K období let 1969–1989, tedy období tzv. normalizace se vztahují pamětní místa věnovaná především důležitým osobnostem i událostem spojeným s prostředím nezávislých iniciativ (v první řadě Charty 77) a nezávislé kultury. Připomínají opoziční intelektuály a představitele hudebního undergroundu (nejčastěji ty, kteří již nejsou mezi námi) i stěžejní události dějin disentu, jež už nejsou spojovány jen s mocenským útlakem, oběťmi represe a politickými procesy jako v 50. letech, ale i s výsledky nezávislé politické, občanské i kulturní tvorby a činnosti, především v oblasti občanských a lidských práv. To ovšem neznamená, že by normalizační režim své odpůrce neperzekvoval, opakovaně nevěznil a nepronásledoval až za krajní mez (srv. pamětní místa věnovaná Pavlu Wonkovi).

Z oponentů komunistického režimu jsou připomínáni filozofové Jan Patočka (Turnov, Praha 6), Václav Benda (Praha 2), Zdeněk Vašíček (Kyjov), Josef Zvěřina (Střítež); spisovatelé Zdeněk Urbánek (Praha 6), Jindřich Konečný (Karlovy Vary), Jaromír Šavrda (Ostrava); literární kritici Jan Lopatka (Vimperk), Václav Černý (Praha 6) a další chartisté, např. Ladislav Lis (Česká Lípa – Pekelské údolí) či René Matoušek (Liberec). Několik pamětních míst je věnováno neformální hlavě disentu Václavu Havlovi. Odkazují k různým aspektům jeho činnosti – umělecké (Praha 1, Praha 20), občanské (Ještěd, Litoměřice) i státnické (Plzeň). Dvě pamětní místa odkazují k mezinárodní podpoře československým nezávislým iniciativám (pamětní deska Jazzové sekce, Praha 4 a busta Françoise Mitterranda, Praha 1)

Osobnosti neoficiální kultury, které se do konfliktu s vládnoucím režimem dostaly nikoli pro své politické postoje, ale kvůli – pro režim nepřijatelné – snaze o svobodné umělecké vyjádření, připomínají pamětní místa věnovaná Ivanu Jirousovi (Humpolec) a Mejlovi Hlavsovi (Praha 2). Tvrdý zásah policejních složek proti návštěvníkům koncertu The Plastic People of the Universe pak připomíná pamětní deska v Rudolfově. V osmdesátých letech vzniklo několik pamětních míst dedikovaných předčasně zemřelému Johnu Lennonovi (Česká Skalice, Praha 1, Smrk), které iniciovali Lennonovi obdivovatelé, pro něž byl nejen geniálním hudebníkem, ale i symbolem revolty proti establishmentu.

Brno. Pamětní deska Janu Patočkovi

Brno Pamětní deska Janu Patočkovi

Připomínku věnovanou českému filozofovi Janu Patočkovi odhalil 9. listopadu 2016 u příležitosti 70. výročí založení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity její děkan Jiří Němec. Autorem kinetické pamětní desky, která zpodobňuje v závislosti na denní době otevírající a zavírající knihu, je výtvarník Matěj Smetana. Filozof Jan Patočka (1907–1977) působil na brněnské univerzitě v letech 1946–1948 a 1966–1968. V prvním období vedl semináře filozofie na nově zřízené pedagogické fakultě, zároveň přednášel i na filozofické fakultě v Praze. Kvůli politickému nátlaku s nástupem komunistického režimu v červnu 1948 z místa rezignoval (o rok později také na FF UK). V době politického uvolnění začal Jan Patočka v Brně znovu přednášet od podzimu 1966, tentokrát na filozofické fakultě. O rok později zde obhájil profesuru, po jmenování v roce 1968 přešel na pražskou univerzitu, odkud v roce 1972 odešel do nucené penze. S výukou pokračoval v rámci tzv. bytových seminářů. Zemřel 13. března 1977 v důsledku vyčerpávajících výslechů, k nimž byl opakovaně povoláván v souvislosti s Chartou 77, jejíž se stal mluvčím [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi].

Prohlédnout detail
Česká Čermná. Pamětní deska Václavu Černému

Česká Čermná Pamětní deska Václavu Černému

Pamětní deska Václavu Černému byla u příležitosti 90. výročí jeho narození odhalena z iniciativy místního zastupitelstva na budově školy v České Čermné 24. března 1995. Odhalení desky, jejímž autorem je Jan Hásek, provedla dcera prof. Černého, MUDr. Miloslava Pavlíková. Deska je bronzová, čtvercová, ke středu prolamovaná, v dolním poli se nachází reliéfní portrét a pod ním litý nápis. Václav Černý (1905–1987), přední český literární vědec a romanista, pocházel z venkovské učitelské rodiny a dětství prožíval v České Čermné. Po maturitě v Dijonu a studiu bohemistiky a romanistiky pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 získal docenturu srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Za pět let se stal docentem na Karlově univerzitě a později profesorem. Během 2. světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn a vyšetřován na Pankráci. V 50. letech byl profesně perzekvován, v letech 1952–1953 vězněn. Do České Čermné se po druhé světové válce pravidelně vracel na prázdniny [viz Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému].

Prohlédnout detail
Česká Skalice. Pomník Johnu Lennonovi

Česká Skalice Pomník Johnu Lennonovi

Památka Johna Lennona v lese nad Řezníčkovou roklí u České Skalice je připomínána už od roku 1986. V roce 2012, v den výročí zpěvákovy tragické smrti, zde byl instalován nový kovový kříž se znakem hippies a s vyřezaným jménem hudebníka, jehož autorem je Miloš Kvaššay. Původní připomínka vznikla zásluhou Miroslava Zvonaře a Jiřího Mervarta, kteří se inspirovali zdí Johna Lennona na pražské Kampě [viz Praha 1. Lennonova zeď]. Iniciátoři vnímají místo jako symbol vzdoru a svobody [viz též Smrk. Mohyla Johna Lennona]. Nachází se na Stezce Johna Lennona, opatřené informačními tabulemi.

Prohlédnout detail
Havlíčkův Brod. Pamětní deska Pavlu Landovskému

Havlíčkův Brod Pamětní deska Pavlu Landovskému

Patinovanou bronzovou desku s trojím reliéfním zpodobněním herce a dramatika Pavla Landovského, umístěnou na jeho rodném domě, odhalil 10. září 2010 Eugen Brikcius. Z iniciativy novinářů Zdeňka Hrabici a Luboše Göbla ji vytvořil sochař Radomír Dvořák. Pavel Landovský (1936–2014) patřil ve druhé polovině 60. let mezi nejpopulárnější české filmové a divadelní herce, podpisem Charty 77 však veřejné herecké angažmá ztratil a mohl se podílet jen na tzv. bytových divadlech disentu. V rámci akce Asanace jej Státní bezpečnost přiměla v roce 1978 k odchodu do emigrace, kde se stal hercem vídeňského Burgtheatru a odkud se po roce 1989 zase vrátil. Pamětní deska jej zobrazuje ve slavných filmových rolích (Utrpení mladého Boháčka, 1969, Černí baroni, 1992), forma „policejního“ trojportrétu odkazuje k jeho pronásledování.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Hradec Králové Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Bronzová pamětní deska Pavlu Wonkovi byla odhalena z iniciativy Vladimíra Dernera, tehdejšího náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje (KDU-ČSL) 14. listopadu 2003. Jejím autorem je sochař Jiří Škopek. Odhalení byl přítomen starší bratr Jiří Wonka. Pavel Wonka (1953–1988) je považován za posledního vězně svědomí, který zemřel ve vězení v době komunistického režimu. Od mládí se zajímal o právo, kterému se po opakovaných neúspěšných pokusech o přijetí na právnickou fakultu věnoval jako laik. V roce 1986 se rozhodl k dosud bezprecedentnímu občanskému aktu – kandidovat do Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR. Ve svém volebním programu, který spolu s bratrem Jiřím rozšiřoval, kritizoval současný stav společnosti i porušování právních norem (v té době byl již sám trestán ve zmanipulovaném procesu za rozkrádání socialistického majetku). Přestože nezávislou kandidaturu zaručovala ústava, byli oba bratři v květnu 1986 zatčeni a drženi téměř rok ve vazbě v Hradci Králové. V dubnu 1987 byli v neveřejném procesu odsouzeni za pobuřování: Pavel Wonka k odnětí svobody na 21 měsíců a ke třem letům následného ochranného dohledu, jeho bratr Jiří ke 12 měsícům. Pavel Wonka rozsudek jako protizákonný nerespektoval, na protest proti brutálnímu zacházení držel ve vězení protestní hladovky a odmítl ve výkonu trestu pracovat; v důsledku toho byl znovu obžalován (maření výkonu úředního rozhodnutí). Wonkův případ vzbudil velkou pozornost a vlnu solidárních protestních akcí mezi disidenty, byl sledován Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných i širší československou a mezinárodní veřejností. V únoru 1988 byl ze zdravotních důvodů z vězení propuštěn, avšak po dvou měsících opět zatčen a 20. dubna odsouzen za maření výkonu úředního rozhodnutí (odmítání ochranného dohledu) k dalšímu trestu odnětí svobody na pět měsíců. Vážně nemocný Wonka se proti rozsudku odvolal ke krajskému soudu v Hradci Králové, kde 26. dubna 1988 zemřel.

Prohlédnout detail
Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi

Humpolec Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi

Pamětní deska básníku a výrazné postavě undergroundu Ivanu Martinu Jirousovi byla odhalena k jeho nedožitým sedmdesátým narozeninám 27. září 2014. Nachází se na křižovatce ulic Jihlavská a Zichpil, poblíž pivovaru Bernard a domu, kde Jirousovi žili v době básníkova narození. Desku s Jirousovým portrétem umístěnou na kameni navrhl ak. sochař Jan Zoubek. Jejími iniciátory jsou Jarmila Neomytková, Václav Bareš a Karel Kratochvíl. Realizaci provedl Matouš Holý za finančního přispění přátel Ivana M. Jirouse, Města Humpolec a podnikatelů. Ivan Martin Jirous (1944–2011) byl básník, výtvarný kritik a čelný představitel undergroundu. Po maturitě na humpoleckém gymnáziu studoval dějiny umění. Na konci 60. let se stal uměleckým vedoucím skupiny The Plastic People of the Universe – PPU [viz Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi; Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe], autorem programového manifestu druhé kultury (Zpráva o třetím českém hudebním obrození, 1975) i jejím organizátorem (festivaly druhé kultury, 1974–1977). V samizdatu vydal několik básnických sbírek. V letech 1973–1989 byl za své občanské postoje pětkrát vězněn, podruhé po procesu se členy PPU, jejichž podpora předznamenala vznik Charty 77 a disentního hnutí. Od roku 1981 byl vězněn za vydávání samizdatového časopisu Vokno, trest odpykával ve Valdicích, kde vznikla jeho nejznámější a nejuznávanější sbírka Magorovy labutí písně (1985). V březnu 1989 byl odsouzen za petici odsuzující zločiny komunismu 50. let a smrt Pavla Wonky [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi]. Z vězení, kde strávil celkem osm let, vyšel až 25. listopadu 1989. Za své literární dílo získal Cenu Toma Stopparda či Cenu Jaroslava Seiferta. Zemřel 9. listopadu 2011 v Praze.

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Busta Václava Havla

Karlovy Vary Busta Václava Havla

Busta byla odhalena 9. července 2017 během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za účasti Dagmar Havlové, prezidenta festivalu Jiřího Bartošky a dalších hostů v hotelu Prezident, z iniciativy jeho majitelky a dřívější Havlovy lékařky Milady Sárové. Autorem busty je architekt a sochař Zdeněk Makovský. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Karlovy Vary Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Pamětní deska disidentu, spisovateli a básníku Jindřichu Konečnému byla odhalena na pěší zóně v Karlových Varech u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu v Československu 17. listopadu 2009 za přítomnosti přátel a primátora města. Bronzová pamětní deska se nachází v místech, kde Jindřich Konečný inicioval v období října a listopadu 1989 protirežimní shromáždění. Básník a prozaik Jindřich Konečný (1940–2009) patřil mezi známé disidenty na Karlovarsku. Podílel se na samizdatovém časopisu Stress vydávaném Nezávislou skupinou občanů západočeského kraje, spolupracoval i s exilovými časopisy – Listy Jiřího Pelikána a Tigridovým Svědectvím [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi]. Za pašování zakázané literatury byl na počátku 80. let odsouzen ke dvěma letům vězení. Jako člen nezávislých občanských iniciativ býval pravidelně zadržován před očekávanými protirežimními vystoupeními (výročí okupace, 28. října apod.). V říjnu a listopadu 1989 organizoval v Karlových Varech opoziční demonstrace a stal se jedním z prvních členů místního Občanského fóra. V roce 1990 byl kooptován do parlamentu.

Prohlédnout detail
Kladno. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Kladno Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Pamětní deska Jiřímu Kolářovi byla odhalena v den stého výročí narození, 24. září 2014, z iniciativy města Kladno. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci města i odborné a laické veřejnosti. Deska připomíná dospívání básníka a výtvarníka v Kladně i jeho politicky vynucený odchod do emigrace. Po dětství stráveném v rodném Protivíně [viz Protivín. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi] a mládí a rané dospělosti v Kladně, odešel Jiří Kolář po druhé světové válce do Prahy, kde se etabloval nejdříve jako básník. První konfrontaci s komunistickým režimem zažil záhy po jeho nastolení: zabavení nákladu deníkových záznamů Roky v dnech, propuštění ze zaměstnání v nakladatelství, téměř rok ve vyšetřovací vazbě a soud (1952–1953). Stěžejní literární díla Jiřího Koláře nestihla vyjít ani v době politického uvolnění v 60. letech, včetně jeho vrcholného básnického díla Prométheova játra (z roku 1950). Díky úspěchu jeho výtvarných děl, především koláží, se stal finančně nezávislým; po okupaci 1968 sponzoroval literární samizdat. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od roku 1980 žil v Paříži, nejprve v rámci povoleného pobytu, poté jako emigrant. Ve Francii založil Revue K zprostředkovávající tvorbu českého a slovenského exilu. V roce 1982 byl za nedovolené zdržování se mimo republiku odsouzen, do Československa se tedy nemohl vrátit, zatímco jeho manželce Běle režim odmítl legální výjezd do Francie (situaci zvrátilo až francouzské občanství, které Kolář získal v roce 1984). Po roce 1989 se manželé Kolářovi vrátili do vlasti.

Prohlédnout detail
Kyjov. Pamětní deska Zdeňku Vašíčkovi

Kyjov Pamětní deska Zdeňku Vašíčkovi

Pamětní deska byla odhalena 26. května 2012 na domě, který patřil rodičům Zdeňka Vašíčka. Betonovou desku s nápisem a s kolorovanou bustou vytvořil sochař Michal Blažek. Použitý materiál odkazuje k období, kdy filozof a historik Zdeněk Vašíček pracoval v panelárně; Slavoj Český je Vašíčkův pseudonym, který používal v posledních letech své tvorby. Filozof, esejista, historik, archeolog Zdeněk Vašíček (1933–2011) se etabloval jako muzeolog. Je autorem ceněných esejistických děl (Přijetí podmínek, 1996, Podmínky volby, 2003, či Slavoj Český a spol., 2010). V létě 1972 byl Vašíček souzen v rámci devíti procesů vedených proti aktérům opozice v Praze a Brně. Za činnost v samizdatu a za letákovou akci před prvními volbami po srpnové okupaci (listopad 1971), v níž opozice upozorňovala na právo nevolit, či volit tajně a vyškrtávat konkrétní kandidáty, bylo odsouzeno celkem 46 osob, mj. historici Milan Hübl a Jan Tesař, či ústřední postava brněnské socialistické opozice Jaroslav Šabata. Zdeněk Vašíček po propuštění (byl odsouzen na tři roky) až do vystěhování v roce 1981 pracoval v manuálních profesích. Patřil mezi první signatáře Charty 77. V roce 1981 odešel do zahraničí, kde přednášel na univerzitách. Po roce 1989 se vrátil do Československa.

Prohlédnout detail
Letovice. Busta Václava Havla

Letovice Busta Václava Havla

Připomínku Václava Havla inicioval letovický spolek Paleta, bronzovou bustu vytvořil akademický sochař Kryštof Hošek. Je umístěna na podstavci obklopeném kamennými deskami, jež některé nesou vybrané Havlovy citáty. Slavnostní odhalení v nově vzniklém parku podle návrhu architektky Hany Matějkové proběhlo u příležitosti Havlových nedožitých osmdesátých narozenin 8. října 2016 za účasti zástupců města, členů skautské organizace a bývalého ministra pro lidská práva Michaela Kocába. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Liberec. Tramvajová zastávka Rybníček – René Matoušek a další liberečtí signatáři Charty 77

Liberec Tramvajová zastávka Rybníček – René Matoušek a další liberečtí signatáři Charty 77

Od 17. listopadu 2015 připomíná občanský odpor proti komunistickému režimu tramvajová zastávka Rybníček, jež je nově dedikována René Matouškovi a dalším libereckým signatářům Charty 77. Netradiční pamětní místo nesoucí jména 29 chartistů vzniklo z iniciativy Jiřího Matouška a náměstka primátora Liberce Ivana Langra. U příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii jej odhalili primátor města Tibor Batthyány a kardinál Dominik Duka. René Matoušek (*1951) pracoval jako řidič tramvaje v libereckém dopravním podniku. V roce 1983 byl zatčen a okresním soudem v Liberci odsouzen k 18 měsícům za autorství a rozšiřování letáků s politickým obsahem (kvalifikováno jako pobuřování), o rok později ještě ke 4 měsícům kvůli otevřenému dopisu Ústřední radě odborů odeslanému i do zahraničí (kvalifikováno jako poškozování zájmů republiky v cizině). Trest si odpykával ve věznici Plzeň-Bory, kde v roce 1984 podepsal prohlášení Charty 77. V roce 1989 čelil dalšímu stíhání za šíření petice Několik vět. Po listopadu se stal členem liberecké občanské prověrkové komise prošetřující nezákonnosti ve vězeňském a policejním aparátu. Zemřel za nevyjasněných okolností v roce 1992.

Prohlédnout detail
Litoměřice. Busta Václava Havla

Litoměřice Busta Václava Havla

Při příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla byla 8. října 2012 v parku, které nese jeho jméno, odhalena busta autorky Alžběty Kumstátové. Bronzová busta je umístěna na kamenném podstavci s kovovým plátem na položení květin. Pořízení busty hradilo město Litoměřice, tehdejší senátor a Havlův přítel Alexandr Vondra a významnou měrou také veřejná sbírka. Dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik Václav Havel (1936–2011) byl za protirežimní aktivity (Charta 77, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) dvakrát vězněn. V listopadu 1989 stál v čele Občanského fóra a byl zvolen prezidentem republiky [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Litomyšl. Srdce pro Václava Havla

Litomyšl Srdce pro Václava Havla

Objekt Srdce pro Václava Havla vytvořený výtvarníky Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z vosku svíček zapálených v prosinci 2011 po smrti Václava Havla na různých místech České republiky byl poprvé vystaven 10. února 2012 na piazzetě pražského Národního divadla. Obraz vzniklý na podkladové desce po demontáži voskového objektu v dubnu 2012 bylGebauer umístěn v prostoru Pražské křižovatky [viz Praha 1. Umělecké připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce]. Vosková plastika ve tvaru otevřeného srdce, do kterého je možné vstoupit, je od 12. dubna 2014 trvale instalována ve sklepení státního zámku Litomyšl, kde ji v expozici uspořádané podle návrhu architekta Josefa Pleskota provozuje obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl. Na piazzetě pražského Národního divadla je dnes instalováno Srdce pro Václava Havla od Kurta Gebauera [viz Praha 1. Srdce pro Václava Havla]. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Ostrava. Lavička Ferdinanda Vaňka

Ostrava Lavička Ferdinanda Vaňka

Pamětní místo věnované Václavu Havlovi k jeho nedožitým osmdesátým narozeninám vzniklo z iniciativy Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu, Věznice Heřmanice, Antikvariátu a klubu Fiducia a občanského sdružení Pant. Slavnostního odhalení 5. října 2016 se mj. zúčastnili tisková mluvčí věznice Martina Lompová, básník Petr Hruška a jeho bratr, literární vědec Pavel Hruška, kteří přečetli úryvek z dopisu Václava Havla, jenž se vztahuje k jeho pobytu v Heřmanicích. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Ostrava-Heřmanice od ledna 1980 do července 1981, kdy byl převezen do věznice Plzeň-Bory [viz Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi].

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým

Ostrava Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým

Pamětní deska manželům Šavrdovým, kteří se významně angažovali v boji proti komunismu v období normalizace, byla umístěna 18. listopadu 2014 před domem, v němž manželé bydleli, a kde podepsala Chartu 77 většina ostravských disidentů. Autorkou betonové desky se symbolem labyrintu je sochařka Šárka Mikesková. Iniciátorem vzniku a umístění desky byly okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, Antikvariát a klub Fiducia a Občanské sdružení PANT. Jaromír Šavrda (1933–1988) vystudoval bohemistiku a od poloviny 60. let působil jako spisovatel z povolání. Je autorem básnických sbírek, próz i memoárů. Za normalizace aktivně pracoval na své samizdatové edici Libri prohibiti, v níž vydával i své práce, spolupracoval i s edicí Petlice. Za šíření zakázané literatury byl v roce 1978 zatčen a odsouzen (v srpnu 1979) na dva a půl roku. Trest odpykával ve věznici v Ostrově nad Ohří. Po propuštění v březnu roku 1981 podepsal Chartu 77, pokračoval na samizdatových edicích, přepisoval materiály Charty 77 a VONSu. V září 1982 byl Jaromír Šavrda opět zatčen a v březnu 1983 Krajským soudem v Ostravě znovu odsouzen na 25 měsíců. Trest si přes vážný zdravotní stav (od poloviny 70. let byl v invalidním důchodu) odpykal v plné výši (do května 1984). Nepomohly protesty československé opozice i evropských spisovatelů, které upozorňovaly na absurdnost důvodu jeho kriminalizace (opisování knih na stroji). Jaromír Šavrda zemřel 2. května 1988 ve svých 55 letech. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka IV. třídy.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska Karlu Biňovcovi

Ostrava Pamětní deska Karlu Biňovcovi

U příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu byla 27. června 2015 v ulici U Oblouku odhalena pamětní deska Karlu Biňovcovi. Díky iniciativě Okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia ji vytvořila sochařka Šárka Mikesková a byla umístěna před domem, kde dlouhá léta publicista, redaktor a ostravský disident bydlel. Karel Biňovec (1924–1991) po studiích divadelní režie na Janáčkově akademii múzických umění prošel jako herec a režisér řadou oblastních divadelních scén. V 60. letech působil jako redaktor literární redakce ostravského studia Československého rozhlasu, který během pražského jara řídil a odkud musel poté z politických důvodů odejít (v roce 1969 byl vyloučen z KSČ). Do odchodu do důchodu pracoval v ostravské městské knihovně, poté se věnoval literární tvorbě – psal fejetony pro vysílání Radia Svobodná Evropa a přispíval do samizdatových časopisů. V roce 1987 se zařadil svým podpisem Charty 77 k nemnoha ostravským disidentům [viz též Ostrava. Pamětní deska Jaromíru a Dolores Šavrdovým]. Po listopadu 1989 se aktivně zapojil do veřejného života; stál u zrodu ostravského Občanského fóra, stal se poslancem České národní rady, podílel se na založení deníku Moravskoslezský den a na obnoveném vydávání literárního časopisu Host.

Prohlédnout detail
Pekelské údolí.  Pamětní deska Ladislavu Lisovi

Pekelské údolí Pamětní deska Ladislavu Lisovi

Pamětní deska s nápisem a reliéfním portrétem věnovaná Ladislavu Lisovi byla odhalena 17. března 2002 Spolkem přátel koz. Autorem pamětní desky je Jan Slovenčík. Ladislav Lis (1926–2000) patřil mezi disidenty s komunistickou minulostí. S KSČ spojil svůj osud již za války, v době jejího ilegálního působení. Studoval na vysoké stranické škole a pracoval v aparátu ÚV KSČ až do počátku 60. let, kdy byl v souvislosti s potlačováním tzv. revizionismu ze strany vyloučen (v kauze Klementa Lukeše). Do roku 1968, kdy byl rehabilitován, pracoval v manuálních profesích. Během pražského jara působil jako tajemník pražského městského výboru KSČ. V roce 1969 odešel z Prahy a živil se jako lesní dělník. Podepsal Chartu 77 v roce jejího vzniku a stal se členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Za aktivity v opozici byl několikrát držen ve vazbě (1978, 1979) a po roce 1982, kdy byl mluvčím Charty, dvakrát odsouzen (leden 1983, resp. květen 1984). Na konci 80. let se angažoval v mnoha nezávislých iniciativách (samizdatové Lidové noviny, Hnutí za občanskou svobodu, Československý helsinský výbor). V roce 1990–1992 byl poslancem parlamentu.

Prohlédnout detail
Plzeň. Busta Václava Havla

Plzeň Busta Václava Havla

Bustu odhalenou u příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla 8. října 2012 v budově radnice v Plzni Křimicích obci daroval její autor, sochař a místní rodák Jaroslav Bocker. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla], působil v prezidentské funkci od 29. prosince 1989 do 28. března 1990 (ČSSR), od 29. března 1990 do 20. července 1992 (ČSFR) a poté ve dvou funkčních obdobích jako prezident samostatné České republiky (od 2. února 1993 do 2. února 2003).

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska Václavu Havlovi

Plzeň Pamětní deska Václavu Havlovi

Ocelovou pamětní desku připomínající věznění Václava Havla odhalili 5. října 2016 senátor a starosta plzeňského městského obvodu Slovany Lumír Aschenbrenner a její autor akademický sochař František Bálek. Dílo odkazuje k některým typickým projevům pozdějšího prezidenta (srdíčko, ráčkování) a bylo financováno z darů veřejné sbírky. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] byl vězněn ve věznici Plzeň- Bory od července 1981 do ledna 1983. Ze zdravotních důvodů sem byl převezen z věznice Ostrava-Heřmanice, kam k výkonu trestu nastoupil v lednu 1980 [viz Ostrava. Lavička Ferdinanda Vaňka].

Prohlédnout detail
Praha 1. Busta Françoise Mitterranda

Praha 1 Busta Françoise Mitterranda

Busta bývalého francouzského prezidenta byla odhalena v předvečer francouzského státního svátku 13. července 2015. Nachází se v zahradě přiléhající k malostranskému Pálffyho paláci, sídla Jazzové sekce. Vznikla z iniciativy Karla Srpa, předsedy Jazzové sekce a jednoho z účastníků již legendární snídaně Mitterranda s představiteli československé opozice v roce 1988. Bustu, jejímž autorem je sochař Jan Zelenka, odhalil prezident Miloš Zeman. Dne 9. prosince 1988 se tehdejší francouzský prezident François Mitterrand (1916–1996) během své oficiální návštěvy Československa setkal se zástupci československých nezávislých iniciativ. Na francouzské velvyslanectví v Praze byli pozváni Rudolf Battěk, Jiří Dienstbier, Miloš Hájek, Václav Havel [viz Litoměřice. Busta Václava Havla], Ladislav Lis [viz Pekelské údolí. Pamětní deska Ladislavu Lisovi], Václav Malý, Karel Srp [viz Praha 4. Pamětní deska Jazzové sekce] a Petr Uhl. Význam této schůzky byl především manifestační. Její uskutečnění představovalo nejen symbolický akt podpory československé opozici, ale i nesouhlasné gesto vůči komunistickému režimu upozorňující na porušování lidských práv v Československu. O den později se v Praze na Škroupově náměstí konala legální demonstrace ke Dni lidských práv (10. prosince), kterou svolaly nezávislé iniciativy. Skutečnost, že byla zcela výjimečně oficiálně povolena, je dávána do souvislosti právě s návštěvou francouzského prezidenta.

Prohlédnout detail
Praha 1. Busta Václava Havla

Praha 1 Busta Václava Havla

Ve foyeru prvního balkonu historické budovy Národního divadla byla 17. listopadu 2011 odhalena z iniciativy donátorky Dadji Altenburg Kohlové a jejího manžela výtvarníka Daniela Pešty bronzová busta Václava Havla, kterou vytvořil německý výtvarník Kai Teichert. Václav Havel (5. říjen 1936 – 11. prosinec 2011) dramatik, spisovatel, disident a prezident [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Prohlédnout detail
Praha 1. Lennonova zeď

Praha 1 Lennonova zeď

Zeď obklopující zahradu Českého velkopřevorství Řádu maltézských rytířů zůstává místem ke svobodnému vyjádření a setkávání veřejnosti. Tradice psaní po malostranských zdech pravděpodobně vznikla nejprve na zahradní zdi domu herce Jana Wericha, který na Kampě bydlel. Lidé mu na zeď jeho zahrady psali různé vzkazy, ale i ukázky vlastní tvorby. Oprýskané zdi na Kampě se od 60. let staly i místem výtvarných happeningů několika českých výtvarníků. Nejznámější zdí na Malé Straně se stala zeď Maltézské zahrady na Velkopřevorském náměstí, v sedmdesátých letech označovaná jako „Zeď nářků“, později známá jako zeď Johna Lennona. V polovině prosince 1980 zde kdosi v reakci na zastřelení Johna Lennona vytvořil jeho památníček. Využil prázdnou kamennou desku, která v minulosti zřejmě sloužila jako součást veřejného vodovodu a napsal na ni křídou nápis „Za Johna Lennona“ a nad ním nakreslil kříž. Na místě brzy přibyly svíčky, květiny, fotografie a kresba zastřeleného zpěváka. Policie pomníček zlikvidovala, vzápětí však byl obnoven. Vzniklo tak kultovní místo, které přitahovalo nejenom fanoušky Johna Lennona. Nápisy na zdi byly mnohokrát přemalovány, vždy se však objevily nové. Setkání u zdi postupně přerůstala v protirežimní vystoupení, proti kterým pravidelně zasahovala policie. V roce 2008 zmizela ze zdi, jež se výtvarně stále proměňuje, charakteristická busta zpěváka. Viz též Česká Skalice. Pomník Johnu Lennonovi a Smrk. Mohyla Johna Lennona.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi

Praha 1 Pamětní deska Václavu Havlovi

Pamětní deska byla odhalena k prvnímu výročí úmrtí Václava Havla 18. prosince 2012 na budově Divadla Na zábradlí. Reliéfní bronzovou desku se stylizovanými artefakty umělecké tvorby navrhl výtvarník David Černý. Iniciátorem byl tehdejší umělecký ředitel divadla David Czesany, výroba byla financována z příspěvků několika desítek drobných dárců. Desku slavnostně odhalili Ivan Havel a Karel Schwarzenberg. Václav Havel (1936–2011), dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik [viz Praha 10. Hrob Václava Havla], působil v Divadle Na zábradlí v letech 1960–1968. Byly zde postupně uvedeny jeho hry Zahradní slavnost (1963), Vyrozumění (1965) a Ztížená možnost soustředění (1968). Havlovy hry rozvíjející tradici absurdního dramatu, které zaznamenaly úspěch v zahraničí, se v Československu v 70. a 80. letech hrály již jen v rámci neoficiální kulturní scény [viz Praha 9. Horní Počernice. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera].

Prohlédnout detail
Praha 1. Připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce

Praha 1 Připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce

Projekt obnovy kostela sv. Anny a jeho proměny v kulturní a duchovní centrum Pražská křižovatka inicioval Václav Havel v 90. letech, realizovala jej Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. 20. a 21. prosince 2011 zde byla vystavena rakev s jeho ostatky – lidé stáli dlouhou frontu, aby se s ním mohli rozloučit, a odsud také vyšel smuteční průvod doprovázející Václava Havla na Pražský hrad, kde mu byl uspořádán státní pohřeb. Dnes se zde nachází několik uměleckých artefaktů dedikovaných Václavu Havlovi, např. Srdce pro Václava Havla Kurta Gebauera s autentickými nápisy a vzkazy [viz Praha 1. Srdce pro Václava Havla] či obraz na původní podkladové desce voskového Srdce pro Václava Havla Lukáše Gavlovského a Romana Švejdy [viz Litomyšl. Srdce pro Václava Havla]. Smuteční stuhy z rozloučení s Václavem Havlem jsou zakomponovány do skleněného artefaktu Totem Bořka Šípka. U příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla zde byla v 27. září 2016 odhalena jeho busta vytvořená sochařem Lubomírem Janečkem. Jedná se o třetí originální verzi – předchozí se nacházejí v budově Rady Evropy ve Štrasburku (odhaleno 2012) a v budově Kongresu Spojených států amerických (odhaleno 2014 u příležitosti 25. výročí „sametové“ revoluce). Při stejné příležitosti byly v Pražské křižovatce instalovány Boží mlýnky Václava Havla výtvarného umělce Daniela Pešty odkazující k Havlově vztahu k Tibetu a k dalajlámovi, kterého Havel pozval do Prahy poprvé v roce 1990, naposledy se setkali krátce před Havlovou smrtí.

Prohlédnout detail
Praha 1. Srdce pro Václava Havla

Praha 1 Srdce pro Václava Havla

V rámci mezinárodního divadelního festivalu, který na počest nedožitých 80. narozenin Václava Havla připravila první scéna, byl z iniciativy Dagmar Havlové a ředitele Národního divadla Jana Buriana 4. října 2016 na piazzettě Národního divadla umístěn artefakt Srdce pro Václava Havla akademického sochaře Kurta Gebauera. Původně šlo o interaktivní happeningovou divadelní akci, kdy do sádrokartonového modelu srdce lidé mohli psát své vzkazy, např. fixou. Objekt byl následně odinstalován a vzkazy, přání či podpisy z něj byly sejmuty a vyryty do nově odlitého finálního díla, stávajícího uměleckého artefaktu. Červené srdce, srdce Václava Havla, září láskou, další znázorňují tzv. klecosrdce, která jsou motivem nesvobody a odkazují na dobu, která první polistopadový prezident strávil v komunistických vězeních. Pamětní místo doplňuje deska vsazená do dlažby. Model s originálními nápisy je umístěn v Pražské křižovatce [viz Praha 1. Umělecké připomínky Václava Havla v Pražské křižovatce]. Na počátku roku 2012 zde bylo vystaveno Srdce pro Václava Havla vytvořené výtvarníky Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z vosku svíček zapálených za Václava Havla na různých místech České republiky po jeho smrti v prosinci 2011 [viz Litomyšl. Srdce pro Václava Havla].

Prohlédnout detail
Praha 10. Hrob Václava Havla

Praha 10 Hrob Václava Havla

Rodinná hrobka na Vinohradském hřbitově, kam byly ostatky Václava Havla († 18. prosince 2011) uloženy během neveřejného obřadu 4. ledna 2012, se stala pamětním místem, kde si veřejnost i zahraniční státní delegace připomínají jeho osobnost. Dramatik, spisovatel, občanský aktivista a politik Václav Havel (* 5. října 1936) se v 60. letech, kdy působil v Divadle Na zábradlí [viz Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi], a v době pražského jara zapojil do společensko-politických aktivit spisovatelské obce. Invaze vojsk Varšavské smlouvy ho zastihla v Liberci, kde pro krajské studio Československého rozhlasu psal politické komentáře [viz Ještěd. Pamětní deska na svobodné vysílání v době okupace]. V roce 1969 se podílel a podepsal spolu s dalšími intelektuály prohlášení Deset bodů a o tři roky později spolu s dalšími 35 spisovateli podepsal petici za amnestii pro politické vězně. V roce 1975 [viz též Praha 9. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera] napsal známý Dopis Gustávu Husákovi, jenž se spolu se Zprávou o třetím českém hudebním obrození Ivana Jirouse [viz Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi] ze stejného roku řadí mezi stěžejní texty předznamenávající vznik občanské opozice proti normalizačnímu režimu.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi

Praha 2 Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi

Iniciátorem a sponzorem pamětní desky byl Ivo Pospíšil, Hlavsův spoluhráč ze skupiny Garáž, autorem návrhu Viktor Karlík a realizace Petr Dvořák. Odhalila ji 16. září 2005 Jana Hlavsová. Pamětní deska fungovala jako jukebox, který po vhození mince přehrál píseň Muchomůrky bílé. V roce 2011 však byla neznámým pachatelem ukradena. Byt Jiřího a Dany Němcových v domě, na kterém se pamětní deska nacházela, byl po mnoho let útočištěm a místem setkávání lidí z okruhu undergroundu, disentu a nonkonformní sféry. Docházel sem i Hlavsa, který se později do rodiny Němcových přiženil. Milan (Mejla) Hlavsa (1951–2001), hudebník, baskytarista a zpěvák, jeden z nejznámějších představitelů nezávislé hudební scény působil v kapelách The Plastic People of the Universe (1968), DG 307 (1973), Garáž (1979), Půlnoc (1988). Útok normalizačního režimu na tzv. druhou kulturu a příprava procesu s českým undergroundem v roce 1976 podnítily solidární vystoupení nezávislých českých intelektuálů na jejich podporu, které spolupředznamenalo vznik opoziční občanské iniciativy Charta 77. V propojení dosud paralelně působících proudů sehrálo zásadní roli sblížení dvou hlavních protagonistů The Plastic People of the Universe [viz též Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe], Mejly Hlavsy a Ivana Jirouse [viz Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi] s Václavem Havlem [viz Praha 10. Hrob Václava Havla]. Tlak komunistické moci proti nonkonformním umělcům, resp. nyní již celému disentu, se znovu vystupňoval na přelomu 70. a 80. let, kdy se v rámci tzv. akce Asanace řada významných osobností undergroundové scény vystěhovala ze země.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska Václavu Bendovi

Praha 2 Pamětní deska Václavu Bendovi

Pamětní deska disidentu, filozofu a matematiku Václavu Bendovi byla odhalena 17. listopadu 2009 za účasti rodinných příslušníků, přátel a starostky městské části Praha 2. Autorem desky je akademický sochař Peter Oriešek. Vzpomínkovou řeč pronesl bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra. Václav Benda (1946–1999) byl výraznou postavou českého disentu a představitelem jeho katolického proudu, v letech 1979 a 1984 mluvčím Charty 77. V roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který shromažďoval a zveřejňoval informace o politicky perzekvovaných lidech a rodinám odsouzených poskytoval finanční pomoc. V následujícím roce byl spolu s dalšími pěti členy VONS odsouzen ke čtyřem letům vězení. Krátce po vzniku Charty zformuloval svůj koncept „paralelní polis“, v němž se snažil disidentské hnutí směrovat k vytváření nezávislých struktur (vzdělávacích, kulturních či politických). V druhé polovině osmdesátých let vydával samizdatový odborně filozofický časopis PARAF (PARalelní Akta Filozofie) a věnoval se organizování bytových seminářů. V prosinci roku 1989 se podílel na vzniku Křesťansko-demokratické strany a stal jejím předsedou. V letech 1994–1998 vedl Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska Jazzové sekce

Praha 4 Pamětní deska Jazzové sekce

Pamětní deska byla za účasti vojenského atašé velvyslanectví USA odhalena v květnu 2004 z iniciativy redaktora Petra Burdy a za podpory Městské části Praha 4. Připomíná podíl nezávislé iniciativy Jazzové sekce a pracovníků americké diplomacie na politických změnách v Československu v 80. letech. Zároveň představuje obnovení pamětního místa, které zde tehdy bylo zbudováno Jazzovou sekcí jako upomínka na zasazení stromů Kurtem Vonnegutem a Johnem Updikem. V roce 2013 byla mosazná deska odcizena. V říjnu 2015 obdržela městská část podnět, aby odkoupila zprivatizovaný pozemek, kde vyrostly stromy amerických spisovatelů, a aby pamětní místo bylo znovu obnoveno. Nezávislá iniciativa Jazzová sekce uspořádala v květnu 1985 na neudržované stráni nedaleko domu, jejž si pronajímala, happening, kterého se kromě Kurta Vonneguta zúčastnilo několik pracovníků americké ambasády v Praze. Vysázení stromů slavným spisovatelem bylo připomenuto mosaznou deskou usazenou na žulovém podstavci. Nápis, který navrhl předseda Jazzové sekce Karel Srp, upozorňoval, že místo bylo osázeno na počest 40. výročí osvobození republiky a 40. výročí vzniku OSN. Na jaře 1986 vysadil další strom spisovatel John Updike. Jazzová sekce následně obdržela vyrozumění, že obojí (výsadba stromů i zřízení pomníku) je místním národním výborem považováno za „nedovolenou činnost“. Mosazná deska byla v létě 1986 Státní bezpečností odstraněna a po uvěznění výboru Jazzové sekce 2. září 1986 byl na podzim odvezen i žulový podstavec. Na odstranění připomínky reagoval jak Kurt Vonnegut protestními články v The New York Times, tak člen Jazzové sekce Jaroslav Tuček emailovou cedulí s textem „Hanba tomu, jenž ho odstranil“, která byla vzápětí také odstraněna.

Prohlédnout detail
Praha 6. Hrob Jana Patočky

Praha 6 Hrob Jana Patočky

Prof. Jan Patočka [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi] je vnímán jako první oběť Charty 77, jejíž byl jedním z prvních tří mluvčích (spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem). Zemřel 13. března 1977 v nemocnici, kde byl 4. března hospitalizován po celodenním vyčerpávajícím výslechu. Jeho pohřeb, který se konal 16. března 1977, byl záměrně narušován přelétávající policejní helikoptérou i hlukem motorů z nedaleké ploché dráhy a jeho účastníci natáčeni Státní bezpečností. Stal se tichou protirežimní demonstrací.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému

Praha 6 Pamětní deska Václavu Černému

Bronzová pamětní deska Václavu Černému, přednímu českému literárnímu vědci a romanistovi, byla odhalena bez větší pozornosti veřejnosti 2. července 2005 z iniciativy Antonína Bělohoubka. Je umístěna poblíž okna pracovny na fasádě domu, ve kterém Václav Černý prožil většinu svého života. Václav Černý (1905–1987) byl v 50. letech komunistickým režimem perzekvován: v roce 1951 musel odejít z Karlovy univerzity, v září 1952 byl obviněn z protistátní činnosti, zatčen a souzen, na jaře 1953 pro nedostatek důkazů osvobozen. Během pražského jara mohl opět pedagogicky působit jako profesor se vrátil na FF UK a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury. V období normalizace mohl publikovat pouze v zahraničí. Byl jedním z prvních signatářů občanské iniciativy Charta 77. Je autorem ojedinělých pamětí, které vyšly v exilu, v nichž podává osobité svědectví doby, zejména českého kulturního prostředí [viz Česká Čermná. Pamětní deska Václavu Černému].

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska Zdeňku Urbánkovi

Praha 6 Pamětní deska Zdeňku Urbánkovi

Pamětní deska ze světlého kamene s rytým textem byla odhalena na domě, kde žil Zdeněk Urbánek, u příležitosti jeho nedožitých 95. narozenin 21. října 2012. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci Knihovny Václava Havla a přátelé z disentu. Spisovatel, redaktor, překladatel, literární a divadelní kritik Zdeněk Urbánek (1917–2008) patřil mezi významné postavy nezávislého kulturního a intelektuálního života. V letech 1949–1957 působil jako lektor v Československém státním filmu, od 60. let se věnoval výhradně překladům z anglické a americké literatury. V době normalizace vycházely jeho autorské práce v samizdatu a v exilu. V roce 1991 byl Urbánkovi udělen Řád T. G. Masaryka III. stupně. V roce 2003 vydal knižně pod názvem Stránky z deníků deníkové záznamy z let 1986–1999, které zaznamenávají reflexi života v disentu.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pomník Chartě 77

Praha 6 Pomník Chartě 77

Z iniciativy ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeňka Hazdry a za podpory zastupitelstva Prahy 6 byl 5. ledna 2017 odhalen prozatímní pomník připomínající vznik Charty 77. Autorem moderní umělecké instalace, kterou tvoří sloup s poštovními schránkami obsahujícími kopie Prohlášení Charty 77, je Martin Brůha, student Fakulty umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Dne 6. ledna 1977 se v bytě spisovatele Zdeňka Urbánka [viz Praha 6. Pamětní deska Zdeňku Urbánkovi] sešli Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský, kteří měli osobně doručit Prohlášení Charty 77 s průvodními dopisy Federálnímu shromáždění, československé vládě a Československé tiskové kanceláři a na poště odevzdat dopisy s prohlášením určené prvním signatářům Charty. Státní bezpečnost, která se o plánované akci dozvěděla z odposlechů, vůz s třemi „kurýry“ začala pronásledovat. Po divoké honičce, během které stíhaným podařilo vhodit do poštovní schránky asi čtyřicet obálek, byli u křižovatky ulic Gymnazijní a Velvarská zastaveni a zadrženi se všemi písemnostmi. Státní bezpečnost tak zmařila oficiální doručení textu Charty 77, které mělo předcházet oznámení vzniku nezávislé iniciativy v zahraničí, jež bylo připraveno na druhý den.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou

Praha 6 Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou

Připomínku odkazující k prvnímu setkání západní diplomacie s československým disentem iniciovalo Velvyslanectví Nizozemského království. Pomník sochaře Dominika Langa v podobě betonového otisku stínu stromu v parku Maxe van der Stoela byl odhalen 1. března 2017. Kromě zástupců nizozemského velvyslanectví se odhalení zúčastnili také první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, či novinář Dick Verkijk, jenž tehdejší schůzku organizoval. K setkání nizozemského ministra zahraničních věcí Maxe van der Stoela a prvního mluvčí Charty 77 Jana Patočky došlo 1. března 1977 v hotelu Intercontinental v Praze, jen několik týdnů po zveřejnění textu Charty [viz Praha 6. Pomník Chartě 77]. Dva dny po této schůzce, která se stala důležitou morální podporou nové nezávislé iniciativě, byl Jan Patočka [viz Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi] zadržen, celý den vyslýchán Státní bezpečností a následujícího dne hospitalizován. V nemocnici 13. března 1977 zemřel. Podporu československému disentu vyjádřily v následujícím období i další západní politické a kulturní osobnosti [viz Praha 4. Pamětní deska Jazzové sekce, Praha 1. Busta Françoise Mitterranda].

Prohlédnout detail
Praha 9. Horní Počernice. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera

Praha 9 Horní Počernice. Pamětní deska na premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera

V Horních Počernicích byla 13. listopadu 2014 odhalena pamětní deska připomínající premiéru hry Václava Havla Žebrácká opera, která se konala 1. listopadu 1975 v sále hostince U Čelikovských. Pamětní deska, kterou navrhl architekt Bořek Šípek, je umístěna na novém rezidenčním bytovém domě. Slavnosti se zúčastnil režisér tehdejšího nastudování Andrej Krob. Václav Havel [viz Praha 10. Hrob Václava Havla] se jako dramatik etabloval v Divadle Na zábradlí [viz Praha 1. Pamětní deska Václavu Havlovi]. Premiéra Žebrácké opery byla v polovině 70. let jediným veřejně odehraným představením hry v době normalizace a její režisér, někteří účinkující i diváci po odehraném představení neunikli represím ze strany Státní bezpečnosti. Zákazy normalizačního režimu vedly ke vzniku neoficiální druhé kultury [viz Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe, Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi, Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi].

Prohlédnout detail
Protivín. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Protivín Pamětní deska Jiřímu Kolářovi

Připomínku slavnému rodáku iniciovala obec a odhalena byla 16. září 2006. Autorem pamětního místa je ak. sochař Jiří Příhoda, který do původně prázdné nárožní fasády domu instaloval okno pokryté tzv. chiasmáží, technikou koláže proslavenou právě Jiřím Kolářem, které doplňuje reliéfní nápis ze smaltovaného plechu. Jiří Kolář (1914–2002) byl světoznámý výtvarník, básník a spisovatel, jehož dílo bylo z velké většiny v komunistickém Československu zakázáno [viz Kladno. Pamětní deska Jiřímu Kolářovi].

Prohlédnout detail
Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe

Rudolfov Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe

Žulová pamětní deska upomínající zásah policejních složek proti účastníkům koncertu rockových skupin v březnu 1974 byla odhalena 3. dubna 2010. Nahradila provizorní pamětní list, který zde byl z iniciativy Františka Stárka instalován o rok dříve, kdy se u příležitosti 35. výročí konání koncertu sešli jeho protagonisté a další příznivci rockové hudby. Dne 30. března 1974 se do hostince Amerika v Rudolfově sjelo několik set mladých lidí na koncert rockových skupin. Na základě stížností místních občanů předseda městského národního výboru uvědomil oddělení Veřejné bezpečnosti v Českých Budějovicích, která na místo konání poslala 15člennou skupinu. Ta účastníky přerušeného koncertu, na němž měly vystoupit i kapely The Plastic People of the Universe [viz Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi] a DG 307, za použití fyzického násilí vytlačila na silnici do Budějovic a autobusy je svážela na nádraží, kde v podchodu na nástupiště účastníky koncertu bili pendreky, kopali a pouštěli na ně služební psy. Přes sto účastníků bylo eskortováno v uzavřené části vlaku do Prahy, kde byli vyslýcháni a fotografováni. Další osoby byly zadrženy v Českých Budějovicích, kde byli ve vazbě ostříháni. Někteří účastníci koncertu byli následně perzekvováni ve školách a na pracovištích. Sedm osob bylo v červenci postaveno před okresní soud v Českých Budějovicích, kde padly i nepodmíněné tresty.

Prohlédnout detail
Skalice u České Lípy. Pomník Vilému Sacherovi

Skalice u České Lípy Pomník Vilému Sacherovi

Pomník v podobě vertikální desky z tmavého mramoru s nápisem a československým státním znakem, jenž připomíná vynucený pobyt generála Viléma Sachera v obci Skalice, vznikl z iniciativy Kamila Javůrka, místního Klubu vojenské historie, Střeleckého klubu, Spolku přátel Skalice, obce a litoměřické diecéze. Byl odhalen 8. listopadu 2014 generálem Stanislavem Hněličkou, hejtmanem Libereckého kraje Martinem Půtou a starostou obce Jiřím Löffelmannem za přítomnosti jednotky Posádkového velitelství Armády ČR z Prahy a generálovy rodiny. Vzpomínkové slavnosti ke Dni veteránů a k uctění památky gen. Sachera se v obci konaly již v předcházejících letech. Generál Vilém Sacher (1901–1987) absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a studia na Vysoké škole válečné v Praze. Po vzniku protektorátu se nejprve jako člen organizace Obrana národa účastnil formování domácího vojenského odboje, po odchodu v roce 1940 se zapojil do zahraničního odboje ve Francii a Velké Británii a od roku 1943 v Sovětském svazu. Jako člen velení karpatsko-dukelské operace byl na konci války povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu. V armádní kariéře pokračoval i po válce, v roce 1950 dosáhl hodnosti divizního generála. V následujícím roce byl v rámci politických čistek v armádě náhle odvolán a nuceně vystěhován z Prahy. Do roku 1955 pracoval v manuálních profesích, mj. jako lesní dělník v JZD ve Skalici u České Lípy, později v pohostinských službách. V polovině 60. let byl částečně rehabilitován, v době politického uvolnění začal na základě svých vojenských deníků psát paměti (Pod rozstříleným praporem, 1969, Na počátku stála smrt, 1970). Další části (Krvavé velikonoce a Válka skončila na Hané) již vyšly samizdatově či v exilu, resp. až po roce 1989, neboť s nastupující normalizací se stal opět proskribovaným občanem: pro nesouhlas s okupací byl vyloučen z KSČ a vyhozen ze zaměstnání, jeho knihy byly staženy z veřejných knihoven. Po podpisu Charty 77 byl rozkazem prezidenta republiky degradován na vojína, byla mu odňata všechna čs. vyznamenání a současně vysloven zákaz nosit vyznamenání zahraniční. Vilém Sacher zemřel v srpnu 1987, plně rehabilitován byl v lednu 1990.

Prohlédnout detail
Smrk. Mohyla Johna Lennona

Smrk Mohyla Johna Lennona

Mohyla byla vybudována dva roky po tragické smrti zpěváka a básníka Johna Lennona (1940–1980) jako místo setkávání jeho příznivců. Lennonova hudba, revolta proti establishmentu a angažovanost v mírovém hnutí představovaly v Československu symboly (západního) životního stylu, s nímž se část mladé generace identifikovala a který minimálně vnějškovými znaky (dlouhé vlasy, džíny) napodobovala, vyjadřujíc tak distanci od oficiálně prosazovaných a obsahově vyprázdněných hodnot socialistické kultury [viz Praha 1. Lennonova zeď].

Prohlédnout detail
Střítež. Pomník Josefu Zvěřinovi

Střítež Pomník Josefu Zvěřinovi

Pomník Josefu Zvěřinovi, knězi a teologovi byl odhalen P. Tomášem Halíkem v roce 2003 z iniciativy České křesťanské akademie. Autorem pomníku je třebíčský malíř a grafik Zdeněk Šplíchal. ThDr. Josef Zvěřina (1913 Střítež – 1990 Nettuno, Itálie) byl v roce 1937 v Římě vysvěcen na kněze. Během německé okupace byl v letech 1942–1943 internován za protinacistické postoje. Po válce působil na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze a věnoval se práci s kroužky katolických kněží, laiků a mládeže v rámci hnutí Katolická akce. V roce 1950 byl povolán do vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocných technických praporů. V lednu 1952 byl zatčen Státní bezpečností a odsouzen Státním soudem na 22 let v jednom z největších procesů s představiteli Katolické akce Praze [viz též Tišnov. Pomník obětem komunismu a Dačice. Pamětní deska Františku Valenovi], jenž se konal 28. října až 1. listopadu 1952 a bylo v něm odsouzeno devět kněží a dvě desítky laiků. Vězněn byl postupně na Mírově (1952–1954), v táboře „L“ Vykmanov (1954–1956), v Leopoldově (1956–1960) a ve Valdicích (1960–1965) . Po propuštění v listopadu 1965 vystřídal mnoho dělnických profesí, věnoval se psaní a skryté pastoraci. V roce 1969 nastoupil jako asistent na Katolickou teologickou fakultu v Litoměřicích, následujícího roku byl opět propuštěn. Působil v duchovní správě až do roku 1974, kdy mu byl odebrán státní souhlas k výkonu kněžské služby. V duchovní práci pokračoval tajně, vedl bytové semináře pro kněze, mládež a intelektuály. V roce 1977 podepsal Chartu 77, o rok později s P. Otou Mádrem založil samizdatové Teologické texty. V osmdesátých letech patřil mezi poradce Františka kardinála Tomáška [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi]. Po listopadu 1989 byl jmenován čestným děkanem litoměřické bohoslovecké fakulty, v roce 1990 založil Křesťanskou akademii Praha a stal se jejím prvním prezidentem. Utonul v moři u Říma den po setkání s papežem Janem Pavlem II. v srpnu 1990 a je pohřben v Praze na Vyšehradě. V roce 1990 byl plně rehabilitován a v roce 1991 mu byl prezidentem republiky in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka.

Prohlédnout detail
Turnov. Pamětní deska Janu Patočkovi

Turnov Pamětní deska Janu Patočkovi

Bronzová pamětní deska s nápisem a busta prof. Patočky volně umístěná nad deskou byly odhaleny 1. června 1990 při slavnostním shromáždění na turnovském náměstí (mimo dnešní umístění) při návštěvě prezidenta republiky Václava Havla. Slavnostní projevy přednesli Václav Havel a starosta Turnova JUDr. Václav Šolc. Na rodný dům byla deska umístěna až po jeho rekonstrukci. Iniciátorem pořízení desky je město Turnov. Autorem desky je sochař Jaroslav Marek. Filozof Jan Patočka (1907–1977) svými úvahami a důrazem na mravní rozměr života významně ovlivňoval české intelektuální a disidentské prostředí. Po válce přednášel na pražské a brněnské univerzitě, odkud musel po únoru 1948 odejít a kam se načas vrátil v období politického uvolnění v 60. letech [viz Brno. Pamětní deska Janu Patočkovi]. Za normalizace přednášel na tzv. bytových seminářích, jeho práce vycházely buď v samizdatu, nebo v zahraničí. Byl jedním z těch, kteří se svým hlasem zastali kriminalizovaných hudebníků z undergroundových skupin [viz Humpolec. Pamětní deska Ivanu Martinu Jirousovi, Praha 2. Pamětní deska Mejlovi Hlavsovi, Rudolfov. Pamětní deska na rozehnání koncertu The Plastic People of the Universe], a neodmítl ani nabídku stát se jedním z prvních tří mluvčích Charty 77, ačkoli bylo zřejmé, že v tomto postavení bude vystaven tvrdé reakci režimu. A ta opravdu přišla – jen v lednu 1977 absolvoval Jan Patočka sedm několikahodinových výslechů Státní bezpečností. Po setkání s nizozemským ministrem zahraničí van der Stoelem [viz Praha 6. Pomník setkání Maxe van der Stoela s Janem Patočkou], ke kterému došlo 1. března, byl dva dny nato znovu zadržen a vyslýchán a 4. března hospitalizován kvůli srdečním potížím. V nemocnici, kde prodělal mozkovou mrtvici, 13. března zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově [viz Praha 6. Hrob Jana Patočky], záměrně narušovaný i dokumentovaný Státní bezpečností, se stal významnou událostí protirežimního odporu.

Prohlédnout detail
Vimperk. Pamětní deska Janu Lopatkovi

Vimperk Pamětní deska Janu Lopatkovi

Pamětní deska Janu Lopatkovi byla odhalena 8. března 2011 ve vstupu základní školy TGM ve Vimperku. Vznik desky finančně podpořilo město Vimperk, iniciátorkou byla bývalá spolužačka Jana Lopatky Jana Tláskalová i další Lopatkův spolužák Jiří Slavíček, posrpnový emigrant a redaktor rádia Svobodná Evropa, který se již slavnostního odhalení nedožil. Jako dalšímu významnému absolventu zdejší jedenáctileté střední školy mu byla odhalena deska následujícího roku [viz Vimperk. Pamětní deska Jiřímu Slavíčkovi]. Jan Lopatka (1940–1993) byl významný literární kritik a historik. V 60. letech se etabloval jako odborný redaktor, po roce 1969 byl nucen pracovat mimo svůj obor a publikoval jen v samizdatových či exilových časopisech. Stal se signatářem Charty 77. Od počátku 80. let se podílel na koncipování a vydávání samizdatové literatury (Edice Expedice, Kritický sborník), byl spoluautorem samizdatového a exilového vydání Slovníku českých (zakázaných) spisovatelů.  K vydání připravil Havlovy Dopisy Olze (Toronto 1983). V samizdatových Lidových novinách (1988–1989) vedl literární rubriku, po listopadu 1989 působil jako redaktor Literárních novin. V dubnu 1993 převzal cenu Toma Stopparda, několik měsíců poté ukončil svůj život sebevraždou.

Prohlédnout detail
Vrchlabí. Hrob Pavla Wonky

Vrchlabí Hrob Pavla Wonky

Hrob tvoří dvě horizontální kamenné desky, na nichž leží kovová plastika ostnatých drátů. Byl upraven z iniciativy přátel Pavla Wonky z disentu podle návrhu sochaře Kryštofa Trubáčka v roce 1992. V roce 2015 byl hrob poničen. Pohřeb politického vězně Pavla Wonky [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi] 6. května 1988, podobně jako pohřeb mluvčího Charty 77 prof. Jana Patočky [viz Praha 6. Hrob Jana Patočky], se stal tichou protirežimní demonstrací.

Prohlédnout detail
Vysoký vrch. Mohyla Jana Palacha

Vysoký vrch Mohyla Jana Palacha

Mohylu založenou v den úmrtí Jana Palacha tvoří vršené kamení s dřevěným křížem a podobiznou. Pamětní místo je věnováno památce studenta Jana Palacha [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha]. Viz též Smrk. Mohyla Jana Palacha.

Prohlédnout detail
Žďár nad Sázavou. Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Žďár nad Sázavou Pamětní deska Pavlu Wonkovi

Pamětní deska byla odhalena 2. října 2012 z iniciativy občanského sdružení Český ombudsman. Je dedikována vězni svědomí Pavlu Wonkovi (1953–1988), který zemřel ve vězení v době komunistického režimu v roce 1988 [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi].

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru