Posts Tagged ‘Vacková Růžena’

Tišnov. Pomník obětem komunismu

Pondělí, 18 července, 2011

Pomník v podobě neopracovaného kamene s železnými okovy a s kovovou deskou instaloval městský úřad 28. září 1994 ve spolupráci s Konfederací politických vězňů. Má připomínat oběti komunistického režimu, zejména oběti procesu se studenty tišnovského gymnázia.

V 50. letech se v Tišnově z bývalých studentů zdejšího gymnázia zformovala ilegální skupina, která chtěla bránit rolníky na jižní Moravě před perzekucí v rámci prosazované kolektivizace. Šířila protirežimní tiskoviny a shromažďovala zbraně. Po jejím odhalení v dubnu 1950 se Alois Pokorný (1928–1952) a Vlastimil Železný (1928–1952) začali skrývat. V jednom z poskytnutých úkrytů, zatímco byl připravován jejich odchod za hranice, se skrývali společně s Františkem Mrkvou. Postupně narůstající neshody mezi Pokorným a Železným a Mrkvou, který chtěl úkryt opustit, vyvrcholily 12. května 1951 jeho usmrcením v potyčce. Alois Pokorný a Vlastimil Železný byli odsouzeni k trestu smrti a 18. prosince 1952 popraveni, Zdeněk Čačka (*1928) odsouzen na 15 let. Při přezkoumání rozsudku v roce 1993 došel soud k závěru, že oba popravení, ohrožovaní Františkem Mrkvou střelnou zbraní, jednali v sebeobraně, a dále k důvodnému podezření, že činnost ilegální skupiny byla vyprovokována Státní bezpečností.

Bývalí studenti, včetně duchovního rádce tišnovského Junáka P. Stanislava Ledabyla (1919–1973), byli souzeni Státním soudem v Brně 11.–13. června 1952. Do čela procesu byli účelově postaveni katolický kněz Oto Mádr (1917–2011) a prof. Růžena Vacková (1901–1982), významní představitelé Katolické akce, sdružení integrujícího laiky do činnosti církve. Případ tišnovských studentů s Katolickou akcí nijak nesouvisel, měl ale diskreditovat církev a demonstrovat důsledky výchovy katolických kněží. Režii monstrprocesu odpovídala i pečlivá příprava účasti „organizované“ veřejnosti. Oto Mádr, který se proti vykonstruovanému spojení s případem tišnovských studentů během procesu ohrazoval, byl odsouzen na doživotí a podmínečně propuštěn až v roce 1966, prof. Vacková, odsouzená k 22 letům vězení, ještě o rok později.

 

Pardubice. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Čtvrtek, 14 července, 2011

Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989 byla odhalena ke Dni lidských práv 10. prosince 1993 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů a Sdružení bojovníků za svobodu.

Věznice v Pardubicích byla v letech 1948–1950 místem výkonu trestu odnětí svobody žen odsouzených za trestné činy proti státu (zák. č. 231/1948 Sb.) a v letech 1950–1989 za trestné činy proti republice (zák. č. 86/1950 Sb. a 140/1961 Sb.). V letech 1949–1951 zde byli také internováni muži i ženy v táboru nucené práce [viz Brno-střed. Pomník obětem táborů nucených prací].

V červnu 1956 zde dvanáct politických vězeňkyň – v reakci na tvrzení komunistického režimu, že v Československu nejsou vězněni lidé z politických důvodů – napsalo dopis generálnímu tajemníku Organizace spojených národů. Dopisy zadržené cenzurou a kvalifikované režimem jako pokus o „hanobení Československé republiky v zahraničí“ se staly záminkou pro přísné kázeňské tresty (držení v izolaci apod.) pisatelek, např. prof. Růženy Vackové (1901–1982) [viz Tišnov. Pomník obětem komunismu], Dagmar Skálové (1912–2002) [viz Plzeň. Pamětní deska obětem z řad Junáka] či Vlasty Charvátové (1920–2011), odsouzené na doživotí v procesu konaném 19.–22. srpna 1949, v němž byl odsouzen k trestu smrti její manžel Josef Charvát (popraven 5. listopadu 1949). Statečnost jejich činu znamenala pro většinu z nich také vyloučení z amnestie v roce 1960 (V. Charvátová byla propuštěna 1963, D. Skálová 1965, prof. Vacková dokonce až 1967).