Posts Tagged ‘Bacílek Karel’
Pondělí, 16 října, 2017
Pamětní deska byla odhalena 27. června 2017 v rámci uvedení projektu Poslední adresa do České republiky. Projekt inicioval ruský publicista Sergej Parchomenko s cílem připomínat konkrétní oběti, které zemřely v důsledku represí komunistických režimů. Odhalení se zúčastnili i představitelé českých paměťových institucí, které na české verzi projektu spolupracují – Ústav pro studium totalitních režimů, Gulag.cz, Političtí vězni.cz a Memorial Česká republika. Autorem výtvarného zpracování desky je architekt a výtvarník Alexandr Brodskij.
Karel Bacílek (1920–1949) byl na základě vynuceného doznání odsouzen ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti [viz Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi, Praha 1. Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv].
Tags: Bacílek Karel, Brodskij Alexandr, Parchomenko Sergej, Praha 2, Praha-Nové Město
Posted in 50. léta, Občanský odpor, Praha | No Comments »
Neděle, 4 října, 2015
Pamětní deska byla odhalena 27. května 2014 na domě, kde Karel Bacílek žil. Vznikla ze společné iniciativy mezinárodního projektu proti totalitě Mene Tekel, Konfederace politických vězňů, Pražského akademického klubu 48 a městské části Praha 2.
Karel Bacílek (1920–1949) se narodil ve Zdicích u Berouna [viz Zdice. Pomník obětem politických procesů 50. let]. Po maturitě na gymnáziu v Praze v roce 1941 pracoval až do konce války v restauraci svého otce. Na podzim roku 1945 se zapsal na pražskou právnickou fakultu a vstoupil do Československé strany národně socialistické. Na jaře roku 1948 se otec i syn Bacílkovi seznámili s pplk. ve výslužbě Josefem Hruškou (1883–1949), který je (a mnohé další) jako agent vojenského obranného zpravodajství vtáhl do provokační hry. Na jeho popud shromažďovali zpravodajské informace a oslovovali potencionální spolupracovníky (takto se Karel Bacílek ml. seznámil se svým kolegou ze studií Borisem Kovaříčkem [viz Praha 1. Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv]). Během následujících měsíců tak pod kontrolou vojenského obranného zpravodajství i Státní bezpečnosti vznikala početná odbojová organizace Pravda vítězí, jejímž cílem měl být ozbrojený převrat plánovaný na únor 1949 a koordinovaný s politickou emigrací. Karel Bacílek ml. proto s vědomím pplk. Hrušky dokonce krátce před zatčením podnikl ilegální cestu do americké okupační zóny v Bavorsku. K rozsáhlému zatýkání vyprovokované skupiny přistoupila Státní bezpečnost v prosinci 1948. Do čela hlavního procesu, který se konal 12.–14. května 1949 v Praze, byl postaven generál Karel Kutlvašr (1895–1961) [viz Praha 4. Pamětní deska Karlu Kutlvašrovi]. Státní soud v něm odsoudil Karla Bacílka ml., Borise Kovaříčka a pplk. Hrušku k trestu smrti, gen. Kutlvašra na doživotí. Karel Bacílek st. byl postaven do čela jednoho z následných procesů a v červnu 1949 odsouzen na 25 let. Popravy byly vykonány 24. května 1949 v Praze na Pankráci.
Viz též Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi II.
Tags: Bacílek Karel, Bavorsko, Beroun, Hruška Josef, Kovaříček Boris, Kutlvašr Karel, Praha 2, Praha-Nové Město, Praha-Pankrác, Zdice
Posted in 50. léta, Občanský odpor, Praha | No Comments »
Neděle, 4 října, 2015
Dne 17. listopadu 2009 byl na zdickém hřbitově odhalen pomník obětem politických procesů 50. let, jmenovitě dedikovaný Karlu Bacílkovi a Jiřímu Kodetovi. Prvotním impulzem se stalo vydání knihy Pavla Dušánka těmto dvěma zdickým rodákům, myšlenku podpořil tehdejší starosta Miroslav Holotina. Mramorový pomník v podobě otevřené knihy vytvořil Dalibor Šebesta.
Karel Bacílek (1920–1949) [viz Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi] byl odsouzen k trestu smrti ve vykonstruovaném procesu. Viz též Praha 1. Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv a Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi II.
Jiří Kodet (1929–1950) nastoupil v květnu 1950 jako civilní zaměstnanec do uranového dolu Rovnost u Jáchymova. Zde se sblížil s jedním z vězňů, jemuž obstaral zbraň pro ozbrojený útěk (součástí dohody byl následný společný útěk za hranice). Státní bezpečnost zadržela Jiřího Kodeta již v den útěku (19. srpna 1950), při němž čtyři prchající vězni postřelili jednoho ze členů ostrahy. Dvěma uprchlíkům se poté podařilo překročit hranice, jeden byl při pronásledování zastřelen. Kodet a zadržený vězeň Oldřich Vogel byli následně začleněni do procesu s dalšími útěkáři, neboť 5. září 1950 došlo k dalšímu (nezávislému) útěku z trestně-pracovního tábora Mariánská [viz Chotěboř. Pamětní deska Jaroslavu Kyselovi]. Exemplární veřejný proces se konal v jáchymovském kině, kde Státní soud 10. a 11. října 1950 vynesl čtyři tresty smrti. Jiří Kodet byl spolu s dalšími třemi odsouzenými (ze zářijového útěku) popraven 21. října 1950 v Praze na Pankráci. I přes exemplární tresty docházelo v jáchymovských táborech k dalším útěkům [viz Horní Slavkov. Hrob politických vězňů].
Tags: Bacílek Karel, Dušánek Pavel, Holotina Miroslav, Jáchymov, Kodet Jiří, Praha-Pankrác, Šebesta Dalibor, tábor Mariánská, tábor Rovnost, Vogel Oldřich, Zdice
Posted in 50. léta, Občanský odpor, Politické procesy, Středočeský | No Comments »
Středa, 13 července, 2011
Čestné pohřebiště v severní části Ďáblického hřbitova tvoří symbolické náhrobní desky se jmény 247 politických vězňů, které jsou uspořádány v segmentech oddělených živým plotem a seřazeny podle data úmrtí (na některých deskách jsou chyby v přepisu jmen a dat). Instalace odkazuje na způsob pohřbívání do hromadných hrobů, tzv. šachet. Čestné pohřebiště popravených a umučených z padesátých let – třetí odboj, jak zní oficiální název pietního místa, vzniklo z iniciativy Konfederace politických vězňů a Svazu bývalých politických vězňů v čele s jeho předsedou Stanislavem Stránským. Slavnostnímu odhalení v roce 1992 byl přítomen prezident Václav Havel, o rok později bylo vysvěceno opaty Anastázem Opaskem a Vítem Tajovským. Úprava pietního prostoru byla provedena v letech 1990–1992 podle návrhu architekta Ladislava Šponara. Ústřední památník obětem komunismu znázorňující lidské ruce propletené ostnatými dráty jako symbol věznění a mučení nevinných obětí vytvořil podle návrhu prof. Kargera (USA) sochař Antonín Kulda. Druhá úprava pohřebiště probíhala v letech 1997–2001.
Ukládání ostatků do hromadných hrobů u severní zdi hřbitova probíhalo v letech 1943–1961. Za druhé světové války zde byli pohřbíváni mj. účastníci protinacistického odboje, po válce představitelé nacistické okupační správy a váleční kolaboranti odsouzení k trestu smrti mimořádnými lidovými soudy. Po nástupu komunistického režimu praxe anonymního ukládání ostatků pokračovala. Podle výzkumu Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR byly v Ďáblicích v letech 1948–1961 pohřbeny ostatky 137 politických vězňů (94 popravených a 43 zemřelých ve výkonu trestu). Součástí pohřebiště jsou i připomínky vzniklé na základě individuálních iniciativ – Josefu Toufarovi [viz Praha 8. Kříž Josefa Toufara] a Zdeně Mašínové [viz Praha 8. Symbolický hrob Zdeny Mašínové], jejíž ostatky budou pravděpodobně, stejně jako v případě číhošťského faráře, z hromadného hrobu vyzvednuty.
Viz též Praha 5. Čestné pohřebiště politických vězňů, Brno-Štýřice. Pomník účastníkům třetího odboje popraveným v letech 1949–1951.
Tags: Babík Pavol (Pavel), Bacílek Karel, Bajdušek Adolf, Bakala Sigmund (Zikmund), Bayer Jan, Bejček Václav, Beneš Bohumil, Bibza Samuel, Blahník Jaroslav, Bočan Jaroslav, Bodnár František, Boháč František, Borkovec Jaroslav, Broj Stanislav, Brousil Josef, Buchal Jan, Bučil František, Bula Jan, Bulín Přemysl, Bušek Karel, Čančík Emanuel, Cée Ladislav, Cerman Vladimír, Černý Gustav, Černý René, Chaloupecký Karel, Charvát Josef, Choc Miloslav, Chovan Tomáš, Číhošť, Čížek Petr, Čuba Josef, Dančák Ondrej F., Daněk Antonín (1927–1950), Daněk Karel, Danielovič Vojtěch Gejza, Dlouhý Juraj, Doležal Leopold, Drbola Václav, Dvořák František, Dvořák Jan, Dvořák Jaroslav, Dvořák Josef, Ertel Werner, Fajkus Luděk, Feixová Josefa, Ferianc Michal, Fiala Oldřich, Franc Miloslav, Frejka Antonín, Fric Josef, Frič Václav, Fuksa Rudolf, Gavenda Štěpán (Štefan), Goldšmíd Josef, Gonic Josef, Gruber (Grubner) Bohumil, Gruber Karel, Hadaš Vladislav, Hájek Karel, Harazim Antonín, Havel Václav, Havlíček František (1925–1950), Hejna Jiří, Hoche Bedřich, Hons Josef, Horáček Jan, Horáková Milada, Hořejší Josef, Hořínek Karel, Hošek Jan, Houfek Bohumil, Hubálek Bohuslav, Jakoubek Bohumil, Janata Zbyněk, Janda Vratislav, Jank Jindřich, Janošík Antonín, Janouch Jiří, Jaroš Alois, Jaško Bernard, Jebavý Miloslav, Jeřábek Alois, Judytka (Juditka) Bedřich, Junek Václav, Jurča Miroslav, Kalandra Záviš, Kalinaj Pavel, Kalitka Štěpán, Kandráč Anton, Karolík Josef (Jozef), Kauer Jiří, Kepka Josef, Klemt Bohumil, Klenovský Vlastimil, Klosová Eliška, Kmínek Josef, Knobloch Vilém, Kodet Jiří, Kopuletý František, Korb Vilém, Korbová Emilie, Kořínek Tomáš, Kořínek Vladimír, Korotvička Vratislav, Koukal Lubor, Kovaříček Boris, Kozlík Josef, Kraus Miloslav, Křeček Fr. (Václav), Krejčí Josef, Křivka Petr, Křižan Jan, Kruliš Bohumil, Kučera Josef, Kulda Antonín, Kvičera Václav, Kysela Jaroslav, Lacina Alois, Lacko Vojtěch, Lančiar Rudolf, Lazar Jaroslav, Lednický Augustin, Lehotský Alexandr, Lenhard Rudolf, Lindner Ladislav, Liška Josef, Lomič Karel, Ludvík Josef, Macej Jozef (Josef), Mana František, Mankoš M., Máša Karel, Mašínová Zdena, Maszluh Nikolaj, Matička Josef, Mayer Alexandr, Melkus Jaroslav, Mihok Michal, Mityska Antonín, Mojžíš František, Morávek Miloš, Musil Jan, Musil Josef, Nechanský Jaromír, Němeček Bernard, Németh Gustav, Nosál Ladislav, Novák Ctibor, Novák Jan, Novotný Kamil, Opasek Anastáz, Otčenášek Václav, Palkovič Viktor, Palma Vladimír, Pařil František, Pavelka Josef, Pavlovič Karel, Pecl Oldřich, Peška Jaroslav, Petelík Čeněk, Peteřík Jaroslav, Petrovský Adolf, Píka Heliodor, Plešmíd Miroslav, Plichta Antonín, Plichta Stanislav, Plocek Alfréd, Plšek Ladislav, Plzák Jaroslav, Plzák Josef, Pohl Josef, Pohl Rudolf, Pokorný Alois, Polesný Vratislav, Polomský Josef, Pošmourná Klára, Pospíšil Miloslav, Potoček Josef, Praha 8, Praha-Ďáblice, Praha-Střížkov, Prieložný Ladislav, Profous Zdeněk, Prokeš Květoslav, Prouza Josef, Púčik Albert, Rajnoch Vladimír, Rašová Anna, Rendl Emanuel, Rešetko (Řešetko) Jan (Ján), Řezáč Jiří, Řezníček Josef, Riopka Vasil, Robotka Josef, Rod František, Rousek Václav, Rufer Josef, Rumíšek Tomáš, Sabela Karel, Šádek Slavoj, Šatana Claudius, Sedláček Jan, Šíma Bohumil, Šimara Alois, Šípek Josef, Sirotek Jaroslav, Sixta Bohumil, Sklenička (Sklenčka) Oldřich, Skokan František, Škrdla Antonín, Smetana Gustav, Šnaidr (Šnajdr) Václav, Sok-Sieger Vilém, Špiriak František, Šponar Ladislav, Sporka Josef, Štěrbová Marie, Stránský Stanislav, Strmiska Karel, Suttý (Sutý) Alois, Švéda Václav, Svoboda Ladislav, Sýkora Miroslav, Tajovský Vít Bohumil, Tesár Eduard, Tibor Vrbický, Tippl Václav, Tomek Vladivoj, Toufar Josef, Trojan Josef, Tuček Jan, Tunega Anton, Uličný Bartoloměj, Urban Benjamín, Vacek František, Vacínek Václav, Valent Pavel, Valko Rudolf, Vaněk Vlastimil, Vardžik Ján, Vašek Josef, Veselý Karel, Vetejška Jaroslav, Vít Josef, Vítkovský Otakar, Vladimír Velecký, Volek Boris, Votava František, Vrba Jaromír, Vrba Václav, Wahl Veleslav, Zajíček František, Železný Vlastimil, Ženíšek Václav, Žingor Viliam, Zlesa Jaroslav
Posted in 50. léta, Praha, Symbolická pamětní místa | No Comments »
Úterý, 12 července, 2011
Pomník, na jehož vzniku se podílely Česká strana sociálně demokratická, Česká strana národně socialistická a Masarykova demokratická strana, byl odhalen 28. října 2009. Dominuje mu bronzová busta Milady Horákové umístěná na vrcholu mramorového pylonu, pod nímž se na mramorové základně nacházejí bronzové desky se jmény popravených politických vězňů. Autory pomníku jsou sochaři Ctibor Havelka, Milan Knobloch a Jan Bartoš a architekt Jiří Kantůrek. Základní kámen byl odhalen v den výročí narození Milady Horákové 25. prosince 2007; jí je pomník jmenovitě dedikován. Pro vystavění pomníku byla uspořádána sbírka, do níž přispěli i zástupci Komunistické strany Čech a Moravy. Na protest vůči tomuto gestu národního smíření se od pomníkové iniciativy distancovali Konfederace politických vězňů, Klub dr. Milady Horákové i architekt původně vybraného návrhu Jiří Lasovský. Pomník, který byl v době svého vzniku dedikován 234 obětem československého režimu padesátých let, jmenovitě uvádí 178 popravených politických vězňů. Podle iniciátorů pamětního místa není tento výčet konečný – na základě podnětů veřejnosti jsou připraveni jména doplňovat či upřesňovat.
Nejčastěji uváděné počty politických vězňů popravených v době komunistického režimu vycházejí z údajů Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Na základě uskutečněných výzkumů se hovoří o 248 popravených z politických důvodů (včetně 13 vysokých komunistických funkcionářů), resp. o 227 (novější korigovaný údaj, který exponenty režimu nezahrnuje). Vyčíslení justičních vražd komunistického režimu znamená i nutnost vyrovnat se s eticky problematickými případy, jejichž posuzování navíc komplikuje prolínání několika rovin, kromě věcně právní také historické i komemorační. Otázka, zda mezi oběti komunismu mají být zahrnuti a zda mají být vzpomínáni, se vztahuje na ty představitele režimu, kteří se aktivně podíleli na roztáčení soukolí politických procesů, jimž nakonec sami podlehli, či popravení spolupracovníci Státní bezpečnosti působící uvnitř ilegálních skupin. Obdobné dilema vzbuzují i hraniční případy násilných aktů spojených s ilegálním prostředím, u nichž je rozlišení mezi kriminálním a politickým pozadím značně obtížné.
Tags: Babík Pavol (Pavel), Bacílek Karel, Bakala Sigmund (Zikmund), Bartoš Jan, Bejček Václav, Beneš Bohuslav, Bibza Samuel, Blahník Jaroslav, Bodnár František, Boháč František, Borkovec Jaroslav, Broj Stanislav, Buchal Jan, Bula Jan, Bulín Přemysl, Bušek Karel, Čančík Emanuel, Cée Ladislav, Cerman Vladimír, Černý René, Chaloupecký Karel, Charvát Josef, Chmelař Miroslav, Choc Miloslav, Čížek Petr, Čuba Josef, Daněk Antonín (1927–1950), Daněk Karel, Dlouhý Juraj, Doležal Leopold, Drbola Václav, Dvořák František, Dvořák Jaroslav, Fajkus Ludvík, Ferianc Michal, Fiala Oldřich, Franc Miloslav, Frostig Ivan Isidor, Fryč Václav, Gavenda Štěpán, Goldschmidt Josef, Gonic Josef, Gruber Bohumil, Hadaš Vladislav, Hájek Karel, Harazín Antonín, Havelka Ctibor, Havlíček František (1908–1952), Hejna Jiří, Horáček Jan, Horáková Milada, Hořejší Josef, Hořínek Karel, Hošek Jan, Houfek Bohuslav, Hubálek Bohuslav, Jakubek Bohumil, Janata Zbyněk, Janda Vratislav, Jank Jindřich, Janošík Antonín, Janouch Jiří, Jaroš-Alek Alois, Jaško Bernard, Jebavý Miloslav, Jeřábek Alois, Judytka Bedřich, Kalandra Záviš, Kalinaj Pavel, Kantůrek Jiří, Karolík Josef (Jozef), Kauer Jiří, Kepka Josef, Klempt Bohumil, Kmínek Josef, Knobloch Milan, Kodet Jiří, Kopuletý František, Koukal Lubomír, Kovaříček Boris, Kozlík Josef, Krejčí Josef, Křivka Petr, Křižan Jan, Kučera Josef, Kvičera Václav, Kysela Jaroslav, Lacko Vojtěch, Lančarič Rudolf, Lasovský Jiří, Lazar Jaroslav, Ledvinka František, Lehotský Alexandr, Lindner Ladislav, Liška Josef, Ludvík Josef, Macej Jozef (Josef), Mana František, Melkus Jaroslav, Mityska Antonín, Mojžíš František, Morávek Miloš, Musil Jan, Nechanský Jaromír, Němec Drahoslav, Nosák Ladislav, Novák Ctibor, Novák Jan, Novotný Kamil, Otčenášek Václav, Palma Vladimír, Pařil František, Pavelka Josef, Pecl Oldřich, Peške Jaroslav, Petelík Čeněk, Peteřík Jaroslav, Píka Heliodor, Plešmíd Miroslav, Plichta Antonín, Plichta Stanislav, Plocek Alfréd, Plšek Ladislav, Plzák Jaroslav, Plzák Josef, Pohl Josef, Pohl Rudolf, Pokorný Alois, Polesný Vratislav, Polomský Josef, Pospíšil Miloslav, Potoček Josef, Praha 4, Praha-Nusle, Praha-Pankrác, Profous Zdeněk, Prokeš Květoslav, Rajnoch Vladimír, Rendl Emanuel, Rešetko Jan, Řezáč Jiří, Řezníček Josef, Robotka Josef, Rod František, Sabela Karel, Šádek Slavoj, Šatana Claudius, Sedláček Jan, Šíma Bohumil, Šimara Alois, Sirotek Jaroslav, Sixta Bohumil, Sklenička (Sklenčka) Oldřich, Skokan František, Škrdla Antonín, Smetana Gustav, Šnaidr (Šnajdr) Václav, Sok-Sieger Vilém, Sporka Josef, Strmiska Karel, Suttý (Sutý) Alois, Švéda Václav, Svoboda Ladislav, Sýkora Miroslav, Tippl Václav, Tomek Vladivoj, Tuček Jan, Uličný Bartoloměj, Urban Benjamín, Vacek František, Vašek Josef, Velecký Vladimír, Veselý Karel, Vetejška Jaroslav, Vít Josef, Vítkovský Otakar, Volek Boris, Volf Karel, Votava František, Vrba Jaromír, Vrbický Tibor, Wahl Veleslav, Zajíček František, Železný Vlastimil, Ženíšek Václav, Žingor Viliam
Posted in 50. léta, Politické procesy, Praha, Symbolická pamětní místa | No Comments »
Pondělí, 11 července, 2011
První pamětní deska obětem z řad právníků a studentů práv umístěná před aulou právnické fakulty byla odhalena spolkem českých právníků Všehrd v roce 1995. Na jaře 2009, kdy Univerzita Karlova udělila in memoriam Karlu Bacílkovi, Borisi Kovaříčkovi a Veleslavu Wahlovi zlaté pamětní medaile Za statečnost a věrnost spravedlnosti a demokracii, jim byla u této příležitosti dedikována druhá pamětní deska, umístěná na levé straně vchodu do budovy. Pietního aktu odhalení desky se zúčastnil děkan fakulty, členové Konfederace politických vězňů a další hosté.
Karel Bacílek (1920–1949) a Boris Kovaříček (1927–1949) studovali po válce na právnické fakultě, seznámili se až krátce po únorovém převratu, když oba navazovali kontakty pro rodící se protikomunistický odpor. Boris Kovaříček se angažoval ve formování studentské ilegální organizace Šeřík, Karel Bacílek ve vytváření zpravodajské sítě, a to na popud podplukovníka ve výslužbě Josefa Hrušky (1883–1949), spolupracovníka obranného zpravodajství [viz Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi]. Proces s vyprovokovanou ilegální skupinou Pravda vítězí, který se konal před Státním soudem 12.–14. května 1949, oba studenty odsoudil k trestu smrti. Byli popraveni 24. května 1949 v Praze na Pankráci. Studentský funkcionář Veleslav Wahl (1922–1950) [viz Praha 1. Pamětní deska Veleslavu Wahlovi] byl popraven na Pankráci 16. června 1950 (na desce je uvedeno chybné datum).
Tags: Bacílek Karel, Hruška Josef, Kovaříček Boris, Praha 1, Praha-Pankrác, Praha-Staré Město, Wahl Veleslav
Posted in 50. léta, Občanský odpor, Politické procesy, Praha | No Comments »