Pád komunistického režimu není spjat jen s událostmi 17. listopadu v Praze, ale téma doplňují také připomínky na protesty předcházející listopadovým událostem a pamětní místa věnovaná „okamžikům“ demokratické revoluce z listopadu a prosince 1989. Nepřímo jej připomíná i velká řada symbolických pamětních míst (viz) prostou datací „1948–1989“. Listopad 1989 přinesl konec komunistického režimu v Československu a nastartoval komplexní změnu politických a společenských struktur, vytyčil nové mezinárodní ukotvení země a předznamenal široké hospodářské a sociální změny. Připomínky „sametové revoluce“ vznikaly postupně, ale již na jaře roku 1990 se na klíčovém místě, v průchodu Kaňkova domu na Národní třídě (Praha 1), objevila pamětní deska připomínající listopadový brutální zásah proti studentům a u příležitosti prvního výročí byl odhalen pomník v Krhanicích. Další místa následovala s výrazně větším časovým odstupem, početnější skupina v roce 25. výročí (např. Boskovice, Česká Skalice, Jihlava).

Pamětní místa, jež jsou dedikována 17. listopadu 1938 a 1989 (Libčice, Pardubice), připomínají provázanost obou „studentských výročí“ i místo, která obě zaujímají v české kolektivní paměti. Pietní pochod 17. listopadu 1989, který se spontánně změnil v nejpočetnější protirežimní demonstraci od roku 1969, byl tvrdě rozehnán policií a vedl nakonec k pádu komunistického režimu, byl studenty pražských vysokých škol uspořádán právě k uctění padesátého výročí událostí 1938 (protiokupační demonstrace, smrt Jana Opletala a uzavření českých vysokých škol). Na Albertově, odkud pochod vyšel, se nacházejí dvě pamětní desky, odhalené k 17. a 25. výročí (Praha 2).

Několik připomínek bylo odhaleno na místech, kde se na podzim 1989 scházeli účastníci protirežimních demonstrací, resp. občanských shromáždění (Karlovy Vary, Teplice, Děčín, Veselí n. Lužnicí). Pamětní deska Karlu Krylovi (Kroměříž) odkazuje mj. k jeho vystoupení na demonstraci na Václavském náměstí 4. prosince, kdy společně s Karlem Gottem zazpívali československou hymnu.

K událostem doprovázejícím pád komunistických režimů v Evropě odkazují pamětní místa na německém velvyslanectví v Praze, kde našli azyl uprchlíci z bývalé Německé demokratické republiky (Praha 1). Nepřímo se k nim váže také památník demontáže železné opony (Nové Domky), kde Hans-Dietrich Genscher, který 30. září v Praze oznámil východoněmeckým uprchlíkům vyjednání jejich vycestování do západního Německa, v prosinci 1989 symbolicky přestřihl (spolu s novým československým ministrem zahraničních věcí Jiřím Dienstbierem) dráty na společné hranici.

Blížejov-Lštění. Pamětní deska u Lípy republiky

Blížejov-Lštění Pamětní deska u Lípy republiky

Plastová deska s nápisem byla instalována 28. října 2017 zásluhou Jaroslava Křepela u Lípy republiky vysazené 28. října 1968 na paměť 50. let od vzniku Československé republiky. Nahradila původní desku s nápisem Strom republiky 1918–1968 o uvedení roku 1989, připomínající pád komunistického režimu v Československu. Připomínání sázení pamětních stromů k 50. výročí vzniku samostatného státu, která se po invazi armád Varšavské smlouvy stala také symbolem protestu proti okupaci [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody], se zde propojuje s odkazem na události roku 1989, které umožnily odchod sovětských vojáků ze země.

Prohlédnout detail
Boskovice. Památník k 25. výročí Listopadu 1989

Boskovice Památník k 25. výročí Listopadu 1989

Památník nazvaný Studnice byl odhalen 17. listopadu 2014 u příležitosti 25. výročí listopadových událostí roku 1989 za účasti členů spolků Junák a Orel, zástupců města a požehnal ho P. Miroslav Šudoma. Artefakt, jehož autorkou je boskovická výtvarnice Magdalena Staňková, tvoří černá žulová deska a nerezový zvednutý pás s raženými kříži. Je věnován obětem totalitních režimů a nápisem odkazuje k mravním principům orelského hnutí i skautingu. K Listopadu ´89 viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989 a Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Česká Skalice. Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Česká Skalice Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Pamětní deska, která je umístěna na jednom z pískovcových soklů kašny na Husově náměstí, byla ohalena 17. listopadu 2014 z iniciativy Petra Fejfara. Desku navrhl i realizoval akademický malíř Michal Fejfar. Umístění desky symbolicky připomíná listopadové události roku 1989 v České Skalici. Viz Praha 2 Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989; Boskovice Památník k 25. výročí Listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Děčín. Pamětní deska k 20. výročí Listopadu 1989

Děčín Pamětní deska k 20. výročí Listopadu 1989

Pamětní deska byla odhalena u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu z iniciativy společnosti Amici Decini 16. listopadu 2009 za přítomnosti primátora města. Bronzová deska s textem a logem Občanského fóra se nachází v místech setkávání účastníků listopadových událostí v Děčíně. Občanské fórum se konstituovalo dva dny po zásahu bezpečnostních složek proti studentské manifestaci konané v Praze 17. listopadu 1989 jako otevřené občanské politické hnutí sdružující představitele opozičních a disidentských struktur. Jeho hlavním požadavkem bylo obnovení politického pluralismu, demokracie a právního státu. Jednotlivé pobočky Občanského fóra vznikaly v listopadu 1989 po celé republice a sehrály rozhodující roli v demontáži komunistického režimu. Občanské fórum se stalo vítězem parlamentních voleb v roce 1990, v následujícím roce se rozštěpilo a transformovalo v politické strany.

Prohlédnout detail
Humpolec. Pomník Alexandru Dubčekovi

Humpolec Pomník Alexandru Dubčekovi

Mramorová deska s bustou a se zlatým nápisem na žulovém podstavci stojí od 6. listopadu 1998 v blízkosti místa smrtelné havárie slovenského komunistického politika. Autory pamětního místa, které vzniklo z iniciativy Národního literárního centra v Bratislavě, jsou sochař Teodor Baník a architekt Karol Granec. Alexander Dubček (1921–1992) byl československý a slovenský komunistický politik, v letech 1963–1968 první tajemník KSS, od ledna 1968 do dubna 1969 první tajemník KSČ. 28. listopadu 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění [viz Praha 1. Pamětní deska Alexandru Dubčekovi].

Prohlédnout detail
Jeseník. Pamětní deska u Lípy svobody

Jeseník Pamětní deska u Lípy svobody

Pamětní deska u Lípy svobody zasazené 17. listopadu 1989 byla umístěna v roce 2010 při příležitosti odhalení blízkého Pomníku obětem komunismu [viz Jeseník. Pomník obětem komunismu]. Tradici zasazování Stromu svobody jako pamětního aktu na určitou významnou politickou událost založila v Evropě Velká francouzská revoluce. V roce 1918 se k ní připojil i nový československý stát, kde se státní samostatnost oslavovala zasazováním lip, považovaných za „národní“ strom. Lípy svobody či republiky byly sázeny u příležitosti významných výročí založení státu, mj. i v roce 1968 [viz Nový Bydžov. Pamětní kámen u Lípy svobody], nebo k připomenutí osvobození na konci druhé světové války.

Prohlédnout detail
Jihlava. Památník 17. listopadu 1989

Jihlava Památník 17. listopadu 1989

Památník připomínající návrat demokracie byl odhalen 17. listopadu 2015 z iniciativy senátora Miloše Vystrčila, Spolku za navrácení sochy TGM do Jihlavy a zastupitelstva města, finančně jej podpořili sponzoři. Dvoumetrový artefakt z lipnické žuly ztvárněný svazkem klíčů jako symbolu listopadové revoluce pracuje i s další symbolikou – přívěskem v podobě lipového listu, v němž je vyryté „havlovské“ srdíčko. Jeho autorem je sochař Radomír Dvořák.

Prohlédnout detail
Karlovy Vary. Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Karlovy Vary Pamětní deska Jindřichu Konečnému

Pamětní deska disidentu, spisovateli a básníku Jindřichu Konečnému byla odhalena na pěší zóně v Karlových Varech u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu v Československu 17. listopadu 2009 za přítomnosti přátel a primátora města. Bronzová pamětní deska se nachází v místech, kde Jindřich Konečný inicioval v období října a listopadu 1989 protirežimní shromáždění. Básník a prozaik Jindřich Konečný (1940–2009) patřil mezi známé disidenty na Karlovarsku. Podílel se na samizdatovém časopisu Stress vydávaném Nezávislou skupinou občanů západočeského kraje, spolupracoval i s exilovými časopisy – Listy Jiřího Pelikána a Tigridovým Svědectvím [viz Praha 1. Pamětní deska Pavlu Tigridovi]. Za pašování zakázané literatury byl na počátku 80. let odsouzen ke dvěma letům vězení. Jako člen nezávislých občanských iniciativ býval pravidelně zadržován před očekávanými protirežimními vystoupeními (výročí okupace, 28. října apod.). V říjnu a listopadu 1989 organizoval v Karlových Varech opoziční demonstrace a stal se jedním z prvních členů místního Občanského fóra. V roce 1990 byl kooptován do parlamentu.

Prohlédnout detail
Krhanice. Pomník 17. listopadu 1989

Krhanice Pomník 17. listopadu 1989

Žulový pomník s rytým letopočtem byl odhalen 17. listopadu 1990, u příležitosti prvního výročí demokratické revoluce, z iniciativy tehdejší starostky MUDr. Heleny Macháčkové a za finanční podpory místního Občanského fóra. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu  1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Kroměříž. Pamětní deska Karlu Krylovi I

Kroměříž Pamětní deska Karlu Krylovi I

Deska z černého terrazza je umístěna na rodném domě Karla Kryla. Byla odhalena 12. dubna 2014 za účasti představitelů města Kroměříže, které je také iniciátorem. Pamětní deska je umístěna na domě, kde rodina tiskaře Karla Kryla st. žila poté, co musela po německém záboru Sudet v roce 1938 odejít z Nového Jičína. Karel Kryl [viz Nový Jičín. Pamětní deska Karlu Krylovi] se zde narodil 12. dubna 1944 a žil až do roku 1950, kdy byla rodina po znárodnění tiskárny nuceně přestěhována [viz Kroměříž. Pamětní deska Karlu Krylovi II].

Prohlédnout detail
Libčice nad Vltavou. Pamětní deska 17. listopadu 1939 a 1989

Libčice nad Vltavou Pamětní deska 17. listopadu 1939 a 1989

Pamětní deska byla odhalena 17. listopadu 2015 na budově městského úřadu u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii. Slavnostního aktu se zúčastnili zastupitelé města a zakládající členové místního Občanského fóra v roce 1989. Připomíná obě listopadová „studentská“ výročí roku 1939 a 1989. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu  1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Nové Domky. Památník likvidace železné opony

Nové Domky Památník likvidace železné opony

Památník tvoří dva kamenné obelisky spojené v horní části dráty. V Nových Domcích u Rozvadova dne 23. prosince 1989 ministři zahraničních věcí Československa a Německa Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher symbolicky přestřihli dráty železné opony, která od 50. let oddělovala českou a německou část pohraničí [viz Kvilda-Bučina. Replika Železné opony]. Obdobný akt se uskutečnil již 17. prosince za účasti rakouského ministra zahraničí Aloise Mocka v místě současného hraničního přechodu Hatě–Kleinhaugsdorf. Památník, který podle návrhu starostů Rozvadova Jindřicha Červeného a starosty Waidhausu Gustla Reichenbergera, jež ho i realizoval, odhalil 26. července 1993 Jiří Dienstbier.

Prohlédnout detail
Pardubice. Pomník boji studentů za svobodu 1939 a 1989

Pardubice Pomník boji studentů za svobodu 1939 a 1989

Pomník k uctění studentských demonstrací v roce 1939 a 1989 byl odhalen ve výročním roce 16. listopadu 1999. Betonový monolit, který se nachází vedle budovy Univerzitní knihovny, nese z jedné strany nápis s názvem univerzity a z druhé její znak a text připomínaných událostí. Autorem pomníku je pardubický výtvarník Josef Procházka, bronzové písmo zhotovil a osadil výtvarník a umělecký kovář Josef Brychnáč. Pamětní místo vzniklo z iniciativy tehdejšího rektora Univerzity Pardubice Oldřicha Pytely jako součást dostavby společného objektu univerzitní knihovny a auly a označení univerzitního areálu. Dne 28. října 1939 se v okupované Praze konala demonstrace k 21. výročí vzniku Československa, při níž byl smrtelně postřelen student Jan Opletal. Veřejný průvod doprovázející jeho ostatky vyústil v protest proti okupaci. 17. listopadu 1939 nacistická okupační správa v reakci na předchozí dění uzavřela všechny české vysoké školy, devět studentských vůdců bylo zatčeno a popraveno, 1 200 studentů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Na památku těchto událostí byl 17. listopad v roce 1942 v Londýně vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989

Praha 1 Pamětní deska 17. listopadu 1989

Již na jaře roku 1990 se v průchodu Kaňkova domu na Národní třídě v Praze, objevila bronzová deska s lidskými dlaněmi v různých gestech upomínající na brutální zásah policie proti studentskému pochodu, na který demonstranti reagovali skandováním hesla „Máme holé ruce“. Deska, jejímž autorem je Otakar Příhoda, se stala tradičním místem, kde si občané i politické reprezentace připomínají události vedoucí k pádu komunistického režimu. Od 16. listopadu 2016 je deska nově osazena na fasádě domu, neboť Česká advokátní komora jako nový majitel budovy podloubí uzavřela pro výstavní prostor, kde směrem do ulice mají být trvale umístěny velkoformátové fotografie z listopadu 1989. Studentský pochod ze 17. listopadu 1989 iniciovali společně zástupci vysokoškolských organizací SSM i neoficiálních studentských kruhů. Příležitostí k povolené manifestaci bylo 50. výročí smrti Jana Opletala, studenta Univerzity Karlovy, jenž byl smrtelně postřelen při protinacistické demonstraci v Praze [viz Pardubice. Pomník boje studentů za svobodu 1939–1989]. Od počátku se však počítalo s protestními projevy proti stávajícímu režimu. Studentská manifestace tak přilákala mnoho dalších účastníků.  Brzy po zahájení na Albertově získal pietní akt [viz Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989] jasný protirežimní charakter. Průvod, který se vydal nejdříve na Vyšehrad a odsud později do centra Prahy, skandoval hesla proti monopolu moci KSČ, proti vládní garnituře a na podporu opozičních skupin. Na Národní třídě byl průvod zastaven pořádkovými oddíly bezpečnostních složek, čelo průvodu bylo obklíčeno a mnozí účastníci, především mladí lidé, byli surově zbiti (mimo jiné právě v průchodu Kaňkova domu). Brutalita zákroku vedla k vyhlášení sudentské a divadelní stávky, k založení Občanského fóra a VPN, vlně demonstrací a rychle se šířícímu celospolečenskému odporu. Pod tlakem mezinárodních i vnitřních událostí se komunistický režim zanedlouho po 17. listopadu zhroutil.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska Alexandru Dubčekovi

Praha 1 Pamětní deska Alexandru Dubčekovi

Pamětní deska Alexandru Dubčekovi byla odhalena 16. listopadu 2009 u příležitosti 20. výročí pádu komunistického režimu z iniciativy Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze a Slovenského institutu v Praze, ve spolupráci s Národním muzeem, Parlamentem ČR a dalšími institucemi. Slavnostního odhalení se zúčastnili předseda Slovenské národní rady Pavol Paška, slovenský ministr kultury Marek Maďarič, předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR Miloslav Vlček a Přemysl Sobotka.  Mramorovou desku s českým a slovenským nápisem a mělkým reliéfem politika vytvořil slovenský sochař Teodor Baník. Alexander Dubček (1921–1992) představuje pro československou a zejména zahraniční veřejnost symbol pražského jara a „socialismu s lidskou tváří“. Slovenský komunistický politik (od roku 1963 první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Slovenska a člen předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa) byl v lednu 1968 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ. 21. srpna, v prvních hodinách okupace Československa, byl sovětskými vojenskými orgány v budově ÚV KSČ v Praze spolu s dalšími představiteli reformní části vedení KSČ zadržen a odvezen do Sovětského svazu. V následujících dnech se účastnil jednání v Kremlu, která byla uzavřena podepsáním tzv. moskevského protokolu, jímž byla československou stranou přislíbena „normalizace“ situace v zemi. Od dubna 1969, kdy jej ve funkci prvního tajemníka vystřídal Gustáv Husák, do října téhož roku předsedal Federálnímu shromáždění. Podpisem Zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění z 22. srpna 1969 umožnil intenzivní perzekuci občanů, kteří při prvním výročí srpna demonstrovali proti sovětské okupaci a politice nového normalizačního vedení KSČ a naopak vyjadřovali podporu Dubčekovi a dalším představitelům pražského jara. V období 1969–1970 zbaven stranických funkcí a vyloučen z komunistické strany. Do politického života se vrátil během listopadové revoluce – po Bratislavě se objevil na veřejnosti v Praze na Václavském náměstí, v doprovodu Václava Havla. 28. prosince 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění. Zemřel 7. listopadu 1992 na následky zranění, jež utrpěl při automobilové nehodě [viz Humpolec. Pomník Alexandru Dubčekovi]. Je pochován v Bratislavě.

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska upomínající obsazení německého velvyslanectví v Praze uprchlíky z NDR na podzim 1989

Praha 1 Pamětní deska upomínající obsazení německého velvyslanectví v Praze uprchlíky z NDR na podzim 1989

V roce 1989 se Lobkovický palác stal místem německých – a evropských – dějin, když bylo tisícům občanů tehdejší NDR po týdnech čekání na území velvyslanectví umožněno vycestovat do Spolkové republiky Německo. Tuto událost a místo, odkud v září 1989 tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher pronesl historický projev, připomíná pamětní deska původně umístěná na pískovcovém zábradlí tzv. Genscherova balkonu. Po renovaci budovy velvyslanectví v roce 2014 byla nahrazena méně „invazivní“ deskou, instalovanou před zábradlím. Postupné uvolňování poměrů v komunistických režimech v Polsku a Maďarsku a zejména otevření maďarských hranic do Rakouska na jaře 1989 motivovalo mnoho občanů NDR k opuštění republiky. Během léta 1989 začali obsazovat západoněmecké ambasády v Budapešti, Varšavě a také v Praze. Koncem srpna 1989 musela být západoněmecká ambasáda v Praze pro nával uprchlíků dočasně uzavřena, další lidé se do ní však dostávali přes plot. V průběhu září počet východních Němců přežívajících v improvizovaných podmínkách za zdmi ambasády dosáhl okolo 4 tisíc. Po zdlouhavých mezinárodních jednáních jim tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher přijel 30. září 1989 oznámit, že budou moci vycestovat ve speciálně vypravených vlacích východoněmeckých železnic.  Další vlna několika tisíců uprchlíků takto vycestovala na začátku října 1989. Řada z nich zanechala v okolních pražských ulicích svoje osobní vozy – zejména wartburgy a trabanty [viz Praha 1. Socha „Quo vadis“ (trabant) a doprovodné pamětní desky]. Procedura uvolňování z východoněmeckého občanství a emigrace do západního Německa se pod tlakem okolností následně výrazně zjednodušila. Východoněmečtí občané nakonec mohli přes Československo do Západního Německa proudit přímo, aniž by museli žádat azyl na příslušné ambasádě. Odhaduje se, že se jen přes tehdejší Československo tehdy přesunulo nejméně 80 tisíc východních Němců. Spolu s rozsáhlými občanskými nepokoji v řadě východoněmeckých měst (Lipsko, Berlín, Drážďany) vyústil tento exodus v listopadu 1989 v pád východoněmecké vlády a v otevření všech hraničních přechodů mezi oběma německými státy, včetně nejznámějšího symbolu studené války, berlínské zdi.

Prohlédnout detail
Praha 1. Socha „Quo vadis“ (trabant) a doprovodné pamětní desky

Praha 1 Socha „Quo vadis“ (trabant) a doprovodné pamětní desky

Plastika trabantu na čtyřech lidských nohou je originální připomínkou událostí z podzimu roku 1989, kdy se budova velvyslanectví Spolkové republiky Německo stala dočasným azylem pro občany z NDR. [viz Praha 1. Pamětní deska upomínající obsazení německého velvyslanectví v Praze uprchlíky z NDR na podzim 1989]. Bronzový odlitek díla českého výtvarníka Davida Černého se nachází v zahradě velvyslanectví, originál byl zapůjčen do sbírek Fóra pro soudobé dějiny v Lipsku. Socha „Quo vadis“ byla odhalena v únoru 2002 a po pěti letech 9. května 2007 byla za přítomnosti tisku a autora přesunuta v rámci zahrady na současné místo, viditelné ze strany petřínských zahrad.

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989

Praha 2 Pamětní deska 17. listopadu 1989

Bronzová deska s nápisem upomínající výchozí místo pokojné demonstrace svolané studentskými iniciativami 17. listopadu 1989 byla odhalena u příležitosti 17. výročí událostí ve čtvrtek 16. listopadu 2006 na místě, kde v roce 1989 stálo řečnické pódium. Pamětní desku akad. sochaře Petera Orieška společně odhalili starosta městské části Praha 2 a rektor Univerzity Karlovy v Praze. Studentská manifestace byla oficiálně schváleným pietním shromážděním při příležitosti 50. výročí smrti studenta Jana Opletala. Ovšem již úvodní proslovy nezávislých studentů na Albertově naznačily, že nejde o pouhé pietní setkání, a předznamenaly celkový protestní charakter shromáždění. Dav několika desítek tisíců lidí, mezi kterými zdaleka nebyli jen studenti, spontánně reagoval skandováním hesel a protirežimní zaměření manifestace akceleroval. Jen stěží se pořadatelům podařilo nasměrovat průvod z Albertova na předem schválenou trasu směrem na Vyšehrad, kde měla akce podle oficiálního scénáře skončit. Odsud se však účastníci průvodu vydali spontánně směrem do centra, kde byli zastaveni na Národní třídě [viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989].

Prohlédnout detail
Praha 2. Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Praha 2 Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Pamětní deska byla odhalena 17. listopadu 2014 prezidentem Milošem Zemanem za přítomnosti prezidentů zemí Visegrádské čtyřky a SRN v místech, odkud se 17. listopadu 1989 vydal průvod studentů na Vyšehrad a poté na Národní třídu. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní kámen u Lípy 17. listopadu

Praha 4 Pamětní kámen u Lípy 17. listopadu

U příležitosti sedmdesátého a dvacátého výročí událostí 17. listopadu 1939 a 1989 byla v parčíku u Základní školy T. G. Masaryka v pražských Modřanech zasazena Lípa svobody a k ní instalován pamětní kámen. Vzpomínkové akce se zúčastnili představitelé Městské části Praha 12 Petr Hána a Zlatuše Rybářová, zástupci zájmových organizací, škol a občané. Lípa byla zasazena (po poškození nahrazena v roce 2013 novým stromem) poblíž lipové aleje, kterou v Modřanech zasadili v roce 1940 na památku studentů a studentských funkcionářů popravených 17. listopadu 1939, a později instalované desky, jež tuto událost připomíná. Obdobně jako v Pardubicích [viz Pardubice. Pomník boji studentů za svobodu 1939–1989] se jedná o společnou připomínku studentských demonstrací 1939 a 1989.

Prohlédnout detail
Roudnice nad Labem. Pamětní deska 17. listopadu 1989

Roudnice nad Labem Pamětní deska 17. listopadu 1989

U příležitosti stého výročí založení republiky byla 17. listopadu 2018 z iniciativy zastupitelstva města odhalena měděná deska upomínající na roudnický průběh událostí v listopadu 1989. Akce proběhla za účasti politické reprezentace města, zástupců společenských a kulturních organizací a spolků a veřejnosti. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Teplice. Pamětní deska na ekologické demonstrace 1989

Teplice Pamětní deska na ekologické demonstrace 1989

Pamětní bronzová deska s litým písmem a plastikou ruky v gestu vítězství upomíná na místo konání ekologických v listopadu 1989. V roce 1996 ji odhalili protagonisté ekologických aktivit Petr Veselský a Eduard Vacek. Oblast severních a severozápadních Čech byla dlouhodobě sužována opakujícími se smogovými situacemi, kdy imise oxidů síry, dusíku a těžkých kovů překračovaly limitní hodnoty. Dne 8. listopadu 1989 se v Teplicích objevily plakáty, které na neúnosné ekologické podmínky reagovaly a vyzývaly občany k protestní demonstraci. Na tehdejším náměstí Zdeňka Nejedlého se 11. listopadu 1989 sešlo 800 až 1000 lidí, kteří požadovali čistý vzduch. Zaskočená policie zasáhla až při průvodu městem. Demonstrace se následující dny opakovaly a vyvrcholily 13. listopadu, kdy byla vedení městu předána petice s žádostí, aby se o ekologické situaci začalo veřejně jednat. K setkání demonstrantů s vedením města došlo 20. listopadu už za poněkud změněné politické situace. Ekologické demonstrace se z Teplic šířily i do dalších měst – Litvínova, Mostu, Děčína, dokud nebyly překryty politickými důsledky pražské studentské demonstrace ze 17. listopadu [viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989].

Prohlédnout detail
Veselí nad Lužnicí. Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Veselí nad Lužnicí Pamětní deska k 25. výročí Listopadu 1989

Deska z patinované mosazi s černým nápisem byla realizována a financována městem Veselí nad Lužnicí po schválení radou města z iniciativy občanů, kteří se sešli u příležitosti 25. výročí Sametové revoluce v roce 2014. Deska byla odhalena 17. listopadu 2015 na opěrné zdi pod kostelem Povýšení svatého Kříže v místech, kde se po 17. listopadu 1989 scházeli místní aktivisté a zakladatelé Občanského fóra. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Vlčková. Pomník 17. listopadu 1989

Vlčková Pomník 17. listopadu 1989

Pomník z tesaného přírodního pískovce vytvořil z vlastní iniciativy Josef Botík (†1997). Byl odhalen v roce 1990 na veřejném prostranství poblíž autorova domu v rámci sousedského setkání u příležitosti prvního výročí listopadových událostí za přítomnosti obyvatel obce Vlčková. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail
Žďár nad Sázavou. Pamětní deska 17. listopadu 1989

Žďár nad Sázavou Pamětní deska 17. listopadu 1989

Pamětní bronzová deska připomínající Den boje za svobodu a demokracii byla odhalena z iniciativy města Žďár nad Sázavou 17. listopadu 2016 na budově bývalého městského úřadu vedle busty Tomáše Garrigua Masaryka. Slavnostního aktu se zúčastnili zastupitelé města a zakládající členové místního Občanského fóra v roce 1989. Viz Praha 1. Pamětní deska 17. listopadu 1989; Praha 2. Pamětní deska 17. listopadu 1989.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru