Pamětní deska byla za účasti vojenského atašé velvyslanectví USA odhalena v květnu 2004 z iniciativy redaktora Petra Burdy a za podpory městské části Praha 4. Připomínala podíl nezávislé iniciativy Jazzová sekce a pracovníků americké diplomacie na politických změnách v Československu v 80. letech a zároveň obnovovala pamětní místo, které zde tehdy bylo zbudováno Jazzovou sekcí jako upomínka na zasazení stromů Kurtem Vonnegutem a Johnem Updikem. V roce 2013 byla deska odcizena. Nová deska s drobně pozměněným zněním byla odhalena 16. června 2016 za přítomnosti zástupců městské části, architekta Viktora Tučka, který se podílel na projektu revitalizace parku, a zakladatelů Jazzové sekce Karla Srpa a Josky Skalníka.

Nezávislá iniciativa Jazzová sekce uspořádala v květnu 1985 na neudržované stráni nedaleko domu, jejž si pronajímala, happening, kterého se kromě Kurta Vonneguta zúčastnilo několik pracovníků ambasády USA v Praze. Vysazení stromů slavným spisovatelem bylo připomenuto mosaznou deskou usazenou na žulovém podstavci. Nápis, který navrhl předseda Jazzové sekce Karel Srp, upozorňoval, že se tak stalo na počest 40. výročí osvobození republiky a 40. výročí vzniku OSN. Na jaře 1986 vysadil další strom spisovatel John Updike. Jazzová sekce následně obdržela vyrozumění, že obojí (výsadba stromů i zřízení pomníku) je národním výborem považováno za „nedovolenou činnost“. Mosazná deska byla v létě 1986 Státní bezpečností odstraněna a na podzim byl odvezen i žulový podstavec. Na odstranění připomínky reagoval jak Kurt Vonnegut protestními články v The New York Times, tak člen Jazzové sekce Jaroslav Tuček emailovou cedulí, která byla vzápětí také odstraněna.

Jazzová sekce byla ustavena 30. října 1971 jako přidružená organizace Svazu hudebníků ČSR. Tlak režimu na zákaz Jazzové sekce jako jednoho z center alternativní kultury (vydávala časopis a edici Jazz petit) vyřešilo až v roce 1984 zrušení celého svazu. Krátké období její rezistence vyvrcholilo uvalením vazby na sedm jejích členů v září 1986, z níž byli propuštěni až v lednu 1987. Karel Srp a Vladimír Kouřil byli v březnu 1987 odsouzeni k nepodmíněným trestům, Čestmír Huňát, Tomáš Křivánek a Joska Skalník byli odsouzeni podmínečně.

U pomníku amerického prezidenta Woodrowa Wilsona ve Vrchlického sadech před budovou Hlavního nádraží byla 17. prosince 2012 odhalena deska věnovaná Václavu Havlovi. U příležitosti prvního výročí jeho úmrtí ji odhalili tehdejší ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg a bývalý ministr obrany Alexandr Vondra. Připomínku iniciovalo Sdružení amerických přátel České republiky (AFOCR), přispěly na ni více než dvě stovky českých a slovenských krajanů žijících v USA.

Václav Havel (1936–2011), spisovatel a dramatik, hrál významnou roli v protirežimní rezistenci v 70. a 80. letech a po pádu režimu se stal prezidentem [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Při příležitosti nedožitých 76. narozenin Václava Havla byla 8. října 2012 v parku, který nese jeho jméno, odhalena busta autorky Alžběty Kumstátové. Bronzová busta je umístěna na kamenném podstavci s kovovým plátem na položení květin. Pořízení busty hradilo město Litoměřice, tehdejší senátor a Havlův přítel Alexandr Vondra a významnou měrou také veřejná sbírka.

Václav Havel (1936–2011), spisovatel a dramatik, hrál významnou roli v protirežimní rezistenci v 70. a 80. letech a po pádu režimu se stal prezidentem [viz Praha 10. Hrob Václava Havla].

Pamětní deska byla odhalena 2. října 2012 z iniciativy občanského sdružení Český ombudsman.

Pavel Wonka (1953–1988) je považován za posledního vězně svědomí, jenž zemřel ve vězení v době komunistického režimu [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi].

Pamětní deska byla odhalena 26. května 2012 na domě, který patřil rodičům Zdeňka Vašíčka. Betonovou desku s nápisem a s kolorovanou bustou vytvořil sochař Michal Blažek. Použitý materiál odkazuje k období, kdy filozof a historik Zdeněk Vašíček pracoval v panelárně; Slavoj Český je Vašíčkův pseudonym, který používal v posledních letech své tvorby.

Filozof, esejista a historik Zdeněk Vašíček (1933–2011) byl v létě 1972 souzen v rámci devíti procesů vedených proti aktérům opozice v Praze a Brně. Za činnost v samizdatu a za letákovou akci před prvními volbami po srpnové okupaci (listopad 1971), v níž opozice upozorňovala na právo nevolit či volit tajně a vyškrtávat konkrétní kandidáty, bylo odsouzeno celkem 46 osob, mj. historici Milan Hübl a Jan Tesař nebo ústřední postava brněnské socialistické opozice Jaroslav Šabata. Zdeněk Vašíček byl odsouzen na tři roky, po propuštění až do vystěhování v roce 1981 pracoval v manuálních profesích. Patřil mezi první signatáře Charty 77. V roce 1981 odešel do zahraničí, kde přednášel na univerzitách. Po roce 1989 se vrátil do Československa.

Pamětní deska ze světlého kamene s rytým textem byla odhalena na domě, kde žil Zdeněk Urbánek, u příležitosti jeho nedožitých 95. narozenin 21. října 2012. Slavnostního odhalení se zúčastnili zástupci Knihovny Václava Havla a přátelé z disentu.

Spisovatel, redaktor, překladatel, literární a divadelní kritik Zdeněk Urbánek (1917–2008), disident a signatář Charty 77, patřil mezi významné postavy nezávislého kulturního a intelektuálního života. V letech 1949–1957 působil jako lektor v Československém státním filmu, od 60. let se věnoval výhradně překladům z anglické a americké literatury. V době normalizace vycházely jeho autorské práce v samizdatu a v exilu. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. stupně. V roce 2003 knižně vydal deníkové záznamy z let 1986–1999, přinášející zajímavou reflexi života v disentu.

Dne 6. ledna 1977 se z bytu Zdeňka Urbánka vydali Václav Havel, Ludvík Vaculík a Pavel Landovský osobně doručit Prohlášení Charty 77 československému parlamentu, vládě a tiskové kanceláři, po cestě však byli zadrženi Státní bezpečností (stejně jako Urbánek, u něhož byla provedena domovní prohlídka) [viz Praha 6. Pomník Chartě 77].

Pamětní deska Janu Lopatkovi byla odhalena 8. března 2011 ve vstupu Základní školy TGM ve Vimperku. Vznik desky finančně podpořilo město Vimperk, iniciátorkou byla bývalá spolužačka Jana Lopatky Jana Tláskalová a další Lopatkův spolužák Jiří Slavíček, posrpnový emigrant, který se slavnostního odhalení nedožil. Jako dalšímu významnému absolventu zdejší jedenáctileté střední školy mu byla odhalena deska následujícího roku [viz Vimperk. Pamětní deska Jiřímu Slavíčkovi].

Jan Lopatka (1940–1993) byl významný literární kritik a historik. V 60. letech se etabloval jako literární redaktor a kritik, po roce 1969 byl nucen pracovat mimo svůj obor a publikoval jen v samizdatových či exilových časopisech. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Od počátku 80. let se podílel na koncipování a vydávání samizdatové literatury (Edice Expedice, Kritický sborník), byl spoluautorem samizdatového a exilového vydání Slovníku českých (zakázaných) spisovatelů, k vydání připravil Havlovy Dopisy Olze (1983). V samizdatových Lidových novinách (1988–1989) vedl literární rubriku, po listopadu 1989 působil jako redaktor Literárních novin. V dubnu 1993 převzal cenu Toma Stopparda, několik měsíců poté ukončil svůj život sebevraždou.

Pomník střítežskému rodáku Josefu Zvěřinovi, knězi a teologovi, byl odhalen P. Tomášem Halíkem v roce 2003 z iniciativy České křesťanské akademie. Autorem pomníku je třebíčský malíř a grafik Zdeněk Šplíchal.

Josef Zvěřina (1913–1990) byl vysvěcen na kněze v roce 1937 v Římě. Během německé okupace byl v letech 1942–1943 internován za protinacistické postoje. Po válce působil na bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy a věnoval se práci s laiky v rámci hnutí Katolická akce. V roce 1950 byl povolán do vojenské služby, kterou absolvoval u pomocných technických praporů. V lednu 1952 byl zatčen Státní bezpečností a odsouzen Státním soudem na 22 let v jednom z velkých procesů s představiteli Katolické akce, jenž se konal 28. října až 1. listopadu 1952 a bylo v něm odsouzeno devět kněží a dvě desítky laiků. Vězněn byl postupně na Mírově (1952–1954), v táboře Vykmanov (1954–1956), v Leopoldově (1956–1960) a ve Valdicích (1960–1965). Po propuštění v listopadu 1965 vystřídal mnoho dělnických profesí, věnoval se psaní a skryté pastoraci. V roce 1969 nastoupil jako asistent na teologickou fakultu v Litoměřicích (následujícího roku byl opět propuštěn) a působil v duchovní správě. Poté, co mu byl v roce 1974 opět odebrán státní souhlas, pokračoval v duchovní práci tajně, vedl bytové semináře pro kněze, mládež a intelektuály. V roce 1977 podepsal Chartu 77, o rok později s P. Otou Mádrem [viz Tišnov. Pomník obětem komunismu] založil samizdatové Teologické texty. V osmdesátých letech patřil mezi poradce kardinála Františka Tomáška [viz Olomouc. Pamětní deska Františku Tomáškovi]. V roce 1990 založil Křesťanskou akademii Praha a stal se jejím prvním prezidentem. Utonul v moři u Říma den po setkání s papežem Janem Pavlem II. v srpnu 1990 a je pohřben v Praze na Vyšehradě. V roce 1990 byl plně rehabilitován a v roce 1991 mu byl prezidentem republiky Václavem Havlem udělen in memoriam Řád T. G. Masaryka.

Hrob tvoří dvě horizontální kamenné desky, na nichž leží trnová koruna z ostnatých drátů. Byl upraven z iniciativy přátel Pavla Wonky z disentu pod záštitou malíře Kryštofa Trubáčka a podle návrhu akademického sochaře Daniela Trubače v roce 1992. Trnovou korunu v roce 2016 poškodil neznámý pachatel.

Pohřeb Pavla Wonky (1953–1988) [viz Hradec Králové. Pamětní deska Pavlu Wonkovi], který je považován za posledního vězně svědomí, jenž zemřel ve vězení v době komunistického režimu, se konal 6. května 1988.

Pamětní deska na budově místní školy byla z iniciativy místního zastupitelstva odhalena 24. března 1995 u příležitosti 90. výročí narození Václava Černého. Odhalení provedla dcera prof. Černého, Miloslava Pavlíková. Bronzovou čtvercovou desku s reliéfním portrétem vytvořil Jan Hásek.

Český literární vědec, pedagog a veřejný kulturní činitel Václav Černý (1905–1987) byl politicky perzekvován v 50. a 70. letech [viz Praha 6. Pamětní deska Václavu Černému].