Posts Tagged ‘Jeseník’

Jeseník. Pamětní deska Občanskému fóru

Středa, 27 listopadu, 2019

Pamětní desku iniciovalo Vlastivědné muzeum Jeseník a u budovy tzv. Katovny ji 19. listopadu 2019 odhalili bývalí zakládající členové místního Občanského fóra Petr Košacký a Ladislav Hajný. Desku z patinované mosazi citující dobové heslo navrhl Filip Raif a vyrobilo Rytectví Chrást.

Občanské fórum v čele s představiteli nezávislých opozičních iniciativ bylo ustaveno v pražském Činoherním klubu 19. listopadu 1989, dva dny po zásahu bezpečnostních složek proti studentské demonstraci v Praze [viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989]. Ve svém prvním provolání požadovalo odstoupení členů vedení komunistické strany, zodpovědných za podporu intervence v srpnu 1968 a následnou devastaci společenského života, odstoupení prvního tajemníka MV KSČ v Praze a federálního ministra vnitra, které činilo zodpovědné za policejní zásahy proti občanským demonstracím posledních měsíců, vyšetření a potrestání viníků těchto represí a propuštění všech politických vězňů. Zakládání Občanských fór v regionech podpořilo vyjádření Václava Havla během demonstrace na Václavském náměstí 21. listopadu, kde OF označil za „prozatímní reprezentaci kriticky smýšlející veřejnosti“, k níž se může připojit „kdokoliv, kdo se cítí býti jeho členem“.

Viz též Děčín. Pamětní deska Občanskému fóru.

Radošovice. Pomník obětem válek a komunistické totality

Úterý, 2 dubna, 2019

Pomník byl odhalen z iniciativy a podle návrhu starosty obce Vladimíra Guta 9. června 2018 během  setkání rodáků u příležitosti 700. výročí založení obce. Pomník ve tvaru jehlanu s šesti deskami z černého leštěného mramoru zasazenými do ocelové konstrukce v barvách trikolory je umístěn na podstavci z leštěného mramoru. Pamětní místo odhalil Petr Kukla, syn vězněného občana obce, Milan Hicz, vnuk jednoho z vystěhovaných hospodářů, a Jan Gut, starosta Sdružení dobrovolných hasičů, který se také podílel na realizaci pomníku.

Z obce byla během násilné kolektivizace [viz Křečhoř-Kutlíře. Pamětní deska obětem a utrpení selského lidu v době kolektivizace] v září 1952 vystěhována rodina Adamcova z Radošovic poté, co byl Antonín Adamec odsouzen za neplnění předepsaných dodávek. Manželka Marie s dcerou a dvěma syny byli přesídleni nejdříve do nedalekého Skalkova, následně do Žulové v okrese Jeseník a v roce 1956 do středočeských Dunávic. Podobný osud postihl rodinu Josefa Zemana, hospodařící na usedlosti v Onšovicích. Manželka Terezie byla během věznění manžela v prosinci 1952 vysídlena se třemi nezletilými dcerami na Skalkov, odtud v květnu 1953 do slezských Křišťanovic a v roce 1956 do Dunávic. Rodina se na rodný statek vrátila v roce 2009.

Nápis na pomníku dále připomíná věznění Miloslava Matouška (1921–1990), ředitele školy v sousedních Bílkovicích, odsouzeného na 25 let, a jeho bratrance Jaroslava Matouška (1924–1998), ředitele školy na Hrádku, odsouzeného k 20 letům ve veřejném procesu konaném ve Vlašimi Státním soudem v roce 1950. Oba byli propuštěni na amnestii v roce 1960. Na 20 let odnětí svobody byl odsouzen místní obchodník Alois Kukla (1916–1984), z vězení byl propuštěn po 12 letech.

Radošovický rodák P. Alois Jaroslav Moc OFM (1918–1995) působil po přijetí řeholních slibů a vysvěcení ve františkánském klášteře v Hostinném. V roce 1949 byl za práci s mládeží a přečtení pastýřského listu zatčen a 10. ledna 1950 odsouzen Státním soudem za pobuřování proti republice na sedm let. Trest odpykával ve věznicích Praha-Ruzyně, Praha-Pankrác, Mladá Boleslav, Mírov a ve Valdicích. Od roku 1956 žil v Praze, kde se zapojil do činnosti podzemní církve. Státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti získal během pražského jara a působil jako výpomocný duchovní v Praze-Michli při kostele sv. Františka. V rámci celostátní bezpečnostní akce namířené proti skrytým františkánským domům byl s dalšími řeholníky a terciáři 27. března 1983 zatčen a ve vyšetřovací vazbě v Praze-Ruzyni strávil tři měsíce. Následně byl zbaven státního souhlasu, ale i nadále se věnoval duchovní péči o terciáře.

Jeseník. Pamětní deska u Lípy svobody

Čtvrtek, 7 března, 2019

Pamětní deska u Lípy svobody, zasazené v listopadu 1989, byla umístěna v roce 2010 při příležitosti odhalení blízkého Pomníku obětem komunismu [viz Jeseník. Pomník obětem komunismu].

Tradici vysazování stromů svobody jako pamětního aktu na určitou významnou politickou událost založila v Evropě Francie připomínáním revoluce 1789. V roce 1918 se k ní připojil i nový československý stát, kde se státní samostatnost a republikanismus oslavovaly vysazováním lip, považovaných za národní strom. Lípy svobody či republiky byly sázeny u příležitosti významných („osmičkových“) výročí založení státu – tedy i v roce 1968 po okupaci Československa [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody]. Pamětní stromy vysazovali lidé také například k připomenutí osvobození v květnu 1945.

Je tedy přirozené, že i 17. listopad 1989 jako symbolické datum spojené s pádem komunistického režimu se zařadil mezi politické události komemorované tímto způsobem. Viz též Bystřice pod Hostýnem. Pamětní deska u Lípy republiky; Jičín-Sedličky. Pamětní deska u Lípy demokracie; Praha 4. Pamětní kámen u Lípy 17. listopadu; Praha 5. Pamětní deska u Lípy svobody; Švihov. Pamětní deska u Lípy svobody Jana Palacha.

Jeseník. Pomník obětem komunismu

Středa, 8 února, 2012

Pomník byl odhalen u příležitosti výročí 17. listopadu v roce 2010. O záměru připomínat oběti komunistického režimu v Jeseníku formou pamětního místa se v zastupitelstvu města diskutovalo od roku 2006 a diskuse polarizovala jeho členy na příznivce a odpůrce. Vznik pomníku inicioval a financoval místní podnikatel Jiří Hauerland. Autor akad. sochař Roman Boreček jej umělecky ztvárnil do podoby zraněného srdce ležícího na žulovém podstavci, jenž má tvar rozepjatých křídel. Pomník se nachází nedaleko Lípy svobody, zasazené 17. listopadu 1989 [viz Jeseník. Pamětní deska u Lípy svobody].

© 2022, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru