Svatý Hostýn
Pomník obětem komunismu a skupiny Hory Hostýnské

Pamětní místo tvoří ústřední vertikální opracovaný kámen ze světlé žuly s rytým nápisem, do něhož je vsazena kovová deska s bílým nápisem – nápis na kameni je dedikován obětem komunistického režimu, nápis na desce pak jmenovitě obětem skupiny Hory Hostýnské (obsahuje několik faktografických nepřesností). Centrální připomínku doplňují po obou stranách umístěné leštěné tmavé kameny s názvy komunistických věznic. Pomník byl odhalen 3. září 1994 za účasti zástupců Konfederace a politické reprezentace vlády a parlamentu.

Svatý Hostýn je tradičním katolickým poutním místem. V srpnu 1948 se zde konala manifestační orelská pouť, při které došlo k podobným projevům nesouhlasu s novým komunistickým režimem jako při všesokolském sletu v červnu téhož roku v Praze. V roce 1960 se zde poprvé setkala skupina propuštěných politických vězňů. Po roce 1989 tuto tradici převzala tzv. muklovská pouť pod záštitou Konfederace politických vězňů.

Odbojová organizace Hory Hostýnské byla podobně jako známější Světlana založena na základech protinacistického odboje – partyzánské brigády Jana Žižky. Vznikla v červnu 1948 a jejím prvním velitelem se stal Josef Čuba (1893–1951) z Rajnochovic. Skupina se připravovala na případný celostátní protikomunistický odboj – shromažďovali zbraně a ukrývali je v lesních skrýších. Podnikala konkrétní kroky v regionu: pomáhala perzekvovaným občanům, šířila informace letákovými akcemi, zastrašovala místní horlivé komunistické funkcionáře. Na jaře 1949 se Hory Hostýnské propojily s další odbojovou organizací Troják, kterou vedl bývalý partyzán Rudolf Sacher (1911–1953). Skupina usilovala o zprovoznění vysílačky a navázání spojení na Západ. V souvislosti s nezdařeným útěkem dvou mladíků přes hranice, kterým skupina pomáhala, byla však většina členů již v létě 1949 pozatýkána. Když byl září 1949 v Kelči zatčen oblíbený farář František Mikulka (1891–1971), ke kterému mělo dojít na základě oznámení místních komunistů, rozhodla se organizace k nové konfrontaci. Zúčastnili se jí nový velitel Hor Hostýnských Vlastimil Janečka (1924–1949), bývalý důstojník dezertovavší z armády a František Motal(a) (1903–1951), který byl rovněž na útěku (byl uvězněn za neúspěšný přechod hranice). Na schůzku se jim podařilo vylákat jen poštovního zřízence Jana Valíčka. Janečka i Motal se mu představili jako příslušníci Státní bezpečnosti a projevili zájem o spolupráci. Když se Valíček prozradil, byl zastřelen (podle vyšetřování měl být exekutorem Motal). Valíčkova smrt rozpoutala přirozeně rozsáhlé vyšetřování a poté i zatýkání více než deseti členů i podporovatelů skupiny. Situace se začala stávat neudržitelnou a vedení Hor Hostýnských se rozhodlo k odchodu do zahraničí. Na začátku prosince 1949 se členové skupiny sešli k organizační schůzce v obci Hradčany. V noci byla celá obec obklíčena příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Krajského velitelství Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti, které bylo o schůzce informováno. Při zásahu byl při pokusu o útěk zastřelen Vlastimil Janečka. Během a bezprostředně po zásahu byly zatčeny tři desítky osob, uniknout zatčení se podařilo jen některým. Po neúspěšném pokusu o přechod hranic na Šumavě v únoru 1950 se Miloslav Pospíšil (1918–1951) a Vladimír Rajnoch (1925–1951) vrátili do Hostýnských hor a spolu se Sigmundem Bakalou (1925–1951) opět zamířili do ilegality. V srpnu 1950 se Státní bezpečnost pokusila zbývající členy skrývající se v lesích zatknout při setkání s Antonínem Bardinem (Bardinova dcera Olga pracovala v partyzánské brigádě Jana Žižky a byla zastřelena na konci války, její pomník byl zvolen jako místo schůzky). Na místě došlo k přestřelce, při níž byl usmrcen strážmistr Vincenc Šimčák [viz Chvalčov-Tesák. Pomník Vincenci Šimčákovi]. Miloslav Pospíšil, Vladimír Rajnoch a Sigmund Bakala unikali Státní bezpečnosti až do února 1951, kdy byli postupně zatčeni. Nejasnosti panují okolo úmrtí Františka Motala v květnu 1951 (oficiální verze hovoří o sebevraždě), v každém případě již nesdílel osud zatčených odbojářů, které čekalo vyšetřování v Uherském Hradišti a soudní procesy. Hlavní proces se 23člennou skupinou Hory Hostýnské se konal 21.–26. května 1951 se Velkém kině ve Zlíně. Státní soud Brno v něm vynesl čtyři absolutní tresty a dva doživotní. Následné procesy s členy skupiny či s jejími podporovateli probíhaly až do roku 1954. Celkem bylo za účast či podporu této odbojové skupině odsouzeno přes 130 osob. Sigmund Bakala, Josef Čuba, Miloslav Pospíšil a Vladimír Rajnoch byli popraveni 4. září 1951 v Praze na Pankráci, ve vězení zemřeli Rudolf Sacher a Oldřich Pajdla (1911–1954).

Pokračovatelem protirežimních aktivit v Rajnochovicích a okolí se stala skupina Libuše 23 založená z iniciativy Josefa Machů (*1924) z Vlachovy Lhoty v roce 1952. Skupina získávala násilným způsobem zbraně mezi lidmi v okolí a údajně připravovala narušení voleb v květnu 1954 obsazením některého z místních národních výborů. V březnu 1954 byl odhalen úkryt skupiny na statku rodiny Kovářových v Rajnochovicích. Při zatýkací akci Státní bezpečnosti 8. března byl zastřelen Lubomír Kovář (*1936), 10. dubna zemřel při zatýkání za nevyjasněných okolností Josef Machů. Karel Volf (*1932), který na konci roku 1953 dezertoval od vojenského útvaru, kde vykonával základní vojenskou službu, byl zatčen za pomoci agenta-provokatéra 30. dubna. Soud se členy skupiny se konal 10.–12. srpna 1954 v Uherském Hradišti, Karel Volf jako osoba podléhající vojenské justici byl odsouzen v lednu 1955 Vyšším vojenským soudem v Trenčíně k trestu smrti a popraven 23. března 1955 v Praze na Pankráci.

Duchovní Vojtěch Rygal (*1910) působil po roce 1945 jako učitel katechismu v obecné a měšťanské škole v Holešově, angažoval se rovněž ve spolkovém životě (skauting, Orel). Po únoru 1948, kdy mu byla veřejná i vzdělávací činnost zakázána, se rozhodl pro odchod za hranice. Byl převáděn 27. března 1948 ve 13členné skupině, kterou vedl západní letec Karel Bednařík. Nedaleko hranic u Aše byli uprchlíci zpozorováni hlídkou SNB, která údajně bez varování začala střílet a Vojtěcha Rygala smrtelně zranila. Pohřeb v rodném Hulíně se stal tichou demonstrací politického nesouhlasu místních farníků. Vojtěch Rygal nebyl členem skupiny Hory Hostýnské stejně jako Antonín Daněk (1927–1950) a Jaromír Vrba (1920–1950), kteří patřili ke skupině Světlana [viz Horní Lideč. Památník obětem nesvobody z let 1948–1989, Valašské Klobouky. Pomník obětem násilí let 1948–1989].

Nápis:

Nápis 1:
NA PAMĚŤ / POPRAVENÝM ZASTŘELENÝM / UMUČENÝM A VĚZNĚNÝM / V OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO TERORU / Z LET 1948–1989 / KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ //

Nápis 2:
OBĚTI SKUPINY HOSTÝNSKÝCH HOR / BAKALA SIKMUND Z LIPOVÉ – POPRAVEN 4. 9. 1951 / ČUBA JOSEF Z RAJNOCHOVIC – POPRAVEN 4. 9. 1951 / DANĚK ANTONÍN Z KAROLÍNA – POPRAVEN 20. 4. 1950 / POSPÍŠIL MIROSLAV Z CHVALČOVA – POPRAVEN 4. 9. 1951 / RAJNOCH VLADIMÍR Z RAJNOCHOVIC – POPRAVEN 4. 9. 1951 / VRBA JAROMÍR ZE ZLÍNA – POPRAVEN 19. 12. 1950 / VOLF KAREL Z RAJNOCHOVIC – POPRAVEN V R. 1955 / P. RYGÁL VOJTĚCH Z HULÍNA – ZASTŘELEN V R. 1948 / KOVÁŘ LUBOMÍR Z RAJNOCHOVIC – ZASTŘELEN 2. 3. 1954 / MOTALA FRANTIŠEK ZE SUCHDOLA – ZASTŘELEN V R. 1949 / MACHŮ JOSEF Z VL. LHOTY – ZASTŘELEN V KUNOVICÍCH LOUČKA 17. 4. 1954 / JANEČKA VLASTIMIL Z PODHR. LHOTY – ZASTŘELEN V R. 1949 / SACHER RUDOLF Z BYSTŘICE P. HOST. UMUČEN V LEOPOLDOVĚ / PAJDLA OLDŘICH Z KELČE – ZEMŘEL TRAGICKY NA PANKRÁCI / MALÝ JOSEF Z LÁZŮ OK. VSETÍN – TRAGICKÁ SMRT 23. 9. 1966 //

Nápis 3:
LEOPOLDOV / MÍROV / BORY / VALDICE //

Nápis 4:
UH. HRADIŠTĚ / JÁCHYMOV / PARDUBICE / PANKRÁC //

Fotografie

Adresa

Svatý Hostýn, 768 61 Bystřice pod Hostýnem

GPS

49°22'44.859"N, 17°42'3.841"E

Místo

vlevo při cestě k rozhledně Hostýn

Okres

Kroměříž

Rok odhalení

1994

Literatura

- DOLEŽALOVÁ, Markéta: Odbojová skupina Hory Hostýnské. In: BUREŠ, Jan – VEBER, Václav a kol.: Třetí odboj. Kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století. Plzeň 2010.
- POSPÍŠIL Jaroslav: Nesmiřitelní. Hory Hostýnské. Vizovice 1992.
- PEJČOCH, Ivo: Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948–1955. Praha 2009.


Webové odkazy

www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-popravenych-politicke-duvody-48-89
cs.wikipedia.org/wiki/Hory_Hostýnské
https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/53070/KarbasA_CinnostaOsud_VV_2013.pdf
www.ustrcr.cz/cs/vojtech-rygal
www.muspvyskov.estranky.cz/file/5/fm-ebook.pdf

Změnit způsob procházení
pamětních míst

© 2018, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

scroluj nahoru