápodoby se nacházejí v obci Chyšná [viz Chyšná. Antikomunistické pamětní desky]. Třetí žulová deska s nápisem byla osazena v roce 2013.

Prohlédnout detail
Blovice. Kříž a pamětní deska obětem totalitních režimů

Blovice Kříž a pamětní deska obětem totalitních režimů

Deset metrů vysoký dřevěný kříž obětem totalitních režimů let 1939–1989 byl instalován dne 17. listopadu 1993 na návrší u kapličky sv. Františka nad Blovicemi. Kříž posvětili generální vikář Plzeňské diecéze P. Josef Žák a metropolitní kanovník chrámu sv. Víta v Praze P. Václav Kořínek. Pamětní desku připomínající vztyčení pamětního kříže odhalili představitelé města Blovice dne 17. listopadu 2010. Desku z černé leštěné žuly se zlaceným textem zhotovila firma Kamenictví Pavel Otto.

Prohlédnout detail
Boršov nad Vltavou. Kříž obětem násilí

Boršov nad Vltavou Kříž obětem násilí

Pamětní místo tvoří zdobený železný kříž s hlavou Krista a černou kovovou tabulkou s bílým nápisem. Památník obětem násilí, zla a válek vysvětil 14. listopadu 1999 českobudějovický biskupský vikář Václav Dvořák. Svěcení a pietního aktu se zúčastnili zástupci Konfederace politických vězňů a Parlamentu ČR.

Prohlédnout detail
Boskovice. Pamětní deska obětem komunismu a totalitních režimů

Boskovice Pamětní deska obětem komunismu a totalitních režimů

Pamětní deska věnovaná obětem komunismu a ostatních totalitních režimů byla spolu s druhou deskou připomínající padesáté výročí invaze do Československa [viz Boskovice. Pamětní deska na 21. srpen 1968] odhalena 21. srpna 2018 na budově galerie Zwicker v boskovické židovské čtvrti z iniciativy Miloše Pachla, který je autorem návrhu i textu. Obě desky za účasti zástupců města, organizace Skaut a pamětníků požehnal P. Miloš Kolovratník. Rozměry desky (68 x 42 cm) symbolicky odkazují k roku 1968 a roku 1942, kdy proběhl velký transport židovského obyvatelstva Boskovic do Brna a posléze do koncentračních táborů.

Prohlédnout detail
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Památník města obětem odboje

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Památník města obětem odboje

Ústřední městský památník byl slavnostně odhalen v roce 1981. Tvoří jej pět pískovcových bloků, které symbolizují koncentrační tábory a další místa utrpení (Lidice – druhý blok zleva se stylizovanou růží). Je situován na trojúhelníkové základně, v jejíchž vzdálenějších rozích jsou vztyčeny dva vlajkové stožáry. Památník byl v roce 1990 osazen dvěma deskami – ústřední z černé leštěné žuly a s bílým nápisem je umístěna vertikálně před bloky. Šedá žulová deska s rytým znakem města na pravém krajním bloku byla vyměněna za původní, jež nesla nápis „Na paměť bojovníků proti fašismu“. Poslední rekonstrukce s novým obložením betonové základny deskami z leštěné světlé žuly a úprava okolí proběhla v roce 2013. Památník vznikl jako kompromisní výsledek snahy místní organizace protifašistických bojovníků o pietní připomínku válečných obětí podle návrhu pražských kameníků Peterky, Šusty a Černého. Iniciativa za zřízení „náhradního“ památníku souvisela s poválečným osudem pomníku TGM, jenž byl odstraněn v roce 1956 (a znovu 1973) a byl vnímán jako obecná připomínka národního odboje. Místní a krajská organizace KSČ zmařily několik pomníkových projektů a zabránily také úsilí o uvedení konkrétních dedikací místním občanům-vojákům druhého západního odboje (mj. pilotu RAF štkpt. Jiřímu Macháčkovi, arm. gen. Aloisu Liškovi, brig. gen. Emilu Strankmüllerovi, genpor. Jaroslavu Selnerovi či arm. gen. Tomáši Sedláčkovi), kteří byli komunistickým režimem perzekvováni.

Prohlédnout detail
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM

Brandýs nad Labem-Stará Boleslav Pamětní deska u pomníku TGM

Kamenná pamětní deska připomínající pohnutou historii sochy T. G. Masaryka je umístěna u podstavce sochy a byla odhalena v říjnu 2013 z iniciativy místních členů Českého svazu bojovníků za svobodu. Instalování desky proběhlo v rámci revitalizace pamětního místa a úpravy jeho okolí, které financovalo město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Bronzová socha TGM v nadživotní velikosti na žulovém podstavci, jejímž autorem byl akademický sochař Břetislav Benda, byla odhalena před budovou okresního soudu a finančních úřadů 7. března 1937. Z nařízení německé správy byl pomník 21. července 1940 stržen a socha roztavena pro válečné účely. Žulový podstavec zůstal zachován. V roce 1945 byla uspořádána sbírka na opětovné postavení pomníku. Kopie sochy, kterou za podpory Břetislava Bendy vytvořila místní kovolitecká firma Josefa Haszpry, byla odhalena na původním místě 10. května 1947. Pomník byl znovu odstraněn v listopadu 1956, socha nejdříve odvezena do suterénu brandýského zámku, později přemístěna do budovy za místní radnicí. K nové obnově pomníku došlo během pražského jara 1968, po komplikacích byl odhalen 27. října 1968 na novém místě před vchodem do budovy Pedagogické fakulty UK.

Prohlédnout detail
Břeclav. Památník obětem komunistického režimu

Břeclav Památník obětem komunistického režimu

Památník tvoří kamenný blok, do něhož je v pravém horním rohu vsazen železný skautský znak a pod ním je centrálně usazena šedá mramorová deska s černým nápisem. Z iniciativy Svazu skautů a skautek a za podpory města Břeclav byl odhalen u příležitosti pátého výročí pádu komunistického režimu 17. listopadu 1994. K zákazu skautské organizace a perzekuci jejích členů po únoru 1948 viz Praha 10. Památník československým skautům a skautkám.

Prohlédnout detail
Břeclav. Pamětní deska obětem komunismu

Břeclav Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska s rytým pozlaceným nápisem usazená na železnou mříž byla odhalena 9. října 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Stala se součástí Památníku hrdinům bojujícím v druhé světové válce, jenž byl po roce 1989 doplněn o čtyři desky upomínající legionáře prvního odboje a příslušníky druhého západního odboje. Pamětní místo se nachází na fasádě budovy bývalé české měšťanské školy.

Prohlédnout detail
Brno-Bohunice. Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Brno-Bohunice Pomník účastníkům protikomunistického odboje a obětem komunistické zvůle

Pomník byl odhalen 16. listopadu 2009 u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu za účasti starosty městské části, předsedkyně Konfederace politických vězňů, zástupců Sokola a veřejnosti. Vznikl z iniciativy starosty brněnské městské části Bohunice, města Brna a autorů – Sabiny a Jana Kratochvilových, za sponzorského přispění na použitý materiál. Pomník představuje plastiku rodícího se anděla zhotovenou z hořického pískovce a umístěnou na čtyři metry vysokém pylonu z masivního sliveneckého mramoru. Hlavu pylonu obkružuje kovaná trnová koruna stylizovaná do tvaru hnízda, ze kterého se anděl jako symbol svobody vykoupené utrpením rodí a chce vzlétnout. Je věnován účastníkům protikomunistického odboje, obětem komunistické zvůle a památce obce Bohunice jako lidského sídla, které zásadním způsobem narušilo rozhodnutí o výstavbě sídliště Československo-sovětského přátelství.

Prohlédnout detail
Brno-Bystrc. Pomník tří odbojů

Brno-Bystrc Pomník tří odbojů

Pomník z tmavé leštěné žuly má tvar trojbokého jehlanu, na jehož špici je zlacený český lev ve skoku. Podstavec lemují bronzové lipové ratolesti a stuhy s nápisem.  Autorem pomníku je akad. sochař Otmar Oliva, který přiblížil jeho symboliku při slavnostním odhalení: „Tři odboje, tři ostré úhly, tři hrany, tři stuhy… tři příležitosti k zamyšlení.“ Pomník stojí v parčíku mezi budovou úřadu městské části a kostelem svatých Janů, na místě nacisty odstraněného pomníku obětem první světové války. Na znovuvybudování pomníku byla z iniciativy starosty městské části Brna-Bystrce Svatopluka Beneše vypsána veřejná sbírka. Odhalení, které proběhlo 28. října 2008, se zúčastnil také bývalý válečný letec Emil Boček.

Prohlédnout detail
Brno-Černovice. Pomník obětem válek a násilí

Brno-Černovice Pomník obětem válek a násilí

Pomník stojí na místě nedochovaného monumentálního pomníku padlým v první světové válce, jenž byl odhalen na počátku 30. let a sňat po roce 1948. Základní kámen ke stávajícímu pomníku, jenž je věnován obětem válek a násilí, byl položen 27. října 1992. Mezi iniciátory výstavby se zařadili i veteráni-letci druhého odboje, a proto je pomník také dedikován příslušníkům 313. stíhací perutě RAF. Slavnostního odhalení dne 27. října 2004 se zúčastnili plukovník a člen Klubu seniorů letectva Emil Boček, předseda Svazu letců ČR Stanislav Filip, starosta městské části Černovice Jiří Hladík, zástupci Sokola ad. Pomník má podobu kvádru, který tvoří tři řady světlých kamenných desek. Mezi dolní a střední řadu je vložen pás z červeného leštěného kamene, jenž nese nápis z bílých litých písmen. Ze stejného materiálu je i horizontální deska pro kladení květin.

Prohlédnout detail
Brno-Obřany. Pomník době nesvobody

Brno-Obřany Pomník době nesvobody

Pomník věnovaný obětem doby nesvobody byl odhalen na místě bývalého hřbitova v roce 1993. Jeho autory jsou Věra Janíčková a Vlastimil Břicháček. Pomník tvoří žulový kříž s reliéfním ztvárněním trnové koruny s okovy. V trávě před křížem je umístěna přikloněná kamenná deska s nápisem. V době pořízení fotografií byl bronzový reliéf ukraden.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Památník tří odbojů

Brno-střed Památník tří odbojů

Památník věnovaný příslušníkům československého odboje za první a druhé světové války a účastníkům protikomunistického odboje měl být největším skleněným pomníkem na světě. Monument byl zhotoven ze sto osmdesáti tun vrstveného skla, realizovaly ho Teplické sklárny. Tvořily jej tři mohutné klíny z nazelenalého vrstveného skla umístěné na kamenném podkladu, které symbolizovaly jednotlivé skupiny odboje. Skla nesla text Ludvíka Kundery. Při umístění 22. prosince 1999 však v důsledku tepelného šoku sklo popraskalo. Na jaře 2006 Rada města Brna definitivně rozhodla o odstoupení od smlouvy s autorem Zdeňkem Makovským (podle jedné z variant obnovy poničeného pomníku se zamýšlelo obložit skleněné stěny kamenem) a v roce 2010 byl památník demontován. Nová odbojová připomínka byla odhalena na podzim 2006 před budovou soudu [viz Brno-střed. Pomník tří odbojů]. Fotografie instalovaného památníku poskytla www.encyklopedie.brna.cz

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Brno-střed Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody

Pamětní místo je věnováno básníku a novináři Janu Zahradníčkovi (1905–1960) a dalším obětem nesvobody v letech 1948–1989, jeho autorem je Jan Šimek. Pomník „Znamení“ byl odhalen z iniciativy Společnosti odkazu básníka Jana Zahradníčka 17. ledna 1995, v den 90. výročí narození a 35. výročí smrti básníka. Nachází se v rohu terasy, kde je v oblouku z přírodních kamenů ležících na zemi vztyčen symbolický kříž z kamenů, na jednom z nich je tmavý rytý nápis. K pomníku patří dvě kamenné desky s nápisy, které jsou zasazeny nad sebou do zdi. Pamětní místo bylo dodatečně doplněno žulovým kvádrem se dvěma deskami, který byl v rámci rekonstrukce Kapucínských zahrad v roce 2014 nahrazen kamennou deskou s nápisem. V roce 2012 byly v nedaleké Havlově uličce na opěrné zdi osazeny tři kamenné desky s texty významných brněnských básníků Jana Zahradníčka, Ivana Blatného a Klementa Bochořáka. Jan Zahradníček se narodil 17. ledna 1905 v Mastníku u Třebíče [viz Mastník. Busta Jana Zahradníčka]. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Třebíči začal v roce 1926 studovat germanistiku na Filozofické fakultě UK, pak změnil obor a absolvoval knihovnictví. Věnoval se básnické tvorbě, překládal, své texty uveřejňoval v mnoha literárních časopisech. V roce 1945 se přestěhoval s rodinou do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství, redigoval křesťansky orientovaný časopis Akord [viz Brno-střed. Pamětní deska redakci revue Akord a Janu Zahradníčkovi]. Po únorovém převratu v roce 1948 byl nejprve vyloučen z Československého svazu spisovatelů, v roce 1951  zatčen. Spolu s dalšími patnácti katolickými intelektuály (ze spisovatelů např. Josef Knap, František Křelina, Bedřich Fučík, Václav Prokůpek, Zdeněk Kalista) byl souzen v Brně 2. až 4. července 1952 ve vykonstruovaném procesu, který byl pokračováním pražského procesu „Kepka a spol.“ [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi; Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi]. Jan Zahradníček byl odsouzen na třináct let těžkého žaláře, který odpykával ve Znojmě [viz Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi], na Mírově a v Leopoldově. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit. Teprve po amnestii v roce 1960 byl propuštěn a krátce na to, 7. října zemřel při převozu do nemocnice u obce Vlčatín [viz Vlčatín. Pamětní deska Jana Zahradníčka a Boží muka]. Jan Zahradníček byl pohřben v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována. V roce 1966 byl rehabilitován, v roce 1991 mu byl udělen in memoriam Řád TGM.

Prohlédnout detail
Brno-střed. Pomník tří odbojů

Brno-střed Pomník tří odbojů

Pomník tří odbojů vznikl jako „náhradní“ centrální brněnský památník poté, co původní pomník v Nových Sadech [viz Brno-střed. Památník tří odbojů] postihla vinou technologické chyby destrukce skleněných desek. Výstavbu obou pomníků financovalo město. Od jeho odhalení v roce 2006 se zde konají pietní ceremonie u příležitosti říjnových a listopadových výročí. Autorem pomníku z litého bronzu je akad. sochař Michal Gabriel. Tvoří jej tři stupně jehlanů (symbolizující tři odboje), které dohromady skládají stejný tvar pomníku jako celku.

Prohlédnout detail
Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Brno-Štýřice Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951

Pamětní místo zakomponované do prostranství u brněnského krematoria je věnováno obětem komunistického režimu z let 1949–1951. Pomník odhalený 28. října 2002 z iniciativy Konfederace politických vězňů tvoří nízký obdélný kvádr s čelní černošedou mramorovou deskou s bílým rytým písmem a s představeným nízkým stupněm pro položení květin. Pomník připomíná popravené v Jihlavě v souvislosti s babickým případem [viz Babice. Pamětní deska funkcionářům místního národního výboru], členy odbojové skupiny Světlana popravené v Brně a Uherském Hradišti [viz Horní Lideč. Památník obětem nesvobody z let 1948–1989, Valašské Klobouky. Pomník obětem násilí let 1948–1989], oběti provokace Státní bezpečnosti v tzv. akci Tábor [viz Brno-Nový Lískovec. Pamětní deska Petru Křivkovi] a další popravené z politických důvodů [viz Uherské Hradiště. Pomník politickým vězňům, Vsetín. Památník obětem doby nesvobody 1948–1989].

Prohlédnout detail
Brno-Žabovřesky. Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Brno-Žabovřesky Pomník obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje

Pomník v brněnské městské části Žabovřesky je věnován obětem první a druhé světové války a protikomunistického odboje. Pomník byl původně odhalen v roce 1924 jako tradiční pietní připomínka obětí první světové války. Po jeho poškození během druhé světové války byl upraven a doplněn architektem Milošem Axmanem. V roce 2001 byl restaurován a doplněn Karlem Volavým. Je tvořen kamenným mohylovitým podstavcem, na vrcholu zakončeným okrouhlou keramickou květinovou mísou. Na přední i zadní straně jsou umístěny mramorové desky s rytým nápisem.

Prohlédnout detail
Brno-Zábrdovice. Pamětní deska politickým vězňům II

Brno-Zábrdovice Pamětní deska politickým vězňům II

Pamětní deska, jejímž autorem je Hubert Jungmann, byla odhalena 28. března 1993 na budově bývalého Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Vyšetřovací vazby StB v Příční a Orlí ulici v Brně byly vedle ústřední vazební věznice na Cejlu [viz Brno-střed. Pamětní deska politickým vězňům] místem utrpení politických vězňů 50. let. Obě pamětní desky stejné podoby iniciovala Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Bruntál. Památník obětem komunismu

Bruntál Památník obětem komunismu

Plastika Memento, kterou tvoří ruka s trnem na dlani, vznikla jako součást občanské vybavenosti města Bruntálu. Její autor Vratislav Varmuža ji koncipoval se záměrem připomenout zlovůli a utrpení, jež bylo ve městě a okolí během minulého století napácháno v česko-německých vztazích a následně v době komunismu; zvlášť má upomínat na odsun sovětských vojsk. Po srpnu 1968 se v Bruntále trvale usídlila sovětská posádka a od roku 1970 připadly rodinám a rodinným příslušníkům tamních důstojníků objekty bytové a občanské vybavenosti. Plastika byla odhalena v roce 1992.

Prohlédnout detail
Brušperk. Pamětní deska obětem komunismu

Brušperk Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska byla odhalena v roce 2009 v předvečer Dne boje za svobodu a demokracii, u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci parlamentu, Konfederace politických vězňů a oblastního sdružení ODS. Desku posvětil farář Karel Javorek. Deska je zhotovena z šedého mramoru s rytým písmem. Puklina z levé strany desky, jež přechází v rytou podélnou prasklinu, symbolizuje zpřetrhání a zároveň opětovné scelení demokratického vývoje před rokem 1948 a po roce 1989.

Prohlédnout detail
Bystřice nad Pernštejnem. Pamětní deska obětem komunismu

Bystřice nad Pernštejnem Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 17. listopadu 2006 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Autorem šedé kamenné šedé desky s černým písmem je akad. sochař Oldřich Rujbr. Jména perzekvovaných občanů Bystřicka byla iniciátory pamětní desky sepsána a uložena v Městském muzeu.

Prohlédnout detail
Česká Lípa. Památník tří odbojů

Česká Lípa Památník tří odbojů

Památník tří odbojů v současné podobě existuje od roku 1998, kdy byla dokončena jeho revitalizace. V 80. letech 20. století sem byl přemístěn pomník sovětského vojáka a pietní místo doplnily pylony s nápisy připomínající válečné operace československých armádních jednotek na východní frontě. Po roce 1989 byla socha rudoarmějce přesunuta na hřbitov a komemorace památníku rozšířena o další významné události československých dějin, včetně druhého západního odboje a protikomunistického odboje. Památník tvoří vydlážděná plocha s třemi schody uzavřená řadou deseti přivrácených desek z šedého mramoru osázených obdélníkovými tabulkami z červeného mramoru s rytým a pozlaceným písmem. Z červeného mramoru je zhotoven také hranol klínovitého tvaru s ústředním nápisem, položený přes schody. Po levé straně na horním plató se nachází později instalovaná deska s kovovou tabulkou, jež nese vysvětlující informace o historii a ideovém konceptu památníku.

Prohlédnout detail
Česká Lípa. Pomník Heliodoru Píkovi

Česká Lípa Pomník Heliodoru Píkovi

Pomník označující park generála Píky tvoří kamenný blok s nápisem a byl odhalen 23. června 1999 z iniciativy plk. Josefa Hejtmánka, předsedy místní pobočky Konfederace politických vězňů. Generál Heliodor Píka (1897–1949), legionář a velitel československé vojenské mise v Sovětském svazu byl popraven po vykonstruovaném soudním procesu [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi].

Prohlédnout detail
Česká Lípa. Pomník s bustou a park Milady Horákové

Česká Lípa Pomník s bustou a park Milady Horákové

Pomník byl odhalen 24. června 1995 z iniciativy Vítězslava Evermoda Vaňka, Konfederace politických vězňů a Nadace JUDr. Milady Horákové s podporou zastupitelstva města. Tvoří jej dvoumetrový žulový podstavec s bustou, jejíž autorkou je sochařka Jaroslava Lukešová, a v trávě položená pamětní deska. V noci z 27. na 28. června 1995 došlo k poškození desky pomníku i desky s textem Park dr. Milady Horákové, které bylo označeno za incident politického charakteru. Pamětní místo bylo následně opraveno. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena komunistickým režimem [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Česká Skalice. Pomník Johnu Lennonovi

Česká Skalice Pomník Johnu Lennonovi

Památka Johna Lennona v lese nad Řezníčkovou roklí u České Skalice je připomínána už od roku 1986. V roce 2012, v den výročí zpěvákovy tragické smrti, zde byl instalován nový kovový kříž se znakem hippies a s vyřezaným jménem hudebníka, jehož autorem je Miloš Kvaššay. Původní připomínka vznikla zásluhou Miroslava Zvonaře a Jiřího Mervarta, kteří se inspirovali zdí Johna Lennona na pražské Kampě [viz Praha 1. Lennonova zeď]. Iniciátoři vnímají místo jako symbol vzdoru a svobody [viz též Smrk. Mohyla Johna Lennona]. Nachází se na Stezce Johna Lennona, opatřené informačními tabulemi.

Prohlédnout detail
České Budějovice. Pomník českým válečným letcům RAF

České Budějovice Pomník českým válečným letcům RAF

Pomník byl odhalen 12. září 2015 u příležitosti 75. výročí bitvy o Británii, v níž 14. září 1940 padl i první českobudějovický pilot František Marek. Má podobu sklolaminátového torza anglické válečné stíhačky Spitfire umístěného na mramorový podstavec a vede k němu chodník se siluetami letadel Britského královského letectva. Pomník inicioval Vladimír Vopalecký ze sdružení Za výstavbu pomníku českým letcům RAF, slavnostního odhalení se zúčastnili mj. váleční veteráni generál Emil Boček a plukovník Alois Dubec. Pomník připomíná i perzekuci bývalých letců RAF po nástupu komunistického režimu, kdy byly desítky zatčeny a souzeny ve vykonstruovaných procesech.

Prohlédnout detail
České Libchavy. Pomník obětem světových válek a totalitních režimů

České Libchavy Pomník obětem světových válek a totalitních režimů

Pomník představuje stylizovaný hrob z desek ze světlešedého a tmavošedého terrazza s rytým textem. Je umístěn před vstupem do kostela sv. Víta. Odhalen byl 16. června 2013 za přítomnosti zástupců obce, Českého svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů, desku spolu s praporem a znakem obce a praporem hasičů posvětil P. Vladislav Brokeš. Iniciátorem byl pan Ota Stárek a pomník financovala obec České Libchavy.

Prohlédnout detail
České Žleby. Pomník farnímu kostelu sv. Anny

České Žleby Pomník farnímu kostelu sv. Anny

Jde o symbolický náhrobek z kamenných oblázků s mramorovou deskou s nápisem a železným křížem na vrcholu na místě bývalého kostela zdemolovaného Pohraniční stráží. Byl odhalen v roce 2003 z iniciativy Děkanského úřadu Volary.

Prohlédnout detail
České Žleby. Pomník obětem násilí let 1938–1989

České Žleby Pomník obětem násilí let 1938–1989

Pomník obětem násilí tvoří terrazzová deska s rytým nápisem na žulovém kameni. Pomník je věnován všem obětem bezpráví – českým občanům vyhnaným ze Sudet v roce 1938, německým po roce 1945 a důsledkům zacházení s pohraničním územím v období komunistického režimu. Byl odhalen v roce 1997 v rámci česko-německé příhraniční spolupráce po roce 1989.

Prohlédnout detail
České Žleby. Pomníky zaniklým obcím

České Žleby Pomníky zaniklým obcím

Pomníky připomínají obce Radvanovice, Kamenná Hlava a Krásná Hora, které zanikly v polovině 50. let, po odsunu místního německého obyvatelstva a po zřízení hraničního pásma [viz Prášily. Pomník zaniklým obcím]. Pomníky byly instalovány po roce 1989 z iniciativy Kruhu přátel německo-českého porozumění. Tvoří je jednotně stylizované mramorové desky umístěné na žulových balvanech. Zaniklé obce Šumavy připomíná od roku 2014 také projekt Národního parku Šumava, v rámci kterého jsou v krajině umístěna fotografická alba s dobovými snímky a stručnou historií místa.

Prohlédnout detail
Chomutov. Pomník obětem válek a totalitních režimů

Chomutov Pomník obětem válek a totalitních režimů

Pomník obětem válek a totalit tvoří tři různě vysoké kamenné pylony, na nichž jsou umístěny desky z černého leštěného mramoru s nápisy a státním znakem. Jeho autorem je sochař a umělecký kovář Karel Meloun. Pomník byl zbudován na místě, kde byl od roku 1980 připomínán jeden z vůdců mezinárodního komunistického hnutí Jiří Dimitrov. Jeho desku zničili po roce 1989 vandalové. Iniciátorem přeměny původního pomníku byla městská rada Chomutova, město Chomutov také zajistilo finanční prostředky. K slavnostnímu odhalení došlo v roce 1991.

Prohlédnout detail
Chyšná. Antikomunistické pamětní desky

Chyšná Antikomunistické pamětní desky

Bývalý politický vězeň Josef Fialka (*1927), perzekvovaný a vězněný v době násilné kolektivizace, je iniciátorem úctyhodného počtu pamětních desek, které upozorňují na zločiny komunismu a na osobnosti, jež se o pád komunismu zasloužily. Jsou instalovány nejen v Chyšné [viz též Chyšná. Pamětní deska Reaganovi a Gorbačovovi], ale i v nedalekých Blažejovicích [viz Blažejovice. Antikomunistické pamětní desky], kam se Josef Fialka přestěhoval po návratu z vězení. První žulová deska s americkou a českou vlajkou byla odhalena 5. května 2009 jako součást oplocení před jeho domem. Ve spolupráci s kamenictvím Jiřího Mrťky byly k výročí Dne boje za svobodu a demokracii 17. listopadu 2013 na mohutném soklu instalovány další dvě žulové desky s nápisy, které jsou umístěny na hospodářském pozemku na okraji obce. Zatím poslední žulová deska byla odhalena před jeho domem v roce 2015.

Prohlédnout detail
Chyšná. Pamětní deska R. Reaganovi a M. Gorbačovovi

Chyšná Pamětní deska R. Reaganovi a M. Gorbačovovi

Pamětní deska byla z rozhodnutí místního zastupitelstva odhalena 17. listopadu 2013 na obecním pozemku před místním kulturním domem. Iniciátorem pamětního místa, jehož realizaci provedlo kamenictví Jiřího Mrťky, je bývalý politický vězeň Josef Fialka. Ronald Reagan a Michail Gorbačov jsou oceňováni jako představitelé velmocí, kteří svými postoji v době studené války urychlili pád komunistických režimů v Evropě [viz též Praha 6. Pamětní desky Ronaldu Reaganovi].

Prohlédnout detail
Děčín. Pamětní deska obětem komunismu

Děčín Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 28. října 2005 z iniciativy Konfederace politických vězňů a města Děčín. Černá deska z leštěného mramoru s rytým pozlaceným písmem je vsazena přímo do fasády budovy magistrátu města.

Prohlédnout detail
Domažlice. Pamětní deska třetímu odboji

Domažlice Pamětní deska třetímu odboji

Černá mramorová pamětní deska se zlatým písmem je umístěna na kamenném podstavci. Byla odhalena 14. listopadu 2003 z iniciativy Konfederace politických vězňů, Svazu PTP a města Domažlice.

Prohlédnout detail
Frenštát pod Radhoštěm. Pamětní desky obětem komunismu a Záviši Kalandrovi

Frenštát pod Radhoštěm Pamětní desky obětem komunismu a Záviši Kalandrovi

Pamětní deska obětem komunismu na budově bývalého okresního soudu a věznice (dnes základní školy) byla odhalena 27. června 2008 z iniciativy místní organizace ODS. Dne 17. listopadu 2012 byla doplněna o novou pamětní desku Záviši Kalandrovi, nejznámější oběti politických procesů 50. let z Frenštátu, u příležitosti 110. výročí jeho narození. Tuto desku iniciovaly místní Muzejní a vlastivědná společnost ve spolupráci s městem Frenštát pod Radhoštěm. Obě desky z červeného terrazza nesou nápisy z rytých a postříbřených písmen. Záviš Kalandra (1902–1950), literární kritik, historik, novinář a redaktor, byl v letech 1923–1936 členem komunistické strany. Po kritice stalinských politických procesů v Sovětském svazu byl obviněn z trockismu a ze strany vyloučen. Za války byl vězněn v koncentračních táborech. V listopadu 1949 byl zatčen a vyšetřován pro styky s Ladislavem Novomeským („slovenský buržoazní nacionalismus“) a Oldřichem Peclem („ilegální skupina národních socialistů“) [viz Bohuslavice. Pamětní deska Oldřichu Peclovi], nakonec však při konstrukci obvinění byla použita jeho „trockistická minulost“. Kalandra byl zařazen do procesu s Miladou Horákovou [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] jako vůdce smyšlené trockistické skupiny, odsouzen za velezradu k trestu smrti a popraven 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Rehabilitován byl v roce 1990 a roku 1991 vyznamenán in memoriam Řádem T. G. Masaryka I. třídy.

Prohlédnout detail
Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii 1939 a 1989

Frýdek-Místek Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii 1939 a 1989

Pamětní deska obětem boje za svobodu a demokracii, jejímž autorem je  Vilém Kocych, byla odhalena 16. listopadu 2006 z iniciativy městského zastupitelstva. Deska je bronzová, obdélná na výšku, s dvěma plasticky vystupujícími lipovými ratolestmi.

Prohlédnout detail
Golčův Jeníkov. Pamětní deska obětem komunistického násilí a účastníkům protikomunistického odboje

Golčův Jeníkov Pamětní deska obětem komunistického násilí a účastníkům protikomunistického odboje

Mramorová deska s rytým nápisem a motivem rukou spoutaných v řetězech byla odhalena 17. listopadu 2005 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Protirežimní aktivity v regionu – jejich formování i následné represe – zásadním způsobem ovlivnil příchod Karla Hořínka (1901–1952), osoby s problematickou minulostí i úmysly [viz Chotěboř. Pamětní deska nespravedlivě odsouzeným chotěbořským soudem]. Po jeho zatčení v březnu 1950 byly Státní bezpečností v kraji zatčeny desítky osob a postupně odsuzovány v celé sérii vykonstruovaných procesů v návaznosti na veřejný proces Státního soudu v Chotěboři v září 1951 (Praha, 8.–12. října 1951, Praha, 15.–17. ledna 1952, Praha, 17.–18. ledna 1952, Habry, 3.– 5. července 1952, Pardubice 15. listopadu 1952). Některé odsouzené připomínají další pamětní místa [viz Vilémov-Klášter. Pamětní deska Josefu Chadrabovi; Vilémov-Klášter. Pamětní deska Františku Mojžíšovi; Vilémov. Pamětní deska Miloslavu Růžičkovi].

Prohlédnout detail
Havlíčkův Brod. Památník obětem komunismu 1948–1989

Havlíčkův Brod Památník obětem komunismu 1948–1989

Památník byl odhalen v 17. listopadu 2000 z iniciativy Miloslava Růžičky a Konfederace politických vězňů. Tvoří jej kamenná plastika představující torzo ženského těla svázaného křídly, jehož autorkou je akad. sochařka Martina Hozová, a kamenná deska s nápisem, umístěná na podstavci sochy.

Prohlédnout detail
Holubice. Pamětní deska obětem komunismu 1948–1989

Holubice Pamětní deska obětem komunismu 1948–1989

Pamětní deska byla odhalena 27. června 2010 z iniciativy bývalého politického vězně pana Bohumila Robeše. Autorem desky ze světlé žuly a kovovým reliéfem lipových ratolestí překrytých trnovými větvičkami je akad. sochař Nikos Armutidis. Bohumil Robeš (1930) byl v roce 1954 odsouzen k pěti letům vězení v souvislosti s činností odbojové skupiny SODAN (Skautská organizace demokracie a nezávislosti), jejímž byl pouze okrajovým členem [viz Křenovice. Pamětní deska bojovníkům proti nesvobodě, odpůrcům a obětem totalitních režimů 1939–1945 a 1948–1989]. Prošel vězeňskými tábory u uranových dolů na Jáchymovsku a táborem Vojna na Příbramsku. V Leopoldově jako politický vězeň odmítl nastoupit do povinného zaměstnání, za což byl opakovaně trestán pobyty v korekci a nakonec i dvojím prodloužením trestu. Propuštění se dočkal až roku 1967 po třinácti a půl letech věznění.

Prohlédnout detail
Horní Slavkov. Symbolický hrob politických vězňů

Horní Slavkov Symbolický hrob politických vězňů

Pietní místo slavnostně odhalené 30. května 1997 tvoří navršená mohyla kamenů s dvěma mramorovými deskami a vztyčeným křížem obtočeným řetězem a centrálně umístěnou kovovou trnovou korunou. Je jedním ze zastavení každoročních setkávání politických vězňů „Jáchymovské peklo“ organizované Konfederací politických vězňů. V oblasti Horního Slavkova byly vybudovány čtyři trestanecké pracovní tábory: Prokop (1949), Ležnice (1950), Svatopluk a tábor XII (1951). V důsledku vyčerpání ložisek uranové rudy byly poměrně záhy rušeny – tábor XII v roce 1954, ostatní o rok později.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Busta Milady Horákové

Hradec Králové Busta Milady Horákové

Busta JUDr. Milady Horákové  byla odhalena 25. června 1999 a je sádrovou kopií díla akad. sochařky Jaroslavy Lukešové. Základní škole ji věnoval Klub Milady Horákové. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena komunistickým režimem [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Památník obětem komunismu

Hradec Králové Památník obětem komunismu

Památník byl odhalen z iniciativy Konfederace politických vězňů 23. května 1998. Jedná se o hrubě opracovanou pískovcovou stélu s rytou mříží a do ní vepsanou dedikaci z litých plastických písmen. Autor, akad. sochař Jan Wagner, vložil do plastiky symboliku oběti (tvar připomínající náhrobní kámen) a utrpení zmrzačených životů (mříží rozrušená struktura kamene).

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Památník tří odbojů

Hradec Králové Památník tří odbojů

Památník byl odhalen 28. října 1999 z iniciativy Čs. obce legionářské, Sokola, Svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů Hradec Králové. Stojí před budovou sokolovny na místě původního pomníku obětem první světové války z roku 1937, jenž byl odstraněn za okupace v roce 1941. V památníku jsou uloženy prsti země z míst, kde položili své životy za svobodu účastníci všech tří odbojů: v případě třetího odboje jde o místa věznic, sídel pracovních táborů a ústředního pohřebiště politických vězňů.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska obětem boje za svobodu, demokracii a humanismus 1939–1989

Hradec Králové Pamětní deska obětem boje za svobodu, demokracii a humanismus 1939–1989

Pamětní desku zhotovila Dělnická tělocvičná jednota Hradec Králové v září 1995. Slavnostního odhalení se zúčastnili tehdejší čestný předseda sociální demokracie dr. Jiří Horák a staří členové DTJ. Dělnická tělocvičná jednota v Hradci Králové byla založena roku 1910, organizovali se v ní především sociální demokraté. V roce 1942 byl celý její výbor zatčen německou okupační správou. V poválečném období se členové jednoty zúčastnili veřejného vystoupení v rámci sokolských sletových slavností. Po únoru 1948 byla DTJ zrušena, resp. začleněna do jednotného tělovýchovného svazu, a její majetek byl konfiskován. K obnovení činnosti došlo v roce 1990, k majetkové restituci 1992.

Prohlédnout detail
Hronov. Pomník obětem komunismu

Hronov Pomník obětem komunismu

Pomník byl odhalen 16. listopadu 2004 a tvoří jej kamenný monolit s bronzovou deskou vyrobenou podle návrhu akad. malíře Ivana Krejčího. Deska s nápisem z litých plastických písmen nese v záhlaví znak s českým lvem a ve spodní části znak města Hronov. Na pomník byla vyhlášena veřejná sbírka, kterou iniciovala místní pobočka KDU-ČSL, a na instalaci se sponzorsky podílely firmy z regionu.

Prohlédnout detail
Hroznatín. Pamětní deska Ludvíku Svobodovi

Hroznatín Pamětní deska Ludvíku Svobodovi

Bronzová pamětní deska Ludvíku Svobodovi byla odhalena rok po jeho smrti v roce 1980 na rodném domě v Hroznatíně. Armádní generál Ludvík Svoboda (1895–1979) [viz Hroznatín. Pomník Ludvíku Svobodovi].

Prohlédnout detail
Humpolec. Pomník obětem válek a doby nesvobody

Humpolec Pomník obětem válek a doby nesvobody

Pamětní deska je nyní součástí pomníku válečným obětem. Původní pomník z roku 1926 vytvořil sochař Rudolf Kabeš. Po druhé světové válce byla jeho dedikace rozšířena o památku na spoluobčany, kteří zemřeli či jinak trpěli za okupace, a v listopadu 2001 byla na pravé straně čtyřbokého kamenného podstavce sochy instalována bronzová deska s litým písmem komemorující perzekvované občany města v době komunistického režimu.

Prohlédnout detail
Jablonec nad Nisou. Pomník bojovníkům za svobodu a obětem bezpráví

Jablonec nad Nisou Pomník bojovníkům za svobodu a obětem bezpráví

Pomník bojovníkům za svobodu a obětem bezpráví byl odhalen u příležitosti pojmenování městského parku po čestném občanu města generálu Karlu Mrázkovi 8. května 2005 v rámci oslav 60. výročí konce druhé světové války. Generál Karel Mrázek (1910–1998) vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a působil u letectva. V roce 1939 odešel do Francie, kde vstoupil do cizinecké legie. Po pádu Francie odešel do Velké Británie a stal se příslušníkem 310. čs. stíhací perutě Královského letectva. Za účast v bitvě o Británii obdržel řadu válečných vyznamenání. Po únoru 1948 byl v necelých 40 letech postaven mimo vojenskou službu. Odstěhoval se do Jablonce nad Nisou, kde v letech 1952–1974 pracoval v národním podniku Autobrzdy. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.

Prohlédnout detail
Jáchymov. Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Jáchymov Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Křížová cesta ke svobodě dedikovaná vězňům uranových dolů vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů, byla odhalena 25. května 1996 ministrem vnitra ČR Janem Rumlem, starostou Jáchymova a posvěcena opatem Vítem Tajovským a převorem Hugo Pitelem. Političtí vězni se zde každoročně setkávají v rámci vzpomínkové akce „Jáchymovské peklo“. Ústřední pískovcová plastika nazvaná Brána svobody zpodobňuje na straně obrácené do náměstí reliéf mříže, klesající mužskou postavu a nápis 1948–89, na odvrácené straně je postava ženská. Na ni navazuje řada pamětních kamenů s názvy a symboly bývalých vězeňských pracovních táborů na Jáchymovsku: Barbora (trny), Bratrství (okovy), Eliáš (mříže), L-Elko [Vykmanov II] (Jidášův měšec), Mariánská (růže), Nikolaj (spoutané ruce), Rovnost (vánoční zvoneček), Svornost (prameny a slzy), Vykmanov [I] (ostnatý drát), Hornoslavkovsku: Ležnice (květiny), Prokop (oprátka), Svatopluk (řetěz), 12 [XII] (svíce) a Příbramsku: Bytíz (koule s řetězem), Vojna (lipová větvička). Autorem pamětního místa je sochař Roman Podrázský. Pamětní místo je součástí naučné stezky s názvem Jáchymovské peklo [viz Jáchymov. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“].

Prohlédnout detail
Janov nad Nisou-Hrabětice. Kříž obětem komunismu

Janov nad Nisou-Hrabětice Kříž obětem komunismu

Kříž ze světlé žuly, u jehož paty je umístěna bronzová deska s nápisem, byl odhalen v roce 2010. Autory návrhu jsou architekt Josef Faltejsek a iniciátor a investor Ivo Foltýn, kříž zhotovila firma Ligranet z Liberce a instalovala stavební firma Vítězslava Hájka Viz též Sedlec-Prčice. Kříž obětem komunismu.

Prohlédnout detail
Jaroměř. Pamětní deska zničenému pomníku TGM

Jaroměř Pamětní deska zničenému pomníku TGM

Pamětní deska umístěná na velkém kameni se nachází na místě původního pomníku prvního prezidenta republiky, zničeného německou okupační správou v roce 1940, obnoveného po válce a opět strženého a zničeného v roce 1953 komunisty. Pomník vytvořil významný sochař a jaroměřský rodák Otakar Španiel (1881–1955) a byl odhalen v roce 1926. Deska byla realizována nákladem politického vězně Jana Šrámka (†2008). Autorem desky i nového pomníku TGM, který byl odhalen 28. října 2003 na okraji jaroměřských Masarykových sadů v blízkosti základní školy TGM, je Petr Novák. [viz též Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM]

Prohlédnout detail
Jeseník. Pomník obětem komunismu

Jeseník Pomník obětem komunismu

Pomník byl odhalen u příležitosti výročí 17. listopadu v roce 2010. O záměru připomínat oběti komunistického režimu v Jeseníku formou pamětního místa se v zastupitelstvu města diskutovalo od roku 2006 a polarizovalo jeho členy na příznivce a odpůrce. Pomník inicioval a financoval místní podnikatel Jiří Hauerland. Autor akad. sochař Roman Boreček jej umělecky ztvárnil do podoby zraněného srdce ležícího na žulovém podstavci, jenž má tvar rozepjatých křídel. Pomník byl umístěn nedaleko Lípy svobody zasazené 17. listopadu 1989 [viz Jeseník. Pamětní deska u Lípy svobody].

Prohlédnout detail
Jihlava. Pamětní deska Karlu Krylovi

Jihlava Pamětní deska Karlu Krylovi

Bronzovou pamětní desku navrhl, financoval a její odhalení zrealizoval Martin Herzán, básník, umělecký kovář, výtvarník a autor literatury faktu. Deska je umístěna na jihlavském Domě kultury a byla odhalena 17. listopadu 2004 při příležitosti 60. výročí narození a 10. výročí úmrtí Karla Kryla. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] je veřejností vnímán zejména jako básník protestující proti srpnové okupaci v roce 1968.

Prohlédnout detail
Jihlava. Pamětní deska u pomníku TGM

Jihlava Pamětní deska u pomníku TGM

Z iniciativy Spolku pro navrácení sochy TGM do Jihlavy byla 28. října 2011 odhalena replika sochy prvního československého prezidenta. Autorem je akademický sochař Roman Richtermoc, práce po jeho smrti dokončil kamenosochař Robert Musil. Replika sochy byla instalována nedaleko původního umístění v parku proti budově gymnázia, na jejímž místě byl v roce 1998 odhalen pomník [viz Jihlava. Pomník zničené sochy TGM]. Nápis na desce upozorňující, že jde historicky o poslední sochu TGM vztyčenou v Československu v roce 1948, je věcně nesprávný. Srv. např. odhalení pomníku TGM v říjnu 1948 v Olomouci [viz Olomouc. Pamětní nápis na pomníku TGM] či v Kutné Hoře [viz Kutná Hora. Pamětní nápis na pomníku TGM].

Prohlédnout detail
Jihlava. Pomník zničené sochy TGM

Jihlava Pomník zničené sochy TGM

Památník stojící na místě původní sochy T. G. Masaryka byl vybudován jako připomínka prvního československého prezidenta a autora sochy Jaroslava Šlezingera. Má podobu dvou žulových smírčích kamenů spojených deskou s nápisem a byl odhalen 13. března 1998 z iniciativy Antonína Štěpánka a Konfederace politických vězňů. Sochu TGM v nadživotní velikosti, umístěnou od 12. září 1948 do června 1961 před budovou jihlavského gymnázia, vytvořil sochař Jaroslav Šlezinger (1911–1955), který byl v roce 1950 odsouzen na dvacet pět let odnětí svobody a zemřel ve výkonu trestu [viz Jemnice. Pomník Jaroslavu Šlezingerovi, Jihlava. Pamětní desky Jaroslavu Šlezingerovi]. Replika sochy TGM byla z iniciativy Spolku pro navrácení sochy TGM do Jihlavy instalována 28. října 2011 v parku proti budově gymnázia, nedaleko původního umístění [viz Jihlava. Pamětní deska u pomníku TGM].

Prohlédnout detail
Jindřichův Hradec. Památník prvního, druhého a třetího odboje

Jindřichův Hradec Památník prvního, druhého a třetího odboje

Pamětní místo tvoří čtyři postupně instalované pietní připomínky: pomník legionářům padlým v první světové válce, šest pamětních desek nesoucích jména legionářů, kteří zemřeli po první válce, pomník obětem druhé světové války. Dne 9. května 2002 byl památník doplněn o pamětní desku obětem protikomunistického odboje. Kamenná deska s litým plastickým písmem a znakem Konfederace politických vězňů byla odhalena z iniciativy místní pobočky KPV.

Prohlédnout detail
Karviná. Pamětní deska obětem politické perzekuce za komunistického režimu

Karviná Pamětní deska obětem politické perzekuce za komunistického režimu

Pamětní deska je věnována obětem politické perzekuce v letech 1948–1989 z karvinského okresu, které byly zejména v 50.  letech postihovány většinou přikázáním do táborů nucené práce v místních černouhelných dolech. Deska architektů Evy Špačkové a Marka Sibinského je obdélná na výšku, v horní části s rytým pozlaceným nápisem se symbolem mříží. Byla odhalena 5. května 2007 za účasti předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové a zástupců města.

Prohlédnout detail
Kladno. Pamětní deska upomínající Pomník padlým vojínům a legionářům se sochou TGM

Kladno Pamětní deska upomínající Pomník padlým vojínům a legionářům se sochou TGM

Pamětní deska byla odhalena Magistrátem města Kladna v roce 2002 a upomíná na existenci Pomníku padlým vojínům a legionářům odhaleného 28. října 1928 při příležitosti desátého výročí vzniku republiky. Pomník se sochou TGM, jehož autorem byl Jan Vítězslav Dušek, byl poprvé odstraněn německou okupační správou po vzniku protektorátu, znovu odhalen 28. října 1945, ale v noci z 19. na 20. února 1953 byl definitivně odstraněn a následně i zničen. Viz též Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM.

Prohlédnout detail
Klatovy. Pamětní deska odpůrcům totalitních režimů

Klatovy Pamětní deska odpůrcům totalitních režimů

Deska ze světlé žuly s černým písmem, městským znakem Klatov nahoře a lipovou ratolestí dole je umístěna na postranním traktu budovy Okresního soudu v Klatovech. Odhalena byla dne 20. března 2014 za účasti představitelů města, členů Svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů a politického vězně Františka Wiendla (*1923).

Prohlédnout detail
Klatovy. Pomník obětem komunistické zvůle

Klatovy Pomník obětem komunistické zvůle

Pomník, jehož autorem je akad. sochař Olbram Zoubek, je symbolická původně cínová plastika ženy ve smutku stojící na nízkém podstavci, na němž je umístěna pamětní deska s nápisem. Byla odhalena 22. května 1993 z iniciativy místní pobočky Konfederace politických vězňů. Socha byla po zničení neznámými pachateli odlita z bronzu. Při rekonstrukci Hostašových sadů v roce 2015 byl pomník přemístěn z centrální části parku na vyvýšené místo na konci promenády u bývalého městského opevnění. Mezi oběti komunistického režimu z Klatov a okolí patří mj. členové klatovské odbojové skupiny, až na výjimky příslušníci Sboru národní bezpečnosti, odsouzení Státním soudem Praha v neveřejném procesu v květnu 1952 v Plzni. Do jeho čela byl postaven bývalý (od léta 1949 penzionovaný) oblastní velitel podplukovník František Havlíček, druhým hlavním aktérem byl Václav Šnaidr (Šnajdr), zástupce velitele posádky SNB ve Všerubech [viz Kdyně. Pamětní deska obětem akce „Kámen“]. Skupina pomáhala převádět ohrožené osoby přes hranice a předávala prostřednictvím mrtvých schránek špionážní zprávy pro americkou vojenskou zpravodajskou službu (o bezpečnostních opatřeních na hranicích ad.). Jako v mnoha jiných případech byla infiltrována Státní bezpečností a v druhé polovině roku 1951 postupně zatčena. František Havlíček (* 1908) a Václav Šnaidr (* 1911) byli za vyzvědačství a další trestné činy odsouzeni k trestu smrti a 12. listopadu 1952 popraveni v Praze na Pankráci. Vrchní strážmistři SNB Oldřich Novák a František Kozák a bývalí příslušníci SNB Emilian Bejček a Josef Baštář byli odsouzeni na doživotí, vrchní strážmistr Josef Dušek na 22 let, bratr Václava Šnaidra Josef na 20 let a František Měrka na osm let. V následném procesu byli krajským soudem v Plzni v březnu 1953 odsouzeni za vyzvědačství a velezradu další spolupracovníci skupiny – manželka Františka Havlíčka Anna (20 let), Oldřich Formánek (22 let) a Josef Popelík (24 let).

Prohlédnout detail
Kleť. Kříž a pamětní deska obětem násilí

Kleť Kříž a pamětní deska obětem násilí

Pamětní místo tvoří železný kříž instalovaný do kamenného masivu hory Kleť nad Českým Krumlovem a šedá mramorová deska s rytým nápisem. Deska připomínající milénium sv. Vojtěcha v roce 1997 je dedikována obětem z období 1938–1989. V regionálním kontextu odkazuje na dobu, kdy se pod vlivem politických událostí rozpojily staleté vazby mezi českým a německým etnikem v pohraničí: odsun českého obyvatelstva po Mnichovu, poválečný odsun německého obyvatelstva, udržování česko-německého napětí a izolace za komunistického režimu.

Prohlédnout detail
Knížecí Pláně. Dřevěný kříž a pamětní deska farního kostela

Knížecí Pláně Dřevěný kříž a pamětní deska farního kostela

Dřevěný kříž s mramorovou deskou s nápisem připomíná zaniklou obec Knížecí Pláně. Pietně zrestaurovaný hřbitov byl odhalen 28. června 1992, pamětní deska osazena později. Okolo kříže se nacházejí zbytky kostelního kamenného zdiva, původní portály a schody. Místo bylo obnoveno péčí bývalých německých obyvatel obce a jejich potomků. Hraniční obec Knížecí Pláně, sídlo inspektorátu Finanční stráže, byla v důsledku odsunu německých obyvatel po roce 1945 téměř opuštěná. Z bývalé místní hájovny byly po únoru 1948 organizovány přechody přes hranici do Bavorska. Po uzavření hranic železnou oponou se obec ocitla v nepřístupném hraničním pásmu a kostel, přilehlý hřbitov a usedlosti byly zdemolovány Pohraniční stráží [viz Prášily. Pomník zaniklým obcím].

Prohlédnout detail
Kopřivnice. Pamětní deska a reliéf Milady Horákové

Kopřivnice Pamětní deska a reliéf Milady Horákové

Udělení čestného názvu a odhalení pamětní desky na budově školy se uskutečnilo 12. června 1995 za přítomnosti dcery Milady Horákové, Jany Kánské, ministrů spravedlnosti a obrany a dalších čestných hostů. Pamětní místo ve vstupní hale školy bylo odhaleno u příležitosti 50. výročí popravy Milady Horákové v červnu 2000 [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] a byla založena tradice každoročního pietního setkání za účasti zástupců školy, města a Konfederace politických vězňů. Pamětní místo tvoří reliéf, jehož autorkou je Jaroslava Lukešová, a plastová deska s úryvkem textu Milady Horákové z roku 1949. Jeho iniciátory byli Lubomír Hanzelka, bývalý předseda Klubu Masarykova demokratického hnutí v Kopřivnici, a Bohuslav Ficek, člen Konfederace politických vězňů, ve spolupráci s ředitelem školy Lumírem Pospěchem. Po rekonstrukci budovy školy byla na návrh zastupitelstva města na fasádu u hlavního vstupu přemístěna deska obětem komunismu z výklenku budovy bývalé radnice [viz Kopřivnice. Pamětní deska obětem komunismu] a deska M. Horákové, původně instalovaná na čelní stěně budovy. Odhalení přemístěných pamětních desek proběhlo 17. listopadu 2013.

Prohlédnout detail
Kopřivnice. Pamětní deska obětem komunismu

Kopřivnice Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 16. listopadu 2000 starostou města a předsedou místní pobočky Konfederace politických vězňů. Bronzová deska s nápisem, u níž se každoročně konala vzpomínková setkání u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii, byla 17. listopadu 2013 přemístěna na fasádu Základní školy dr. Milady Horákové v ulici Obránců Míru 369 [viz Kopřivnice. Pamětní deska a reliéf Milady Horákové].

Prohlédnout detail
Křenovice. Pamětní deska bojovníkům proti nesvobodě, odpůrcům a obětem totalitních režimů 1939–1945 a 1948–1989

Křenovice Pamětní deska bojovníkům proti nesvobodě, odpůrcům a obětem totalitních režimů 1939–1945 a 1948–1989

Dne 6. října 2013 byla v Křenovicích nedaleko vchodu na místní hřbitov odhalena pamětní deska na kamenicky upraveném balvanu a doplňující informativní tabule. Iniciátory zřízení pamětního místa byly obec Křenovice a Konfederace politických vězňů. Současně byl v obci odhalen pamětní objekt letcům RAF, jejichž osud je spjat s Křenovicemi: Karlu a Emiliánu Mrázkovým a Otakaru Černému, jenž byl také členem KPV. Otakar Černý (1919–2009), křenovický rodák a letec československé bombardovací perutě RAF, byl 9. února 1949 odsouzen ke třem letům odnětí svobody za neoznámení pokusu o trestný čin (plánovaný útěk Josefa Brykse [viz Bělkovice-Lašťany. Pamětní deska Josefu Bryksovi] na Západ). Z tábora nucených prací v Dolním Jiřetíně, kam byl po soudu odvezen, se mu podařilo 7. května utéct a překročit hranice do Bavorska. V Británii znovu vstoupil do královského letectva, odkud byl v roce 1955 vyřazen v hodnosti kapitána. V roce 2009 mu byl propůjčen in memoriam řád Bílého lva.

Prohlédnout detail
Krhanice. Pomník 17. listopadu 1989

Krhanice Pomník 17. listopadu 1989

Žulový pomník s rytým letopočtem byl odhalen 17. listopadu 1990, u příležitosti prvního výročí demokratické revoluce, z iniciativy tehdejší starostky MUDr. Heleny Macháčkové a za finanční podpory místního Občanského fóra. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu  1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Křinice. Pomník obětem zla

Křinice Pomník obětem zla

Drobný pomník věnovaný obětem režimu let 1948–1989 byl odhalen 23. dubna 2011 za účasti zástupců poboček Konfederace politických vězňů Náchod, Trutnov, Rychnov n. Kněžnou a představitelů obce. Je situován u pietního místa padlým v první světové válce, jež bylo roku 2002 obnoveno a rozšířeno o připomínku padlým v druhé světové válce. Pomník ve tvaru náhrobku z hladkého pískovce nese desku z černého skla se stříbrným nápisem.

Prohlédnout detail
Kroměříž. Pamětní deska obětem komunismu

Kroměříž Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunistického režimu na Kroměřížsku byla odhalena 16. listopadu 1993. Odhalení se zúčastnili zástupci politické reprezentace, mimo jiné ministr vnitra, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, zástupci parlamentu a Konfederace politických vězňů.  Deska je z černého leštěného mramoru s rytým pozlaceným písmem.

Prohlédnout detail
Kutná Hora. Pamětní deska obětem komunismu

Kutná Hora Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů v Kutné Hoře. Zhotovení a umístění desky na budově městského úřadu bylo financováno městem. Deska ze světlého kamene nese nápis, emblém KPV a kovovou plastiku ruky v přísaze. Byla odhalena v roce 1993.

Prohlédnout detail
Kutná Hora. Pamětní nápis na pomníku TGM

Kutná Hora Pamětní nápis na pomníku TGM

Pomník s bronzovou sochou TGM na žulovém podstavci byl vybudován podle návrhu sochaře Karla Dvořáka a architekta Pavla Janáka. Nápis na zadní straně připomíná jeho odhalení v roce 1948 a odstranění v roce 1959. Pomník prezidentu Masarykovi před Vlašským dvorem byl odhalen 27. října 1938. Německou okupační správou byla socha odstraněna v noci z 18. na 19. června 1940 a v červenci 1942 roztavena. K znovuodhalení pomníku došlo z iniciativy faráře Českobratrské církve evangelické Jana Duse přesně o deset let později. Mezi 14. a 18. lednem 1959 byl pomník opět odstraněn a socha uložená v depozitáři místního muzea na přelomu let 1964 a 1965 roztavena. Po roce 1989 byla socha podle dochované sádrové kopie zrekonstruována odlita Miloslavem Smrkovským a Petrem Krámkem. Na původní podstavec nalezený ve skladu technických služeb města se vrátila v roce 1991. Pomník byl slavnostně odhalen 27. října kutnohorským starostou Jaroslavem Bendou.

Prohlédnout detail
Kutná Hora. Pomník Miladě Horákové

Kutná Hora Pomník Miladě Horákové

Pomník ve tvaru zkoseného obdélníku ze žuly z lomu Studená na Vysočině zasazeného v zemi je umístěn v parčíku v Radnické ulici, který byl při příležitosti odhalení pomníku 28. června 2004 pojmenován jako „Sad JUDr. Milady Horákové“. Pomník vznikl z iniciativy Konfederace politických vězňů v Kutné Hoře, zhotovení a umístění pomníku bylo financováno městem Kutná Hora. Autorem pomníku je Vladimír Miřijovský. Milada Horáková (1901–1950) byla česká politička odsouzená v zinscenovaném procesu a popravená 27. června 1950 v Praze na Pankráci [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Květinov-Radňov. Pomník obětem kolektivizace

Květinov-Radňov Pomník obětem kolektivizace

Pomník nechal roku 2006 zbudovat pan František Brož ze sousední obce Květinov. Tvoří ho kamenný podstavec s třemi stupni, na nichž stojí železný kříž s pozlacenou sochou Krista, pamětní deska a pluh. Datací na pomníku (27. června) chtěl také připomenout tradiční svatoannenské slavnosti v obci a zaniklý svět sousedské pospolitosti. František Brož (*1939) s rodinou soukromě hospodařil celou dobu komunistického režimu. Vstup do družstva odmítal a vytrval nátlaku, během něhož mu byly pozemky celkem sedmnáctkrát směněny. Komunistický režim uplatňoval vůči samostatně hospodařícím rolníkům i mimosoudní formy perzekuce, mezi něž patřily i nucené směny pozemků na základě scelovacího zákona a hospodářsko-technických úprav půdy. Tyto směny, často i opakované, byly pochopitelně pro soukromé rolníky nevýhodné, jejich původní pozemky byly směňovány za dlouhodobě nekultivované, odlehlé a rozptýlené v různých částech katastrálních území okolních obcí.

Prohlédnout detail
Kvilda-Františkov. Pomník českým a německým převaděčům přes státní hranici

Kvilda-Františkov Pomník českým a německým převaděčům přes státní hranici

Pamětní místo tvoří kámen s deskou u dřevěného mostku přes Teplou Vltavu před hranicí lesa. Pomník byl odhalen 19. června 2004 Kruhem přátel česko-německého porozumění. Dřevěný mostek byl místem, kde převaděči překonávali Teplou Vltavu na trase z Vimperku na Bučinu. Tzv. kanál 54 byl tradiční trasou profesionálního převaděče Franze Nowotného, zvaného Kilián, šumavského Němce odsunutého po válce. Kanál byl indiskrecí vyzrazen bezpečnostním orgánům. Na organizování přechodů touto trasou se podílela vimperská odbojová skupina, kterou z velké části tvořili příslušníci SNB. Skupina 19 osob byla souzena ve veřejném procesu v roce 1949 v Lidovém domě ve Vimperku, který byl přenášen veřejným rozhlasem. Prokurátorem navrhované absolutní tresty nakonec nebyly vyneseny, dvě osoby byly odsouzeny na doživotí, další k dlouhodobým trestům.

Prohlédnout detail
Kvilda. Pomník zaniklého hřbitova

Kvilda Pomník zaniklého hřbitova

Pomník v podobě kovové pamětní desky s raženým písmem upevněné nad symbolickým bezejmenným náhrobkem nechala postavit obec v roce 2008. Tvoří součást celkové úpravy bývalého kvildského hřbitova, jehož autentická podoba z 50. let je zachycena ve filmu Král Šumavy. Pomník upomíná likvidaci hřbitova v roce 1978, která proběhla z iniciativy místního národního výboru se souhlasem okresního správního orgánu v Prachaticích. Jejím důvodem bylo chátrání hrobů po odsunutých německých obyvatelích. Litinové kříže byly odprodány do kovošrotu a kamenné náhrobky nabízeny místním výrobním podnikům, které však s takovou „recyklací materiálu“ nechtěly mít nic společného. Náhrobky byly proto zlikvidovány buldozery a odvezeny na černou skládku v nepřístupném hraničním pásmu. Na pietní obnovení hřbitova do stávající podoby přispěly krajský úřad i soukromé firmy.

Prohlédnout detail
Ledeč nad Sázavou. Pamětní deska obětem politického útlaku v 50. letech

Ledeč nad Sázavou Pamětní deska obětem politického útlaku v 50. letech

Černá leštěná mramorová deska s rytým postříbřeným nápisem je věnována obětem komunistického režimu na Ledečsku. Pamětní deska měla být původně umístěna na budově městského úřadu, ale zastupitelé města její umístění dvakrát odmítli. Odhalena byla na budově Československé církve husitské 14. dubna 2007 z iniciativy pana Miloslava Růžičky, politického vězně, a pobočky Konfederace politických vězňů v Havlíčkově Brodě.

Prohlédnout detail
Ledeč nad Sázavou. Park a pomník Josefu Toufarovi

Ledeč nad Sázavou Park a pomník Josefu Toufarovi

Zastupitelstvo města Ledeč nad Sázavou ve svém usnesení z 13. září 2010 vyhovělo petici místních občanů na přejmenování parčíku před kostelem sv. Petra a Pavla na Park patera Josefa Toufara, kde mu byl dne 31. března 2013 odhalen pomník. Požehnal ho ledečský děkan P. Jan Bárta, autor textu desky, za účasti starosty města Petra Vaňka a Miloše Doležala, autora knih o P. Toufarovi. Pomník je tvořený žulovým blokem s kovovou deskou a vedle něj adjustovanou deskou s Toufarovým portrétem a životopisem v češtině a angličtině. S pastoračním působením P. Josefa Toufara (1902–1950) v Číhošti u Ledče nad Sázavou je spjat tzv. číhošťský zázrak v adventním čase roku 1949, kdy došlo při mši svaté k pohybu dřevěného křížku na oltáři tamního kostela. V důsledku těchto událostí byl P. Toufar v lednu 1950 nezákonně zadržen tehdejší tajnou policií a v únoru téhož roku zemřel v Praze na následky vyslýchání ve vyšetřovací vazbě ve Valdicích [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara].

Prohlédnout detail
Liběchov. Pomník obětem světových válek a komunismu

Liběchov Pomník obětem světových válek a komunismu

Po vzniku Československé republiky byl původní pomník císaři Josefu II. z roku 1884 přeměněn na pomník padlých v první světové válce – zachovaný podstavec byl opatřen jmény místních padlých a na něj nově vztyčen čtverhranný obelisk s letopočtem 1914–1918. Dílo sochaře Josefa Kysely bylo slavnostně odhaleno koncem května 1932 za přítomnosti československého ministra vnitra. Po pádu komunistického režimu iniciovalo zastupitelstvo rozšíření dedikace o připomínku obětem druhé světové války a komunismu. Deska byla odhalena v říjnu 1998.

Prohlédnout detail
Liberec. Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti

Liberec Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti

Památník byl odhalen v květnu 2000 u příležitosti pětapadesátého výročí ukončení druhé světové války. Moderní interaktivní památník kontrastující svou technologickou podobou s okolním parkovým prostředím je dílo výtvarníka Jana Stolína a architekta Petra Stolína, oceněné českou obcí architektů. Oživí se vstupem návštěvníka mezi dvě kovové síťované stěny, kdy se objekt osvítí světly a elektronickými nápisy. Ty připomínají nejen místa a data bojových událostí 20. století, ale také místa spojená s utrpením odpůrců komunistického režimu – pracovně nápravné tábory a věznice, pomocné technické prapory. Stejně tak připomíná invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, jež měla v Liberci několik obětí. Viz též Liberec. Pamětní deska obětem sovětské invaze.

Prohlédnout detail
Liberec. Památník obětem komunismu

Liberec Památník obětem komunismu

Moderní památník financovaný městem Liberec byl odhalen 27. června 2006. Mohutný kvádr o výšce 4,5 metru, jehož dvě hlavní stěny jsou tvořeny zrcadlovými tabulemi z polopropustného a pokoveného skla vsazenými do ocelového rámu, stojí v ose vstupu do parku. Památník pracuje na principu zrcadlení s proměnou jeho podoby. Může být vnímán jako černá díra v prostoru, symbolizující svět zapomnění, do něhož oběti propadly, přes zrcadlení okolních parkových stromů a kolemjdoucích jako symbol toho, že politické bezpráví se odehrává v dobové společenské realitě. Přistoupí-li pozorovatel až k objektu, objeví se nápis, jenž je v jeho patě zapuštěn do dlažby v zrcadlově převrácené podobě. V tu chvíli se sklo stane propustným a odhalí pozorovateli i prostor za zrcadlem. Autory památníku jsou architekti Petr Janda, Jakub Našinec, Aleš Kubalík a Josef Kocián.

Prohlédnout detail
Libochovice. Pamětní deska obětem komunismu

Libochovice Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena v roce 2005 starostou města a zástupci Konfederace politických vězňů. Deska je z červeného terrazza s rytým pozlaceným písmem.

Prohlédnout detail
Litoměřice. Busta Václava Havla

Litoměřice Busta Václava Havla

Při příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla byla 8. října 2012 v parku, které nese jeho jméno, odhalena busta autorky Alžběty Kumstátové. Bronzová busta je umístěna na kamenném podstavci s kovovým plátem na položení květin. Pořízení busty hradilo město Litoměřice, tehdejší senátor a Havlův přítel Alexandr Vondra a významnou měrou také veřejná sbírka. Dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik Václav Havel (1936–2011) byl za protirežimní aktivity (Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) dvakrát vězněn. V listopadu 1989 stál v čele Občanského fóra a byl zvolen prezidentem republiky [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Litoměřice. Pamětní deska obětem válek a komunistického režimu

Litoměřice Pamětní deska obětem válek a komunistického režimu

Pamětní deska obětem válek a komunistického režimu byla odhalena v rámci oslav 20. výročí pádu komunistického režimu 11. listopadu 2009 za přítomnosti senátora Alexandra Vondry, starosty města a dalších hostí. Pamětní desku, jejíž autorkou je litoměřická sochařka Ilona Staňková, posvětil emeritní biskup Josef Koukl, její výrobu financovaly Nadační fond Kalich a město Litoměřice. Deska je bronzová, čtvercového tvaru s litými písmeny, doplňuje ji trn pro zavěšení věnce ze stejného materiálu a tvaru.

Prohlédnout detail
Mladá Boleslav. Pamětní deska obětem komunismu

Mladá Boleslav Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 17. listopadu 1995 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Bronzová deska s rytým nápisem uložená na přivráceném žulovém kvádru je umístěna na kraji parkové úpravy náměstí.

Prohlédnout detail
Mnichovo Hradiště. Pomník obětem bojů za svobodu

Mnichovo Hradiště Pomník obětem bojů za svobodu

Původní pomník obětem první světové války, jehož autorem je sochař Rudolf Březa, měl být odhalen v říjnu 1938. Po odtržení Sudet byla již odlitá socha Čechie s revoluční čapkou držící ratolest vavřínu a lípy uschována do země. Po roce 1945 bylo rozhodnuto, že pomník bude připomínkou i padlým a umučeným během druhé světové války. K odhalení pomníku obětem bojů za svobodu v letech 1914–1918 a 1939–1945 došlo 5. května 1946. Na žádost Českého svazu bojovníků za svobodu byla v říjnu 2002 dedikace rozšířena i na protikomunistický odboj. Změnu schválila rada města a doplnění nápisu na pomník na náklady města Mnichovo Hradiště provedl místní kameník pan Václav Ješke.

Prohlédnout detail
Modrava–Březník. Pomník obětem komunistické zvůle

Modrava–Březník Pomník obětem komunistické zvůle

Pomník s nápisem vytesaným do vyleštěné plochy kamene vznikl pravděpodobně v reakci na reinstalaci pomníku pohraničníku Václavu Horváthovi u bývalé hájovny na Březníku v roce 2011 [viz Modrava–Březník. Pomník Václavu Horváthovi].

Prohlédnout detail
Náchod. Pomník obětem komunismu

Náchod Pomník obětem komunismu

Autorem pomníku, který byl odhalen 10. května 1997 z iniciativy Konfederace politických vězňů, je sochař Jindřich Roubíček. Pomník tvoří neopracovaný kámen ve tvaru stély s centrálně umístěným nápisem z litých písmen, jenž je ověnčen trnovou korunou. V horní části je usazena plastika ruky v přísaze.

Prohlédnout detail
Nové Domky. Památník likvidace železné opony

Nové Domky Památník likvidace železné opony

Památník tvoří dva kamenné obelisky spojené v horní části dráty. V Nových Domcích u Rozvadova dne 23. prosince 1989 ministři zahraničních věcí Československa a Německa Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher symbolicky přestřihli dráty železné opony, která od 50. let oddělovala českou a německou část pohraničí [viz Kvilda-Bučina. Replika Železné opony]. Obdobný akt se uskutečnil již 17. prosince za účasti rakouského ministra zahraničí Aloise Mocka v místě současného hraničního přechodu Hatě–Kleinhaugsdorf. Památník, který podle návrhu starostů Rozvadova Jindřicha Červeného a starosty Waidhausu Gustla Reichenbergera, jež ho i realizoval, odhalil 26. července 1993 Jiří Dienstbier.

Prohlédnout detail
Nový Bydžov. Památník obětem válek, odboje a perzekuce

Nový Bydžov Památník obětem válek, odboje a perzekuce

Památník tvoří centrální obelisk z pískovcových bloků, jenž nese dvě desky – s dedikačním nápisem a se státním znakem. Za obeliskem na kamenném stupni stojí zrcadlově od osy dvě sousoší. Jedno zobrazuje dívku a chlapce, druhé dva vojáky. Na podstavcích soch jsou desky s letopočty. Původní pomník Rudé armády byl upraven kolektivem kameníků a sochařů Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší pod vedením prof. Leoše Valehracha. K odhalení revitalizovaného pomníku, z něhož byly sňaty komunistické symboly, došlo z iniciativy města Nový Bydžov 28. října 1993.

Prohlédnout detail
Nový Jičín. Pamětní deska obětem komunismu

Nový Jičín Pamětní deska obětem komunismu

Bronzová pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 10. března 1994 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Autorem desky je František Cahel. Protikomunistický odboj na Novojičínsku je spojen zejména s ilegálními organizacemi Modré květy, Blaník a s činností předúnorových funkcionářů nekomunistických stran. Ilegální skupina národních socialistů v okrese Nový Jičín (Bohumír Busek a spol.) vznikla s cílem poskytnout pomoc pronásledovaným občanům v cestě za hranice, ve spolupráci se skupinou převaděčů z Karlových Varů. Skupina byla zatčena po zadržení jedné z převáděných osob na hranicích a odsouzena 30. prosince 1949 okresním soudem v Novém Jičíně. Dalších šest členů strany národně socialistické bylo odsouzeno v srpnu 1953 Krajským soudem v Ostravě v procesu Jan Kruliš a spol. Tato skupina polovojenského charakteru byla ve spojení se zahraničím, pro nějž shromažďovala strategické zprávy. Skupina Nezávislá sociální demokracie byla původně založena na podporu perzekvovaných členů strany, postupně se její aktivity rozšířily i na formulování programu obnovení sociálně demokratické strany a demokratických poměrů obecně. Skupina koordinovala svou činnost i na základě ojedinělých setkání s bývalými vrcholnými funkcionáři strany (Vojta Beneš, Bohumil Laušman). Po jejím odhalení byla souzena Krajským soudem v Ostravě ve dvou procesech: 9.–11. a 12.–14. listopadu 1954, celkem bylo odsouzeno dvacet osm osob. Rovněž funkcionáři strany lidové vytvořili ilegální skupinu z okruhu novojičínských členů a příznivců této strany. Skupina vyvíjela obvyklou činnost – podporu pronásledovaným, pomoc při útěku do zahraničí, letákové akce, shromažďování informací a zbraní. V procesu se skupinou František Hanzelka a spol. bylo Krajským soudem v Ostravě 8.–10. prosince 1953 odsouzeno celkem osmnáct osob. Ilegální organizace Modré květy vznikla v křesťanském společenství, sdružovala členy Orla, lidové strany, duchovní a studenty bohosloví. Podnět k jejímu založení vzešel údajně ze setkání během orelské pouti na Svatém Hostýně v srpnu 1948 [viz Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské]. Skupiny rozmnožovaly a rozšiřovaly letáky, plánovaly propojení na domácí i zahraniční odboj, shromažďovaly strategické informace a zbraně pro případ ozbrojeného vystoupení. Organizace byla souzena Státním soudem Brno ve třech procesech: 24.–26. září, 27.–29. září a 3.–4. října 1951 v Ostravě. Skupina Blaník se zformovala v létě 1951 a jejím hlavním cílem bylo letáky informovat o politických procesech nejen v Československu, ale i v Sovětském svazu. Její členové se přihlásili k odkazu Milady Horákové – k její oběti i k politickému programu – a první leták nesl název Za svobodné Československo. Centrem její činnosti se stala evangelická fara v Suchdole nad Odrou, kde se množily letáky. Členové Blaníku se připravovali i na sabotáže pro případ vojenského konfliktu. Skupina, v níž působili účastníci druhého domácího i zahraničního odboje, působila poměrně dlouho, odhalena a zatčena byla na sklonku roku 1954. Veřejné líčení u krajského soudu v Ostravě se konalo 21.–22. dubna 1955.

Prohlédnout detail
Olomouc. Kříž obětem víry v totalitních režimech

Olomouc Kříž obětem víry v totalitních režimech

Dřevěný vyřezávaný kříž s ukřižovaným Kristem vyrobil a městu Olomouc věnoval dětvanský řezbář Štefan Melich. Kříž byl odhalen a posvěcen arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2000. Před křížem je na kamenném soklu umístěna skleněná deska s nápisem.

Prohlédnout detail
Olomouc. Památník tří odbojů

Olomouc Památník tří odbojů

Autorem sedmimetrového kamenného obelisku s kovovou vlnovkou ptačích křídel na vrcholu jako symbolu volnosti a svobody je sochař doc. Bohumil Teplý. Byl odhalen 17. listopadu 2004 z iniciativy města Olomouce, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Svazu PTP – VTNP, Konfederace politických vězňů ČR a Vojenského sdružení rehabilitovaných.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní deska obětem komunismu

Olomouc Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní místo, jehož autorem je Hubert Jungmann, tvoří symbolická kovová vězeňská mříž, na níž je připevněná deska z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem a lipovou ratolestí. Deska byla odhalena 28. března 1993 na budově Krajského ředitelství Policie České republiky z iniciativy Konfederace politických vězňů a za přítomnosti tehdejšího předsedy vlády Václava Klause.

Prohlédnout detail
Olomouc. Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození a TGM

Olomouc Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození a TGM

Pomník národního osvobození a prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka v Olomouci byl znovu vztyčen 7. března 1993, v den výročí narozenin TGM, za přítomnosti prezidenta Václava Havla. Sochu podle dochovaného sádrového modelu znovu odlila pražská kovolijecká dílna Ondřeje Špačka. Pomník, dílo sochaře Vincence Makovského a architekta Jaroslava Fragnera, byl odhalen v předvečer 30. výročí vzniku republiky 27. října 1948. V roce 1953 byla Masarykova socha na příkaz orgánů KSČ stržena a zničena [viz též Plzeň. Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození se sochou TGM]. V některých městech se pomníky TGM obnovovaly i během pražského jara [viz Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska u pomníku TGM].

Prohlédnout detail
Opava. Pomník tří odbojů

Opava Pomník tří odbojů

Pomník tvoří pravidelný čtyřboký jehlan držený v jeho vrcholu pařátem dravce, na jehož konci k zemi klesá několik utržených článků řetězu. Stěny jehlanu nesou nápisy dedikované Obcí legionářskou, Českým svazem bojovníků za svobodu, Židovskou obcí a Konfederací politických vězňů. Pomník vytvořený ak. sochařem Jiřím Klímou podle návrhu Draga Adžiji byl odhalen 17. listopadu 1995 jako výsledek společné iniciativy výše jmenovaných sdružení.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Ostrava Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Bronzová deska s nápisem umístěná na kamenném pylonu s bronzovým plamenem na vrcholu byla odhalena v roce 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů a je věnována obětem komunistického režimu na Ostravsku. Jejím autorem je Jiří Klíma [viz Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pomník

Ostrava Pomník "Pocta nejmenovaným"

Pomník výtvarníka Jaromíra Brabence věnovaný obětem komunistického režimu byl odhalen 3. dubna 1997 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Tvoří jej prostřelená ocelová deska na žulovém soklu.

Prohlédnout detail
Ostrov. Památník obětem násilí

Ostrov Památník obětem násilí

Památník v kapli sv. Floriána byl zpřístupněn v roce 2007, po rozsáhlé rekonstrukci a obnově areálu piaristického kláštera v Ostrově. O jeho zřízení rozhodly rada a zastupitelstvo města, je dedikován českým a německým obyvatelům Ostrovska a všem perzekvovaným z národnostních, rasových, politických nebo náboženských důvodů v průběhu 20. století. Kapli vysvětil plzeňský biskup František Radkovský a je přístupná jako součást prohlídkové trasy kláštera. Památník připomíná násilné události, které zasáhly region v období od první světové války do pádu komunistického režimu. Schraňuje mj. také Křížovou cestu – malé kamenné reliéfy –, kterou vytvořil sochař, politický vězeň a oběť vykmanovské třídírny rud Jaroslav Šlezinger během práce na sousoší pro ostrovský Dům kultury [viz Jemnice. Pomník Jaroslavu Šlezingerovi]. Poválečné období Ostrovska je spojeno především s odsunem německého obyvatelstva a s rozvojem těžby uranové rudy, jejíž vývoz do Sovětského svazu umožnila mezivládní dohoda z podzimu 1945. V bezprostřední blízkosti „starého“ Ostrova se započalo s výstavbou sídlišť pro pracovníky národního podniku Jáchymovské doly (1946). Po roce 1948 byl „nový“ Ostrov z velké části budován vězni, včetně osob odsouzených komunistickým režimem z politických důvodů [viz Ostrov. Pamětní deska politickým vězňům]. V letech 1949–1951 vznikly ve Vykmanově (dříve Weidmesgrün, nyní součást Ostrova) dva vězeňské tábory: Vykmanov I (krycí označení C) a Vykmanov II (L) [viz Ostrov-Vykmanov. Pamětní deska na „věži smrti“].

Prohlédnout detail
Ostrožská Lhota. Pamětní deska bojovníkům proti nacismu a komunismu (František Bogataj)

Ostrožská Lhota Pamětní deska bojovníkům proti nacismu a komunismu (František Bogataj)

Bronzová pamětní deska, jejímž autorem je akademický sochař Otmar Oliva, byla odhalena na budově základní školy 28. října 2017 zástupci Zlínského kraje, Klubu výsadkových veteránů, Konfederace politických vězňů a posvětil ji kaplan generálního štábu Armády ČR Jaroslav Kníchal. Je věnována hrdinovi protinacistického a protikomunistického odboje Františku Bogatajovi a všem bojovníkům proti nacismu a komunismu. František Bogataj (1913–1999) se jako voják z povolání zapojil do protinacistického odboje. Po odchodu do exilu a absolvování výcviku pro plnění zvláštních úkolů v Anglii byl v dubnu 1944 vysazen v rámci operace Carbon na území protektorátu. Po únoru 1948 odešel opět do exilu, kde navázal spojení s generálem Františkem Moravcem. Svou ilegální zpravodajskou síť založil – stejně jako za protektorátu – na Uherskohradišťsku, prostřednictvím svého bratra Josefa Bogataje (1905–1970), k němuž vysílal kurýry. Působení kurýrů bylo nakonec odhaleno Státní bezpečností a po jejich zatčení v srpnu 1949 následovala vlna zatýkání i jejich spolupracovníků. Soudní proces, který začal až po mnoha měsících vyšetřovací vazby se dvěma skupinami obviněných v Uherském Hradišti 2. března 1951, odsoudil mj. Josefa Bogataje na doživotí (propuštěn byl na podmínku v roce 1963). František Bogataj po ukončení činnosti zpravodajských skupin odjel na konci 50. let do Spojených států amerických. V roce 1992 obdržel Řád Milana Rastislava Štefánika a o rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora.

Prohlédnout detail
Pardubice. Pamětní deska obětem komunismu

Pardubice Pamětní deska obětem komunismu

Autorem desky, jež byla odhalena 13. března 2004, je Jiří Procházka. Bronzová deska s nápisem nese emblémy Konfederace politických vězňů, Svazu Pomocných technických praporů, na jejím spodním okraji je reliéfně vypodobněna státní vlajka lemovaná lipovou ratolestí. Odhalení se zúčastnili představitelé kraje a města, zástupci Parlamentu České republiky i představitelé Konfederace politických vězňů a Svazu PTP. Pardubice se měly stát podle záměrů Státní bezpečnosti dalším místem regionálního „monstrprocesu“, který se však nepodařilo zcela zrealizovat. Na jeho počátku stála vražda syna předsedy okresního národního výboru Lubomíra Krátkého, který byl zastřelen 11. ledna 1949. Krátký jako uvědomělý středoškolský student udal své spolužáky, že vyvíjejí protistátní činnost, a několik desítek studentů bylo na tomto základě vyloučeno ze studií. Mezi prvními zatčenými byl i profesor pater František Ryba (1905–1973), jenž byl oblíbeným pardubickým učitelem náboženství a duchovním správcem kostela Zvěstování Panny Marie. Spolu s dalšími asi 20 zatčenými (převážně studenty) byl držen ve vyšetřovací vazbě a podrobován krutým výslechům až do roku 1955, kdy bylo nařízeno soudní jednání. Proces nesl obdobné rysy jako litomyšlský proces z roku 1950 s místními studenty a paterem Stříteským [viz Litomyšl. Pamětní deska Františku Ambroži Stříteskému]. I zde měli být studenti „svedeni k protistátní činnosti“ svým duchovním tutorem a i zde se Státní bezpečnosti nepodařilo ze zatčených vynutit plné „doznání“, které by jistě vedlo k absolutním trestům. Pater Ryba po propuštění z vězení dožil v rodných Heřmanicích, kde se živil jako soukromý zemědělec.

Prohlédnout detail
Pardubice. Pomník boji studentů za svobodu 1939 a 1989

Pardubice Pomník boji studentů za svobodu 1939 a 1989

Pomník k uctění studentských demonstrací v roce 1939 a 1989 byl odhalen ve výročním roce 16. listopadu 1999. Betonový monolit, který se nachází vedle budovy Univerzitní knihovny, nese z jedné strany nápis s názvem univerzity a z druhé její znak a text připomínaných událostí. Autorem pomníku je pardubický výtvarník Josef Procházka, bronzové písmo zhotovil a osadil výtvarník a umělecký kovář Josef Brychnáč. Pamětní místo vzniklo z iniciativy tehdejšího rektora Univerzity Pardubice Oldřicha Pytely jako součást dostavby společného objektu univerzitní knihovny a auly a označení univerzitního areálu. Dne 28. října 1939 se v okupované Praze konala demonstrace k 21. výročí vzniku Československa, při níž byl smrtelně postřelen student Jan Opletal. Veřejný průvod doprovázející jeho ostatky vyústil v protest proti okupaci. 17. listopadu 1939 nacistická okupační správa v reakci na předchozí dění uzavřela všechny české vysoké školy, devět studentských vůdců bylo zatčeno a popraveno, 1 200 studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Na památku těchto událostí byl 17. listopad v roce 1942 v Londýně vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

Prohlédnout detail
Pelhřimov. Pomník obětem komunistického režimu

Pelhřimov Pomník obětem komunistického režimu

Bronzová pamětní deska akad. sochaře Jiřího Kočí byla instalována na budovu muzea na Masarykově náměstí v Pelhřimově 31. května 1995 z iniciativy Konfederace politických vězňů. V červnu 1997 došlo k jejímu sejmutí z důvodu rekonstrukce celého objektu a deska byla uložena v depozitu muzea. Po úpravách prostoru hřbitova byl původní pomník obětem první světové války rozšířen o pomník obětem druhé světové války a o pomník obětem komunistického režimu. Slavnostní odhalení proběhlo v roce 2003.

Prohlédnout detail
Písek. Pomník politickým vězňům 1948–1989

Písek Pomník politickým vězňům 1948–1989

Pomník obětem komunistického režimu tvoří stylizované břevno s nápisem a puklý kámen spojený železnými nýty. Autorkou pomníku je sochařka Zuzana Kačerová. Byl odhalen z iniciativy MVDr. Věnceslavy Skřivánkové, první polistopadové starostky, 27. června 2006 městem Písek, které ho i financovalo.

Prohlédnout detail
Plzeň. Busta Václava Havla

Plzeň Busta Václava Havla

Bustu odhalenou u příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla 8. října 2012 v budově radnice v Plzni Křimicích obci daroval její autor, sochař a místní rodák Jaroslav Bocker. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla], působil v prezidentské funkci od 29. prosince 1989 do 28. března 1990 (ČSSR), od 29. března 1990 do 20. července 1992 (ČSFR) a poté ve dvou funkčních obdobích jako prezident samostatné České republiky (od 2. února 1993 do 2. února 2003).

Prohlédnout detail
Plzeň. Čestný hrob Heliodora Píky

Plzeň Čestný hrob Heliodora Píky

Žulový pomník nepravidelného tvaru s vytesaným zlaceným nápisem a kulatým bronzovým medailonem se znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, jehož autorem je malíř a sochař Vladimír Havlic, byl odhalen z iniciativy Armády ČR, města Plzeň, Čs. obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů 19. června 1999. Generál Heliodor Píka (1897–1949) byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi]. Poprava byla vykonána ve věznici Plzeň-Bory [viz Plzeň. Pamětní deska Heliodoru Píkovi], jeho tělo nebylo rodině vydáno k pohřbení. Podle některých svědectví měly být zpopelněné ostatky uloženy do společného hrobu na plzeňském ústředním hřbitově v roce 1953, přesné místo se však nepodařilo identifikovat.

Prohlédnout detail
Plzeň. Památník obětem komunistického teroru

Plzeň Památník obětem komunistického teroru

Prostranství před budovou Komerční banky (dříve Státní banky československé, postavena 1981), bylo v roce 1983 upraveno v Památník československo-sovětského přátelství, rozlehlý terasovitě uspořádaný prostor se sochařskou výzdobou. Autorem soch z bronzu a žuly byl Rudolf Svoboda. Základní podoba pamětního místa zůstala zachována do dnešních dnů, s výraznou ideovou proměnou z počátku 90. let. Mramorový obelisk v zadní části sousoší byl z iniciativy města Plzně a Konfederace politických vězňů v roce 1993 přeměněn nápisem z litých kovových liter na Památník obětem komunistického teroru. Nedaleko pamětního místa na Anglickém nábřeží stojí budova bývalé krajské správy Státní bezpečnosti.

Prohlédnout detail
Plzeň. Památník obětem zla. Meditační zahrada Luboše Hrušky

Plzeň Památník obětem zla. Meditační zahrada Luboše Hrušky

Památník obětem zla, který se nachází na jižním okraji Plzně, poblíž řeky Radbuzy, vznikl jako soukromá iniciativa Luboše Hrušky, původně důstojníka Československé armády, poté politického vězně. Budoval jej už od 60. let a pravého naplnění a veřejného zájmu se místu dostalo až po roce 1989. Od roku 1995 je v majetku plzeňského biskupství. Luboš Hruška (1927–2007) byl zatčen v roce 1949 při pokusu o překročení státní hranice, kde sloužil jako absolvent Vojenské akademie v Hranicích, a byl odsouzen k osmnácti letům těžkého žaláře. Během vězeňských let na Špilberku, Pankráci, Borech, v Opavě, Leopoldově, Ruzyni a v pracovním táboru Bytíz u Příbrami se setkal s desítkami vězněných křesťanů, kněží a biskupů, díky jejichž vlivu přijal katolickou víru a nechal se tajně pokřtít. Ve věznění si také přísahal, že pokud přežije, vybuduje z ovocného sadu svého otce památník obětem komunismu. Po svém propuštění při amnestii v roce 1960 začal Hruška v roce 1963 budovat Památník obětem zla v podobě meditační zahrady. Na návrh františkána P. Michala Pometla začlenil do parkové úpravy zahrady dvanáct pískovcových zastavení křížové cesty, jež vytesal sochař Roman Podrázský, a instalovány zde byly v letech 1987–1991. Posvěcení zahrady proběhlo 18. května 1991 za přítomnosti opata Víta Tajovského. K dotvoření meditační zahrady došlo po roce 1989, kdy se prostřednictvím nově založené Nadace Památníku obětem zla podařilo realizovat stavbu kaple podle návrhu architektů Ing. Jana Soukupa a Ing. Jiřího Opla. Vnitřní výzdobu tvoří obrazy sochaře Romana Podrázského. Kaple byla zasvěcena svatému Maxmiliánu Kolbemu a slavnostně vysvěcena 13. května 1995. Dne 14. srpna 2009 byla v zahradě při slavnostní mši celebrované biskupem Františkem Radkovským a synem zakladatele P. Petrem Hruškou umístěna informační tabule odkazující na život a dílo plukovníka Luboše Hrušky.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození se sochou TGM

Plzeň Pamětní nápis na Pomníku národního osvobození se sochou TGM

Pomník byl odhalen 28. října 1928 a je dílem sochařů Jaroslava Hrušky a Karla Kotrby a architekta Bohumila Píchy. Kromě sochy TGM znázorňoval alegorické sousoší legionáře, matky (vlast), dcery (republika) a kováka (strojírenská tradice města). V roce 1940 byl německou okupační správou demontován a obnoven mohl být až po válce 28. října 1945. Po vyhlášení měnové reformy 30. května 1953, kterou byly znehodnoceny úspory obyvatel, vypukly v Plzni občanské nepokoje [viz Plzeň. Pamětní deska prvnímu povstání 1953]. V jejich závěru došlo ke zničení pomníku. Podle oficiální verze jej strhl „rozhněvaný lid“, ve skutečnosti jej ve večerních hodinách rozbil speciální automobil vybavený destrukční koulí. O jeho odstranění rozhodla dodatečně rada národního výboru na zasedání 2. června a usnesení antedatovala.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pomník Jiřímu Trnkovi a umění bojujícímu proti totalitním režimům

Plzeň Pomník Jiřímu Trnkovi a umění bojujícímu proti totalitním režimům

Pomník plzeňskému rodákovi Jiřímu Trnkovi (1912–1969) a umělcům tvořícím v nedemokratických poměrech byl odhalen 17. listopadu 2015 v parku nedaleko věznice Bory, kterou prošla řada politických vězňů [Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989]. Pomník, jehož návrh koncipoval Josef Mištera a autorem je sochař Luděk Míšek, byl odhalen v rámci projektu Evropské hlavní město kultury, který byl v roce 2015 propůjčen městu Plzeň. Monumentální pomník v podobě sklobetonové lidské paže prorážející železnou klec odkazuje k poselství Trnkova posledního filmu Ruka. Animovaný snímek z roku 1965 ztvárňuje příběh umělce, jenž se vzbouří a zničí své dílo poplatné totalitnímu režimu.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pomník Miladě Horákové

Plzeň Pomník Miladě Horákové

Pomník Miladě Horákové vznikl v rámci projektu Předškolí, který probíhal ve školním roce 2014–2015 díky finanční podpoře ÚMO Plzeň 2. Na vzniku pamětního místa se podíleli žáci plzeňské 21. základní školy, tvoří jej desky s úryvky posledních dopisů Milady Horákové z vězení, data jejího životopisu či symbolicky zlomený tulipán. Desky a písmena na pomník vyráběly děti ve školním keramickém kroužku vedeném Danou Kráčmarovou. Pomník byl slavnostně odhalen 24. června 2015. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), oběť komunistických politických procesů [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové]. Dopisy, které Milada Horáková psala před popravou, byly rodině předány až v roce 1990.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pomník Milník času – bigbít

Plzeň Pomník Milník času – bigbít

Základ pomníku tvoří kruh o průměru čtyři metry, po jehož obvodě jsou rozmístěny neupravované lomové kameny. Na kamenech je položen symbol 60. let – „protiatomový kříž“ s nápisem Bigbít. Autor pomníku plzeňský akad. sochař Jaroslav Šindelář nazval dílo Milník času jako připomínku skutečnosti, že Plzeň byla za dob komunismu mostem k bigbítu. V Plzni na rozdíl například od Prahy bylo dostupné vysílání Radia Luxembourg, které umožňovalo mladé generaci přístup k moderní hudbě. Náklady na realizaci pomníku byly pořízeny ve veřejné sbírce. Byl odhalen 1. května 2009.

Prohlédnout detail
Počátky. Památník obětem komunismu

Počátky Památník obětem komunismu

Pamětní deska z černého terrazza s rytým textem je umístěna na žulovém bloku v parčíku před hřbitovem v Počátkách. Odhalena byla 27. června 2013 v Den památky obětí komunistického režimu. Iniciátorem byl bývalý starosta a zastupitel Jan Třebický, investorem obecní úřad v Počátkách.

Prohlédnout detail
Poděbrady. Pamětní deska Miladě Horákové

Poděbrady Pamětní deska Miladě Horákové

Pamětní deska u vchodu do kostela Sboru Krále Jiřího z Poděbrad Církve československé husitské byla odhalena v roce 1990 z iniciativy místní náboženské obce a převším faráře Josefa Šamánka. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), oběť komunistických politických procesů [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Polička. Pomník druhému a třetímu odboji

Polička Pomník druhému a třetímu odboji

V červenci 1996 rozhodla rada města o exhumaci ostatků sovětského vojína N. I. Razumovského z hrobu v městském parku a o jejich pietním pohřbení na centrálním hřbitově v Poličce. Zároveň bylo rozhodnuto na místě hrobu v parku zbudovat pomník obětem druhého a třetího odboje. Autorem návrhu pomníku, který tvoří dva metry vysoký pískovcový kužel prorážející kovovou mříž, na níž je v bronzu provedený dvouřádkový nápis, je arch. Roman Svojanovský. Kamenickou práci provedlo Kamenosochařství Přemysl Mitáš z Poličky, kovářskou část dodala firma Quatro Hlinsko a písmo odlila Kovolijecká huť Brno. Pomník symbolizující proražení mříží totality byl odhalen 3. září 1996 starostou města a iniciátorem zbudování pomníku RNDr. Jakubem Skalníkem a Vilémem Holáněm – předsedou zahraničního výboru parlamentu – za přítomnosti zástupců města a KPV. Odhalení proběhlo v rámci dnů setkání české a německé mládeže v Poličce, den před příjezdem tehdejších prezidentů obou zemí.

Prohlédnout detail
Praha 1. Busta Françoise Mitterranda

Praha 1 Busta Françoise Mitterranda

Busta bývalého francouzského prezidenta byla odhalena v předvečer francouzského státního svátku 13. července 2015. Nachází se v zahradě přiléhající k malostranskému Pálffyho paláci, sídla Jazzové sekce. Vznikla z iniciativy Karla Srpa, předsedy Jazzové sekce a jednoho z účastníků již legendární snídaně Mitterranda s představiteli československé opozice v roce 1988. Bustu, jejímž autorem je sochař Jan Zelenka, odhalil prezident Miloš Zeman. Dne 9. prosince 1988 se tehdejší francouzský prezident François Mitterrand (1916–1996) během své oficiální návštěvy Československa setkal se zástupci československých nezávislých iniciativ. Na francouzské velvyslanectví v Praze byli pozváni Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Václav Havel [viz Litoměřice. Busta Václava Havla], Ladislav Lis [viz Pekelské údolí. Pamětní deska Ladislavu Lisovi], Václav Malý, Karel Srp [viz Praha 4. Pamětní deska Jazzové sekce] a Petr Uhl. Uskutečnění schůzky představovalo nejen symbolický akt podpory československé opozici, ale i nesouhlasné gesto vůči komunistickému režimu upozorňující na porušování lidských práv v Československu. O den později se v Praze na Škroupově náměstí konala demonstrace ke Dni lidských práv (10. prosince), kterou svolaly nezávislé iniciativy. Skutečnost, že byla zcela výjimečně oficiálně povolena, je dávána do souvislosti právě s návštěvou francouzského prezidenta.

Prohlédnout detail
Praha 1. Lennonova zeď

Praha 1 Lennonova zeď

Zeď obklopující zahradu Českého velkopřevorství Řádu maltézských rytířů zůstává místem ke svobodnému vyjádření a setkávání veřejnosti. Tradice psaní po malostranských zdech pravděpodobně vznikla nejprve na zahradní zdi domu herce Jana Wericha, který na Kampě bydlel. Lidé mu na zeď jeho zahrady psali různé vzkazy, ale i ukázky vlastní tvorby. Oprýskané zdi na Kampě se od 60. let staly i místem výtvarných happeningů několika českých výtvarníků. Nejznámější zdí na Malé Straně se stala zeď Maltézské zahrady na Velkopřevorském náměstí, v sedmdesátých letech označovaná jako „Zeď nářků“, později známá jako zeď Johna Lennona. V polovině prosince 1980 zde kdosi v reakci na zastřelení Johna Lennona vytvořil jeho památníček. Využil prázdnou kamennou desku, která v minulosti zřejmě sloužila jako součást veřejného vodovodu a napsal na ni křídou nápis „Za Johna Lennona“ a nad ním nakreslil kříž. Na místě brzy přibyly svíčky, květiny, fotografie a kresba zastřeleného zpěváka. Policie pomníček zlikvidovala, vzápětí však byl obnoven. Vzniklo tak kultovní místo, které přitahovalo nejenom fanoušky Johna Lennona. Nápisy na zdi byly mnohokrát přemalovány, vždy se však objevily nové. Setkání u zdi postupně přerůstala v protirežimní vystoupení, proti kterým pravidelně zasahovala policie. V roce 2008 zmizela ze zdi, jež se výtvarně stále proměňuje, charakteristická busta zpěváka. Viz též Česká Skalice. Pomník Johnu Lennonovi a Smrk. Mohyla Johna Lennona.

Prohlédnout detail
Praha 1. Muzeum komunismu

Praha 1 Muzeum komunismu

Muzeum představuje sugestivní pohled na československý komunistický režim z různých úhlů pohledů – každodenního života, politiky, historie, sportu, ekonomiky, vzdělání, umění, mediální propagandy,  bezpečnostních složek,cenzury, soudních a jiných donucovacích institucí, včetně období stalinismu (procesy, politické pracovní tábory) atd. – souvisejících s komunismem jako fenoménem 20. století. Věnuje se zejména době totalitního režimu od únorového puče v roce 1948 do listopadu 1989. Výstavní prostory umožňují ukázku a interpretaci předmětů a historických dokumentů.

Prohlédnout detail
Praha 1. Památník obětem komunismu

Praha 1 Památník obětem komunismu

Pomník situovaný ve svahu v ose mostu Legií tvoří betonové schody se stylizovanými lidskými postavami. Na prvním schodu jsou čtyři symetricky umístěné kovové desky zapuštěné do úrovně schodu s nápisem. V ose schodů se vine zapuštěný kovový pásek s nápisem opakující nápis na deskách. Na horní části schodů kráčí sedm postav, které se postupně stávají torzem. Vlevo u horní části schodů stojí podstavec s dvěma deskami. Autory jsou: Ing. arch. Zdeněk Hölzel, ak. arch. Jan Kerel, ak. sochař Olbram Zoubek. Jedna ze sedmi soch byla v roce 2003 poškozena výbuchem, který způsobil neznámý pachatel. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších míst piety na památku obětí komunistického režimu. Pomník byl odhalen 22. května 2002.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska obětem totalitních režimů a druhé světové války

Praha 1 Pamětní deska obětem totalitních režimů a druhé světové války

Bronzovou pamětní desku obětem totalitních režimů a druhé světové války k výročí 17. listopadu odhalil v roce 1999 v budově Karolina rektor Univerzity Karlovy prof. Karel Malý. Autory vítězného návrhu jsou studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Silvie Vondřejcová a Michal Motyčka. Pamětní deska je umístěna před vstupem do Velké auly. U paty schodiště v přízemí se nachází busta JUDr. Milady Horákové (1901–1950) [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi II

Praha 1 Pamětní deska Václavu Havlovi II

U pomníku amerického prezidenta Woodrowa Wilsona ve Vrchlického sadech před budovou Hlavního nádraží byla 17. prosince 2012 odhalena deska věnovaná Václavu Havlovi. U příležitosti prvního výročí jeho úmrtí ji odhalili tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg a bývalý ministr obrany Alexandr Vondra. Připomínku iniciovalo Sdružení amerických přátel České republiky (AFOCR), přispělo na ni více než dvě stovky českých a slovenských krajanů žijících v USA. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní desky obětem komunismu z řad zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí

Praha 1 Pamětní desky obětem komunismu z řad zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí

Bronzové desky s nápisem byly odhaleny 4. června 2002 z iniciativy ministerstva zahraničí. Po únorovém převratu přistoupili komunisté k radikálním koncepčním změnám, jež v případě československé zahraniční politiky zahrnovaly novou, zcela principiální orientaci na Sovětský svaz a jeho zahraniční zájmy. Obdobně jako v jiných centrálních úřadech provázela transformaci ministerstva zahraničí zásadní personální výměna, jež se týkala především služebně starších zaměstnanců s osobními zkušenostmi s předválečným fungováním úřadu, s působením v exilu či v domácím odboji. Významným způsobem zahájené změny ovlivnila dosud zcela neobjasněná smrt ministra zahraničních věcí Jana Masaryka [viz Praha 1. Pamětní desky a busta Jana Masaryka, Praha 2. Pamětní deska Janu Masarykovi] 10. března 1948 a převzetí této funkce dosavadním tajemníkem úřadu, slovenským komunistou Vladimírem Clementisem [viz Praha 6. Pamětní deska Vladimíru Clementisovi]. Stávající zaměstnanci, kteří byli shledáni politicky nespolehlivými, byli penzionováni, propouštěni, převáděni do výroby či vystěhováváni z Prahy a Bratislavy. Diplomatům, kteří rezignovali na své úřady v zahraničí, nebo se jim podařil útěk z Československa, byl zabavován majetek. Mnozí zaměstnanci byli odsouzeni ve vykonstruovaných politických procesech k vysokým trestům odnětí svobody. Jedním z nich byl tajemník Jana Masaryka JUDr. Antonín Sum, odsouzený v roce 1950 za velezradu k 22 letům vězení, odkud byl propuštěn v roce 1962. Vykonstruovaným procesům vyvolaným politickými čistkami v KSČ podlehli i mnozí komunisté z řad ministerstva, kteří se aktivně podíleli na předchozí „očistě“, včetně v roce 1952 popraveného ministra Clementise.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv

Praha 1 Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv

První pamětní deska obětem z řad právníků a studentů práv umístěná před aulou Právnické fakulty byla odhalena spolkem českých právníků Všehrd v roce 1995. Na jaře 2009, kdy Univerzita Karlova udělila in memoriam Karlu Bacílkovi, Borisi Kovaříčkovi a Veleslavu Wahlovi zlaté pamětní medaile Za statečnost a věrnost spravedlnosti a demokracii, jim byla u této příležitosti dedikována druhá pamětní deska umístěná na levé straně vchodu do budovy. Pietního aktu odhalení desky se zúčastnil děkan fakulty, členové Konfederace politických vězňů a další hosté. Karel Bacílek (*1920) a Boris Kovaříček (*1927) studovali po válce na právnické fakultě, seznámili se až krátce po únorovém převratu, když oba navazovali kontakty pro rodící se protikomunistický odpor. Boris Kovaříček se angažoval ve formování studentské ilegální organizace Šeřík, Karel Bacílek a jeho otec ve vytváření zpravodajské sítě, a to na popud podplukovníka ve výslužbě Josefa Hrušky (*1883). Postupně došlo k propojení několika linií ilegálních aktivit, které zastřešoval pplk. Hruška jako spolupracovník Obranného zpravodajství (v ilegalitě jako vůdce odbojové organizace Pravda zvítězí). Pod Hruškovým vedením (a pod dohledem Státní bezpečnosti) plánovala rozrůstající se organizace nový politický převrat, snažila se o zachycení kontaktů i s poúnorovou emigrací. Rozsáhlá „volavčí síť“ se uzavřela na konci roku 1948. Bylo zatčeno téměř dvě stě osob, mj. také generál Kutlvašr [viz Praha 4. Pamětní deska Karlu Kutlvašrovi], který byl postaven do čela skupiny. V hlavním procesu bylo souzeno kromě jiných pět studentů (včetně Bacílka a Kovaříčka) a čtyři vojáci ve výslužbě (včetně pplk. Hrušky, který byl „obětován“). Státní soud po uzavřeném přelíčení, které se konalo 12.–14. 5. 1949 v Praze, odsoudil oba studenty i agenta-provokatéra k trestu smrti (generála Kutlvašra na doživotí). Viz též Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi, Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi II.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pomník obětem kolektivizace

Praha 1 Pomník obětem kolektivizace

Pomník vznikl z iniciativy Valné hromady Asociace soukromého zemědělství ČR, která vyzvala k jeho vybudování v červnu 2001. Vybudován byl za pomoci veřejné sbírky vypsané za tímto účelem. Autory pomníku odhaleného 23. května 2004 jsou akademický sochař Jiří Plieštik, architekti Tomáš Novotný a Zuzana Mezerová, kovářské práce provedl Petr Podzemský. Pomník představuje trs rašícího osení spoutaného ostnatým drátem a nachází se před budovou Ministerstva zemědělství ČR. Pomník je symbolickou připomínkou obětí násilné kolektivizace v Československu. Kolektivizace prosazovaná vládnoucí komunistickou stranou podle sovětského vzoru v letech 1948 až 1960 přinesla radikální proměnu venkova, včetně narušení historických, sociálních a kulturních vazeb venkovského prostředí, které se nejviditelněji projevilo takřka úplnou likvidací selského stavu.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pomník sokolům

Praha 1 Pomník sokolům

Pomník sokolům, jehož autorem je sochař Josef Nálepa, tvoří dva kamenné podstavce: nízký připomíná jednotlivé odboje a na vyšším z nich je raněný sokol symbolizující boje sokolů za svobodu a násilné zákazy této organizace. Pomník odhalil 24. října 2002 tehdejší starosta ČOS Miloslav Pleskač společně s iniciátorem myšlenky na jeho zbudování Janem Přidalem za přítomnosti členů České obce sokolské. Perzekuce Sokola pro jeho demokratické principy nastala krátce po převzetí moci komunisty. Spolková organizace s širokou členskou základnou (v době tříleté obnovy po nacistickém rozpuštění měla přes milion členů) a pěstovanou tradicí odkazující na zapojení sokolů do prvního a druhého odboje představovala pro komunistický režim značnou potenciální hrozbu. Významným impulzem k eliminaci Sokola v jeho tradiční podobě a perzekuci jeho představitelů byl zejména Jedenáctý všesokolský slet (19.–27. června 1948) a vystoupení sokolské obce 8. září při pohřbu prezidenta Beneše, který (stejně jako T. G. Masaryk) byl členem Sokola. Jedenáctý všesokolský slet se stal jednou z posledních masových demonstrací nekomunisticky smýšlející veřejnosti v roce 1948 [viz Brno-Černovice. Pamětní deska Albertu Havlíkovi, Duchcov. Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi, Liberec. Pamětní deska Jaroslavu Vlkovi, Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi].

Prohlédnout detail
Praha 10. Památník československým skautům a skautkám

Praha 10 Památník československým skautům a skautkám

Pomník je věnován památce 749 československých skautů a skautek, kteří padli na bojištích obou světových válek nebo se stali oběťmi nacistické či komunistické zvůle. Autorem je malíř, grafik a ilustrátor Vladimír Pechar. Slavnostní odhalení pomníku před Strašnickým krematoriem se konalo 10. května 2003. Skautské hnutí vzniklo v našich zemích na počátku 20. století zásluhou A. B. Svojsíka a rozšířilo se pod názvem Junák. Dětem a mládeži vštěpovalo morální postoje založené na duchovních hodnotách, zdravém sebevědomí a národním uvědomění, jež byly zakotveny ve skautském slibu a skautských zákonech. Už proto se hnutí nemohlo vyhnout konfrontaci s nedemokratickými režimy. Poprvé bylo rozpuštěno roku 1940, podruhé 1950, potřetí (po krátkém znovuobnovení během pražského jara) v roce 1970.

Prohlédnout detail
Praha 10. Památník sokolům

Praha 10 Památník sokolům

Mramorový pomník je symbolickou připomínkou obětí z řad Sokola v jeho dlouholeté existenci. Na horizontálním břevnu je umístěn zlacený nápis a pod ním stylizované písmeno S. Pomník se nachází při hlavním vstupu na hřbitov u krematoria Strašnice. Sokolské hnutí v jeho tradiční podobě bylo po únoru 1948 až do formálního zrušení Československé obce sokolské v roce 1952 komunistickým režimem potlačováno. Řada jejích členů odešla do exilu, či byla perzekvována [viz Praha 1. Pomník sokolům].

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Marii Švehlové

Praha 10 Pamětní deska Marii Švehlové

Na průčelí budovy statku na lipanské návsi byla odhalena z iniciativy Miroslava Procházky 6. června 2015 kamenná kopie desky, věnovaná památce Marie Bohuslavové-Švehlové, matce významného prvorepublikového politika Antonína Švehly. Deska byla odhalena za účasti členů rodiny Švehlovy a Bohuslavovy, členů Společnosti Antonína Švehly a početné veřejnosti. Deska s rytinou (místo původní plastiky) a s doplněným textem o jejím odstranění po roce 1948 byla vyrobena podle dochované fotografie z roku 1938, kdy byla u příležitosti stého výročí narození Marie Švehlové poprvé odhalena. K první likvidaci pamětních míst dedikovaných představitelům samostatného Československa došlo po okupaci na základě nařízení německé správy. Po válce obnovená místa byla po komunistickém převratu opět odstraňována, v první řadě se to dotýkalo připomínek prezidenta-osvoboditele, jak dokumentují například pamětní desky u pomníků T. G. Masarykovi [viz např. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Pamětní deska a pomník TGM; Jihlava. Památník zničené sochy TGM a socha TGM; Plzeň. Památník národního osvobození]. I jméno Antonína Švehly (1873–1933), jednoho z „mužů 28. října“, několikanásobného předsedy vlády a předsedy agrární strany, jež nebyla po druhé světové válce obnovena, mělo upadnout do zapomnění. Po roce 1989 byla některá pamětní místa věnovaná tomuto státníkovi obnovena, jako pomník Antonína Švehly v Říčanech, jenž dobu komunistického režimu přečkal díky lipanským občanům v nepoužívané studni.

Prohlédnout detail
Praha 10. Pamětní deska Miladě Horákové na společném pohřebišti obětí druhého odboje

Praha 10 Pamětní deska Miladě Horákové na společném pohřebišti obětí druhého odboje

Pamětní deska JUDr. Miladě Horákové na společném pohřebišti obětí druhého odboje byla pojednána jako její symbolický hrob a odhalena po roce 1989 Konfederací politických vězňů. Pietní místo tvoří vydlážděný oválný prostor lemovaný vertikálními černými mramorovými deskami. Ve středu je obdélné květinové pole; u jeho paty stojí mramorový pultík s otevřenou knihou a nápisem Společné pohřebiště, podél obvodu jsou položeny šedé mramorové desky s dalšími jmény obětí a na vrcholu kamenný podstavec s květinami a pamětní deskou Miladě Horákové. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena komunistickým režimem [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska obětem nacismu a komunismu z řad kněží a řeholnic

Praha 2 Pamětní deska obětem nacismu a komunismu z řad kněží a řeholnic

Deska byla instalovaná 18. června 2013 z iniciativy Karla Šťávy a dalších bývalých příslušníků vojenských táborů nucených prací – PTP, kteří se scházeli ve farnosti při kostele sv. Ignáce z Loyoly na Karlově náměstí v Praze. Zhotovila ji firma Kamenictví Martin Šrajer z Páleče u Zlonic. Deska připomínající perzekuci katolické církve během obou totalit, odkazuje i k nezákonné násilné likvidaci klášterů a mužských a ženských katolických řeholních řádů na počátku 50. let 20. století [viz Praha 2. Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic].

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu a pamětní deska perzekvovaným vysokoškolákům

Praha 2 Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu a pamětní deska perzekvovaným vysokoškolákům

Dvě kovové desky s černým písmem a s emblémem Českého vysokého učení technického jsou umístěny na mramorovém sloupu vstupního schodiště do budovy. Byly odhaleny v letech 1994 a 2000 a připomínají studenty-oběti totalitních režimů 20. století a konkrétní historickou událost: pochod vysokoškoláků na podporu prezidenta Edvarda Beneše z 25. února 1948 [viz Praha 1. Pamětní desky v upomínku studentských demonstrací 25. února 1948].

Prohlédnout detail
Praha 2. Pomník Miladě Horákové a obětem dvou totalitních režimů

Praha 2 Pomník Miladě Horákové a obětem dvou totalitních režimů

Pomník připomíná oběti nacistického a komunistického režimu a JUDr. Miladu Horákovou, vnímanou jako symbol odbojářů perzekvovaných oběma režimy. Odhalili jej 1. října 2018 v zahradě Ztracenka představitelé Klubu dr. Milady Horákové za účasti dcery Milady Horákové Jany Kánské, zastupitelů Prahy 2 a dalších hostů. Autory pomníku jsou sochař Ladislav Sorokáč a architekt Ondřej Tuček. Pomník znázorňující alegorii boje dobra se zlem tvoří dva balvany z černého žulového lomového kamene svírající bílý mramorový oblázek. Milada Horáková (1901–1950) byla česká politička, vězněná za účast v protinacistickém odboji v letech 1940–1945. Po nástupu komunistického režimu byla za politickou činnost znovu zatčena, v zinscenovaném procesu odsouzena k trestu smrti a popravena 27. června 1950 v Praze na Pankráci [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Praha 2. Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic

Praha 2 Symbolický hrob kněží, řeholníků a řeholnic

Památník obětem nacismu a komunismu z řad kněží, řeholnic a řeholníků – symbolický hrob byl odhalen 21. března 2003 na Vyšehradském hřbitově. Následnou mši celebroval v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk spolu s dalšími biskupy českých a moravských diecézí a se zástupci řeholních řádů a kongregací. Jednoduchý kamenný pomník s kovaným barokním křížem má být, podle slov probošta Vyšehradské kapituly Antonína Doležala, připomínkou těch, kteří pro dobro, pravdu a lásku neváhali obětovat své zdraví, svobodu i svůj život. Autory památníku jsou architekti Tomáš Šantavý a Božena Svátková. V roce 1950 přistoupil komunistický režim k nezákonné násilné likvidaci klášterů a řeholních řádů. V rámci tzv. akce K (kláštery) v dubnu 1950 bylo v českých zemích a na Slovensku uzavřeno přes dvě stě mužských řeholních domů a přes dva tisíce řeholníků svezeno do centralizačních, resp. internačních klášterů [viz Králíky. Památník obětem internace Králíky]. Od července do září 1950, v rámci tzv. akce Ř (řeholnice), stihl obdobný osud i ženské řeholní domy a přes čtyři tisíce řeholnic [viz Bílá Voda. Muzeum Bílá Voda]. Represe řeholních řádů předznamenal monstrproces s jejich představiteli, označovaný jako Machalka a spol. Jednalo se o jeden z prvních politických procesů vedený režimem v rámci proticírkevní kampaně. V procesu byli souzeni premonstráti Augustin Antonín Machalka, opat kláštera v Nové Říši [viz Mladá Vožice. Pamětní deska internovaným biskupům v Radvanově], Vít Bohumil Tajovský, opat kláštera v Želivi [viz Želiv. Pamětní deska Vítu Bohumilu Tajovskému], kteří byli zatčeni již v souvislosti s tzv. „číhošťským zázrakem“ [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara] a Stanislav Barták, dále jezuité František Šilhan (představený jezuitů) [viz Mladá Vožice. Pamětní deska internovaným biskupům v Radvanově], Adolf Kajpr a František Mikulášek, františkán Jan Evangelista Urban, dominikán Silvestr Braito a redemptoristé Jan Blesík a Ján Ivan Mastiliak. Soudní jednání probíhalo za přítomnosti tzv. organizované veřejnosti od 31. března do 5. dubna 1950, kdy byl vynesen rozsudek. Původně navrhované tři tresty smrti byly zmírněny. Další velký proces proběhl ve dnech 27. listopadu 1950 – 2. prosince 1950 v Praze s devíti vyššími představiteli církve pod názvem Zela a spol., ve kterém byli k vysokým trestům odsouzeni olomoucký světící biskup Stanislav Zela, břevnovský opat Anastáz Opasek [viz Kolín. Pomník Anastáze Opaska], opat strahovského premonstrátského kláštera Stanislav Jarolímek, sekretář pražského arcibiskupa Jan Boukal, tajemník Katolické akce Antonín Mandl, překladatel salesián Václav Mrtvý, kanovníci Jaroslav Kulač, Otakar Švec a Josef Čihák.

Prohlédnout detail
Praha 2. Symbolický hrob Milady Horákové a všech obětí a odpůrců totalitních režimů

Praha 2 Symbolický hrob Milady Horákové a všech obětí a odpůrců totalitních režimů

Pamětní místo pojednané jako symbolický hrob JUDr. Milady Horákové a všech obětí a odpůrců totalitních režimů tvoří mramorový náhrobek s rytým písmem a svazkem ostnatého drátu podle návrhu sochaře Karla Hořínka a bronzová busta, jejíž autorkou je sochařka Jaroslava Lukešová. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena komunistickým režimem [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Praha 3. Národní památník na Vítkově

Praha 3 Národní památník na Vítkově

Národní památník na Vítkově byl vystavěn v letech 1929–1938 k poctě účastníkům boje za vznik Československé republiky v první světové válce. Jeho zneužití komunistickou propagandou představuje stálá expozice Laboratoř moci. V roce 1947 v rámci oslav výročí bitvy u Zborova (červenec 1917) rozhodlo vedení československé armády, že zřídí v památníku hrob neznámého vojína, který bude obsahovat ostatky vojína od Zborova. Představitelé sovětského velvyslanectví však žádost o převezení ostatků z politických důvodů zamítli. Hrob neznámého vojína byl realizován až v roce 1949, s ostatky neznámého vojína bojů o Duklu (září–říjen 1944). Tím byla legionářská tradice potlačena ve prospěch ideologicky vhodného společného vojenského vystoupení československých a sovětských jednotek při osvobozování československého území. Na základě rozhodnutí politického sekretariátu Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl památník proměněn na proletářský panteon. V březnu 1951 byly pod Slavnostní síní uloženy urny předních zakládajících členů KSČ a po smrti „prvního dělnického prezidenta“ v březnu 1953 započalo po sovětském vzoru budování Mauzolea Klementa Gottwalda. Nabalzamované Gottwaldovo tělo, jehož mumifikaci provedli sovětští odborníci, leželo ve skleněné rakvi uprostřed sálu Mauzolea v letech 1953–1962. Poté bylo spáleno a uloženo do červeného sarkofágu v Ústřední síni. Důvodem byla skutečnost, že se munifikace zcela nezdařila a po nějakém čase se tělo začalo rozpadat. K tomu přistupovaly i politické důvody spojené s kritikou kultu osobnosti.

Prohlédnout detail
Praha 4. Památník Pankrác

Praha 4 Památník Pankrác

Památník Pankrác zřízený v prostoru tzv. sekyrárny, kde od dubna 1943 do dubna 1945 probíhaly popravy během nacistické okupace, byl odhalen v roce 1965. V letech 1994–1995 byla jeho expozice z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů, Klubu Dr. Milady Horákové a Svazu bojovníků za svobodu přebudována a doplněna o připomínku obětem třídní justice za komunistického režimu. Nový Památník byl odhalen v roce 1996. Jeho centrální místo – Pietní síň – prezentuje dokumentaci justičních obětí popravených za trestné činy proti republice v letech 1949–1960, jejichž jména jsou uvedena na pamětním panelu. Autorem výtvarného řešení je Břetislav Dadák. Ve věznici Pankrác probíhal výkon soudní vazby mužů a žen, obžalovaných za trestné činy proti státu v letech 1948–1950 (zákonem č. 231/1948 Sb.), výkon vazby a trestu odnětí svobody za trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zákonem č. 86/1950 Sb., resp. zákonem č. 140/1961 Sb.) i výkon trestu smrti oběšením za tzv. protistátní činnost a trestné činy proti republice v letech 1949–1960. Do roku 1954 se popravy uskutečňovaly i v dalších věznicích (Bratislava, Brno, Jihlava, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Uherské Hradiště), v letech 1954–1968 bylo pankrácké popraviště jediným místem výkonu trestu smrti pro celou Československou republiku (v roce 1968 bylo zřízeno další v Ilavě a později v  Bratislavě na Slovensku). V 80. letech zde byli vězněni zastánci lidských práv, včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu

Praha 4 Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu

Pamětní deska byla odhalena v rámci mezinárodního projektu MENE TEKEL 28. února 2015 ve veřejných prostorách u vstupu do pankrácké vazební věznice za účasti ředitele vazební věznice Vladana Havránka, členů KPV, zástupců hl. města Prahy, Klubu Dr. Horákové, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, bývalých politických vězňů a široké veřejnosti. Pamětní deska nejen symbolicky připomíná všechny zde popravené muže a ženy v letech 1943–1945 a v letech 1949–1960, ale konkrétně zmiňuje JUDr. Miladu Horákovou [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] a příslušníky Sboru vězeňské stráže Čeňka Petelíka [viz Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989; Slaný. Pamětní deska René Černému a Josefu Šípkovi] a Jana Horáčka [viz Roztoky u Jilemnice. Pamětní deska Janu Horáčkovi] popravené komunistickým režimem.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pietní místa obětem komunismu na bývalých popravištích

Praha 4 Pietní místa obětem komunismu na bývalých popravištích

Pietní místa na bývalých pankráckých popravištích uctívají památku zde popravených politických vězňů za trestné činy proti republice v letech 1949–1960. Byla vytvořena na autentických místech – bývalém popravčím dvorku za vězeňskou nemocnicí a v popravčí cele v suterénu objektu věznice. Doplňují pietu Památníku Pankrác [viz Praha 4. Památník Pankrác] instalovaného v prostoru tzv. sekyrárny, kde od dubna 1943 do dubna 1945 probíhaly popravy během nacistické okupace. Pietní místo na levém popravčím dvorku bylo slavnostně odhaleno 27. června 1992, pietně upravená popravčí cela v roce 1998. Obě připomínky vznikly z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů, Klubu Dr. Milady Horákové a Svazu bojovníků za svobodu. Existence popravišť mezi lety 1948–1954 ve dvou oddělených popravčích dvorcích za vězeňskou nemocnicí byla definitivně potvrzena objevením základů jedné ze dvou šibenic v roce 1992. Fragment prkna šibenice byl pracovníky Archeologického ústavu ČSAV vytažen, odborně ošetřen a později uložen do vitríny v Památníku. Nad bývalou šibenicí byl vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou, jehož autorem je Jiří Vrba, a do prostoru bývalých betonových základů vložena tabulka s datem popravy JUDr. Milady Horákové. Po zrušení venkovních popravišť v roce 1954 byla v suterénu budovy pankrácké věznice vybudována popravčí cela, v níž se exekuce prováděly až do roku 1989.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pomník Miladě Horákové a 234 popraveným obětem komunistického režimu 50. let

Praha 4 Pomník Miladě Horákové a 234 popraveným obětem komunistického režimu 50. let

Pomník, jehož vznik iniciovala Česká strana národně socialistická spolu s Masarykovou demokratickou stranou a Klubem Milady Horákové, byl odhalen 28. října 2009. Dominuje mu bronzová busta Milady Horákové umístěná na vrcholu mramorového pylonu, pod nímž se na mramorové základně nacházejí bronzové desky se jmény popravených politických vězňů. Autory pomníku jsou sochaři Ctibor Havelka, Milan Knobloch a Jan Bartoš a architekt Jiří Kantůrek. Základní kámen byl odhalen v den výročí narození Milady Horákové 25. prosince 2007, které je pomník jmenovitě dedikován [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové]. Pro vystavění pomníku byla uspořádána sbírka, do níž přispěli i zástupci Komunistické strany Čech a Moravy. Na protest vůči tomuto gestu národního smíření se od pomníkové iniciativy distancovali Konfederace politických vězňů, Klub Milady Horákové i architekt původně vybraného návrhu Jiří Lasovský. Pomník, který byl v době svého vzniku dedikován 234 obětem československého režimu padesátých let, jmenovitě uvádí 178 popravených politických vězňů. Podle iniciátorů pamětního místa není tento výčet (konzultovaný s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu) konečný – na základě podnětů veřejnosti jsou připraveni jména doplňovat či upřesňovat.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pomník tří odbojů

Praha 4 Pomník tří odbojů

Pomník s fontánou připomínající tok času, zasazený ve svahu dnešního náměstí Generála Karla Kutlvašra, tvoří dvě nad sebou umístěné nádrže. Voda z horní nádrže přepadává přes kolmou desku s nápisem s daty 1914–1918, 1939–1945 a 1948–1989. Po obou stranách fontány je umístěno schodiště. Autory pomníku jsou František Novotný a Jaroslav Suchan a byl odhalen 26. června 1997. Za první republiky zde od roku 1927 stával Památník padlým v první světové válce, v němž byla uložena schránka s prstí z bojiště od Zborova. V 80. letech 20. století byl pomník přestavěn na Památník I. a II. odboje a vyzdoben mj. sousoším Osvobození (rudoarmějec se samopalem) a citáty V. I. Lenina. Po roce 1990 bylo sousoší odstraněno a nahrazeno současným Památníkem tří odbojů.

Prohlédnout detail
Praha 5. Čestné pohřebiště politických vězňů (Památník obětem komunismu)

Praha 5 Čestné pohřebiště politických vězňů (Památník obětem komunismu)

Čestné pohřebiště v areálu hřbitova Motol bylo slavnostně otevřeno a vysvěceno 20. května 2000 za přítomnosti Konfederace politických vězňů, představitelů státu, zástupců hlavního města Prahy a velkého množství bývalých spoluvězňů. Jeho vybudování zajistil pohřební ústav z prostředků, které uvolnila rada zastupitelstva hlavního města Prahy. Impulsem k jeho zřízení se stalo zjištění, že na zdejší společné pohřebiště bylo v roce 1965 z pankrácké věznice převezeno a tajně uloženo několik desítek uren s ostatky politických vězňů. V letech 1956–1995 místo sloužilo jako společné pohřebiště, jména některých z pohřbených jsou uvedena na horizontálně uložených světlých deskách, většina uren byla uložena bez náhrobku. Pietní místo doplňuje několik symbolických připomínek. U vchodu na hřbitov upozorňuje na čestné pohřebiště pylon s nápisem a na vlastním místě pak Památník obětem komunismu, který tvoří kovová plastika kříže na obětním stole. Symbolizuje víru, utrpení, vzkříšení a spojení s popelem uloženým v zemi. Autorem díla je Vladislav Mašata. Součástí pietního místa je i deska označující společné pohřebiště a černá žulová deska s nápisem a s obrysem Československé republiky, pod kterým jsou znázorněny ostnaté dráty jako symbol železné opony. Vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Praha 5. Pamětní kámen obětem komunismu

Praha 5 Pamětní kámen obětem komunismu

Pamětní místo obětem komunismu tvoří bronzová obdélná deska s rytým textem na přírodním kameni. Návrh na umístění a realizaci památníku předložil 7. června 1993 Petr Dimitrov. Vedení Městské části Praha – Jihozápadní Město rozhodlo o jeho stávající podobě a nechalo zhotovit desku, kámen dodal místní lom v Řeporyjích. Památník byl slavnostně odhalen a posvěcen P. Stanislavem Gorou v květnu 1994 za přítomnosti tehdejšího ministra kultury Pavla Tigrida a zástupců radnice městské části. Financován byl z veřejné sbírky a darů sponzorů.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní desky Ronaldu Reaganovi

Praha 6 Pamětní desky Ronaldu Reaganovi

Pamětní desky v české i anglické podobě byly odhaleny 1. července 2011 v ulici Ronalda Reagana (dříve Zikmunda Wintra), kde se nachází rezidence velvyslance USA. U příležitosti stého výročí narození 40. prezidenta Spojených států amerických je odhalili bývalá ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová, tehdejší americký velvyslanec v České republice Norman L. Eisen a starostka Prahy 6 Marie Kousalíková. Ronald Reagan je oceňován jako politik, který svými postoji v době studené války urychlil pád komunistických režimů v Evropě [viz též Chyšná. Pamětní deska R. Reaganovi a M. Gorbačovovi].

Prohlédnout detail
Praha 6. Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou

Praha 6 Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou

Připomínku odkazující k prvnímu setkání západní diplomacie s československým disentem iniciovalo Velvyslanectví Nizozemského království. Pomník sochaře Dominika Langa v podobě betonového otisku stínu stromu v parku Maxe van der Stoela byl odhalen 1. března 2017. Kromě zástupců nizozemského velvyslanectví se odhalení zúčastnili také první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, či novinář Dick Verkijk, jenž tehdejší schůzku organizoval. K setkání nizozemského ministra zahraničních věcí Maxe van der Stoela a prvního mluvčí Charty 77 Jana Patočky došlo 1. března 1977 v hotelu Intercontinental v Praze, jen několik týdnů po zveřejnění textu Charty [viz Praha 6. Pomník Chartě 77]. Dva dny po této schůzce, která se stala důležitou morální podporou nové nezávislé iniciativě, byl Jan Patočka [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi] zadržen, celý den vyslýchán Státní bezpečností a následujícího dne hospitalizován. V nemocnici 13. března 1977 zemřel. Podporu československému disentu vyjádřily v následujícím období i další západní politické a kulturní osobnosti [viz Praha 4. Pamětní deska Jazzové sekce, Praha 1. Busta Françoise Mitterranda].

Prohlédnout detail
Praha 6. Pomník Willymu Brandtovi

Praha 6 Pomník Willymu Brandtovi

V rámci přejmenování bubenečského parku Ve Struhách na park Willyho Brandta byla za účasti zástupců města a městské části, členů německého velvyslanectví a Petera Brandta 6. října 2011 odhalena kamenná stéla připomínající tohoto německého politika. Autorem pomníku z vyvřeliny gabro s Brandtovým autografem je kameník a sochař Jiří Kubík. Během slavnosti byla odhalena také nová uliční deska a uliční pamětní deska. Willy Brandt (1913–1992), 1949–1957 poslanec Spolkového sněmu, 1957–1966 starosta západního Berlína, 1964–1987 spolkový předseda SPD. Jako ministr zahraničí, jímž se stal v roce 1966, a jako spolkový kancléř (1969–1974) usiloval o zlepšení vztahů SRN se státy východní Evropy, která měla vést k uvolnění napětí v Evropě a také k novému uspořádání poměrů v rozděleném Berlíně (tzv. Ostpolitik).

Prohlédnout detail
Praha 7. Pamětní deska Dni politických vězňů

Praha 7 Pamětní deska Dni politických vězňů

Bronzová pamětní deska byla odhalena 27. června 2002 a nahradila prozatímní desku a plaketu Milady Horákové, instalovanou na tomto místě 27. června 2000 zásluhou Městské části Praha 7 a na podnět Klubu Milady Horákové. 27. červen, den popravy Milady Horákové [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové], byl v roce 2000 vyhlášen (zákonem č. 245/2000 Sb.) jako významný den České republiky a připomínán jako Den památky obětí komunistického režimu.

Prohlédnout detail
Praha 7. Pamětní deska Karlu Krylovi

Praha 7 Pamětní deska Karlu Krylovi

Obdélníková deska na výšku z leštěné žuly s rytým portrétem a textem byla odhalena 21. května 2012 jako připomínka básníkovy hudby a životní filozofie. K iniciátorům instalace desky patřil mimo jiné zpěvák Ivan Hlas. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] je veřejností vnímán zejména jako básník protestující proti srpnové okupaci v roce 1968.

Prohlédnout detail
Praha 7. Pamětní deska popraveným příslušníkům Sboru národní bezpečnosti

Praha 7 Pamětní deska popraveným příslušníkům Sboru národní bezpečnosti

Kovová deska s pozlaceným písmem byla odhalena 28. října 1996 za přítomnosti tehdejšího policejního prezidenta Oldřicha Tomáška, zástupců Konfederace politických vězňů a Českých bojovníků za svobodu ve vstupní chodbě budovy Policejního prezídia České republiky. Iniciátorem připomínky byl jeden z vězněných bývalých příslušníků SNB Karel Bažant. V roce 2016 byla rozhodnutím policejního prezidenta Tomáše Tuhého darována Muzeu Policie ČR a zatím není zpřístupněna. Přes úsilí KSČ o výstavbu nového poválečného, s komunistickou politikou loajálního Sboru národní bezpečnosti (systematické kroky KSČ k ovládnutí bezpečnostních složek byly ostatně jednou z příčin únorové vládní krize 1948) zde na konci 40. a na počátku 50. let působilo stále mnoho „starých“, tj. především předválečných příslušníků četnictva. Poúnorová personální výměna bezpečnostních sborů spojená s hromadným přijímáním nových příslušníků a s nucenými odchody tzv. politicky nespolehlivých členů probíhala nutně postupně. Není tedy tak zcela překvapivé, že do konce roku 1949 bylo v souvislosti s protistátní činností zatčeno přes 450 příslušníků SNB. Zapojením do protirežimního odporu riskovali v případě zatčení jako příslušníci bezpečnostních složek státu (či jako dezertéři z těchto složek) nejtěžší tresty. Účast příslušníků SNB v ilegálních aktivitách i jejich následná perzekuce (jakkoli jako i v jiných případech zčásti zcela vykonstruovaná) skládá poněkud jiný obraz minulosti než schematizovaný pohled na Sbor národní bezpečnosti jako na bezvýhradnou oporu režimu poúnorového období.

Prohlédnout detail
Praha 8. Čestné pohřebiště politických vězňů (Pomník obětem komunismu)

Praha 8 Čestné pohřebiště politických vězňů (Pomník obětem komunismu)

Čestné pohřebiště v severní části Ďáblického hřbitova tvoří symbolické náhrobní desky se jmény 247 identifikovaných politických vězňů, které jsou uspořádány v segmentech oddělených živým plotem a seřazeny podle data úmrtí (na některých deskách jsou chyby v přepisu jmen a dat). Instalace odkazuje na způsob pohřbívání do hromadných hrobů, tzv. šachet. Čestné pohřebiště vzniklo z iniciativy Konfederace politických vězňů a Svazu bývalých politických vězňů v čele s jeho předsedou Stanislavem Stránským. Slavnostního odhalení v roce 1992 byl přítomen prezident Václav Havel, o rok později bylo vysvěceno opaty Anastázem Opaskem a Vítem Tajovským. Úprava pietního prostoru byla provedena v letech 1990–1992 podle návrhu architekta Ladislava Šponara. Ústřední Pomník obětem komunismu znázorňující lidské ruce propletené ostnatými dráty jako symbol věznění a mučení nevinných obětí vytvořil podle návrhu prof. Kargera (USA) sochař Antonín Kulda. Druhá úprava pohřebiště probíhala v letech 1997–2001. Ukládání ostatků do hromadných hrobů probíhalo v letech 1943–1961. Za druhé světové války zde byli pohřbíváni účastníci protinacistického odboje, po válce představitelé nacistické okupační správy a váleční kolaboranti odsouzení k trestu smrti mimořádnými lidovými soudy. Po nástupu komunistického režimu praxe anonymního ukládání ostatků pokračovala. Spočinuly zde ostatky popravených politických vězňů, vězňů, kteří zemřeli ve výkonu trestu či ve vyšetřovací vazbě, i dětí narozených vězeňkyním (tzv. dětský hřbitov). Součástí pohřebiště jsou i Praha 8. Symbolický hrob Zdeny Mašínové a Praha 8. Kříž Josefa Toufara.

Prohlédnout detail
Praha 8. Symbolický hrob Zdeny Mašínové

Praha 8 Symbolický hrob Zdeny Mašínové

Symbolický hrob Zdeny Mašínové nechala v roce 1994 zhotovit její dcera, Zdena Mašínová ml. Hrubě opracovaná mramorová deska se zlaceným nápisem je umístěna v části tzv. dětského hřbitova a je součástí úpravy Čestného pohřebiště politických vězňů [viz Praha 8. Čestné pohřebiště politických vězňů (Pomník obětem komunismu)]. Zdena Mašínová (1907–1956), manželka generála Josefa Mašína [viz Poděbrady.Pamětní deska Josefu Mašínovi a Zdeně Mašínové],  byla zatčena v roce 1953 a odsouzena na dvacet pět let. Zemřela v roce 1956 ve věznici v Pardubicích a byla anonymně pohřbena v jedné ze šachet hromadných hrobů mezi ostatky dětí narozených a zemřelých v 50. letech v pankrácké věznici.

Prohlédnout detail
Prášily. Pomník zaniklým obcím

Prášily Pomník zaniklým obcím

Prášily mají od roku 2001 ve středu obce připomínku na zmizelé osady a vesnice v okolí, které zanikly během padesátých let. Pomník, obehnaný nízkou stupňovitou kamennou podezdívkou, tvoří hrubě otesaný kámen s mramorovou deskou, po obou stranách doplněný menšími deskami s názvy obcí. Pomník stojí na místě původního pietního místa obětem první světové války, nyní připomíná 32 obcí a sídel Prášilska, které byly zničeny Československou lidovou armádou. Prášily i okolní obce a osady byly v roce 1952 začleněny do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda, oblast byla pro veřejnost uzavřena a dále vysídlována. V Prášilech, kde v roce 1938 žilo přes tisíc převážně dřevařů a drobných řemeslníků, zůstalo jen asi 50 obyvatel, ostatní samoty a osady zanikly úplně. Na konci 70. let byla armádou odstřelena i historická dominanta Prášil, kostel sv. Prokopa.

Prohlédnout detail
Přerov. Pamětní deska odpůrcům a obětem komunistického režimu

Přerov Pamětní deska odpůrcům a obětem komunistického režimu

Pamětní deska odpůrcům a obětem komunistického režimu a druhá deska dedikovaná Tomáši Garrigue Masarykovi byly odhaleny 17. listopadu 2004 z iniciativy města Přerov. Text na desce odkazuje ke znění zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, přijatého Parlamentem ČR 9. července 1993.

Prohlédnout detail
Příbor. Památník obětem komunismu

Příbor Památník obětem komunismu

Památník v dnešní podobě byl odhalen jako symbolická připomínka komunistické zvůle 8. listopadu 2002. Deska s nápisem a zobrazením ostnatého drátu vznikla již roku 1999. O tři roky později byla osazena na přírodní kámen nedaleko pomníku padlých vojáků. Iniciátory i autory návrhu jsou členové rady územní organizace Vojenského sdružení rehabilitovaných (VSR) v Příboře. Slavností za přítomnosti tehdejšího náčelníka Generálního štábu Armády ČR generála Jiřího Šedivého, čestné jednotky Pražské posádky a vojenské hudby bylo ukončeno více než tříleté úsilí Vojenského sdružení rehabilitovaných o umístění památníku ve městě. Model desky byl zhotoven v Muzeu v Novém Jičíně, realizace provedena v novojičínských Kovohutích barevných kovů. Památník byl jako dar VSR převeden do majetku města Příbora.

Prohlédnout detail
Příbram. Kříž Josefa Toufara

Příbram Kříž Josefa Toufara

Iniciátorem kříže P. Toufara, umístěného na Svaté Hoře poblíž Březnické brány, je bývalý politický vězeň Jaroslav Hanuš, který na jeho zhotovení věnoval finance obdržené v rámci rehabilitací. Zlacenou korunu navrhl sochař Karel Stádník. Kříž, jenž měl být původně vztyčen v Praze, vysvětil v první polovině 90. let P. Josef Břicháček, tehdejší představený komunity redemptoristů na Svaté Hoře. Pamětní kříž je nejen připomínkou oběti P. Toufara (1902–1950) [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara], ale i připomínkou toho, že jeho postoje byly vzorem lidské statečnosti pro vězněné politické odpůrce komunistického režimu.

Prohlédnout detail
Prostějov. Pamětní deska hanáckým rolníkům

Prostějov Pamětní deska hanáckým rolníkům

Pamětní deska z černé žuly s postavou sejícího rolníka je umístěna na budově Švehlovy střední školy polytechnické, v níž dříve sídla zemědělská škola. Vznik pamětní desky inicioval spisovatel a sokol Jan Přidal a Konfederace politických vězňů jako památku na rolníky vězněné, umučené a vystěhované v období komunistického režimu. Byla odhalena 26. září 2011 za účasti zástupců Olomouckého kraje, města Prostějov, Švehlovy střední školy a představitelů KPV. Kolektivizace československého venkova nastoupená komunistickým režimem byla prosazována prostředky mimosoudní represe i cílenou kriminalizací soukromě hospodařících rolníků [viz Křečhoř-Kutlíře. Pamětní deska obětem a utrpení selského lidu v době kolektivizace].

Prohlédnout detail
Pržno. Pomník obětem komunismu

Pržno Pomník obětem komunismu

Pomník, jehož iniciátorem a autorem návrhu byl pan Miroslav Herot, tehdejší starosta obce Pržno, a Konfederace politických vězňů, je věnován obětem komunismu v okrese Frýdek-Místek. Pamětní místo tvoří kamenný sokl s tmavou obdélnou pamětní deskou a zlatým rytým nápisem a železný kříž s trnovou korunou v pozadí. Pomník byl odhalen a posvěcen opatem Vítem Tajovským 15. května 1993 [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí].

Prohlédnout detail
Rataje nad Sázavou. Pamětní deska obětem komunismu

Rataje nad Sázavou Pamětní deska obětem komunismu

Deska s raženým nápisem byla slavnostně odhalena 17. listopadu 2011 a je umístěna v památníku padlých ve světových válkách v parku pod rybníkem v Ratajích nad Sázavou (původní památník vznikl podle návrhu stavitele Antonína Kozáka roku 1928). Iniciátorem desky obětem komunismu byla dcera diplomata a spisovatele Zdeňka Němečka, Olga Brzorádová, která se po čtyřiceti letech emigrace vrátila zpět do vlasti. Desku navrženou grafickým studiem Lepor v Kutné Hoře financoval městys Rataje nad Sázavou.

Prohlédnout detail
Rejvíz. Socha „Politický vězeň“

Rejvíz Socha „Politický vězeň“

V rámci řezbářských setkání na Rejvízu vznikla roku 2007 na podnět Milana Rejthara socha „Politický vězeň“ – dřevěná socha zobrazující v životní velikosti postavu muže s okovy na rukou. Jejím autorem je slovenský řezbář Milan Mičianek. Milan Rejthar, který vznik sochy finančně podpořil, ji umístil na viditelném místě na vlastním pozemku a v následujícím roce inicioval vznik symbolické sochy politické vězeňkyně, autorem byl řezbář Petr Chorovský. Socha „Politický vězeň“ odkazuje na oběti komunistického režimu na Zlatohorsku a citát na podstavci pochází ze svědectví Jaroslava Michálky, kterému při propuštění dozorci „radili“ zapomenout na dobu ve vězení, tedy nepodávat svědectví o podmínkách, za kterých si političtí vězni odpykávali své tresty. Socha nese i vězeňské číslo „A07159“ – číslo Ctirada Mašína – a při jejím odhalení byli zmíněni lidé věznění komunistickým režimem: Dušan Steinbrener, Olga Steinbrenerová, Josef Hettler, Jan Method, Jan Jelínek, Stanislav Lekavý, Josef Robotka, Miroslav Jurča, Jaroslav Michálka.

Prohlédnout detail
Řepiště. Památník obětem komunismu

Řepiště Památník obětem komunismu

Bronzová deska obětem komunismu, financovaná z rozpočtu obce, byla odhalena v listopadu 1993 na bludném balvanu před budovou základní školy. Po brzkém odcizení desky došlo k jejímu obnovení z příspěvku některých místních občanů.

Prohlédnout detail
Roudnice nad Labem. Pamětní deska obětem protikomunistického odboje

Roudnice nad Labem Pamětní deska obětem protikomunistického odboje

Pamětní deska obětem protikomunistického odboje byla odhalena 8. dubna 2000 společně s deskou obětem nacismu. Iniciátorem desky z černého mramoru je Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Sedlec-Prčice. Kříž obětem komunismu

Sedlec-Prčice Kříž obětem komunismu

Kříž ze světlé žuly, u jehož paty je umístěna bronzová deska s nápisem, byl odhalen v zahradě léčebny dlouhodobě nemocných a domova seniorů v roce 2011. Iniciátorem i investorem připomínky je pan Ivo Foltýn. Viz též Janov nad Nisou-Hrabětice. Kříž obětem komunismu.

Prohlédnout detail
Sedliště. Kříž obětem komunismu

Sedliště Kříž obětem komunismu

Dřevěný kříž s kovovou trnovou korunou a pamětní deskou je symbolickou připomínkou obětí komunismu. Byl odhalen 24. září 1994 u dřevěného kostela Všech Svatých, jenž je obklopen historickým hřbitovem, z iniciativy Mila Komínka, člena Konfederace politických vězňů (KPV), a obce. Kříž světil Mons. ThDr. Antonín Huvar za přítomnosti členů KPV, PTP a občanů obce. Návrh kříže je od Mila Komínka, jeho realizaci provedl Věroslav Pánek ze Sedliště.

Prohlédnout detail
Slaný. Pamětní deska obětem komunistického režimu ze Slaného a Slánska

Slaný Pamětní deska obětem komunistického režimu ze Slaného a Slánska

Pamětní deska z tvrzeného plastu, jejímž autorem je Josef Svoboda z lužického ateliéru Gravis, byla odhalena 16. listopadu 2009 z iniciativy Konfederace politických vězňů, resp. městského zastupitelstva.

Prohlédnout detail
Slatinice. Pamětní deska příslušníkům RAF a obětem komunistického režimu

Slatinice Pamětní deska příslušníkům RAF a obětem komunistického režimu

V roce 2016 byla na pomník padlým z první a druhé světové války z iniciativy obce Slatinice, Klubu vojenské historie a Československé obce legionářské instalována pamětní deska připomínající tři příslušníky zahraničního odboje za druhé světové války, jejichž život byl spojen se Slatinicemi. Deska je dedikována i všem perzekvovaným občanům během komunistického režimu. Připomínka vyrobená kamenickou firmou Karla Otruby z Plumlova byla slavnostně odhalena 15. dubna 2017 za přítomnosti Stanislava Havlíčka, syna jednoho z letců RAF. Mechanik-zbrojíř 310. československé stíhací perutě Britského královského letectva Stanislav Havlíček (1912–1976) byl v roce 1950 propuštěn ze zaměstnání v rámci komunistických čistek mezi personálem prostějovského vojenského letiště. Usadil se ve Slatinicích.

Prohlédnout detail
Smrk. Mohyla Johna Lennona

Smrk Mohyla Johna Lennona

Mohyla byla vybudována dva roky po tragické smrti zpěváka a básníka Johna Lennona (1940–1980) jako místo setkávání jeho příznivců. Lennonova hudba, revolta proti establishmentu a angažovanost v mírovém hnutí představovaly v Československu symboly (západního) životního stylu, s nímž se část mladé generace identifikovala a který minimálně vnějškovými znaky (dlouhé vlasy, džíny) napodobovala, vyjadřujíc tak distanci od oficiálně prosazovaných a obsahově vyprázdněných hodnot socialistické kultury [viz Praha 1. Lennonova zeď].

Prohlédnout detail
Stožec-Dobrá. Kříž v kapli

Stožec-Dobrá Kříž v kapli

Ve veřejně přístupné kapli v obci Dobrá se nachází kříž s trnovou korunou a pamětní dvoujazyčná deska. Iniciátorem vzniku pamětního místa je Daniel Herman, který kříž ze smrkového dřeva vyrobeného Ladislavem Maryškou (je autorem i desky) opatřil originálním ostnatým drátem z původních zábran na česko-bavorské hranici u Českých Žlebů [viz Kvilda-Bučina. Replika Železné opony] a v roce 1990 posvětil.

Prohlédnout detail
Suchdol nad Lužnicí. Pomník Za svobodu národa

Suchdol nad Lužnicí Pomník Za svobodu národa

Současný pomník byl odhalen zásluhou zastupitele pana Jana Valáška (KDU-ČSL) a města Suchdol 27. října 1990. Byl zbudován na místě původního Pomníku prezidenta T. G. Masaryka odhaleného 28. října 1946 péčí místní osvětové rady (žulový kámen pocházel z lomu na Františkově, deska byla vyrobena v továrně v Nové Vsi). Po roce 1948 byla deska odstraněna (dnes je umístěna před místní školou) a pomník byl dedikován obětem druhé světové války. K částečné úpravě pomníku došlo po roce 1968. Pomník financovalo vždy město – dříve obec Suchdol nad Lužnicí.

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Šumperk Pamětní deska Miroslawu Horčičkovi a učitelům postiženým z politických důvodů v letech 1948–1989

Pamětní deska byla odhalena v roce 1991 z iniciativy Svazu učitelů postižených z politických a náboženských důvodů v letech 1948–1989. Miroslaw Horčička (1913–1983) byl učitel a tělovýchovný pracovník. V roce 1941 byl jako sokolský funkcionář a člen odbojové organizace Obrana národa zatčen a až do května 1945 vězněn v Mauthausenu a Dachau. Po válce působil jako učitel a později ředitel na 1. základní škole v Šumperku. Za normalizace musel tuto školu z politických důvodů opustit.

Prohlédnout detail
Šumperk. Pamětní deska obětem komunismu

Šumperk Pamětní deska obětem komunismu

V dubnu 1998 bylo na žádost místního sdružení Konfederace politických vězňů Šumperk městským zastupitelstvem schváleno umístění pamětní žulové desky obětem komunismu v prostoru vstupního schodiště radnice. Mramorová deska se zlatým nápisem a dvěma lipovými ratolestmi, kterou zhotovila šumperská kamenická firma Karla Rutara, byla instalována 7. května 1998 při příležitosti vyznamenání bývalých politických vězňů ze Šumperka a okolí pamětními medailemi. Převzali je Jaromír Novák (1936–2013), Fritz Höger (1931–2012) a Miroslav Hampl (1932).

Prohlédnout detail
Sušice. Památník obětem válek a komunismu

Sušice Památník obětem válek a komunismu

Pamětní deska je součástí pomníku padlým v první a druhé světové válce. Dne 17. listopadu 2002 byl doplněn deskou na paměť občanů Sušicka, kteří zahynuli v letech 1948–1989. Pří této příležitosti byly Konfederací politických vězňů poskytnuty městskému úřadu seznamy osob ze Sušicka postižených komunistickou diktaturou (násilně vystěhovaných zemědělců, osob určených do táborů nucených prací, nezákonně vězněných – celkem asi 150 osob).

Prohlédnout detail
Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské

Svatý Hostýn Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské

Pamětní místo tvoří ústřední vertikální opracovaný kámen ze světlé žuly s rytým nápisem, do něhož je vsazena kovová deska s bílým nápisem – nápis na kameni je dedikován obětem komunistického režimu, nápis na desce pak jmenovitě obětem skupiny Hory Hostýnské (obsahuje několik faktografických nepřesností). Centrální připomínku doplňují po obou stranách umístěné leštěné tmavé kameny s názvy komunistických věznic. Pomník byl odhalen 3. září 1994 za účasti zástupců Konfederace a politické reprezentace vlády a parlamentu. Svatý Hostýn je tradičním katolickým poutním místem. V srpnu 1948 se zde konala manifestační orelská pouť, při které došlo k podobným projevům nesouhlasu s novým komunistickým režimem jako při všesokolském sletu v červnu téhož roku v Praze. V roce 1960 se zde poprvé setkala skupina propuštěných politických vězňů. Po roce 1989 tuto tradici převzala tzv. muklovská pouť pod záštitou Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Světlá nad Sázavou. Pamětní deska obětem komunismu

Světlá nad Sázavou Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunistického režimu byla odhalena na budově městského úřadu z podnětu pana Ladislava Kafky, místního zastupitele, a Konfederace politických vězňů 28. června 2004. Černá mramorová deska s rytým znakem českého lva a nápisem byla posvěcena želivským převorem Hroznatou Adamcem. Desku zhotovil kamenický mistr Petr Šebesta ze Světlé nad Sázavou.

Prohlédnout detail
Teplice. Pamětní desky obětem komunismu

Teplice Pamětní desky obětem komunismu

Na kamenném soklu na centrálních schodech vedoucích k budově radnice jsou umístěny dvě pamětní desky. Bronzová pamětní deska o s nápisem „Prsť od Zborova, Dukly, Dunkerque, Ruzyně, Terezína a Pankráce“ zde byla umístěna po roce 1945. Druhá bronzová deska připomíná památku obětí komunismu, jejím autorem je Petr Janík a odhalena byla 17. listopadu 1993 z iniciativy ODS, Konfederace politických vězňů a Svazu PTP. Pod deskami je uložena prsť z památných míst českých dějin. Pamětní desky se nacházejí na místě frekventované připomínky a sebeprezentace města. První úpravy prostoru před teplickou radnicí se zhostil profesor vídeňské Umělecko-průmyslové školy Franz Metzner. Pětimetrová socha císaře Josefa II. a schodiště byly odhaleny v září 1913. Po vzniku Československa byl pomník na žádost českého obyvatelstva 10. listopadu 1920 odstraněn. Na uprázdněném podstavci obklopeném zachovanou figurálně zdobenou opěrnou zdí a schodištěm nalezla místo Metznerova socha Mozarta, která zde stála do léta 1945, kdy byla pro svůj původ opět odstraněna. Podstavec před radnicí zůstal po dobu totality prázdný.

Prohlédnout detail
Teplice. Pomník Miladě Horákové

Teplice Pomník Miladě Horákové

Pomník Miladě Horákové, jehož autory jsou sochařka Jaroslava Lukešová a architekt Milan Míšek, byl odhalen v červnu 2000 z iniciativy Konfederace politických vězňů a Českého svazu bojovníků za svobodu. Pomník tvoří dvě vertikální břevna ve spodní části spojená třemi železnými pásky, do nichž jsou z přední a zadní strany zasazeny dvě měděné desky s nápisy. V horní části jsou břevna překryta jedním příčným se vsazeným kulatým portrétním reliéfem Milady Horákové. JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena komunistickým režimem [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Prohlédnout detail
Terezín. Pamětní deska obětem komunismu

Terezín Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu  byla odhalena 11. září 2004 z iniciativy Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Třebenice. Pamětní deska obětem komunismu

Třebenice Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 10. dubna 2003 z iniciativy Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Turnov. Pomník obětem první a druhé světové války a obětem komunismu

Turnov Pomník obětem první a druhé světové války a obětem komunismu

V roce 1991 byl pomník rozšířen o památku na oběti komunistického režimu z iniciativy Konfederace politických vězňů, v jejímž čele stál od roku 1992 Sergej Solovjev, jeden z nejznámějších turnovských politických vězňů. V Turnově byli perzekvováni i členové Klubu angažovaných nestraníků – předseda klubu JUDr. Václav Šolc byl po listopadu 1989 zvolen starostou města. I on a město Turnov se podíleli na zřízení pomníku obětem komunistického režimu. Původní pomník, jehož autorem je profesor a sochař Josef Drahoňovský a zřizovatelem město Turnov, byl odhalen 31. srpna 1927. Bronzové sousoší umístěné na mohutném granodioritovém podstavci tvoří postava matky (vlasti) s přilbicí ověnčenou vavřínem v jedné ruce, druhou ruku vztahuje matka k dceři (ke světlé budoucnosti národa). Autorem dvojverší je prof. Josef V. Šimák. Po skončení druhé světové války byl původní nápis doplněn o letopočet 1938–1945.

Prohlédnout detail
Úštěk. Pamětní deska obětem komunismu

Úštěk Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu z červeného mramoru se zlatým písmem byla odhalena 25. dubna 2002 z iniciativy Vladimíra Chlupáče, Konfederace politických vězňů a města.

Prohlédnout detail
Ústí nad Labem. Pomník obětem komunismu

Ústí nad Labem Pomník obětem komunismu

Pomník, jehož autorem je Olbram Zoubek, tvoří bronzová figurální plastika a deska s nápisem.  Byl zřízen městem Ústí nad Labem a odhalen v Městských sadech 22. června 1997 ve spolupráci s Konfederací politických vězňů. V roce 1953 se v Ústí nad Labem konal veřejný proces Skalický a spol. [viz Břasy-Vranovice. Pamětní deska Josefu Kepkovi]. Obžalovaní byli obviněni z  úmyslného šíření nemocí hospodářských zvířat. Miroslav Skalický (Roudnice n. Labem), Josef Kalík (Lovosice), Stanislav Jirsa (Chomutov, synovec Petra Zenkla, předsedy národně socialistické strany a významného představitele exilu), Alois Kváš (Libochovice, člen národně socialistické strany), František Knotek (Roudnice n. Labem, krajský tajemník strany lidové), Josef Krejčí (Budyně n. Ohří), Vlastimil Frühauf (Mšené) a Josef Studnička (Břežany) se podle obžaloby stali členy ilegální organizace „Kotva“ a podle instrukcí agenta Václava Šebka (Libochovice) prováděli hospodářskou sabotáž. Byli odsouzeni k mnohaletým trestům.

Prohlédnout detail
Valašské Meziříčí. Pamětní nápis na pomníku TGM

Valašské Meziříčí Pamětní nápis na pomníku TGM

Pomník tvoří dva žulové sokly nesoucí bustu T. G. Masaryka a českého lva. Nápis na zadní straně připomíná odhalení pomníku v roce 1968. V původní podobě byl pomník s bustou z bílého mramoru, jejímž autorem byl Emil Hlavica, odhalen v roce 1925. Z nařízení německé okupační správy byla v červenci 1940 busta TGM odstraněna a její další osud není znám. Po skončení války vytvořil pro pomník novou bronzovou sochu sochař Miloš Bublík, její odhalení proběhlo 7. března 1946. Po nástupu komunistického režimu, již v roce 1950, byla socha opět odstraněna. Pomník byl znovuodhalen během pražského jara, k dalšímu následnému odstranění došlo v roce 1974. Z iniciativy aktérů odhalení pomníku v roce 1969 Peregrina Pešla a Jiřího Demla začala na počátku roku 1990 příprava čtvrtého odhalení, ke kterému došlo 11. března 1990.

Prohlédnout detail
Vilémov. Pomník obětem válek a účastníkům protikomunistického odboje

Vilémov Pomník obětem válek a účastníkům protikomunistického odboje

Pamětní deska byla odhalena 9. června 1994 z iniciativy městyse Vilémov, Miloslava Růžičky a Karla Kruliše, členů Konfederace politických vězňů. Je umístěna na Pomníku obětí první a druhé světové války, který tvoří vysoký kamenný podstavec se sochou lva na vrcholu, nápisem na čelní stěně (první světová válka, odhalení 1936), tmavou mramorovou deskou se stříbrným nápisem (druhá světová válka) a nejníže umístěnou deskou z červeného mramoru se zlatým nápisem (protikomunistický odboj). Ta byla vysvěcena opatem Vítem Tajovským, jejím autorem je kameník Josef Bohuslav Vašek z Havlíčkova Brodu.

Prohlédnout detail
Vodňany-Pražák. Pomník období nesvobody

Vodňany-Pražák Pomník období nesvobody

V sousedství pomníku obětem první světové války je umístěn pomník připomínající období druhé světové války a dobu komunismu. Stavbu inicioval osadní výbor v Pražáku, místní části Vodňan. Byl odhalen 6. listopadu 1999 u příležitosti 10. výročí sametové revoluce a v roce 90. výročí založení místního Sboru dobrovolných hasičů. Práce provedla firma Kamenictví Miroslav Váňa z Prachatic. Financován byl výhradně ze sbírky mezi občany Pražáku. Pomník je symbolickou připomínkou dvou totalit a nemá přímou souvislost s občany Pražáku, kteří byli v době nacismu a komunismu postiženi.

Prohlédnout detail
Vodňany. Památník obětem komunistické zvůle 1948–1989

Vodňany Památník obětem komunistické zvůle 1948–1989

Mramorový kámen s nápisem byl odhalen 17. listopadu 2001 k uctění památky obětem komunismu ve Vodňanech z iniciativy Roberta Huneše, vedoucího místní pobočky České křesťanské akademie a členů městského zastupitelstva za KDU-ČSL a ODS. Realizaci pamětního místa provedla firma Kamenictví Miroslav Váňa. Podle usnesení městského zastupitelstva je památník otevřen k postupnému doplňování jmen obětí komunistického režimu z Vodňanska. První připomínanou osobností se stal Mons. Tomáš Beránek a v roce 2003 městské zastupitelstvo schválilo uvedení další oběti Aloise Rádla. Mons. Tomáš Beránek (1897 Sušice – 1954 Brno) působil od roku 1930 nejprve jako kaplan, od roku 1935 jako děkan ve Vodňanech až do svého zatčení v roce 1950. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Brně v roce 1954 [viz Sušice. Pamětní deska Tomáši Beránkovi; Vodňany. Pamětní deska Tomáši Beránkovi].

Prohlédnout detail
Všeruby. Památník obětem přechodů hranice 1948–1989

Všeruby Památník obětem přechodů hranice 1948–1989

Památník symbolizující věčný boj dobra se zlem tvoří několik šedých kamenů z místních hraničních lesů, jejichž kompaktnost rozrušuje štíhlý kámen z černého křemene opracovaný do tvaru klínu s pozlaceným hrotem. Do středu památníku orientovaného směrem k nedalekému vysílači Svobodné Evropy na německé straně hranice byla umístěna schránka se seznamy obětí komunistického režimu. Byl odhalen 28. září 1996 z iniciativy Konfederace politických vězňů a jeho autorem je akademický sochař Jiří Šlegl. V roce 2001 byl vysvěcen plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským. Podle současného stavu poznání bylo v letech 1948–1989 při pokusu o překročení hranice zadrženo přes padesát tisíc osob. Největší vlna uprchlíků prošla přes „zelenou hranici“ v období bezprostředně po únoru 1948. Tvořily ji zejména osoby, jimž v Československu hrozilo reálné zatčení v důsledku předchozí politické činnosti. Za hranice odcházeli exponenti nekomunistických politických stran, osoby veřejné činné, příslušníci nekomunistické inteligence, vojáci západního odboje a další. Odhaduje se, že v letech 1948–1951 uprchlo ze země přes dvacet pět tisíc osob. Po dobudování železné opony [viz Kvilda-Bučina. Replika Železné opony] se počet úspěšných přechodů radikálně snížil (asi na 200 případů ročně v období 1952–1963). Přibližně od poloviny 60. let došlo k částečnému uvolnění legálních cest na Západ a tím i poklesu počtu pokusů riskovat odchod ze země přes železnou oponu. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy se opět možnost legálního cestování do zahraničí významně snížila; podle odhadů zůstalo po srpnu 1968 do roku 1971 v zahraničí více než sedmdesát tisíc československých občanů. V 70. a 80. letech se strategie ilegálního vystěhovalectví proměnila a stále více občanů volilo emigraci přes území tzv. socialistických států, kam bylo možné vycestovat legálně a jejichž hranice nebyly tak přísně střeženy. Přesto bylo v průběhu 80. let na československých hranicích zadrženo asi tisíc osob ročně.

Prohlédnout detail
Vsetín. Památník obětem doby nesvobody 1948–1989

Vsetín Památník obětem doby nesvobody 1948–1989

Pomník představuje hořící svíci na měděném trojhranu, na kterém jsou uvedena jména obětí pocházejících ze Vsetínska. Autorem pomníku, jenž byl odhalen v lednu 1994, je akad. sochař Jiří Klíma. Vznikl z iniciativy Konfederace politických vězňů za finančního přispění Okresní úřadu Vsetín. Ve dnech 9. až 11. prosince 1952 se ve vsetínském kulturním domě před tzv. organizovanou veřejností konalo hlavní líčení Státního soudu Brno, který v něm vynesl tři rozsudky smrti. Jelikož proces souvisel se špionáží ve zbrojním průmyslu (v době vrcholící studené války se jednalo o vyzrazování státního tajemství strategického významu), tvořili hlavní část veřejnosti pracovníci místní zbrojovky. Druhá tematická linie procesu odhalovala protistátní činnost neméně výbušného charakteru – terorismus, včetně dost těžko uvěřitelného plánování útoku na vládní činitele. V procesu Fajkus a spol. bylo odsouzeno jedenáct osob, většinou technických pracovníků a dělníků zbrojních závodů ve Vsetíně a v Jablůnce nad Bečvou a Moravských elektrotechnických závodů (MEZ) Vsetín. Ilegální skupina uskutečnila v roce 1949 několik drobných sabotáží na elektrických, telefonních a železničních spojích v době konání režimních akcí (IX. sjezd KSČ, výstava Valašsko v práci) jako výraz občanského protestu proti poúnorovému politickému vývoji; právě u příležitosti návštěvy výstavy vládní delegací v čele s Antonínem Zápotockým měli někteří členové údajně plánovat její likvidaci. Později se skupina zaměřila na průmyslovou špionáž v místních zbrojních závodech, jejich zprávy měl na Západ předávat jeden z členů – Ladislav Fojtík, který v obavě před zatčením utekl do Rakouska a vrátil se jako spolupracovník francouzské zpravodajské služby. Skupina byla zatčena v zimě na přelomu let 1951 a 1952. V odvolacím řízení byly potvrzeny dva ze tří absolutních trestů. Luděk Fajkus (1925–1953), technický úředník MEZ, a Josef Vašek (1921–1953), dělník ve vsetínské zbrojovce, byli popraveni 16. června 1953 v Praze na Pankráci. Ladislav Fojtík (1928–1966) podepsal po zatčení spolupráci se Státní bezpečností. Na podzim 1954 byl na Západě odhalen, podařilo se mu utéct zpět do Československa, kde byl jeho pobyt československými úřady legalizován.

Prohlédnout detail
Vyškov. Pamětní deska obětem komunismu

Vyškov Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu na místě sochy V. I. Lenina demontované 25. září 1990 byla odhalena 3. června 1993. Iniciovala ji Konfederace politických vězňů ve spolupráci se zástupci města a okresního úřadu, ODS, KDU-ČSL, KAN a ODA, vyrobila kamenosochařská firma Ivanka Haukvicová a spol.

Prohlédnout detail
Vysoké Mýto. Pamětní deska obětem komunistického režimu

Vysoké Mýto Pamětní deska obětem komunistického režimu

Kamenná deska s nápisem vsazená do městských hradeb je součástí série pamětních desek dokumentujících významné události města. Byla odhalena 23. února 1998 z iniciativy Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
Žďár nad Sázavou. Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Žďár nad Sázavou Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Pamětní deska byla odhalena 2. října 2012 z iniciativy občanského sdružení Český ombudsman. Pavel Wonka (1953–1988) zemřel ve vězení v době komunistického režimu v roce 1988 [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi].

Prohlédnout detail
Žďár nad Sázavou. Pamětní desky obětem komunistického režimu

Žďár nad Sázavou Pamětní desky obětem komunistického režimu

Pamětní desky byly odhaleny 20. května 1993 z iniciativy Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou a místní pobočky Konfederace politických vězňů v budově dnešního městského úřadu. Text první desky upomínající oběti komunistického režimu v Československu vychází ze znění zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který přijal Parlament České republiky v polovině roku 1993. Druhé dvě desky připomínají politickou perzekuci ve žďárském okrese.

Prohlédnout detail
Železný Brod. Památník obětem bezpráví

Železný Brod Památník obětem bezpráví

Původní Památník obětem nacismu, který podle návrhu Antonína Drobníka provedli v roce 1988 zaměstnanci železnobrodských technických služeb a zaměstnanci výrobního družstva Znak Malá Skála, byl po roce 1989 rozšířen pamětní deskou o připomínku obětí komunistického režimu ze Železného Brodu a přejmenován na Památník obětem bezpráví z let 1939–1945 a 1948–1989. Centrálně umístěná pamětní deska připomíná Tomáše Hübnera a Jiřího Habu zastřelené při bezpečnostní akci v roce 1949 [viz Souš. Kříže Jiřího Haby a Tomáše Hübnera] a zdejšího rodáka Ladislava Ceé. Ladislav Ceé (1914–1951) se krátce po absolvování povinné vojenské služby rozhodl znova vstoupit do armádní služby, odkud o několik let později přešel k policii. Usadil se v Moravské Ostravě, v roce 1939, kdy se oženil, zůstal sloužit u protektorátní policie. Po válce byl převzat do řad Sboru národní bezpečnosti v hodnosti štábního strážmistra. V letech 1946–1948 byl organizován v národně socialistické straně, po únoru vstoupil do KSČ. Na počátku roku 1949 jej kontaktoval bývalý kolega Jan Buchal s nabídkou, aby se připojil k jeho odbojové skupině a stal se spojkou mezi ilegální organizací a SNB. Buchal, který se vážně zabýval plánem státního převratu, takto kontaktoval osoby nekomunistického smýšlení z různých strategicky důležitých profesních kruhů. Ladislav Ceé měl podle pramenů bezpečnostních složek Buchalovi dodávat informace o členech ostravského SNB a zaměstnancích letiště Dubina, kde vykonával ostrahu (zahraniční výsadek na letišti zajištěném ilegalisty byl jedním z klíčových bodů plánu). Zda šlo o jeho faktickou činnost, nebo „doznání“ vynucené výslechy, o jejich brutalitě svědčili později strážmistrovi spoluvězni, je těžké posoudit. Ladislav Ceé byl zatčen s mnoha dalšími 25. října 1949 poté, co se Státní bezpečnost do ilegální skupiny infiltrovala a poté ji prostřednictvím svých agentů provokovala a řídila [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí]. Ve čtyřech ostravských procesech souhrnně označovaných „Buchal a spol.“ bylo od 17. do 31. července 1950 odsouzeno téměř devadesát osob (v té době byl Jan Buchal již odsouzen v procesu s Miladou Horákovou a popraven). Ladislav Ceé byl odsouzen v prvním procesu s hlavními aktéry, jenž byl uzavřen 21. července. Z 22 osob byli čtyři obvinění odsouzeni k trestu smrti a čtyři k doživotnímu vězení. Ačkoli činnost L. Ceé státní soud posoudil jako méně závažnou a senát doporučil cestou milosti zmírnit absolutní trest na doživotí, prokurátor tuto možnost s ohledem na fakt, že se na ilegální činnosti podílel jako policista v činné službě, nepodpořil. Zamítnuty byly také žádosti o milost podané matkou a manželkou. Ladislav Ceé spolu s Milošem Morávkem, Josefem Polomským a Miroslavem Sýkorou byli popraveni 1. srpna 1951 v ostravské věznici [viz Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům].

Prohlédnout detail
Želiv. Památník internovaným kněžím a řeholníkům

Želiv Památník internovaným kněžím a řeholníkům

V ambitech želivského premonstrátského kláštera byla 13. srpna 2011 arcibiskupem Dominikem Dukou slavnostně odhalena pamětní stěna s ručně napsanými jmény 464 řeholníků a diecézních kněží, kteří zde byli za komunistického režimu vězněni v internačním táboře. Jména internovaných kněží a řeholníků v abecedním pořadí hustě pokryla několik metrů vysokou zeď, před níž je umístěn mohutný kříž. Desku podle návrhu architekta Mikoláše Vavřína realizovala Monika Bolechová. Součástí pamětního místa je v ambitu instalovaná výstava fotografií a dokumentů, nachází se zde i pamětní deska připomínající opata Víta Tajovského [viz Želiv. Pamětní deska Vítu Bohumilu Tajovskému]. Po nezákonné násilné likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů, která v rámci tzv. akce K (kláštery) proběhla v dubnu 1950 [viz Králíky. Památník obětem internace Králíky], sloužil zrušený klášter v Želivě do února 1956 jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo více než čtyři sta. Mezi nimi byli např. kardinál František Tomášek [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi], arcibiskup Karel Otčenášek, pater Šuránek [viz Blatnice pod Svatým Antonínkem. Pamětní deska Antonínu Šuránkovi], salvatorián pater Kvita [viz Brno-Husovice. Pamětní deska Jaroslavu Albínu Kvitovi], pater Štverák [viz Hrádek u Vlašimi. Pamětní deska Františku Štverákovi] či pater Benáček [viz Olešnice. Pamětní deska Leopoldu Benáčkovi]. Internovaní duchovní podléhali nucenému pracovnímu režimu, bez nároku na mzdu pracovali v klášteře nebo v nejbližším okolí v zemědělství či lehkém průmyslu. Klášter od roku 1957 sloužil jako pobočka Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, v roce 1991 byl vrácen premonstrátskému řádu.

Prohlédnout detail
Zlín. Pamětní deska obětem komunistického režimu

Zlín Pamětní deska obětem komunistického režimu

Pamětní deska obětem komunistického režimu na Zlínsku byla odhalena 17. listopadu 2005, jejím autorem je Otmar Oliva. Realizaci pamětního místa podpořili finančními dary místní občané. Bronzová deska s nápisem je v horní části olemována stuhou se symboly lipových listů a ostnatého drátu, které se opakují na věnci umístěném na trnu ve spodní části. V letech 1950 a 1951 se ve zlínském Velkém kině konaly tři veřejné procesy, v nichž byli souzeni odbojáři ze skupin Světlana a Hory Hostýnské [viz Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské]. Dne 12. září 1950 zde jako svědek vystoupil Josef Vávra-Stařík (1902–1953), kontroverzní aktér poválečného politického dění v Československu i v emigraci. Tento ambiciózní muž, původním povoláním učitel, se stal krátkodobě prvním poválečným starostou Zlína. Přestože jeho vlastenecká činnost za okupace nebyla neproblematická a stala se i předmětem šetření státně bezpečnostních složek, politický vliv Vávry-Staříka po roce 1945 byl značný. Zastával funkce ve Sdružení českých partyzánů (na všech úrovních) a zasloužil se o založení partyzánského výrobního družstva Partkol ve Zlíně, jehož se stal předsedou. Partkol sdružoval bývalé partyzány z brigády Jana Žižky, jež se – i s Vávrovým podílem – zformovala v roce 1944 na Slovensku a jíž byl Vávra po květnu 1945 také likvidátorem. Vávra-Stařík obhajoval status bývalých partyzánů a jejich vliv na společenské a politické poměry v poválečné době v podobě autonomního organizování a autonomní politiky. Tím se však postupně dostával do kontrapozice k tomu, jak partyzánské orgány a organizace usměrňovalo pražské ústředí (mj. Rudolf Slánský a Augustin Schramm). Po únoru 1948 byl Vávra všech funkcí v partyzánských strukturách zbaven a v obavě ze zatčení odešel již v březnu do emigrace. Ani Vávrovo působení v emigraci není možné jednoznačně zrekonstruovat. Zdá se však vysoce pravděpodobné, že neměl nic společného s vraždou Augustina Schramma, z níž byl v listopadu 1948 odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti v soudním procesu Miloslav Choc a spol. [viz Praha 3. Pamětní deska Augustinu Schrammovi]. Vávrova pozice v emigraci byla pro jeho velmi levicové názory problematická a údajně se zabýval myšlenkou na návrat do republiky. V této době dal podnět k založení Světlany [viz Horní Lideč. Památník obětem nesvobody z let 1948–1989]. Sledování Vávry-Staříka československými bezpečnostními orgány vyústilo v úmysl jej vylákat zpět do Československa, což se podařilo v říjnu 1949. Při dlouhodobém vyšetřování Vávra-Stařík nikdy nepřiznal spolupráci s gestapem, ani podíl na vraždě Schramma. Vystoupil jako svědek poměrů v emigraci v procesu s Miladou Horákovou a v procesu se členy Světlany ve Zlíně v září 1950, kde byl konfrontován se svými bývalými spolupracovníky z Partkolu. Svojí výpovědí přitížil nejen všem obviněným, ale i sobě, když v rozporu s předešlými výpověďmi „doznal“, že Světlana byla založena jako „teroristická“ ilegální organizace. Byl popraven 27. srpna 1953 v Praze na Pankráci.

Prohlédnout detail
Znojmo. Kříž a pamětní deska obětem komunismu

Znojmo Kříž a pamětní deska obětem komunismu

Pamětní místo na prostranství před bazilikou Panny Marie a sv. Václava tvoří deska z černé žuly na kamenné mohyle, nad níž je vztyčen jednoduchý železný kříž s trnovou korunou z ostnatého drátu. Jeho iniciátorem byl P. František Kubaš, jenž ve farnosti Znojmo-Louka působil v letech 1973 až 1993. Kříž vysvětil 26. září 1993 premonstrátský opat Vít Tajovský v den úmrtí P. Kubaše. 17. listopadu se zde na paměť politických vězňů slouží mše v kostele a koná pietní vzpomínka u kříže. P. František Kubaš (8. 12. 1921 Popelín – 26. 9. 1993 Znojmo-Louka) byl v padesátých letech sedm let vězněn a 17 let přožil bez státního souhlasu k výkonu kněžské služby. Po listopadu 1989 byl činný v Konfederaci politických vězňů.

Prohlédnout detail
Znojmo. Pamětní deska obětem třetího československého odboje

Znojmo Pamětní deska obětem třetího československého odboje

Černá mramorová deska se zlaceným písmem je umístěna v prostřední nice zdi navazující na bývalé městské hradby. Byla odhalena u příležitosti výročí úmrtí Milady Horákové v červnu 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů, především Jiřího Achlera, který je i autorem textu desky. Její realizaci provedlo kamenictví Jana a Petra Pátých.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru