Posts Tagged ‘Macej Jozef (Josef)’
Pondělí, 4 března, 2019
Pamětní deska Karlu Strmiskovi byla odhalena 10. května 2018 v rámci projektu Poslední adresa, který inicioval ruský publicista Sergej Parchomenko s cílem připomínat konkrétní oběti, které zemřely v důsledku represí komunistických režimů. Odhalení se zúčastnili představitelé českých paměťových institucí, které na české verzi projektu spolupracují, a příbuzní Karla Strmisky. Autorem výtvarného zpracování desky je architekt a výtvarník Alexandr Brodskij.
Karel Strmiska (1910–1952) si zvolil dráhu policisty po absolvování vojenské služby. V letech 1934 až 1938 sloužil na četnické stanici v Ostrově, kde zažil také mobilizaci a přípravu k obraně republiky. U policie zůstal i po válce, kdy již jako příslušník Sboru národní bezpečnosti působil v Praze. Po únoru 1948 spolu se svými kolegy z vysočanské služebny Josefem Kmínkem (1909–1952) a Jozefem Macejem (1909–1952) [viz Praha 9. Pamětní deska Jozefu Macejovi] podporovali rodiny vězněných z politických důvodů. Spontánní sbírka i Státní bezpečností řízené provokace (ilegální tiskoviny) se staly záminkou k exemplárním procesům s příslušníky SNB. Vrchní strážmistr Karel Strmiska, který se po zatčení (19. září 1951) a brutálně vedených výsleších ke všem nepravdivým obviněním doznal, byl postaven do čela procesu. Soud s třinácti předúnorovými policisty, jenž se konal od 19. do 22. prosince 1951, „odhalil“ společenskou nebezpečnost příslušníků SNB, kteří byli převzati do služeb novým režimem, a v tomto smyslu byl také náležitě propagandisticky využit. Jozef Macej, Josef Kmínek a Karel Strmiska byli odsouzeni k trestu smrti a po zamítnutí všech opravných prostředků 8. srpna 1952 popraveni. Rehabilitováni byli až v roce 1990.
Tags: Brodskij Alexandr, Kmínek Josef, Macej Jozef (Josef), Ostrov, Parchomenko Sergej, Praha 9, Praha-Vysočany, Strmiska Karel
Posted in 50. léta, Armáda a bezpečnostní složky, Politické procesy, Praha | No Comments »
Čtvrtek, 12 října, 2017
Pamětní deska byla odhalena 27. června 2017 v rámci zahájení projektu Poslední adresa v České republice. Projekt inicioval ruský publicista Sergej Parchomenko s cílem připomínat konkrétní oběti, které zemřely v důsledku represí komunistických režimů. Odhalení se zúčastnili i představitelé českých paměťových institucí, které na české verzi projektu spolupracují – Ústav pro studium totalitních režimů, Gulag.cz, Političtí vězni.cz a Memorial Česká republika. Autorem výtvarného zpracování desky je architekt a výtvarník Alexandr Brodskij.
Jozef Macej (1905–1952) se narodil na Slovensku, od roku 1925 sloužil v armádě a po absolvování policejního kurzu jako policista v pražských Vysočanech. Přestože v roce 1948 vstoupil do komunistické strany, k politickým poměrům po únoru se patrně stavěl kriticky, protože se zapojil do sbírky, kterou jeho kolegové, mezi nimi vrchní strážmistři Josef Kmínek (1909–1952) a Karel Strmiska (1910–1952) [viz Praha 9. Pamětní deska Karlu Strmiskovi], podporovali rodiny vězněných z politických důvodů. Organizace sbírky byla jedinou autentickou protirežimní aktivitou příslušníků SNB, zatímco za šířením „ilegálního časopisu“ Hlas svobodné republiky, jež mělo sloužit jako důkaz jejich protistátní činnosti, stála cílená provokace Státní bezpečnosti, která vedla až k jednomu z velkých politických procesů (na proces s policisty byly navázány ještě další tři vykonstruované procesy). Vykonstruovaná obžaloba vinila zatčené policisty z přípravy protistátního puče, jenž měl být uskutečněn v koordinaci se zahraniční vojenskou intervencí. Jozef Macej měl v údajně připravovaném převratu za úkol ozbrojit povstalce a Karlu Strmiskovi, jenž byl postaven do čela policejních „spiklenců“, předávat tajné služební informace. Soud s třinácti předúnorovými policisty, jenž se konal od 19. do 22. prosince 1951, „odhalil“ společenskou nebezpečnost příslušníků SNB, kteří byli převzati do služeb novým režimem, a v tomto smyslu byl také náležitě propagandisticky využit. Jozef Macej, Josef Kmínek a Karel Strmiska byli odsouzeni k trestu smrti a po zamítnutí všech opravných prostředků 8. srpna 1952 popraveni. Rehabilitováni byli až v roce 1990.
Tags: Brodskij Alexandr, Kmínek Josef, Macej Jozef (Josef), Parchomenko Sergej, Praha 9, Praha-Vysočany, Slovensko, Strmiska Karel
Posted in 50. léta, Armáda a bezpečnostní složky, Politické procesy, Praha | No Comments »
Pátek, 24 října, 2014
Kovová deska s pozlaceným písmem byla odhalena 28. října 1996 za přítomnosti tehdejšího policejního prezidenta Oldřicha Tomáška, zástupců Konfederace politických vězňů a Českého svazu bojovníků za svobodu ve vstupní chodbě budovy Policejního prezidia České republiky. Iniciátorem připomínky byl jeden z bývalých vězněných příslušníků SNB Karel Bažant. Deska byla v roce 2016 rozhodnutím policejního prezidenta Tomáše Tuhého darována Muzeu Policie ČR, odstraněna z původního místa a zatím není zpřístupněna.
Přes úsilí KSČ o výstavbu nového poválečného, ke komunistické politice loajálního Sboru národní bezpečnosti (systematické kroky KSČ k ovládnutí bezpečnostních složek byly ostatně jednou z příčin únorové vládní krize 1948) zde na konci 40. a na počátku 50. let stále působilo mnoho „starých“, tj. především předválečných příslušníků policie a četnictva. Poúnorová personální výměna bezpečnostních sborů spojená s hromadným přijímáním nových příslušníků a s nucenými odchody tzv. politicky nespolehlivých členů probíhala postupně. Není tedy tak zcela překvapivé, že do konce roku 1949 bylo v souvislosti s protistátní činností zatčeno přes 450 příslušníků SNB. Zapojením do protirežimního odporu riskovali jako příslušníci bezpečnostních složek státu (či jako dezertéři z těchto složek) nejtěžší tresty. Účast příslušníků SNB v ilegálních aktivitách i jejich následná perzekuce (jakkoli mnohdy vykonstruovaná) skládá poněkud jiný obraz minulosti než schematizovaný pohled na Sbor národní bezpečnosti jako na bezvýhradnou oporu režimu v poúnorovém období.
Seznam osob popravených komunistickým režimem z politických důvodů v 50. letech zahrnuje tři desítky příslušníků SNB (včetně těch, kteří sloužili u pohraničních útvarů, a včetně členů Sboru vězeňské stráže, kterým zákon č. 321/1948 Sb. přiznával práva příslušníků SNB), kteří se podíleli na různých protirežimních aktivitách. První představují nejrůznější formy pomoci politicky perzekvovaným osobám, a to nejen mezi členy Sboru vězeňské stráže [viz Plzeň. Pamětní deska Čeňku Petelíkovi, Roztoky u Jilemnice. Pamětní deska Janu Horáčkovi] či speciálního útvaru SNB v jáchymovských trestních pracovních táborech [viz Horní Slavkov. Hrob politických vězňů], ale i Veřejné bezpečnosti, jako v případě tří pražských policistů Kmínka, Strmisky (jméno na desce je uvedeno chybně) [viz Praha 9. Pamětní deska Karlu Strmiskovi] a Maceje [viz Praha 9. Pamětní deska Jozefu Macejovi]. Druhou skupinu charakterizuje zapojení příslušníků SNB do různých ilegálních skupin [viz Frýdek-Místek. Pamětní deska obětem komunistického násilí, Ostrava. Pamětní deska popraveným politickým vězňům, Svatý Hostýn. Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské, Horní Bříza. Pamětní deska Josefu Sporkovi]. Další významnou skupinu tvoří členové Sboru národní bezpečnosti, kteří se stali převaděči či kurýry [viz Chrastava. Pamětní deska Rudolfu Fuksovi; Klatovy. Pomník obětem komunistické zvůle, Kdyně. Pamětní deska obětem akce Kámen].
Tags: Babík Pavol (Pavel), Bažant Karel, Beneš Bohuslav, Buchal Jan, Cée Ladislav, Chmelař Miroslav, Dvořák František, Ferianc Michal, Havlíček František (1908–1952), Havlíček František (1925–1950), Hošek Jan, Karolík Josef (Jozef), Kmínek Josef, Ludvík Josef, Macej Jozef (Josef), Praha 7, Praha-Holešovice, Prouza Josef, Rajnoch Vladimír, Šnaidr (Šnajdr) Václav, Sporka Josef, Strmiska Karel, Tomášek Oldřich, Tuhý Tomáš, Votava František
Posted in 50. léta, Armáda a bezpečnostní složky, Politické procesy, Praha, Zaniklá pamětní místa | No Comments »
Středa, 13 července, 2011
Čestné pohřebiště v severní části Ďáblického hřbitova tvoří symbolické náhrobní desky se jmény 247 politických vězňů, které jsou uspořádány v segmentech oddělených živým plotem a seřazeny podle data úmrtí (na některých deskách jsou chyby v přepisu jmen a dat). Instalace odkazuje na způsob pohřbívání do hromadných hrobů, tzv. šachet. Čestné pohřebiště popravených a umučených z padesátých let – třetí odboj, jak zní oficiální název pietního místa, vzniklo z iniciativy Konfederace politických vězňů a Svazu bývalých politických vězňů v čele s jeho předsedou Stanislavem Stránským. Slavnostnímu odhalení v roce 1992 byl přítomen prezident Václav Havel, o rok později bylo vysvěceno opaty Anastázem Opaskem a Vítem Tajovským. Úprava pietního prostoru byla provedena v letech 1990–1992 podle návrhu architekta Ladislava Šponara. Ústřední památník obětem komunismu znázorňující lidské ruce propletené ostnatými dráty jako symbol věznění a mučení nevinných obětí vytvořil podle návrhu prof. Kargera (USA) sochař Antonín Kulda. Druhá úprava pohřebiště probíhala v letech 1997–2001.
Ukládání ostatků do hromadných hrobů u severní zdi hřbitova probíhalo v letech 1943–1961. Za druhé světové války zde byli pohřbíváni mj. účastníci protinacistického odboje, po válce představitelé nacistické okupační správy a váleční kolaboranti odsouzení k trestu smrti mimořádnými lidovými soudy. Po nástupu komunistického režimu praxe anonymního ukládání ostatků pokračovala. Podle výzkumu Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR byly v Ďáblicích v letech 1948–1961 pohřbeny ostatky 137 politických vězňů (94 popravených a 43 zemřelých ve výkonu trestu). Součástí pohřebiště jsou i připomínky vzniklé na základě individuálních iniciativ – Josefu Toufarovi [viz Praha 8. Kříž Josefa Toufara] a Zdeně Mašínové [viz Praha 8. Symbolický hrob Zdeny Mašínové], jejíž ostatky budou pravděpodobně, stejně jako v případě číhošťského faráře, z hromadného hrobu vyzvednuty.
Viz též Praha 5. Čestné pohřebiště politických vězňů, Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951.
Tags: Babík Pavol (Pavel), Bacílek Karel, Bajdušek Adolf, Bakala Sigmund (Zikmund), Bayer Jan, Bejček Václav, Beneš Bohumil, Bibza Samuel, Blahník Jaroslav, Bočan Jaroslav, Bodnár František, Boháč František, Borkovec Jaroslav, Broj Stanislav, Brousil Josef, Buchal Jan, Bučil František, Bula Jan, Bulín Přemysl, Bušek Karel, Čančík Emanuel, Cée Ladislav, Cerman Vladimír, Černý Gustav, Černý René, Chaloupecký Karel, Charvát Josef, Choc Miloslav, Chovan Tomáš, Číhošť, Čížek Petr, Čuba Josef, Dančák Ondrej F., Daněk Antonín (1927–1950), Daněk Karel, Danielovič Vojtěch Gejza, Dlouhý Juraj, Doležal Leopold, Drbola Václav, Dvořák František, Dvořák Jan, Dvořák Jaroslav, Dvořák Josef, Ertel Werner, Fajkus Luděk, Feixová Josefa, Ferianc Michal, Fiala Oldřich, Franc Miloslav, Frejka Antonín, Fric Josef, Frič Václav, Fuksa Rudolf, Gavenda Štěpán (Štefan), Goldšmíd Josef, Gonic Josef, Gruber (Grubner) Bohumil, Gruber Karel, Hadaš Vladislav, Hájek Karel, Harazim Antonín, Havel Václav, Havlíček František (1925–1950), Hejna Jiří, Hoche Bedřich, Hons Josef, Horáček Jan, Horáková Milada, Hořejší Josef, Hořínek Karel, Hošek Jan, Houfek Bohumil, Hubálek Bohuslav, Jakoubek Bohumil, Janata Zbyněk, Janda Vratislav, Jank Jindřich, Janošík Antonín, Janouch Jiří, Jaroš Alois, Jaško Bernard, Jebavý Miloslav, Jeřábek Alois, Judytka (Juditka) Bedřich, Junek Václav, Jurča Miroslav, Kalandra Záviš, Kalinaj Pavel, Kalitka Štěpán, Kandráč Anton, Karolík Josef (Jozef), Kauer Jiří, Kepka Josef, Klemt Bohumil, Klenovský Vlastimil, Klosová Eliška, Kmínek Josef, Knobloch Vilém, Kodet Jiří, Kopuletý František, Korb Vilém, Korbová Emilie, Kořínek Tomáš, Kořínek Vladimír, Korotvička Vratislav, Koukal Lubor, Kovaříček Boris, Kozlík Josef, Kraus Miloslav, Křeček Fr. (Václav), Krejčí Josef, Křivka Petr, Křižan Jan, Kruliš Bohumil, Kučera Josef, Kulda Antonín, Kvičera Václav, Kysela Jaroslav, Lacina Alois, Lacko Vojtěch, Lančiar Rudolf, Lazar Jaroslav, Lednický Augustin, Lehotský Alexandr, Lenhard Rudolf, Lindner Ladislav, Liška Josef, Lomič Karel, Ludvík Josef, Macej Jozef (Josef), Mana František, Mankoš M., Máša Karel, Mašínová Zdena, Maszluh Nikolaj, Matička Josef, Mayer Alexandr, Melkus Jaroslav, Mihok Michal, Mityska Antonín, Mojžíš František, Morávek Miloš, Musil Jan, Musil Josef, Nechanský Jaromír, Němeček Bernard, Németh Gustav, Nosál Ladislav, Novák Ctibor, Novák Jan, Novotný Kamil, Opasek Anastáz, Otčenášek Václav, Palkovič Viktor, Palma Vladimír, Pařil František, Pavelka Josef, Pavlovič Karel, Pecl Oldřich, Peška Jaroslav, Petelík Čeněk, Peteřík Jaroslav, Petrovský Adolf, Píka Heliodor, Plešmíd Miroslav, Plichta Antonín, Plichta Stanislav, Plocek Alfréd, Plšek Ladislav, Plzák Jaroslav, Plzák Josef, Pohl Josef, Pohl Rudolf, Pokorný Alois, Polesný Vratislav, Polomský Josef, Pošmourná Klára, Pospíšil Miloslav, Potoček Josef, Praha 8, Praha-Ďáblice, Praha-Střížkov, Prieložný Ladislav, Profous Zdeněk, Prokeš Květoslav, Prouza Josef, Púčik Albert, Rajnoch Vladimír, Rašová Anna, Rendl Emanuel, Rešetko (Řešetko) Jan (Ján), Řezáč Jiří, Řezníček Josef, Riopka Vasil, Robotka Josef, Rod František, Rousek Václav, Rufer Josef, Rumíšek Tomáš, Sabela Karel, Šádek Slavoj, Šatana Claudius, Sedláček Jan, Šíma Bohumil, Šimara Alois, Šípek Josef, Sirotek Jaroslav, Sixta Bohumil, Sklenička (Sklenčka) Oldřich, Skokan František, Škrdla Antonín, Smetana Gustav, Šnaidr (Šnajdr) Václav, Sok-Sieger Vilém, Špiriak František, Šponar Ladislav, Sporka Josef, Štěrbová Marie, Stránský Stanislav, Strmiska Karel, Suttý (Sutý) Alois, Švéda Václav, Svoboda Ladislav, Sýkora Miroslav, Tajovský Vít Bohumil, Tesár Eduard, Tibor Vrbický, Tippl Václav, Tomek Vladivoj, Toufar Josef, Trojan Josef, Tuček Jan, Tunega Anton, Uličný Bartoloměj, Urban Benjamín, Vacek František, Vacínek Václav, Valent Pavel, Valko Rudolf, Vaněk Vlastimil, Vardžik Ján, Vašek Josef, Veselý Karel, Vetejška Jaroslav, Vít Josef, Vítkovský Otakar, Vladimír Velecký, Volek Boris, Votava František, Vrba Jaromír, Vrba Václav, Wahl Veleslav, Zajíček František, Železný Vlastimil, Ženíšek Václav, Žingor Viliam, Zlesa Jaroslav
Posted in 50. léta, Praha, Symbolická pamětní místa | No Comments »
Středa, 13 července, 2011
Čestné pohřebiště politických vězňů na hřbitově v Motole bylo slavnostně otevřeno a vysvěceno 20. května 2000 za přítomnosti členů Konfederace politických vězňů, představitelů státu, zástupců hlavního města Prahy a velkého množství bývalých spoluvězňů. Jeho vybudování zajistil pohřební ústav z prostředků, které uvolnila rada zastupitelstva hlavního města Prahy. Impulzem k jeho zřízení se stalo zjištění, že na zdejším společném pohřebišti z let 1956–1995 bylo v roce 1965 tajně uloženo 78 uren s ostatky politických vězňů, do té doby uchovávaných v pankrácké věznici.
U vchodu na hřbitov upozorňuje na čestné pohřebiště pylon s nápisem a na vlastním místě pak několik pietních připomínek s centrálním památníkem obětem komunismu, jejž tvoří kovová plastika kříže na obětním stole. Symbolizuje víru, utrpení, vzkříšení a spojení s popelem uloženým v zemi. Po rekonstrukci v roce 2011 bylo čestné pohřebiště 4. listopadu předáno Konfederaci politických vězňů. Mobiliář zhotovil Vladislav Mašata, který je i autorem původního památníku, na jehož podstavec byly v roce 2011 umístěny pískovcové pamětní desky dedikované Josefu Bryksovi a Jánosi Esterházymu [viz Praha 5. Pamětní deska Josefu Bryksovi; Praha 5. Pamětní deska Jánosi Esterházymu].
V roce 2012 byly k ústřednímu památníku instalovány dvě tmavě šedé mramorové desky. Nesou jména 38 politických vězňů, jejichž ostatky (pohřbené zde v roce 1965) se společným úsilím Konfederace politických vězňů, Národního archivu Praha a Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR podařilo spolehlivě identifikovat. Jedná se o 21 popravených a 17 během věznění zemřelých mužů. Poslední jméno patří Vlastě Charvátové, manželce popraveného Josefa Charváta, která byla ve stejném procesu v srpnu 1949 odsouzena na doživotí [viz též Pardubice. Pamětní deska politickým vězňům 1939–1989].
Na pohřebišti se nacházejí i další samostatné desky, jež jsou výsledkem individuálních iniciativ rodin politických vězňů.
Viz též Praha 8. Čestné pohřebiště politických vězňů; Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951.
Tags: Blahník Jaroslav, Bryks Josef, Buchal Jan, Burian Bohuslav, Čančík Emanuel, Chadraba Josef, Charvát Josef, Charvátová Vlasta, Chmelař Miroslav, Císař Václav, Dokonal Ladislav, Esterházy János, Franc Miloslav, Hořínek Karel, Houfek Bohuslav, Jáchymov, Janda Vratislav, Kmínek Josef, Knor Jiří, Kruliš – Randa Otakar, Kyzlík Květoslav, Lančarič Rudolf, Macej Jozef (Josef), Mašata Vladislav, Mírov, Musil Jan, Nechanský Jaromír, Novotný Albert, Ostrov, Pecl Oldřich, Plocek Alfréd, Poláček Ladislav, Polesný Vratislav, Praha 5, Praha-Motol, Profous Zdeněk, Říha Václav, Sklenička (Sklenčka) Oldřich, Skřipka Jan, Sova Richard, Strmiska Karel, Šubrt Antonín, Svoboda Ladislav, Vladař Robert, Vondraš Jan, Zlámal Antonín
Posted in 50. léta, Praha, Symbolická pamětní místa | No Comments »
Úterý, 12 července, 2011
Pomník, na jehož vzniku se podílely Česká strana sociálně demokratická, Česká strana národně socialistická a Masarykova demokratická strana, byl odhalen 28. října 2009. Dominuje mu bronzová busta Milady Horákové umístěná na vrcholu mramorového pylonu, pod nímž se na mramorové základně nacházejí bronzové desky se jmény popravených politických vězňů. Autory pomníku jsou sochaři Ctibor Havelka, Milan Knobloch a Jan Bartoš a architekt Jiří Kantůrek. Základní kámen byl odhalen v den výročí narození Milady Horákové 25. prosince 2007; jí je pomník jmenovitě dedikován. Pro vystavění pomníku byla uspořádána sbírka, do níž přispěli i zástupci Komunistické strany Čech a Moravy. Na protest vůči tomuto gestu národního smíření se od pomníkové iniciativy distancovali Konfederace politických vězňů, Klub dr. Milady Horákové i architekt původně vybraného návrhu Jiří Lasovský. Pomník, který byl v době svého vzniku dedikován 234 obětem československého režimu padesátých let, jmenovitě uvádí 178 popravených politických vězňů. Podle iniciátorů pamětního místa není tento výčet konečný – na základě podnětů veřejnosti jsou připraveni jména doplňovat či upřesňovat.
Nejčastěji uváděné počty politických vězňů popravených v době komunistického režimu vycházejí z údajů Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Na základě uskutečněných výzkumů se hovoří o 248 popravených z politických důvodů (včetně 13 vysokých komunistických funkcionářů), resp. o 227 (novější korigovaný údaj, který exponenty režimu nezahrnuje). Vyčíslení justičních vražd komunistického režimu znamená i nutnost vyrovnat se s eticky problematickými případy, jejichž posuzování navíc komplikuje prolínání několika rovin, kromě věcně právní také historické i komemorační. Otázka, zda mezi oběti komunismu mají být zahrnuti a zda mají být vzpomínáni, se vztahuje na ty představitele režimu, kteří se aktivně podíleli na roztáčení soukolí politických procesů, jimž nakonec sami podlehli, či popravení spolupracovníci Státní bezpečnosti působící uvnitř ilegálních skupin. Obdobné dilema vzbuzují i hraniční případy násilných aktů spojených s ilegálním prostředím, u nichž je rozlišení mezi kriminálním a politickým pozadím značně obtížné.
Tags: Babík Pavol (Pavel), Bacílek Karel, Bakala Sigmund (Zikmund), Bartoš Jan, Bejček Václav, Beneš Bohuslav, Bibza Samuel, Blahník Jaroslav, Bodnár František, Boháč František, Borkovec Jaroslav, Broj Stanislav, Buchal Jan, Bula Jan, Bulín Přemysl, Bušek Karel, Čančík Emanuel, Cée Ladislav, Cerman Vladimír, Černý René, Chaloupecký Karel, Charvát Josef, Chmelař Miroslav, Choc Miloslav, Čížek Petr, Čuba Josef, Daněk Antonín (1927–1950), Daněk Karel, Dlouhý Juraj, Doležal Leopold, Drbola Václav, Dvořák František, Dvořák Jaroslav, Fajkus Ludvík, Ferianc Michal, Fiala Oldřich, Franc Miloslav, Frostig Ivan Isidor, Fryč Václav, Gavenda Štěpán, Goldschmidt Josef, Gonic Josef, Gruber Bohumil, Hadaš Vladislav, Hájek Karel, Harazín Antonín, Havelka Ctibor, Havlíček František (1908–1952), Hejna Jiří, Horáček Jan, Horáková Milada, Hořejší Josef, Hořínek Karel, Hošek Jan, Houfek Bohuslav, Hubálek Bohuslav, Jakubek Bohumil, Janata Zbyněk, Janda Vratislav, Jank Jindřich, Janošík Antonín, Janouch Jiří, Jaroš-Alek Alois, Jaško Bernard, Jebavý Miloslav, Jeřábek Alois, Judytka Bedřich, Kalandra Záviš, Kalinaj Pavel, Kantůrek Jiří, Karolík Josef (Jozef), Kauer Jiří, Kepka Josef, Klempt Bohumil, Kmínek Josef, Knobloch Milan, Kodet Jiří, Kopuletý František, Koukal Lubomír, Kovaříček Boris, Kozlík Josef, Krejčí Josef, Křivka Petr, Křižan Jan, Kučera Josef, Kvičera Václav, Kysela Jaroslav, Lacko Vojtěch, Lančarič Rudolf, Lasovský Jiří, Lazar Jaroslav, Ledvinka František, Lehotský Alexandr, Lindner Ladislav, Liška Josef, Ludvík Josef, Macej Jozef (Josef), Mana František, Melkus Jaroslav, Mityska Antonín, Mojžíš František, Morávek Miloš, Musil Jan, Nechanský Jaromír, Němec Drahoslav, Nosák Ladislav, Novák Ctibor, Novák Jan, Novotný Kamil, Otčenášek Václav, Palma Vladimír, Pařil František, Pavelka Josef, Pecl Oldřich, Peške Jaroslav, Petelík Čeněk, Peteřík Jaroslav, Píka Heliodor, Plešmíd Miroslav, Plichta Antonín, Plichta Stanislav, Plocek Alfréd, Plšek Ladislav, Plzák Jaroslav, Plzák Josef, Pohl Josef, Pohl Rudolf, Pokorný Alois, Polesný Vratislav, Polomský Josef, Pospíšil Miloslav, Potoček Josef, Praha 4, Praha-Nusle, Praha-Pankrác, Profous Zdeněk, Prokeš Květoslav, Rajnoch Vladimír, Rendl Emanuel, Rešetko Jan, Řezáč Jiří, Řezníček Josef, Robotka Josef, Rod František, Sabela Karel, Šádek Slavoj, Šatana Claudius, Sedláček Jan, Šíma Bohumil, Šimara Alois, Sirotek Jaroslav, Sixta Bohumil, Sklenička (Sklenčka) Oldřich, Skokan František, Škrdla Antonín, Smetana Gustav, Šnaidr (Šnajdr) Václav, Sok-Sieger Vilém, Sporka Josef, Strmiska Karel, Suttý (Sutý) Alois, Švéda Václav, Svoboda Ladislav, Sýkora Miroslav, Tippl Václav, Tomek Vladivoj, Tuček Jan, Uličný Bartoloměj, Urban Benjamín, Vacek František, Vašek Josef, Velecký Vladimír, Veselý Karel, Vetejška Jaroslav, Vít Josef, Vítkovský Otakar, Volek Boris, Volf Karel, Votava František, Vrba Jaromír, Vrbický Tibor, Wahl Veleslav, Zajíček František, Železný Vlastimil, Ženíšek Václav, Žingor Viliam
Posted in 50. léta, Politické procesy, Praha, Symbolická pamětní místa | No Comments »