Olešnice
Pamětní deska obětem politického procesu z roku 1953

Slavnostní odhalení pamětní desky se uskutečnilo 28. října 1994 z iniciativy Vlastivědného kroužku Olešnice. Kamenná deska, která připomíná veřejný proces konaný v budově olešnické sokolovny v roce 1953, byla zhotovena podle návrhu Aloise Hudce.

Ústředním aktérem událostí, jež vedly k rozsáhlé perzekuci obyvatel Olešnice a okolních vesnic, byl Josef Matouš (1921–1953), na sklonku války člen místní partyzánské skupiny. Po návratu z vojenské služby vedl značně neuspořádaný život, opakovaně byl souzen a krátkodobě vězněn za krádeže. Na podzim roku 1951 se Matouš objevil na Olešnicku, vydávaje se za agenta vyslaného ze Západu s pověřením organizovat odbojovou činnosti. Zda tím chtěl řešit osobní situaci (ukrýt se před hrozícím dalším zatčením), nebo od počátku plnil jako agent-provokatér příkazy Státní bezpečnosti, nelze na základě dochovaných pramenů spolehlivě konstatovat. V každém případě legenda západního agenta bojujícího proti komunistům a jejich kolektivizačním plánům otevřela Matoušovi dveře mnoha místních sedláků, jakkoli někteří z nich k němu časem pojali nedůvěru a snažili se styky s ním přerušit. Po ztrátě důvěry mezi obyvateli Olešnicka se Matouš se svou „agentskou misí“ přesunoval z místa na místo, dokud nebyl na podzim 1952 na Zlínsku zatčen. Nejvážnější incident, který výrazně ovlivnil výši později vynesených rozsudků, se odehrál krátce po opuštění Olešnicka, kdy Matouš 15. června 1952 v Kunicích na Lysicku postřelil místního funkcionáře KSČ a národního výboru Josefa Šafránka. K zatýkání na základě jeho plného doznání došlo na Olešnicku v únoru 1953, všichni zajištění byli odvezeni do vyšetřovací věznice Státní bezpečnosti v Brně, kde byli nuceni k doznání i ohledně zcela vykonstruovaných obvinění. Konání veřejného procesu v Olešnici 17.–19. dubna 1953 bylo odůvodněno slabou pozicí KSČ v regionu. Krajský soud Brno v něm odsoudil k trestu smrti Josefa Matouše (jeho jméno se z pochopitelných důvodů na desce neuvádí) a Josefa Krejčího (1891–1953) za navádění k vraždě funkcionáře. Tři dny po vynesení rozsudku byly vystěhovány rodiny některých z dalších odsouzených – Jančovy, Šafaříkovy a Chudobovy. V srpnu (25. a 26.) se v Brně konal druhý proces s dalšími osmi oběťmi Matoušova působení na Olešnicku (František Fučík, Vilém Kozel a jeho synové Vilém, Augustin a Josef, dále Josef Krahulec, František Vojta a Josef Jonáš – všichni pocházeli ze Křtěnova). K nejvyššímu trestu ve výši osmi let vězení byl odsouzen Vilém Kozel st., jenž byl patrně jediný, který Josefa Matouše osobně znal z doby jeho působení v partyzánské skupině. Krátce po druhém procesu, 29. srpna 1953, byly v Praze na Pankráci vykonány absolutní tresty vynesené v prvním procesu.

Nápis:

OBĚTEM KOMUNISMU V NAŠEM KRAJI / V TÉTO BUDOVĚ BYLI VE DNECH 17. – 19. 4. 1953 / NESPRAVEDLIVĚ ODSOUZENI / TITO NAŠI SPOLUOBČANÉ: / JOSEF KREJČÍ KUNICE TREST SMRTI / JOSEF JANČA KŘTĚNOV DOŽIVOTÍ / FRANTIŠEK CHUDOBA PROSETÍN 20 ROKŮ / ALOIS ŠAFAŘÍK KŘTĚNOV 19 ROKŮ / FRANTIŠEK ŠAFAŘÍK KŘTĚNOV 17 ROKŮ / LADISLAV TOUL ÚSTUP 17 ROKŮ / FRANTIŠEK HUK CRHOV 10 ROKŮ / FRANTIŠEK KALAS ÚSTUP 10 ROKŮ / PAVEL TOMAN ÚSTUP 5 ROKŮ //

Fotografie

Adresa

Křtěnovská 157, 679 74 Olešnice

GPS

49°33'18.834"N, 16°25'10.396"E

Místo

vedle vchodu do kulturního domu (sokolovny)

Okres

Blansko

Rok odhalení

1994

Literatura

- BOČKOVÁ, Marie: Kolektivizace zemědělství na Olešnicku v letech 1949–1960. Brno 2006 (diplomová práce).
- NOVOTNÝ, Josef: Olešnické memento. Olešnice 1995.


Webové odkazy

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081039-olesnice-1953/

Změnit způsob procházení
pamětních míst