Vilémov
Pamětní deska Miloslavu Růžičkovi

Žulová deska ve tvaru otevřené knihy s rytým a zlaceným písmem připevněná ke kamennému bloku byla instalována v roce 2010 z iniciativy Františka Brože a Konfederace politických vězňů.

Miloslav Růžička (*10. října 1925 Vilémov) byl zatčen v prosinci 1951 a obviněn z účasti na letákové kampani požadující po únoru 1948 zajištění svobodných voleb pod patronací Západu. Letáky se našly v souvislosti s vyšetřováním ilegální činnosti Karla Hořínka [viz Chotěboř. Pamětní deska nespravedlivě odsouzeným chotěbořským soudem]. M. Růžička byl souzen v procesu s P. Josefem Chadrabou [viz Vilémov-Klášter. Pamětní deska Josefu Chadrabovi] 17. a 18. ledna 1952 v Praze. Z pětiletého trestu, který odpykával v jáchymovských táborech, byl propuštěn na základě prezidentské milosti v prosinci 1954. Po návratu do Vilémova dále pracoval na rodinném statku, poté v místním JZD, kam vstoupil po jeho založení v roce 1957.

Sedlácký původ, zkušenosti z věznění i kontakty s dalšími perzekvovanými rodinami přivedly Miloslava Růžičku k rozsáhlé badatelsko-dokumentační práci o osudech selského stavu za komunistického režimu, jež publikoval ve třech monografiích. Inicioval také v regionu vznik několika pamětních míst připomínajících represe 50. let namířené proti soukromě hospodařícím zemědělcům, obdobně jako František Brož (*1939) z Květinova, iniciátor této pamětní desky [viz Květinov-Radňov. Pomník obětem kolektivizace].

Nápis:

ZLOČINEM PROTI LIDSKOSTI / BYLO NÁSILNÉ VYHNÁNÍ TISÍCE / ROLNICKÝCH RODIN Z JEJICH DOMOVŮ / V LETECH PADESÁTÝCH / VŠE ŘÍZENÉ VLÁDNOUCÍ / KOMUNISTICKOU STRANOU ČSSR / DÍKY MILOSLAVU RŮŽIČKOVI / Z VILÉMOVA ČP. 47 / …KTERÝ TUTO TRAGICKOU NESPRAVEDLNOST / POPSAL V DOKUMENTÁRNÍCH KNIHÁCH / „OSUDY POLIT. VĚZŇŮ“ / HAVLÍČKOBRODSKA / 1948–1989 / VYHNANCI V AKCI KULAK / TOTO BUDIŽ PŘIPOMÍNKOU NÁM VŠEM / ŽE NESMÍME ZAPOMENOUT! / KONF. POLIT. VĚZŇŮ ČR / VĚNOVAL FRANTIŠEK BROŽ //

Fotografie

Adresa

Vilémov 47, 582 83 Vilémov

GPS

49°48'54.477"N, 15°32'13.676"E

Místo

na předzahrádce před domem

Okres

Havlíčkův Brod

Rok odhalení

2010

Literatura

- RŮŽIČKA, Miloslav: Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska 1948–1989. Havlíčkův Brod 2001.
- RŮŽIČKA, Miloslav: Vyhnanci. Akce Kulak. Havlíčkův Brod 2008.
- RŮŽIČKA, Miloslav: Vyhnanci II. Akce Kulak. Havlíčkův Brod 2011.


Webové odkazy

www.pametnaroda.cz/story/ruzicka-miloslav-1925-997
tvare-vzdoru.vaclavhavel-library.org/cs/profil/51/miloslav-ruzicka-1925
tvare-vzdoru.vaclavhavel-library.org/cs/profil/17/frantisek-broz-1939

Rok 1984

Humpolec. Pamětní deska Janu Zábranovi

Humpolec Pamětní deska Janu Zábranovi

Pamětní deska z imitace bronzu, jejímž autorem je Josef Svoboda z Ateliéru Gravis, byla odhalena 19. listopadu 2016 u příležitosti spisovatelových nedožitých pětaosmdesátých narozenin na budově hotelu Černý kůň, kde rodina Zábranových bydlela v letech 1933 až 1940. Odhalení se zúčastnil starosta města Jiří Kučera, představitelé zastupitelstva, rodinní příslušníci, Zábranovi spolužáci, literární vědci a široká veřejnost. Jan Zábrana (1931–1984) se narodil v Herálci do učitelské rodiny, dětství a mládí prožil v Humpolci, kde studoval na gymnáziu. Již v únoru 1948 byli Zábranovi rodiče jako významní příslušníci národně socialistické strany akčním výborem v Humpolci zbaveni možnosti vyučovat a na počátku padesátých let odsouzeni k dlouholetým trestům. Jiřina Zábranová (1903–1974) v roce 1950 na osmnáct let, Emanuel Zábrana (1900–1978) o dva roky později na deset let; oba byli propuštěni na prezidentskou amnestii v květnu 1960. Jan Zábrana se po složení maturity v roce 1950 hlásil ke studiu klasické filologie na pražskou filozofickou fakultu, kam však z kádrových důvodů nebyl přijat. Nastoupil na bohosloveckou fakultu, ale po otcově odsouzení byl ze studia vyškrtnut. V roce 1952 se Jan Zábrana natrvalo přestěhoval do Prahy, neboť rodina rozsudkem přišla také o dům v Humpolci. V Praze přechodně pracoval v manuálních profesích, současně neoficiálně překládal z ruštiny a angličtiny a začal se stýkat s uměleckými a literárními kruhy. Od roku 1955, kdy byl přijat za člena Kruhu překladatelů, působil jako překladatel z povolání. Na počátku šedesátých let se oženil, jeho manželka Marie byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon. Jan Zábrana překládal zejména z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu. Věnoval se i vlastní tvorbě, z níž část byla publikována během politického uvolnění v šedesátých letech, s nástupem normalizace se jako autor stal opět nežádoucím. Až do své předčasné smrti v roce 1984 publikoval jen překlady či literárněvědné esejistické texty. Jeho vlastní dílo, včetně významných deníkových záznamů, které si vedl už od gymnaziálních let, mohlo vyjít až po roce 1989. Byl pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Poděbradech.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst