Štěkeň
Pamětní deska Dagmar Šimkové

Mramorovou pamětní desku politické vězeňkyni Dagmar Šimkové odhalili 19. května 2018 v sídle Congregatio Jesu na zámku ve Štěkni, inicioval ji dlouholetý emigrant Václav Chyský.

Dagmar Šimková (1929–1995) vyrůstala v Písku [viz Písek. Pamětní deska Dagmar Šimkové] v rodině bankéře Jaroslava Šimka (1896–1945). Od roku 1949 pracovala jako dělnice v národním podniku Jitex a jako ošetřovatelka v nemocnici. Se svou sestrou Martou (1921–2004), která v roce 1950 emigrovala, vyráběly po únoru 1948 recesistické protirežimní letáky, v roce 1952 pomáhala ukrývat dva bývalé studenty, kteří zběhli z vojenské služby a snažili se odejít na Západ. Po jejich zatčení byla v říjnu 1952 zatčena i Dagmar Šimková a také její matka Marta (1897–1970), odsouzená v roce 1953 na 11 let. Původně osmiletý trest pro Dagmar Šimkovou, vyměřený českobudějovickým krajským soudem v únoru 1954, Nejvyšší soud na návrh krajského prokurátora zvýšil na 15 let. Dagmar Šimková prošla věznicemi v Českých Budějovicích, Písku, v Praze na Pankráci, v Želiezovcích (odkud v srpnu 1955 uprchla, druhý den však byla dopadena a následně jí byl trest prodloužen o další tři roky), v Pardubicích, v Opavě. V roce 1960 byla na amnestii propuštěna její matka, Dagmar se týkala až amnestie v roce 1965, kdy jí byla prominuta polovina zbývajícího trestu. Z vězení byla propuštěna v dubnu 1966. Po návratu do Písku se na jaře 1968 angažovala v založení pobočky K 231, po okupaci s matkou emigrovaly za sestrou do Austrálie. Její mimořádnou knihu o věznění vydali manželé Škvorečtí v Sixty-Eight Publishers. V roce 1990 byla Dagmar Šimková částečně rehabilitována, tzv. zbytkový trest jí byl vymazán v dalším rehabilitačním řízení v roce 1993. Zemřela o dva roky později v Perthu na rakovinu.

Nápis:

DAGMAR ŠIMKOVÁ / *23. 5. 1929 PRAHA † 24. 2. 1995 PERTH, AUSTRÁLIE / JE AUTORKOU DOKUMENTÁRNÍ KNIHY „BYLY JSME TAM TAKY“ O NELIDSKÝCH / POMĚRECH V ŽENSKÝCH KOMUNISTICKÝCH ŽALÁŘÍCH. JEJÍ KNIHA SE DOČKALA / SEDMI VYDÁNÍ. PRO SVŮJ BURŽOAZNÍ PŮVOD NEMOHLA STUDOVAT NA KARLOVĚ / UNIVERZITĚ. PŘÍSTUP KE VZDĚLÁNÍ JÍ UMOŽNIL POBYT V KLÁŠTEŘE / CONGREGATIO JESU VE ŠTĚKNI. BYLA ZATČENA V ŘÍJNU 1952 / POD OBVINĚNÍM Z PROTISTÁTNÍ ČINNOSTI, PROPUŠTĚNA BYLA PO 14 LETECH / V ROCE 1966, KDY JÍ BYLO 37 LET. V BŘEZNU 1968 SE PODÍLELA NA ZALOŽENÍ / SDRUŽENÍ K 231. TÉHOŽ ROKU EMIGROVALA S MATKOU DO AUSTRÁLIE, KDE ŽILA / JEJÍ SESTRA. V EMIGRACI VYSTUDOVALA DĚJINY UMĚNÍ A SOCIÁLNÍ PRÁCI. / PRACOVALA JAKO VÝTVARNICE A KASKADÉRKA U FILMU A V AUSTRALSKÝCH / VĚZNICÍCH JAKO TERAPEUTKA A SOCIÁLNÍ PRACOVNICE. PŘED SMRTÍ JEŠTĚ / NAVŠTÍVILA PÍSEK A RODNOU VILU MARTA, KTEROU NAŠLA V DEZOLÁTNÍM STAVU. / MILÁ DAGMAR DĚKUJEME BOHU ZA TVŮJ ŽIVOT. AŤ TĚ BŮH OSLAVÍ V NEBI //

Fotografie

Adresa

Zámek Štěkeň, Štěkeň 1, 387 51 Štěkeň

GPS

49°16'3.68"N, 14°0'12.521"E

Místo

ve vstupní chodbě vpravo od dveří

Okres

Strakonice

Rok odhalení

2018

Literatura

BLÁHOVÁ, Ivana – BLAŽEK, Lukáš – BOŠTÍK, Martin – STARÁ, Tereza: Jménem republiky! Osm případů zvůle komunistické justice. Praha 2015. ŠIMKOVÁ, Dagmar: Byly jsme tam taky. Toronto 1980.


Webové odkazy

totalita.cz/vysvetlivky/o_simkovad.php www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/209452801390040-ta-krasna-holka-z-vily-nad-rekou

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2021, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru