Pamětní deska z imitace bronzu, jejímž autorem je Josef Svoboda z Ateliéru Gravis, byla odhalena 19. listopadu 2016 u příležitosti spisovatelových nedožitých pětaosmdesátých narozenin na budově hotelu Černý kůň, kde rodina Zábranových bydlela v letech 1933 až 1940. Odhalení se zúčastnil starosta města Jiří Kučera, představitelé zastupitelstva, rodinní příslušníci, Zábranovi spolužáci, literární vědci a široká veřejnost.
Jan Zábrana (1931–1984) se narodil v Herálci do učitelské rodiny, dětství a mládí prožil v Humpolci, kde studoval na gymnáziu. Již v únoru 1948 byli Zábranovi rodiče jako významní příslušníci národně socialistické strany akčním výborem v Humpolci zbaveni možnosti vyučovat a na počátku padesátých let odsouzeni k dlouholetým trestům. Jiřina Zábranová (1903–1974) v roce 1950 na osmnáct let, Emanuel Zábrana (1900–1978) o dva roky později na deset let; oba byli propuštěni na prezidentskou amnestii v květnu 1960. Jan Zábrana se po složení maturity v roce 1950 hlásil ke studiu klasické filologie na pražskou filozofickou fakultu, kam však z kádrových důvodů nebyl přijat. Nastoupil na bohosloveckou fakultu, ale po otcově odsouzení byl ze studia vyškrtnut. V roce 1952 se Jan Zábrana natrvalo přestěhoval do Prahy, neboť rodina rozsudkem přišla také o dům v Humpolci. V Praze přechodně pracoval v manuálních profesích, současně neoficiálně překládal z ruštiny a angličtiny a začal se stýkat s uměleckými a literárními kruhy. Od roku 1955, kdy byl přijat za člena Kruhu překladatelů, působil jako překladatel z povolání. Na počátku šedesátých let se oženil, jeho manželka Marie byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon. Jan Zábrana překládal zejména z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu. Věnoval se i vlastní tvorbě, z níž část byla publikována během politického uvolnění v šedesátých letech, s nástupem normalizace se jako autor stal opět nežádoucím. Až do své předčasné smrti v roce 1984 publikoval jen překlady či literárněvědné esejistické texty. Jeho vlastní dílo, včetně významných deníkových záznamů, které si vedl už od gymnaziálních let, mohlo vyjít až po roce 1989. Byl pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Poděbradech.
NEŘÍKEJ MI, ŽE JSEM KNIHY / MĚL RÁD VÍC NEŽ TEBE. / MĚL JSEM JE RÁD VÍC NEŽ SEBE. / JAN ZÁBRANA / ZDE V TOMTO DOMĚ / NA DOLNÍM NÁMĚSTÍ V HUMPOLCI / ŽIL SE SVÝMI RODIČI / V OBDOBÍ LET 1933–1940 / JAN ZÁBRANA / *4. 6. 1931 †3. 9. 1984 / VYNIKAJÍCÍ ČESKÝ SPISOVATEL / A PŘEKLADATEL, / NESPRAVEDLIVĚ PRONÁSLEDOVANÝ / TOTALITNÍM REŽIMEM, / ČESTNÝ OBČAN MĚSTA HUMPOLCE. / MĚSTO HUMPOLEC 2016 //
Dolní náměstí 247, 396 01 Humpolec
49°32'32.641"N, 15°21'28.959"E
na budově hotelu Černý kůň
Pelhřimov
2016
- KALIVODOVÁ, Eva – ELIÁŠ, Petr (eds.): Jan Zábrana: básník, překladatel, čtenář. Praha 2018.
-
ZÁBRANA, Jan: Celý život. Výbor z deníků 1948–1984. Praha 1992.
-
ZÁBRANOVÁ, Eva: Flashky. Praha 2014.
-
ZÁBRANOVÁ, Jiřina: Ohlédnutí. Praha 1994.
www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1166