Plzeň
Pomník Miladě Horákové

Pomník Miladě Horákové vznikl v rámci projektu Předškolí, který probíhal ve školním roce 2014–2015. Na vzniku pamětního místa se podíleli žáci plzeňské 21. základní školy ve školním keramickém kroužku vedeném Danou Kráčmarovou. Tvoří jej desky s úryvky posledních dopisů Milady Horákové z vězení, které byly rodině předány až v roce 1990. Pomník byl slavnostně odhalen 24. června 2015.

JUDr. Milada Horáková (1901–1950), česká právnička, politička, aktivní obhájkyně ženských práv, byla odsouzena ve vykonstruovaném politickém procesu a 27. června 1950 popravena [viz Praha 5. Pamětní deska Miladě Horákové].

Nápis:

MILADA HORÁKOVÁ //

NAROZENA: 25. 12. 1901 / POPRAVENA: 27. 6. 1950 VE VĚKU / 48 LET / ŽIVOTOPIS: BYLA ČESKOSLOVENSKÁ POLITIČKA / POPRAVENÁ ZA ÚDAJNÉ SPIKNUTÍ A VELEZRADU BĚHEM KOMUNI- / STICKÝCH POLITICKÝCH PROCESŮ V 50. LETECH MINULÉHO STOLETÍ. / BYLA JEDINOU ŽENOU POPRAVENOU BĚHEM TĚCHTO NESPRAVEDLIVÝCH / PROCESŮ. / DÍKY MIMOŘÁDNÉ ODVAZE PROJEVENÉ BĚHEM SVÉHO PROCESU SE STALA / SYMBOLEM ODPORU PROTI ZLOVŮLI VLÁDNOUCÍ KOMUNISTICKÉ STRANY. / POSLEDNÍ SLOVA: PADÁM, PADÁM, TENTO BOJ JSEM PROHRÁLA / ODCHÁZÍM ČESTNĚ, MILUJI TUTO ZEM, MILUJI TENTO LID, BUDUJTE MU / BLAHOBYT. ODCHÁZÍM BEZ NENÁVISTI K VÁM. PŘEJI VÁM TO, PŘEJI VÁM / TO... //

MOJI MILOVANÍ / VÍTE, ŽE JSEM VÁM ČASTO, / PO NÁVRATU Z NĚMECKÉHO VĚZENÍ / ŘÍKALA, ŽE JSEM SI VĚDOMA, ŽE / MŮJ ŽIVOT, KTERÝ JSEM OPRAVDU / BOŽÍM ZÁZRAKEM ZACHRÁNILA, / BYL MI JENOM PROPŮJČEN. COŽPAK / JSEM SE TEHDY MUSELA VRÁTIT? MÁ / HLAVA BYLA JIŽ ZTRACENA, 27 KA- / MARÁDŮ PADLO POD SEKYROU, A JÁ / BYLA NAJEDNOU ZASE MEZI VÁMI... / NELITUJTE MNE. ŽILA JSEM PLNÝ, / OPRAVDOVÝ ŽIVOT, KTERÝ NESTÁL, / NEZAHNÍVAL, ALE PRUDCE / TEKL A VÍŘIL... //

TŘI HODINY PŘED POPRAVOU / MOJI NEJMILEJŠÍ, BEZRADNÁ / A ZOUFALÁ NEJSEM – A TOTO / NEHRAJI, JE TO VE MNE TAK / KLIDNÉ, PONĚVADŽ MÁM KLID VE / SVÉM SVĚDOMÍ... / MÁM VÁS TOLIK, TOLIK RÁDA. LÍBÁM / VÁS A TISKNU. JSEM V MYSLI / A MODLITBÁCH JEN A JEN U VÁS. / HRÁLA JSEM TO SNAD ŠPATNĚ, ALE / MYSLELA JSEM TO POCTIVĚ. TO MI / MŮŽETE VĚŘIT. JSEM POKORNÁ / A ODEVZDANÁ DO VŮLE BOŽÍ – TUTO / ZKOUŠKU MI URČIL A JÁ JÍ PROCHÁ- / ZÍM S JEDINÝM PŘÁNÍM: ABYCH / SPLNILA ZÁKONY BOŽÍ A ZA- / CHOVALA SVÉ ČESTNÉ / LIDSKÉ JMÉNO.... //

MÁ JEDINÁ DCERUŠKO JANO / ...CHOĎ SVĚTEM S OČIMA OTEVŘENÝMA / A POSLOUCHEJ NEJEN SVÉ BOLESTI / A ZÁJMY, ALE I BOLESTI, ZÁJMY / A TUŽBY TĚCH OSTATNÍCH. NEŘÍKEJ / NIKDY NAD ŽÁDNOU VĚCÍ: DO TOHO / MI NIC NENÍ. VŠECHNO TĚ MUSÍ / ZAJÍMAT A HLAVNĚ O VŠEM MUSÍŠ / HLOUBAT, POROVNÁVAT, DÁVAT SI / JEDNOTLIVÉ JEVY DOHROMADY. ČLOVĚK / NEŽIJE NA SVĚTĚ SÁM – V TOM JE / VELIKÉ ŠTĚSTÍ, ALE TAKÉ OHROMNÁ / POVINNOST. TA POVINNOST JE V PRVÉ / ŘADĚ V TOM NEBÝT A NEČINIT SE / VÝLUČNÝM, TEDY SPLYNOUT S / POTŘEBAMI A CÍLEM OSTATNÍCH… //

MŮJ, MUŽI NEJDRAŽŠÍ.... / ... PÍŠI TI JAKO VŠEM OSTATNÍM / A NEVÍM ANI, JSI-LI MEZI ŽIVÝMI / A JE-LI VŮBEC KDY MOŽNO, ABYS TATO / SLOVA ČETL. TO JE NEJVĚTŠÍ BOLESTÍ / MÉHO SRDCE, ŽE NEVÍM O TOBĚ NIC / A NEMÁM O TOBĚ ŽÁDNOU, ANI TU / SMUTNOU JISTOTU A UŽ SNAD ZBÝVÁ / JEN NĚKOLIK HODIN Z MÉHO ŽIVOTA. / JE TO POPRVÉ ZA TA DLOUHÁ LÉTA / NAŠEHO SPOLEČNÉHO ŽIVOTA, CO STOJÍM / BEZ TEBE VE ZKOUŠCE, KTEROU MI OSUD / URČIL. JSEM PŘI TOM POMYŠLENÍ TAK / SAMA A NEDOVEDU Z TÉ TRAGÉDIE NIC / POCHOPIT. SNAD SE MI TO VYSVĚTLÍ AŽ / NĚKDE TAM, KDE SE NAŠE DUŠE ZASE / SEJDOU... //

DĚKUJEME VŠEM, / ORGANIZACÍM I JEDNOTLIVCŮM, / KTEŘÍ NÁS FINANČNĚ PODPOŘILI A / PODÍLELI SE S NÁMI NA REALIZACI PROJEKTU / PĚSTUJ PROSTOR PŘEDŠKOLÍ / CELÝ PROJEKT BY NEVZNIKL BEZ NÁS: / ANNA BOŠKOVÁ, NELA DIVIŠOVÁ, ANNA A ŠTĚPÁNKA DOLEJŠOVY, / TEREZA MAJŠMANOVÁ, MARKÉTA KLENCOVÁ, KATEŘINA KREJČOVÁ, / ANNA A LUCIE MATĚJKOVY, ELIŠKA RUŽIAKOVÁ, STEPHANIE / SEYMOUR, ZUZANA ŠTĚPÁNÍKOVÁ, LUKÁŠ TRYKAR, / A DĚTI Z KROUŽKŮ KERAMIKY DANY KRÁČMAROVÉ //

Fotografie

Adresa

Slovanská alej 2072/13, 326 00 Plzeň – Slovany

GPS

49°43'32.260''N, 13°24'9.060''E

Místo

před budovou 21. základní školy Plzeň

Okres

Plzeň-město

Rok odhalení

2015

Literatura

Dopisy Milady Horákové. Praha 2007.


Webové odkazy

www.moderni-dejiny.cz/clanek/dopisy-dr-milady-horakove-z-pankracke-cely-smrti/

Rok 1984

Humpolec. Pamětní deska Janu Zábranovi

Humpolec Pamětní deska Janu Zábranovi

Pamětní deska z imitace bronzu, jejímž autorem je Josef Svoboda z Ateliéru Gravis, byla odhalena 19. listopadu 2016 u příležitosti spisovatelových nedožitých pětaosmdesátých narozenin na budově hotelu Černý kůň, kde rodina Zábranových bydlela v letech 1933 až 1940. Odhalení se zúčastnil starosta města Jiří Kučera, představitelé zastupitelstva, rodinní příslušníci, Zábranovi spolužáci, literární vědci a široká veřejnost. Jan Zábrana (1931–1984) se narodil v Herálci do učitelské rodiny, dětství a mládí prožil v Humpolci, kde studoval na gymnáziu. Již v únoru 1948 byli Zábranovi rodiče jako významní příslušníci národně socialistické strany akčním výborem v Humpolci zbaveni možnosti vyučovat a na počátku padesátých let odsouzeni k dlouholetým trestům. Jiřina Zábranová (1903–1974) v roce 1950 na osmnáct let, Emanuel Zábrana (1900–1978) o dva roky později na deset let; oba byli propuštěni na prezidentskou amnestii v květnu 1960. Jan Zábrana se po složení maturity v roce 1950 hlásil ke studiu klasické filologie na pražskou filozofickou fakultu, kam však z kádrových důvodů nebyl přijat. Nastoupil na bohosloveckou fakultu, ale po otcově odsouzení byl ze studia vyškrtnut. V roce 1952 se Jan Zábrana natrvalo přestěhoval do Prahy, neboť rodina rozsudkem přišla také o dům v Humpolci. V Praze přechodně pracoval v manuálních profesích, současně neoficiálně překládal z ruštiny a angličtiny a začal se stýkat s uměleckými a literárními kruhy. Od roku 1955, kdy byl přijat za člena Kruhu překladatelů, působil jako překladatel z povolání. Na počátku šedesátých let se oženil, jeho manželka Marie byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon. Jan Zábrana překládal zejména z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu. Věnoval se i vlastní tvorbě, z níž část byla publikována během politického uvolnění v šedesátých letech, s nástupem normalizace se jako autor stal opět nežádoucím. Až do své předčasné smrti v roce 1984 publikoval jen překlady či literárněvědné esejistické texty. Jeho vlastní dílo, včetně významných deníkových záznamů, které si vedl už od gymnaziálních let, mohlo vyjít až po roce 1989. Byl pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Poděbradech.

Prohlédnout detail

Změnit způsob procházení
pamětních míst