Soudy, vyšetřovací a vazební věznice, místa pracovního nasazení vězňů dodnes připomínají perzekuci komunistického režimu a jejích obětí v nejtemnějších podobách. Není proto divu, že právě tato místa se stala symbolem komunistických represí a místem setkávání politických vězňů. „Jáchymov“, „Příbram“ nebo „Pankrác“ jsou široce známými pojmy a funkci ústředních pamětních míst v těchto lokalitách dnes představují především pomník s křížovou cestou v Jáchymově, Památník Vojna u Příbrami, Památník Pankrác a pietní místa na bývalých popravištích.

Komunistický režim využíval po únoru 1948 již stávající vězeňská zařízení (Plzeň-Bory, Praha-Pankrác, Valdice, Mírov ad.), dočasné tábory pro německé válečné zajatce vzniklé po roce 1945 (Jáchymovsko, Příbramsko) transformované na nápravně pracovní tábory, případně zřizoval nová. Některé věznice již dnes neexistují (např. Brno-Cejl, Praha-Hradčany) a jsou identifikovatelné právě pamětními místy připomínající zdejší utrpení politických vězňů komunistického režimu. Většina pamětních míst je volně přístupná, neboť se nachází vně střeženého areálu (Praha-Ruzyně, Mírov, Valdice ad.). Naopak připomínky umístěné uvnitř věznic (Pardubice, Plzeň, Praha-Pankrác, Valdice) je možné navštívit pouze v omezeném režimu.

Legislativní rámec „výroby“ politických vězňů je spojen se Zákonem na ochranu lidově demokratické republiky 231/1948 Sb. kodifikující trestné činy proti státu a vznikem Státního soudu (zákonem 232/1948 Sb.) jako příslušné instance pro souzení deliktů politického charakteru [viz též Politické procesy]. Proměny justiční praxe doprovodily i změny ve vězeňství. Podle sovětského vzoru bylo v roce 1950 zřízeno specializované ministerstvo národní bezpečnosti, pod nějž bylo v letech 1951–1952 převedeno i řízení vězeňství, které bylo do té doby v působnosti ministerstva spravedlnosti. Po nové reorganizaci v roce 1953, kdy bylo MNO opětovně sloučeno s ministerstvem vnitra, zůstala vězeňská služba v jeho gesci až do roku 1968. I v oblasti organizace výkonu trestu – ve struktuře nápravních zařízení, v důrazu na třídní původ – se uplatňoval sovětský vliv. Tzv. třídní nepřátelé se statusem protistátního (politického) vězně podléhali nejpřísnějším podmínkám a byli zařazováni na fyzicky nejtěžší práce. V období 1949–1953, tj. v době nejdůslednějšího uplatňování třídního principu v justici i vězeňství bylo vyneseno i vykonáno nejvíce absolutních trestů. Do roku 1952 se popravy vykonávaly – zpravidla na dvorech, oběšením – v příslušných krajských věznicích (Brno, Jihlava, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Uherské Hradiště), poté již jen v Praze na Pankráci.

Zmírnění nejtěžších poměrů ve vězeňských zařízeních a ve vězeňských táborech přinesl pomalu se prosazující proces destalinizace. Současně, v souvislosti s vyčerpáváním ložisek uranové rudy a přechodem na civilní režim, byly postupně (od poloviny 50. let do začátku 60. let) uzavírány jednotlivé vězeňské tábory na Hornoslavkovsku, Jáchymovsku a Příbramsku. Významný mezník pro vězněné představovala druhá amnestie prezidenta Novotného, jež byla vyhlášena u příležitosti 15. výročí osvobození Československa 9. května 1960, na jejímž základě opustilo brány vězení a nápravně pracovních táborů přes pět a půl tisíc politických vězňů (na více než tři tisíce dalších se ovšem amnestie nevztahovala). Týž rok je dnes také přijímán jako datace poslední popravy politického vězně.

Dílčí reformu v pojetí vězeňství přinesl zákon o výkonu trestu odnětí svobody (59/1965 Sb.) vycházející z doporučení OSN. Nová struktura zavedla tři nápravně výchovné skupiny a také stanovila odbornost dohledového personálu. Snahy o humanizaci systému, zvyšování odbornosti vězeňské služby a probíhající amnestie si vynutily dílčí změny, v principu ovšem neodstranily existenci politických perzekucí a statut politických vězňů. Významnou systémovou změnou bylo převedení vězeňství z působnosti ministerstva vnitra do kompetence národních ministerstev spravedlnosti v roce 1968. Volání po revizi politických procesů a vznik K 231 – klubu bývalých politických vězňů, jehož název se odvozuje od klíčového zákona na ochranu lidově demokratické republiky – přitáhlo pozornost i k tématu vězeňství, ovšem vývoj po roce 1969 kopíroval tendence v celé společnosti, směrem k utužování a většímu politickému dohledu. Ačkoli se Československo v roce 1975 přihlásilo k dodržování lidských práv podpisem závěrečného protokolu z Helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, odhaduje se, že ještě v listopadu 1989 bylo v československých věznicích přes 200 osob se statutem protistátního vězně.

Brno-Zábrdovice. Pamětní deska politickým vězňům

Brno-Zábrdovice Pamětní deska politickým vězňům

Pamětní deska z hnědé leštěné žuly se zlatým nápisem umístěná na symbolickou kovovou vězeňskou mříž je věnovaná vězněným a popraveným československým politickým vězňům po únoru 1948. Byla odhalena 28. března 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů na budově bývalé věznice. Jejím autorem je Hubert Jungmann. Nedlouho po odhalení byla polita hnědou barvou, její oprava byla provedena v roce 2011. Věznice na Cejlu byla až do jejího zrušení v roce 1956 krajskou soudní věznicí a v letech 1948–1952 také spádovou věznicí brněnského Státního soudu i místem výkonu absolutních trestů [viz též Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951]. V 50. letech prošly touto věznicí stovky politických vězňů odsouzených za trestné činy proti státu (velezrada ad.) či proti vnější a vnitřní bezpečnosti státu (vyzvědačství, sabotáž ad.).

Prohlédnout detail
Brno-Zábrdovice. Pamětní deska politickým vězňům II

Brno-Zábrdovice Pamětní deska politickým vězňům II

Pamětní deska, jejímž autorem je Hubert Jungmann, byla odhalena 28. března 1993 na budově bývalého Krajského velitelství Státní bezpečnosti. Vyšetřovací vazby StB v Příční a Orlí ulici v Brně byly vedle ústřední vazební věznice na Cejlu [viz Brno-střed. Pamětní deska politickým vězňům] místem utrpení politických vězňů 50. let. Obě pamětní desky stejné podoby iniciovala Konfederace politických vězňů.

Prohlédnout detail
České Budějovice. Pamětní deska obětem komunistické zvůle a násilí

České Budějovice Pamětní deska obětem komunistické zvůle a násilí

Kamenná pamětní deska s reliéfem zamřížovaného okna a trnem pro věnce, jejímž autorem je sochař Ivan Tlášek,  byla odhalena předsedou pobočky KPV Františkem Poulou  5. května 1995 na ohradní zdi vazební věznice, bývalého justičního paláce.

Prohlédnout detail
Hradec Králové. Pamětní deska politickým vězňům totalitních režimů

Hradec Králové Pamětní deska politickým vězňům totalitních režimů

Autor pamětní desky politickým vězňům totalitních režimů, která byla odhalena 8. května 1999 z iniciativy Konfederace politických vězňů na budově Krajského soudu a vazební věznice, je akademický sochař Jaroslav Bartoš. Od roku 1950 existovalo ve věznici zvláštní oddělení KV StB s kapacitou 100 vězňů. V říjnu 1952 byla věznice převzata ministerstvem národní bezpečnosti.

Prohlédnout detail
Jáchymov. Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Jáchymov Křížová cesta ke svobodě (pomník Brána svobody a pamětní kameny)

Křížová cesta ke svobodě dedikovaná vězňům uranových dolů vznikla z iniciativy Konfederace politických vězňů, byla odhalena 25. května 1996 ministrem vnitra ČR Janem Rumlem, starostou Jáchymova a posvěcena opatem Vítem Tajovským a převorem Hugo Pitelem. Političtí vězni se zde každoročně setkávají v rámci vzpomínkové akce „Jáchymovské peklo“. Ústřední pískovcová plastika nazvaná Brána svobody zpodobňuje na straně obrácené do náměstí reliéf mříže, klesající mužskou postavu a nápis 1948–89, na odvrácené straně je postava ženská. Na ni navazuje řada pamětních kamenů s názvy a symboly bývalých vězeňských pracovních táborů na Jáchymovsku: Barbora (trny), Bratrství (okovy), Eliáš (mříže), L-Elko [Vykmanov II] (Jidášův měšec), Mariánská (růže), Nikolaj (spoutané ruce), Rovnost (vánoční zvoneček), Svornost (prameny a slzy), Vykmanov [I] (ostnatý drát), Hornoslavkovsku: Ležnice (květiny), Prokop (oprátka), Svatopluk (řetěz), 12 [XII] (svíce) a Příbramsku: Bytíz (koule s řetězem), Vojna (lipová větvička). Autorem pamětního místa je sochař Roman Podrázský. Pamětní místo je součástí naučné stezky s názvem Jáchymovské peklo [viz Jáchymov. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“].

Prohlédnout detail
Králíky. Památník obětem internace Králíky

Králíky Památník obětem internace Králíky

Památník obětem internace, jehož zřizovatelem je Muzeum československého opevnění, byl otevřen 27. dubna 2012 a nachází se v klášteře redemptoristů na Hoře Matky Boží v Králíkách – Dolní Hedeči. Autory scénáře muzejní expozice věnované historii represí církevních představitelů v Československu po roce 1948 jsou Petra Gabrielová a Richard Maxmilián Sicha. Památník připomíná více než pět set řeholníků z různých řádů a kongregací, kteří zde byli centralizováni či internování pod dozorem bezpečnostních složek v letech 1950–1961. Expozice umístěná ve třech sálech mapuje nejen historii zdejšího kláštera po roce 1948, věnuje se i perzekuci řeholníků ve věznicích, v táborech nucených prací a vězeňských táborech [viz též Teplá. Expozice Duchovenstvo ve věznicích a koncentračních táborech 1948–1989].

Prohlédnout detail
Lešetice. Památník Vojna

Lešetice Památník Vojna

Památník Vojna byl vybudován z rozhodnutí vlády ČR v roce 1999 jako pietní místo připomínající utrpení občanů v době komunistického režimu. V lednu 2001 byl areál bývalého vězeňského tábora při uranovém dole Vojna vyhlášen kulturní památkou a 18. května 2005 po rekonstrukci otevřen veřejnosti. Spravuje jej Hornické muzeum Příbram. Památník zpřístupňuje zrekonstruované objekty, mj. korekci, tzv. bunkr, ošetřovnu, kulturní dům či ubytovací prostory. V budově bývalého velitelství je umístěna expozice přibližující dějiny komunistické perzekuce po únoru 1948, na níž se podílela Konfederace politických vězňů ČR a Muzeum třetího odboje [viz Příbram. Muzeum třetího odboje]. V roce 2007 zde byly instalovány plastiky akademického malíře Jiřího Sozanského převezené z areálu věznice ve Valdicích [viz Valdice. Pomník obětem komunismu a politickým vězňům].

Prohlédnout detail
Litoměřice. Pamětní desky obětem komunismu

Litoměřice Pamětní desky obětem komunismu

Pamětní desky obětem komunismu byly odhaleny 26. června 1998 z iniciativy Konfederace politických vězňů. Desky z tmavého terrazza s rytým a pozlaceným písmem jsou umístěny protilehle ve vestibulu budovy okresního soudu.

Prohlédnout detail
Lovosice. Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Lovosice Pamětní deska obětem komunistické zvůle

Pamětní deska obětem komunistické zvůle byla odhalena 15. května 2001 z iniciativy Konfederace politických vězňů, pod záštitou Okresního úřadu Litoměřice a Městského úřadu Lovosice.

Prohlédnout detail
Mírov. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Mírov Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska politickým vězňům na vstupním objektu do věznice byla odhalena v roce 1994 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu. Věznice Mírov byla v období komunistického režimu místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených mužů (včetně duchovních) za trestné činy proti státu v letech 1949–1950 (zák. č. 231/1948 Sb.) a za trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák. č. 86/1950 Sb., zák. č. 140/1961 Sb.).

Prohlédnout detail
Myštěves. Pamětní deska internovaným biskupům

Myštěves Pamětní deska internovaným biskupům

Pamětní desky, první s nápisem a druhá s portréty vězněných církevních hodnostářů, jejichž autorkou je ak. sochařka Dagmar Štěpánková-Černá, byly slavnostně odhaleny 28. května 2011 zásluhou prof. Petra Piťhy a za účasti pražského arcibiskupa Mons. Dominika Duky a zástupců ředitelství Vězeňské služby ČR a Věznice Valdice. Čestnou stráž zajišťovali příslušníci Hradní stráže a Vězeňské služby ČR. Současně s pamětními deskami intervenovaným kněžím byla přítomným arcibiskupem posvěcena socha sv. Anežky Přemyslovny (dílo studentky sochařské školy v Hořicích Aleny Kubcové), na připomínku díla Blahoslavená Anežka Česká, které zde během své internace sepsal kardinál Beran. V zámečku v Myštěvsi byli v 50. letech internováni arcibiskup pražský Josef Beran (1888–1969) [viz Praha 6. Pomník Josefu Beranovi], českobudějovický biskup Josef Hlouch (1902–1972) [viz České Budějovice. Pamětní deska Josefu Hlouchovi], brněnský biskup Karel Skoupý (1886–1972) a rožňavský biskup Róbert Pobožný (1890–1972). Pro jejich obsluhu zde s nimi byly uvězněny také řeholnice Zdislava Marie Benešová, sestra Felicitas Aloisie Bařínková, z Kongregace Nejsvětější svátosti, a Fides Karolína Dostálová, z Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Arcibiskup Beran a biskup Hlouch byli do Myštěvsi převezeni 17. dubna 1953 z Růžodolu u Liberce, dva týdny poté také biskup Skoupý a o další týden později biskup Pobožný. Vězni v místě trpěli zimou a nedostatkem vody. Měli zakázaný jakýkoli styk s okolím, vyjma balíků a korespondence. S příbuznými se mohli stýkat na půdě ministerstva vnitra v Praze po dvou až třech měsících. Biskupu Josefu Hlouchovi se v této době zhoršil zdravotní stav, a proto musel být v září 1954 odvezen na léčení do Prahy. Biskupové Skoupý a Pobožný byli přemístěni na zámeček v Roželově u Rožmitálu a kardinál Beran v prosinci 1957 do Paběnic [viz Paběnice. Pamětní deska internovaným biskupům]. Zámeček Myštěves vlastnila od roku 1913 rodina Piťhova (MUDr. Václav Piťha byl mj. spoluzakladatel porodnického oddělení v Pražském sanatoriu, dnes Ústav pro péči o matku a dítě), roku 1950 byl majetek rodině zabaven a zámeček sloužil až do poloviny 70. let jako vězení pro zvláštní osoby.

Prohlédnout detail
Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům

Ostrava Pamětní deska popraveným politickým vězňům

Bronzová deska je obdélná na výšku s reliéfem v horní části, v němž je na kříži položená pravá ruka na dlani s trnovou růží, a zlatým plastickým nápisem v dolní části. Autorem pamětní desky, jež byla odhalena 7. prosince 2006, je Vratislav Varmuža. Po roce 1948 bylo v ostravské věznici popraveno pět mužů: Ladislav Ceé, Miloš Morávek, Josef Polomský a Miroslav Sýkora za plánování vojenského převratu na Ostravsku ve skupině Jana Buchala [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí]. Zařazení Václava Fryče mezi příslušníky třetího odboje lze ve světle povahy jeho protirežimní činnosti považovat za sporné.

Prohlédnout detail
Pardubice. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pardubice Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989 byla odhalena uvnitř věznice v prostoru malého dvora 10. prosince 1993 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů a Sdružení bojovníků za svobodu. Věznice v Pardubicích byla místem internace mužů a žen v táboru nucené práce v letech 1949–1951 (zák.č. 247/1948 Sb.) a místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených žen (včetně řeholnic) za trestné činy proti státu v letech 1949–1950 (zák.č. 231/1948 Sb.) a za trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák.č. 86/1950 Sb., zák.č. 140/1961 Sb.).

Prohlédnout detail
Plzeň. Památník obětem komunistického teroru

Plzeň Památník obětem komunistického teroru

Prostranství před budovou Komerční banky (dříve Státní banky československé, postavena 1981), bylo v roce 1983 upraveno v Památník československo-sovětského přátelství, rozlehlý terasovitě uspořádaný prostor se sochařskou výzdobou. Autorem soch z bronzu a žuly byl Rudolf Svoboda. Základní podoba pamětního místa zůstala zachována do dnešních dnů, s výraznou ideovou proměnou z počátku 90. let. Mramorový obelisk v zadní části sousoší byl z iniciativy města Plzně a Konfederace politických vězňů v roce 1993 přeměněn nápisem z litých kovových liter na Památník obětem komunistického teroru. Nedaleko pamětního místa na Anglickém nábřeží stojí budova bývalé krajské správy Státní bezpečnosti.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska Heliodoru Píkovi

Plzeň Pamětní deska Heliodoru Píkovi

Pamětní deska z šedého mramoru byla odhalena na vstupním objektu do věznice z iniciativy Ministerstva obrany ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR, Vězeňské služby ČR a Konfederace politických vězňů v den 60. výročí generálovy popravy 21. června 2009. Generál Heliodor Píka (1897–1949), legionář a velitel československé vojenské mise v Sovětském svazu [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi] byl jediným vězněm popraveným ve zdejší věznici po únoru 1948.

Prohlédnout detail
Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Plzeň Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska se nachází u vchodu do administrativní budovy uvnitř věznice. Byla odhalena v roce 1995 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu. Věznice v Plzni-Borech byla místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených mužů za trestné činy proti státu v letech 1949–1950 (zák. č. 231/1948 Sb.) a pro trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák. č. 86/1950 Sb., zák. č. 140/1961 Sb.). Jediný výkon trestu smrti, který byl ve zdejší věznici vykonán v období komunistického režimu, byla poprava, resp. justiční vražda generála Heliodora Píky [viz Štítina. Pomník Heliodoru Píkovi] dne 21. června 1949. V roce 1950 zde byl vykonstruován případ vězeňské vzpoury a v následném procesu stanulo před státním soudem osm vězňů a šest dozorců. Nebyl to jediný případ odhalení „protistátní činnosti“ mezi příslušníky Sboru vězeňské stráže [viz Roztoky u Jilemnice. Pamětní deska Janu Horáčkovi], tzv. borský proces však patří k těm nejvýznamnějším. Padly v něm tři rozsudky trestu smrti, jeden pro strážmistra Sboru vězeňské stráže Čeňka Petelíka [viz Plzeň. Pamětní deska Čeňku Petelíkovi].

Prohlédnout detail
Praha 1. Pamětní deska obětem komunistické policie

Praha 1 Pamětní deska obětem komunistické policie

Kamenná deska se zlatým písmem umístěná na zdi vyšetřovací věznice zrušené v roce 1955 byla odhalena po roce 1989. Tzv. domeček představuje jeden ze symbolických míst nelidského zacházení s politickými odpůrci komunistického režimu. Jednopatrová budova s 30 samotkami uvnitř areálu bývalého vojenského soudu a vězení na Hradčanech byla v letech 1948–1952 využívána ministerstvem národní obrany, kde byli příslušníky obranného zpravodajství (5. oddělení hlavního štábu) vyšetřováni českoslovenští armádní důstojníci. Po převedení pod ministerstvo národní bezpečnosti, resp. vnitra fungovala jako vyšetřovací věznice Státní bezpečnosti.

Prohlédnout detail
Praha 4. Expozice Justiční palác v proměnách času

Praha 4 Expozice Justiční palác v proměnách času

Expozice připomíná zejména historii budovy spojenou s pankráckou věznicí. K vytvoření expozice došlo na základě podnětu předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Vladimíra Stiboříka. Zpracování projektu realizoval Kabinet dokumentace a historie Vězeňské služby ČR, autorem výtvarného řešení je Břetislav Dadák. Součástí pietního místa je bronzová plastika Jiřího Sozanského s názvem Šedesátý devátý – pocta Janu Palachovi, která vznikla v letech 2007–2008. Od roku 1933 sídlil v Justičním paláci, postaveném v letech 1929–1933, krajský trestní soud a sousední vězeňské zařízení bylo věznicí tohoto soudu až do roku 1948. V období německé nacistické okupace v letech 1939–1945 sloužil justiční komplex i věznice německému soudu a gestapu a ve věznici se popravovalo gilotinou. Po osvobození Československa v roce 1945 zde byli souzeni nacističtí váleční zločinci a kolaboranti. V letech 1948–1952 byl palác sídlem státního soudu a státní prokuratury, který zahájil svou činnost 25. října 1948. Ve velké porotní síni se konaly politické soudní procesy s osobami obžalovanými z protistátní činnosti. Rozsudky smrti oběšením se vykonávaly v pankrácké věznici. Mezi četnými popravenými byli například politička Milada Horáková, novinář Záviš Kalandra, nadstrážmistr SNB Jan Buchal, právník Oldřich Pecl, Václav Švéda,  Zbyněk Janata či jedenáct komunistických funkcionářů z politického procesu s Rudolfem Slánským. Od roku 1952 sídlil v justičním paláci Nejvyšší soud a generální prokuratura a od roku 1970 Nejvyšší soud ČSSR a Nejvyšší soud ČSR, který mimo jiné přezkoumával rozsudky trestu smrti, které byly nadále vykonávány v pankrácké věznici. Poprava posledního politického vězně se konala v roce 1960 [viz též Praha 4. Památník Pankrác].

Prohlédnout detail
Praha 4. Památník Pankrác

Praha 4 Památník Pankrác

Památník Pankrác zřízený v prostoru tzv. sekyrárny, kde od dubna 1943 do dubna 1945 probíhaly popravy během nacistické okupace, byl odhalen v roce 1965. V letech 1994–1995 byla jeho expozice z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů, Klubu Dr. Milady Horákové a Svazu bojovníků za svobodu přebudována a doplněna o připomínku obětem třídní justice za komunistického režimu. Nový Památník byl odhalen v roce 1996. Jeho centrální místo – Pietní síň – prezentuje dokumentaci justičních obětí popravených za trestné činy proti republice v letech 1949–1960, jejichž jména jsou uvedena na pamětním panelu. Autorem výtvarného řešení je Břetislav Dadák. Ve věznici Pankrác probíhal výkon soudní vazby mužů a žen, obžalovaných za trestné činy proti státu v letech 1948–1950 (zákonem č. 231/1948 Sb.), výkon vazby a trestu odnětí svobody za trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zákonem č. 86/1950 Sb., resp. zákonem č. 140/1961 Sb.) i výkon trestu smrti oběšením za tzv. protistátní činnost a trestné činy proti republice v letech 1949–1960. Do roku 1954 se popravy uskutečňovaly i v dalších věznicích (Bratislava, Brno, Jihlava, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Uherské Hradiště), v letech 1954–1968 bylo pankrácké popraviště jediným místem výkonu trestu smrti pro celou Československou republiku (v roce 1968 bylo zřízeno další v Ilavě a později v  Bratislavě na Slovensku). V 80. letech zde byli vězněni zastánci lidských práv, včetně pozdějšího prezidenta Václava Havla.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu

Praha 4 Pamětní deska obětem nacistického a komunistického režimu

Pamětní deska byla odhalena v rámci mezinárodního projektu MENE TEKEL 28. února 2015 ve veřejných prostorách u vstupu do pankrácké vazební věznice za účasti ředitele vazební věznice Vladana Havránka, členů KPV, zástupců hl. města Prahy, Klubu Dr. Horákové, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, bývalých politických vězňů a široké veřejnosti. Pamětní deska nejen symbolicky připomíná všechny zde popravené muže a ženy v letech 1943–1945 a v letech 1949–1960, ale konkrétně zmiňuje JUDr. Miladu Horákovou [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové] a příslušníky Sboru vězeňské stráže Čeňka Petelíka [viz Plzeň. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989; Slaný. Pamětní deska René Černému a Josefu Šípkovi] a Jana Horáčka [viz Roztoky u Jilemnice. Pamětní deska Janu Horáčkovi] popravené komunistickým režimem.

Prohlédnout detail
Praha 4. Pietní místa obětem komunismu na bývalých popravištích

Praha 4 Pietní místa obětem komunismu na bývalých popravištích

Pietní místa na bývalých pankráckých popravištích uctívají památku zde popravených politických vězňů za trestné činy proti republice v letech 1949–1960. Byla vytvořena na autentických místech – bývalém popravčím dvorku za vězeňskou nemocnicí a v popravčí cele v suterénu objektu věznice. Doplňují pietu Památníku Pankrác [viz Praha 4. Památník Pankrác] instalovaného v prostoru tzv. sekyrárny, kde od dubna 1943 do dubna 1945 probíhaly popravy během nacistické okupace. Pietní místo na levém popravčím dvorku bylo slavnostně odhaleno 27. června 1992, pietně upravená popravčí cela v roce 1998. Obě připomínky vznikly z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů, Klubu Dr. Milady Horákové a Svazu bojovníků za svobodu. Existence popravišť mezi lety 1948–1954 ve dvou oddělených popravčích dvorcích za vězeňskou nemocnicí byla definitivně potvrzena objevením základů jedné ze dvou šibenic v roce 1992. Fragment prkna šibenice byl pracovníky Archeologického ústavu ČSAV vytažen, odborně ošetřen a později uložen do vitríny v Památníku. Nad bývalou šibenicí byl vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou, jehož autorem je Jiří Vrba, a do prostoru bývalých betonových základů vložena tabulka s datem popravy JUDr. Milady Horákové. Po zrušení venkovních popravišť v roce 1954 byla v suterénu budovy pankrácké věznice vybudována popravčí cela, v níž se exekuce prováděly až do roku 1989.

Prohlédnout detail
Praha 6. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Praha 6 Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska uvnitř věznice na objektu B byla instalována v roce 2004 z iniciativy Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu. Věznice v Praze Ruzyni byla místem výkonu vyšetřovací vazby mužů a žen ve věznici StB v letech 1949–1968 a výkonu vazby obviněných z trestných činů proti republice v letech 1969–1989.

Prohlédnout detail
Příbram. Muzeum třetího odboje

Příbram Muzeum třetího odboje

Muzeum třetího odboje je vědeckým a kulturně osvětovým ústavem Konfederace politických vězňů založeným v únoru 1991 a zpřístupněným v květnu 1992. Muzejní expozice je věnována osudům politických vězňů v uranových dolech v letech 1948–1968, žen ve třetím odboji a ve věznicích v období 1948–1968 a československých občanů odvlečených na sklonku druhé světové války do sovětských gulagů. Muzeum spravuje detašovanou expozici v klášteře premonstrátů v Teplé [viz Teplá. Expozice Duchovenstvo ve věznicích a koncentračních táborech 1948–1989], iniciovalo expozici o práci politických vězňů v uranových dolech na Jáchymovsku, kterou nyní spravuje Muzeum Karlovy Vary [viz Jáchymov. Expozice Koncentrační tábory při uranových dolech na Jáchymovsku 1949–1961]. V letech 1999–2005  se také podílelo na vzniku stálé expozice o komunistické perzekuci v letech 1948–1968 v bývalém vězeňském táboře Vojna [viz Lešetice. Památník Vojna].

Prohlédnout detail
Svatý Jan pod Skalou. Pamětní deska obětem komunismu

Svatý Jan pod Skalou Pamětní deska obětem komunismu

Pamětní deska obětem komunismu byla odhalena 21. května 2005 obcí Svatý Jan pod Skalou, Svatojánskou společností a Konfederací politických vězňů. V bývalém benediktýnském klášteře ve Svatém Janu pod Skalou byl na podzim 1949 zřízen tábor nucených prací (TNP), zatímco šest místních řeholníků bylo přestěhováno do místního mlýna (na jaře 1950 byli odvezeni k internaci v Želivi a Oseku). Tábor, jenž sloužil jako také jako sběrný, byl zrušen již k 31. prosinci 1950, především mladí muži přikázaní do svatojánského tábora pracovali v okolních vápencových lomech či v blízkých železárnách v Králově Dvoře.

Prohlédnout detail
Uherské Hradiště. Pomník politickým vězňům

Uherské Hradiště Pomník politickým vězňům

Pomník věnovaný všem politickým vězňům z regionu, kteří byli popraveni, zemřeli ve vězení či byli zastřeleni při zatýkání, byl odhalen 9. října 1993 z iniciativy Konfederace politických vězňů, za účasti zástupců města, místní vojenské posádky a dalších hostí. Komemoruje především členy odbojových skupin Světlana a Hory Hostýnské. Pomník v podobě prosté náhrobní desky byl realizován z iniciativy Miroslava Minkse, předsedy pobočky Konfederace politických vězňů v Uherském Hradišti. Je situován u budovy bývalého soudu a k ní přiléhajícím traktům bývalé věznice. Nápis na pomníku obsahuje několik nepřesností, které jsou dány mj. i dobovým stavem poznání. Nezákonné vyšetřovací metody z 50. let v Uherském Hradišti jsou jedním z nejvíce medializovaných případů vyšetřování zločinů komunistického režimu, v jehož rámci byli obviněni tři příslušníci velitelství Státní bezpečnosti. Vedle násilí, odpírání spánku a psychického týrání šlo také o pověstné mučení elektrickými šoky – střídavé zavádění elektrického proudu do kovové vložky v botách oběti. Případ má politické konotace, neboť jedním z tehdejších vyšetřovatelů byl Alois Grebeníček, otec Miroslava Grebeníčka, poslance a v letech 1993–2005 předsedy Komunistické strany Čech a Moravy. Bývalý vyšetřovatel Státní bezpečnosti byl v roce 1994 obžalován z mučení politických vězňů. K soudu se pro nemoc nedostavoval a zemřel v jeho průběhu v roce 2003. Po jeho smrti bylo trestní stíhání zastaveno.

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska Josefu Toufarovi a všem obětem věznění ve Valdicích

Valdice Pamětní deska Josefu Toufarovi a všem obětem věznění ve Valdicích

Pamětní deska upomínající kněze Josefa Toufara a další politické vězně komunistického režimu byla odhalena z iniciativy zaměstnanců Věznice Valdice Pavla Kuřátka a Pavla Zvolánka 19. září 2018 za účasti královehradeckého biskupa Josefa Kajneka, předsedy Ekumenické rady církví Daniela Ženatého, senátorů, zástupců Vězeňské služby a města Jičín. P. Josef Toufar (1902–1950) byl po zatčení v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem podroben ve valdické věznici krutému mučení vyšetřovatelů a zemřel po převozu do pražské nemocnice [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara].

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Valdice Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989

Pamětní deska z černého granitu byla zřízena z iniciativy předsedy Sdružení bývalých politických vězňů Stanislava Stránského. Její zhotovení provedla firma Františka Hausdorfa a úhradu zajistilo Generální ředitelství Vězeňské služby ČR. Slavnostního odhalení, které proběhlo 10. prosince 1996 u příležitosti Dne lidských práv, se zúčastnili bývalí političtí vězni, vedení Generálního ředitelství VS ČR a Věznice Valdice. Věznice ve Valdicích, bývalém kartuziánském klášteře, byla místem výkonu trestu odnětí svobody odsouzených za trestné činy proti státu v letech 1948–1950 (zák. č. 231/1948 Sb.), výkonu vyšetřovací vazby Státní bezpečnosti v letech 1950–1968 a odsouzených mužů (včetně duchovních) pro trestné činy proti republice v letech 1950–1989 (zák. č. 86/1950 Sb., zák. č. 140/1961 Sb.).

Prohlédnout detail
Valdice. Pamětní deska zaměstnancům Národní banky československé vězněným 1948–1964

Valdice Pamětní deska zaměstnancům Národní banky československé vězněným 1948–1964

Pamětní deska připomínající věznění zaměstnanců Národní banky československé byla zřízena z podnětu dvou bývalých zaměstnanců banky a politických vězňů Ladislava Novotného a Františka Vránka. Desku z černého granitu vyrobila firma Františka Hausdorfa z finančních prostředků České národní banky. Byla odhalena za přítomnosti viceguvernéra ČNB Pavla Kysilky, vrchního ředitele ČNB Romana Leszcynského, generálního ředitele Vězeňské služby ČR Jiřího Malého, ředitele Věznice Valdice Karla Kocourka a zástupců Konfederace politických vězňů, Sdružení bývalých politických vězňů a Svazu bojovníků za svobodu 11. září 1996, u příležitosti 70. výročí založení NBČS a k uctění památky 28 odsouzených zaměstnanců banky, z nichž dvanáct bylo vězněno ve Valdicích. Deska je dedikována i všem bývalým zaměstnancům banky v před- i poválečném období, kteří byli po únoru 1948 vězněni, a to i v jiných nápravných zařízeních. Politická perzekuce komunistického režimu vůči tzv. buržoazním odborníkům zasáhla také československé národohospodáře v řídících pozicích československé ekonomiky, postihla i řadu ekonomů-komunistů a marxistů, nebo těch, kteří se k marxistickým principům hospodářského řízení státu přihlásili. Jejich odsouzením – zpravidla za velezradu a špionáž – byly vysvětlovány hospodářské obtíže státu v poúnorovém období, které vedly k provedení měnové reformy v roce 1953 [viz Plzeň. Pamětní deska prvnímu povstání 1953].

Prohlédnout detail
Valdice. Pomník obětem komunismu a politickým vězňům

Valdice Pomník obětem komunismu a politickým vězňům

Pomník obětem komunismu a politickým vězňům akademického malíře Jiřího Sozanského byl v prostoru před vstupem do věznice slavnostně odhalen 27. června 2009 u příležitosti Dne obětí komunistického režimu za přítomnosti zástupců Ministerstva kultury ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR, Vězeňské služby ČR, Konfederace politických vězňů a Sdružení bývalých politických vězňů. Expresivně pojatý pomník znázorňující spoutaného vězně a na něj útočícího psa realizovala Kovofirma Evžena Hrubého. První připomínkou politických vězňů z valdické věznice byl Památník obětem totality v podobě osmi železobetonových plastik, které uvnitř objektu v segmentových vycházkových dvorcích bývalého třetího oddělení instaloval 19. října 1990 ve spolupráci s vězni akademický malíř Jiří Sozanský. Tento soubor byl v roce 2007 kvůli rozšiřování nápravného zařízení demontován a část artefaktů reinstalována v Památníku Vojna u Příbrami [viz Lešetice. Památník Vojna]. Stávající pomník je výsledkem spolupráce autora s Generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR k uctění památky všech politických vězňů komunistického režimu, z nichž mnozí vykonávali dlouhodobé tresty ve Valdicích.

Prohlédnout detail
Zámrsk. Pamětní deska mladistvým politickým vězňům

Zámrsk Pamětní deska mladistvým politickým vězňům

Pamětní deska z tmavé žuly s rytým nápisem s reliéfní mříží připomíná věznění mladistvých politických vězňů v místním bývalém nápravně výchovném ústavu. Byla odhalena z iniciativy Konfederace politických vězňů 16. května 1998. Ústav pro mladistvé v Zámrsku byl zřízen v roce 1949. Mladiství zde byli umisťováni do dvou zvláštních oddělení: výchovny (ústavní ochranná výchova a tresty odnětí svobody do 6 měsíců) a polepšovny (tresty odnětí svobody nad 6 měsíců). V roce 1949 se zde nacházelo 103 mladistvých, z nichž 68 za provinění podle zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky, tedy z politických důvodů [viz Litomyšl. Pamětní deska politickým vězňům]. Převýchova mladistvých v Zámrsku byla uskutečňována především ideovým školením, které prováděli lektoři okresního sekretariátu KSČ. Mladiství byli zařazováni do pracovní činnosti i mimo ústav a v odloučených pracovních oddílech (např. v Chocni a Košumberku). V roce 1952 byly přemístěny do nově zřízeného zvláštního oddělení v Zámrsku i mladistvé dívky. Legislativní úpravy výkonu trestu odnětí svobody v působnosti ministerstva vnitra v letech 1953–1955 prohloubily tzv. třídní přístup. Tento trend byl výsledkem cílevědomého a systematického přejímání sovětských zkušeností v československém vězeňství pod vedením sovětského poradce Ponomarenka, který od roku 1953 působil na tehdejší Správě nápravných zařízení MV Praze. Koncem roku 1959 byl zrušen ústav v Zámrsku a odsouzení mladiství muži byli přemístěni do nápravně pracovního tábora v Libkovicích, kde jim byla vyčleněna samostatná část objektu. Pracovně byli začleněni do stavebnictví a hornictví. Odsouzené mladistvé ženy, jejichž počet byl velmi nízký, byly ze Zámrsku přemístěny do samostatného oddělení v nápravně pracovního tábora pro odsouzené ženy v Pardubicích.

Prohlédnout detail
Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi

Znojmo Pamětní deska Janu Zahradníčkovi

Pamětní desku z černého terrazza umístěnou na zdi věznice ve Znojmě inicioval Okrašlovací spolek Znojmo a byla odhalena 16. května 2012 za účasti básníkova syna Jana Zahradníčka. Ten se podílel na koncepci textu desky a výběru úryvku ze slavné básně Znamení moci. Katolický básník, novinář, překladatel a spisovatel Jan Zahradníček (1905–1960) byl ve zdejší věznici držen ve vazbě v letech 1951 a 1952, než byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na třináct let do vězení. I ve velmi ztížených podmínkách věznění pokračoval ve své básnické tvorbě [viz Brno-střed. Pomník „Znamení“. Pamětní desky Janu Zahradníčkovi a obětem nesvobody].

Prohlédnout detail
Znojmo. Pamětní deska politickým vězňům

Znojmo Pamětní deska politickým vězňům

Pamětní deska ze švédské žuly s motivem rukou na ostnatých drátech autora Luboše Tomka byla odhalena na ohradní zdi věznice 8. května 2009 z iniciativy Sdružení bývalých politických vězňů a Vězeňské služby ČR. Viz též Znojmo. Pamětní deska Janu Zahradníčkovi.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru