Praha 1
Pamětní desky obětem z řad právníků a studentů práv

První pamětní deska obětem z řad právníků a studentů práv umístěná před aulou Právnické fakulty byla odhalena spolkem českých právníků Všehrd v roce 1995. Na jaře 2009, kdy Univerzita Karlova udělila in memoriam Karlu Bacílkovi, Borisi Kovaříčkovi a Veleslavu Wahlovi zlaté pamětní medaile Za statečnost a věrnost spravedlnosti a demokracii, jim byla u této příležitosti dedikována druhá pamětní deska umístěná na levé straně vchodu do budovy. Pietního aktu odhalení desky se zúčastnil děkan fakulty, členové Konfederace politických vězňů a další hosté.

Karel Bacílek (*1920) a Boris Kovaříček (*1927) studovali po válce na právnické fakultě, seznámili se až krátce po únorovém převratu, když oba navazovali kontakty pro rodící se protikomunistický odpor. Boris Kovaříček se angažoval ve formování studentské ilegální organizace Šeřík, Karel Bacílek a jeho otec ve vytváření zpravodajské sítě, a to na popud podplukovníka ve výslužbě Josefa Hrušky (*1883). Postupně došlo k propojení několika linií ilegálních aktivit, které zastřešoval pplk. Hruška jako spolupracovník Obranného zpravodajství (v ilegalitě jako vůdce odbojové organizace Pravda zvítězí). Pod Hruškovým vedením (a pod dohledem Státní bezpečnosti) plánovala rozrůstající se organizace nový politický převrat, snažila se o zachycení kontaktů i s poúnorovou emigrací. Rozsáhlá „volavčí síť“ se uzavřela na konci roku 1948. Bylo zatčeno téměř dvě stě osob, mj. také generál Kutlvašr [viz Praha 4. Pamětní deska Karlu Kutlvašrovi], který byl postaven do čela skupiny. V hlavním procesu bylo souzeno kromě jiných pět studentů (včetně Bacílka a Kovaříčka) a čtyři vojáci ve výslužbě (včetně pplk. Hrušky, který byl „obětován“). Státní soud po uzavřeném přelíčení, které se konalo 12.–14. 5. 1949 v Praze, odsoudil oba studenty i agenta-provokatéra k trestu smrti (generála Kutlvašra na doživotí).
Viz též Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi, Praha 2. Pamětní deska Karlu Bacílkovi II.

Naproti tomu Veleslav Wahl (*1922) byl vědomým aktérem protikomunistického odporu. Spolu s majorem Jaromírem Nechanským (*1916) byli popraveni 16. června (na desce je uvedeno chybné datum). Cesty Wahla, velitele domácí odbojové Zpravodajské brigády, a Nechanského, velitele výsadkových skupin Platinum-Pewter, se spojily na jaře 1945. Podíleli se na aktivitách České národní rady (Nechanský byl velitelem její vojenské komise), jež se postavila do čela Pražského povstání. Wahl se po válce stal osobním tajemníkem Josefa Smrkovského [viz Praha 1. Pamětní deska Josefu Smrkovskému] v Národním pozemkovém fondu. Na jeho radu vstoupili Wahl i Nechanský do sociální demokracie a Nechanský na doporučení Wahla začal v roce 1946 spolupracovat s vojenskou kontrarozvědkou (OBZ), jeho úkolem bylo sledovat britské a americké vojenské mise. Wahlův byt (on i jeho manželka pocházeli z etablovaných advokátských rodin, oba jejich otcové se stali oběťmi nacistického režimu) byl místem setkávání se západními diplomaty. Po únorovém převratu se Wahl stal iniciátorem zpravodajské spolupráce s Američany. On i Nechanský začali formovat ilegální organizaci, Nechanský na základě dohody o faktické spolupráci pro americké zpravodajské služby kryté formálně dalším působením v OBZ. Zatčení jednoho ze spolupracovníků Wahla a Nechanského v srpnu 1949 vedlo k prozrazení rezidentní skupiny (nesla jméno Holub–Slavík) a v rámci tzv. akce Hansa bylo kvůli podezření ze špionáže zatčeno přes 60 osob. Nechanský a Wahl byli zatčeni 5., resp. 7.  září 1949 a vyšetřováni v tzv. domečku [viz Praha 1. Pamětní deska obětem komunistické policie]. Veřejné přelíčení Státního soudu se konalo 19.–22. dubna 1950, oba aktéři byli za velezradu a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti (tresty byly předem schváleny tzv. bezpečnostní pětkou). Wahlova manželka Táňa (rozená Růžičková) byla odsouzena v samostatném procesu k 11 letům odnětí svobody, po roce 1968 emigrovala do USA. Žena Jaromíra Nechanského Olga (dcera sociálnědemokratického politika Bohumila Laušmana [viz Žumberk. Pamětní deska Bohumilu Laušmanovi]) byla na sklonku roku 1949 při pokusu o útěk z republiky zadržena a rovněž vězněna. Faktická povaha Nechanského zpravodajských aktivit je dosud předmětem diskusí; uvedení jeho jména na ústřední připomínce popraveným vojákům z povolání [viz Praha 6. Pamětní desky vojákům z povolání popraveným v letech 1949–1955] vyvolalo polemické reakce.
Viz též Praha 1. Pamětní deska Veleslavu Wahlovi.

Nápis:

Nápis 1: NA PAMÁTKU PRÁVNÍKŮ / A STUDENTŮ PRÁV, / KTEŘÍ TRPĚLI / A UMÍRALI V DOBÁCH / ZÁPASU O PRÁVO / A SPRAVEDLNOST. / VĚNUJE VŠEHRD / 8. KVĚTNA 1995 //

Nápis 2: NA PAMĚŤ STUDENTŮ / PRÁVNICKÉ FAKULTY / UNIVERSITY KARLOVY / POPRAVENÝCH V LETECH / 1949–1950. / KAREL BACÍLEK / * 25. 3. 1920 † 24. 5. 1949 / BORIS KOVAŘÍČEK / * 25. 5. 1927 † 24. 5. 1949 / VELESLAV WAHL / * 15. 5. 1922 † 6. 6. 1950 //

Fotografie

Adresa

nám. Curieových 901/7, 110 00 Praha 1

GPS

50°5'30.220"N, 14°25'3.570"E

Místo

v přízemí budovy (před aulou vpravo), deska třem obětem na vnější fasádě (v podloubí vlevo od vchodu)

Okres

Hlavní město Praha

Rok odhalení

1995, 2009

Literatura

- DUŠÁNEK, Pavel: Příčina smrti: udušení z oběšení – N991. Zdice 2008.
- ŠOLC, Jiří: Akce Hansa: případ majora Nechanského. In: Historie a vojenství 2 a 3 (2007).
- ŠOLC, Jiří: Znamení trojského koně. Praha 2008.
- LUKEŠ, Igor: On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague. Oxford 2012.


Webové odkazy

www.ustrcr.cz/cs/karel-bacilek
www.ustrcr.cz/cs/boris-kovaricek
www.posledniadresa.cz/table-bacilek-karel.html
www.posledniadresa.cz/table-wahl-veleslav.html

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2019, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru