Mikulov
Památník Brána ke svobodě
Památník věnovaný padesáti třem obětem železné opony na jižní hranici Moravy s Dolním Rakouskem tvoří osm metrů vysoké ocelové stély zapuštěné do země ve čtvercovém půdorysu. Každá nese jméno konkrétního člověka, který na tomto úseku hranice zahynul při pokusu o její překonání. Autory památníku, který byl odhalen 21. listopadu 2014 při příležitosti pětadvacátého výročí pádu komunistického režimu, jsou brněnští architekti Tomáš Pilař a Ladislav Kuba. Památník situovaný nedaleko bývalé mikulovské celnice je dalším výsledkem činnosti občanského sdružení Paměť [viz též Mikulov. Stezka svobody a Lanžhot. Pamětní kříž].
Nápis:
BERNARD BASS 1958 // KARL BENEDIKT 1956 // TADEUSZ BERNARD 1962 // EDWARD BILT [BIL] 1964 // LADISLAV ČERNOCKÝ 1956 // MIECZYSLAW ALOYZY DRAZKOWIAK 1956 // ROMAN DZIDYCZ 1956 // GERHARDT [GERHARD] EISNER 1952 // OLGA FICTUMOVÁ 1953 // RUDOLF FRITZ 1961 // MARIAN GRABOWSKI 1957 // JOSEF HALUZICKÝ 1962 // PAVEL HANÁK 1960 // LEO BAČÍK 1950 // VLADIMÍR VYMĚTALÍK 1967 // JOSEF HESEK 1955 // MIROSLAV HORSKÝ 1958 // ŠTEFAN HROZ 1960 // FRANTIŠEK JAGOŠ 1971 // JAN JUNGA 1954 // FRANTIŠEK GAJDA 1950 // MARIE KAŇOVÁ 1956 // KAREL KILLER 1953 // ARNOŠT KLENNER 1962 // ŠTEFAN KREIGER 1951 // JOSEF KUTRA 1984 // BOLESLAW LIPSKI 1963 // FRANCISZEK MAJCHEREK 1964 // VLADISLAV MALINA 1985 // JAN MEDEK 1964 // NEZNÁMÝ MUŽ 1955 // NEZNÁMÝ MUŽ 1955 // ZDENĚK ORLÍK 1964 // JAN PAZOUREK 1954 // FRANTIŠEK PRCÍN 1962 // PAVEL PROCHÁZKA 1959 // JAN KAROL ROMANCZIK 1961 // JAN [HANS] RUINER 1953 // JÓSEF SELL 1958 // STANISLAW SZCZOTKA 1956 // ZDENĚK ŠŤASTNÝ 1951 // LUDVÍK DUROŇ 1950 // OTAKAR KRÁLÍČEK 1950 // JOSEF ŠTELMÁK 1960 // JOSEF ŠVAJDA 1963 // RUDOLF VACULÍK 1951 // WALTER WAWRA 1956 // HELMUT WITTEK [WITEK] 1958 // JAN ZEMAN 1956 // ANTONÍN ŽOALIO [ŽOLIO] 1953 // ALFRED WINTER 1973 // JOHANN WEISER 1973 // JOSEF HEINRICH 1956 //
Fotografie
Adresa
692 01 Mikulov
GPS
48°47'10.465"N, 16°39'17.091"E
Místo
asi 1 km od bývalé mikulovské celnice (dnes Policie ČR, Dálniční oddělení Mikulov) na účelové komunikaci směřující k obci Sedlec
Okres
Břeclav
Rok odhalení
2014
Literatura
MAŠKOVÁ, Tereza – RIPKA, Vojtěch: Železná opona v Československu: usmrcení na československých státních hranicích v letech 1948–1989. Praha 2015.
Webové odkazy
http://tretiodboj.sdruzenipamet.cz/index.php/cs/treti-odboj-na-jizni-morave/obeti-rezimu/zemreli-na-jihomoravske-casti-zelezne-opony
Rok 1974
České Budějovice-Rudolfov Pamětní deska upomínající na rozehnání undergroundového koncertu
Žulová pamětní deska upomínající na zásah policejních složek proti účastníkům koncertu rockových skupin v březnu 1974 byla odhalena 3. dubna 2010. Nahradila provizorní pamětní list, který zde byl z iniciativy Františka Stárka instalován o rok dříve, kdy se u příležitosti 35. výročí konání koncertu sešli jeho protagonisté a další příznivci rockové hudby. Dne 30. března 1974 se do hostince Amerika v Rudolfově sjelo několik set mladých lidí na koncert rockových skupin. Na základě stížností místních občanů předseda městského národního výboru uvědomil oddělení Veřejné bezpečnosti v Českých Budějovicích, která na místo konání poslala 15člennou skupinu. Ta účastníky přerušeného koncertu, na němž měly vystoupit i kapely The Plastic People of the Universe a DG 307 [viz Praha 2. Pamětní deska Milanu Hlavsovi], za použití fyzického násilí vytlačila na silnici do Budějovic a autobusy je svážela na nádraží, kde v podchodu na nástupiště účastníky koncertu bili pendreky, kopali a pouštěli na ně služební psy. Přes sto účastníků bylo eskortováno v uzavřené části vlaku do Prahy, kde byli vyslýcháni a fotografováni. Další osoby byly zadrženy v Českých Budějovicích, kde byly ve vazbě ostříhány. Někteří účastníci koncertu byli následně perzekvováni ve školách a na pracovištích. Sedm osob bylo v červenci postaveno před okresní soud v Českých Budějovicích, kde padly i nepodmíněné tresty.
Prohlédnout detail
Plzeň Pamětní deska Karlu Sykovi
Mosazná pamětní deska byla odhalena v červnu 2017 z iniciativy bývalých žáků výtvarníka Karla Syky. Pamětní desku umístěnou v budově základní umělecké školy navrhli akademický sochař František Bálek a Pavel Botka. Výtvarník Karel Syka (*1949) vystudoval výtvarnou výchovu na plzeňské pedagogické fakultě, kde se v průběhu pražského jara jako studentský aktivista zapojil do činnosti studentské akademické rady. Během normalizace působil jako propagační výtvarník a zejména jako výtvarný pedagog, učil na základní umělecké škole. Za své kritické postoje vůči komunistickému režimu podpořené perzekucí rodiny v padesátých letech byl pronásledován Státní bezpečností. V listopadu 1989 se podílel na tvorbě letáků a plakátů a pod záštitou Občanského fóra pořádal různé kulturní aktivity.
Prohlédnout detail
Všetaty Pamětní deska Janu Palachovi II
Dočasné místo uložení ostatků Jana Palacha připomíná v urnovém háji všetatského hřbitova pamětní deska na kamenném kvádru, která byla odhalena v roce 1992 z iniciativy Společnosti Jana Palacha. Nachází se nad hrobem rodiny Palachových v jedné z horních řad. Hrob Palachovy rodiny, kam byly na jaře 1974 uloženy ostatky Jana Palacha (1948–1969) po demontáži jeho hrobu v Praze na Olšanských hřbitovech [viz Praha 3. Hrob Jana Palacha], byl stejně jako hrob Jana Zajíce (1950–1969) [viz Vítkov. Hrob Jana Zajíce] manifestačně navštěvován. Ke dvacátému výročí Palachovy smrti zveřejnily nezávislé iniciativy výzvu k celonárodní pouti na všetatský hřbitov. 21. ledna 1989, tedy již po několikadenních demonstracích v Praze na Václavském náměstí, byly Všetaty obsazeny bezpečnostními orgány, které všechny účastníky poutě perlustrovaly, zadržovaly a poté autobusy odvážely pryč. Patrně jediným, kterým se podařilo překonat všechna bezpečnostní opatření, byli Ondřej Bartošek a mluvčí Charty 77 (1988) Stanislav Devátý. Ti přes zeď urnového háje hodili směrem k hrobu kytici a trnovou korunu. O jejich úspěchu informovala zahraniční média.
Prohlédnout detail
Litoměřice Pamětní deska Štěpánu Trochtovi
V katedrále sv. Štěpána jsou na opěrných sloupech hlavní lodi umístěny pamětní desky významných litoměřických biskupů. Deska z černého mramoru s latinským nápisem připomínající 17. litoměřického biskupa Štěpána Trochtu byla instalována nedlouho po jeho úmrtí v roce 1974. Je zdobena osobním biskupským znakem a heslem: Actio–sacrificium–caritas (Činnost–oběť–láska). Návrh desky vzešel od biskupových nejbližších spolupracovníků P. Jaromíra Korejse, salesiána P. Josefa Pekárka a tehdejšího biskupského sekretáře P. Josefa Helikara, autora latinského nápisu. Pod deskou je biskupova fotografie. Štěpán Trochta (1905–1974) se narodil ve Francově Lhotě, okres Vsetín. Vystudoval a vysvěcen na kněze byl v Itálii. Po návratu do Československa řídil stavby salesiánských řádových domů a kostelů. Za války byl vězněn v Terezíně, Mauthausenu a Dachau. V roce 1947 byl Trochta jmenován litoměřickým biskupem, o rok později se stal mluvčím českých biskupů ve vyjednávání s představiteli komunistické státní moci. Od léta 1950 byl internován ve svém litoměřickém sídle. V lednu 1953 zatčen a v červenci 1954 odsouzen k 25 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Praze-Ruzyni, Litoměřicích, Praze-Pankráci, Valdicích, Leopoldově. Po propuštění na amnestii v květnu 1960 pracoval jako stavební dělník a instalatér. Od listopadu 1962 po předčasném penzionování ze zdravotních důvodů žil až do léta 1968 v charitních domovech v Táboře a poté v Radvanově [viz Mladá Vožice. Pamětní deska internovaným duchovním v Radvanově]. V červenci 1968 byl soudně rehabilitován a ujal se opět biskupského úřadu v Litoměřicích. Roku 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem in pectore (k zveřejnění došlo až roku 1973). Zemřel 6. dubna 1974, pohřbu na litoměřickém hřbitově se zúčastnil i krakovský arcibiskup kardinál Karol Wojtyła.
Prohlédnout detail
