Pardubice
Pamětní deska obětem komunismu

Autorem desky, jež byla odhalena 13. března 2004, je Jiří Procházka. Bronzová deska s nápisem nese emblémy Konfederace politických vězňů, Svazu Pomocných technických praporů, na jejím spodním okraji je reliéfně vypodobněna státní vlajka lemovaná lipovou ratolestí. Odhalení se zúčastnili představitelé kraje a města, zástupci Parlamentu České republiky i představitelé Konfederace politických vězňů a Svazu PTP.

Pardubice se měly podle záměrů Státní bezpečnosti stát dalším místem regionálního monstrprocesu, který se však nepodařilo zcela zrealizovat. Na jeho počátku stála smrt studenta obchodní akademie Lubomíra Krátkého, člena KSČ a funkcionáře svazu mládeže, zastřeleného 11. ledna 1949. Jelikož Josef Krátký, otec uvědomělého studenta, který se aktivně podílel na vylučování „reakčních“ studentů, byl předsedou okresního národního výboru, byla vražda od začátku považována za politicky motivovanou a první vyšetřování přirozeně vedlo do prostředí pardubických středních škol. Druhá verze vyšetřování pracovala s hypotézou, že vraždu vykonala protistátní organizace, kterou se podařilo vykonstruovat ze zatčených osob, jež byly souzeny v neveřejném procesu konaném v Praze od 13. do 23. června 1949. Do jeho čela byl postaven v prosinci 1948 emigrovavší profesor zemědělské školy Ing. Jan Žemla (*1900), odsouzený v nepřítomnosti k trestu smrti. V procesu byly odsouzeny tři desítky osob, včetně P. Františka Ryby (1905–1973), jenž byl oblíbeným pardubickým profesorem náboženství a duchovním správcem kostela Zvěstování Panny Marie. Vražda L. Krátkého, k níž měl ze zahraničí dát pokyn J. Žemla, však zůstala neobjasněna. Ještě od září 1954 do října 1955 byl v Pardubicích vyšetřován P. František Stříteský (1912–1989), odsouzený v roce 1950 v procesu s litomyšlskými studenty [viz Litomyšl. Pamětní deska politickým vězňům], jehož se Státní bezpečnost snažila se smrtí studenta spojit. Část odsouzených, která u soudu obvinění odmítala a poukazovala na brutálně vedené výslechy, se po roce 1956 dožadovala obnovení soudního procesu a v roce 1965 byla rehabilitována.

Nápis:

OBČANE / POSTŮJ A VĚZ, ŽE V LETECH 1948 AŽ 1989, / KDY TUTO ZEMI OVLÁDALA KOMUNISTICKÁ ZVŮLE A NENÁVIST, / BYLO V ČESKOSLOVENSKU ODSOUZENO 280 000 LIDÍ, POPRAVENO 248 LIDÍ, / VE VĚZENÍCH BYLO UTRÁPENO, ZASTŘELENO ČI UMUČENO 4 000 LIDÍ, / V PTP-VOJENSKÝCH TÁBORECH NUCENÝCH PRACÍ / BYLO „PŘEVYCHOVÁNO“ 60 000 MUŽŮ. / TOTO BĚSNĚNÍ POZNAMENALO TAKÉ ŽIVOTY A OSUDY / NEMÁLA OBYVATEL PARDUBICKÉHO KRAJE. / OBČANE, / PAMATUJ, ŽE SVOBODA JE TI SVĚŘENÝM DAREM / A TY JSI POVINEN JI HÁJIT! //

Fotografie

Adresa

náměstí Republiky 125, 530 02 Pardubice

GPS

50°02'14.030"N, 15°46'40.420"E

Místo

na nároží budovy krajského úřadu (proti budově Východočeského divadla)

Okres

Pardubice

Rok odhalení

2004

Literatura

- KOTRLÁ, Kateřina: Politické procesy na Pardubicku (1948–1952). In: Za svobodu a demokracii. 3. Třetí (protikomunistický) odboj. Hradec Králové 2002.
- KOTYK, Jiří: Pardubické nezákonné procesy (1948–1952). AB-Zet Pardubicka 6. Pardubice 1998.
- PULEC, Martin: Příspěvek k pozadí „pardubických procesů“. In: Securitas imperii 12 (2001).

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru