Praha 1
Pomník sokolům

Pomníku sokolům, jehož autorem je sochař Josef Nálepa, dominuje socha raněného sokola symbolizující účast členů České obce sokolské ve třech odbojích a násilné zákazy této organizace. Odhalil jej 24. října 2002 tehdejší starosta Sokola Miloslav Pleskač společně s iniciátorem myšlenky na jeho zbudování Janem Přidalem.

Perzekuce Sokola, jehož činnost byla pro své demokratické principy zakázána již během první i druhé světové války (1915 a 1941), nastala krátce po převzetí moci komunisty. Spolková organizace s širokou členskou základnou (v době tříleté obnovy po nacistickém rozpuštění měla přes milion členů) a pěstovanou tradicí odkazující na zapojení sokolů do prvního a druhého odboje představovala pro komunistický režim značnou potenciální hrozbu. Významným impulzem k eliminaci Sokola v jeho tradiční podobě a k perzekuci jeho představitelů byly zejména XI. všesokolský slet (19.–27. června) a vystoupení sokolské obce  při pohřbu prezidenta Beneše (8. září), jedny z posledních masových demonstrací nekomunisticky smýšlející veřejnosti v roce 1948 [viz Brno-Černovice. Pamětní deska Albertu Havlíkovi; Duchcov. Pamětní deska Jaroslavu Pešatovi; Liberec. Pamětní deska Jaroslavu Vlkovi; Přerov. Pamětní deska Rudolfu Lukaštíkovi].

Československá obec sokolská byla jako všechny další masové organizace po únoru 1948 podrobena „očistě“ od „politické reakce“ a 1. ledna 1949 byly zrušeny sokolské župy, jež představovaly základní články struktury ČOS a také ohniska rezistence vůči „vyakčňování“ svých členů a funkcionářů a ingerenci státu do sokolských záležitostí. Prostřednictvím Sokola, jehož ústředí bylo ovládnuto komunisty již v březnu 1948, byl zahájen proces sjednocování a zánik jiných dosud samostatných tělovýchovných spolků. V červenci 1949 byla sokolská organizace podřízena státu (zákonem o státní péči o tělesnou výchovu a sport) a na základě další zákonné úpravy upravující organizaci tělovýchovy v roce 1952 formálně zanikla. Definitivní přisvojení sokolských tradic komunistickým režimem přišlo v roce 1955 s uspořádáním První celostátní spartakiády.

Sokolské hnutí se ve své původní podobě podařilo zachovat díky Ústředí československého sokolstva v zahraničí, na jehož činnosti se podílely osobnosti, které po únoru 1948 odešly do emigrace, jako náčelnice ČOS 1936–1938 a 1946–1948 Marie Provazníková či starosta ČOS z let 1945–1948 JUDr. Antonín Hřebík [viz Řevnice. Pamětní deska Antonínu Hřebíkovi].

O obnovu Sokola se pokusili činovníci z bývalých jednot a žup během pražského jara, když 5. května 1968 na zasedání v Praze na Žofíně založili přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Jejich snahu zastavil vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná normalizace. K obnově ČOS došlo na sjezdu 7. ledna 1990.

Viz též Český Brod. Pamětní deska sokolům; Mladá Boleslav. Pamětní deska sokolským obětem nacismu a komunismu; Praha 10. Památník sokolům.