Kostelec nad Orlicí
Pamětní deska Janu Dostálkovi

Pamětní deska na bývalém domě politika Jana Dostálka byla odhalena 13. září 2018 v rámci projektu Poslední adresa, jenž inicioval ruský publicista Sergej Parchomenko s cílem připomínat konkrétní oběti, které zemřely v důsledku represí komunistických režimů. Odhalení se zúčastnili představitelé českých paměťových institucí, které na české verzi projektu spolupracují, zástupci města, Dostálkova vnučka Zdislava Kasalová a veřejnost. Autorem výtvarného zpracování desky je architekt a výtvarník Alexandr Brodskij.

Ing. Jan Dostálek (1883–1955) byl prvorepublikový politik a představitel Československé strany lidové. Po vzniku protektorátu odešel z politického života a uchýlil se do ústraní v Kostelci nad Orlicí. Neúspěšný návrat do vysoké politiky po válce bývalého poslance a ministra pravděpodobně negativně ovlivnilo vyšetřování činnosti za okupace, které zahájil podnět Místního národního výboru v Kostelci z července 1945 (předmětem posuzování se staly dva jeho články otištěné v regionálním tisku v květnu 1939). Jan Dostálek se před trestnou komisí obhájil, mj. i poukazem na svou pomoc domácímu odboji. Krátce po únoru 1948 vystoupil z lidové strany, pochopitelně se však dále stýkal s některými příznivci lidovecké politiky, kteří poúnorovou „obrodu“ ČSL vnímali kriticky a kteří byli (stejně jako Dostálek sám) sledováni. Z teoretických debat o nové křesťanskodemokratické straně, která by v budoucnu mohla nahradit zdiskreditovanou ČSL, vystavěla Státní bezpečnost konstrukt budování ilegální strany usilující o „rozvrácení a odstranění lidově-demokratického zřízení“ a převzetí moci. Na jeho základě začalo zatýkání a vyšetřování již na přelomu let 1948/1949 a poprvé byl plně „odhalen“ v samostatném procesu s Ing. arch. Jaroslavem Cuhrou v roce 1950, odsouzeném na 12 let. Účelově vystavěná protistátní činnost související s idejí křesťanskodemokratické strany se stala součástí kriminalizace mnoha dalších lidoveckých politiků a křesťanských intelektuálů, např. JUDr. Vojtěcha Jandečky [viz Praha 9. Pamětní deska Miladě Horákové a řádovým kněžím], Ing. Aloise Janečka a Františka Štambachra [viz Velké Pavlovice. Pamětní deska Františku Štambachrovi] či katolického básníka Josefa Kostohryze [viz Křenovice. Pamětní deska Josefu Kostohryzovi].

Jan Dostálek byl zatčen v červenci 1954, po zatčení členů tzv. pražské skupiny křesťanskodemokratické strany, jako představitel tzv. hradecké skupiny. V té době již sedmdesátiletý bývalý politik dlouho vyšetřovacím metodám nedokázal vzdorovat a zvolil cestu „doznání“. Na konci srpna byl převezen do Prahy, kde část vyšetřovací vazby strávil v péči lékařů, přesto se jeho zdravotní i psychický stav postupně zhoršoval. Vyšetřování a vypracování obžaloby bylo ukončeno na konci listopadu. 16. února 1955 byl převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 21. března zemřel. Soud s tzv. ilegálním pražským krajským výborem křesťanskodemokratické strany se konal 26.–27. března 1955, s tzv. hradeckým pak 29. března. Obvinění (celkem dvacet osob) byli odsouzeni k vysokým trestům – významný předúnorový člen lidové strany Vilém Schaffer, jenž byl po úmrtí Jana Dostálka postaven do čela druhého procesu, na 22 let.

Nápis:

ZDE ŽIL / JAN DOSTÁLEK / MINISTR / NAROZEN 28. 4. 1883 / ZATČEN 2. 7. 1954 / ZEMŘEL VE VÝKONU VAZBY 21. 3. 1955 / REHABILITOVÁN 14. 12. 1992 //

Adresa

Mánesova 987, 517 41 Kostelec nad Orlicí

GPS

50°7'10.837"N, 16°13'7.189"E

Místo

na budově mateřské školy

Okres

Rychnov nad Kněžnou

Rok odhalení

2018

Literatura

- TILSCH, Jan: Ing. Jan Dostálek a proces s vedením „ilegální protistátní organizace KDS“. In: Marginalia Historica 2 (2012).
- KONEČNÝ, Karel: Perzekuce členů Československé strany lidové po únoru 1948. In: Teorie a praxe politického katolicismu 1870-2007. Brno 2008.
- CUHRA, Jaroslav. Proces s „ilegální křesťanskodemokratickou stranou“ v roce 1961. Praha 1997.


Webové odkazy

is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/20403/?lang=cs
www.posledniadresa.cz/www/Names/Name/16

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru