Modrava-Březník
Pomník Václavu Horváthovi
Pomníček se nacházel v objektu 7. roty PS na Březníku do roku 1978, kdy tato rota reorganizací zanikla. Z iniciativy Klubu českého pohraničí byl zrestaurován a se souhlasem obce Modrava osazen v červnu 2011 naproti bývalé hájovně na Březníku. Reinstalace pomníčku popisujícího v duchu komunistického narativu tragickou událost jako příklad osudového střetu hrdinného pohraničníka, jenž přinesl nejvyšší oběť v boji „s nepřítelem“, vyvolala rozporuplné reakce veřejnosti [viz i Modrava-Březník. Pomník obětem komunistické zvůle]. Nyní se u něj nacházejí dvě „vysvětlující“ desky. Pomníček tvoří černá terrazzová deska s nápisem a podobiznou poručíka Pohraniční stráže, umístěná na nízký neopracovaný žulový kámen.
Václav Horváth (1937–1959) nastoupil k Pohraniční stráži po absolvování základní vojenské služby v hodnosti poručíka. 6. listopadu 1959 vedl hlídku vojáků základní služby k hranici, kde měla skupina před nastávající zimou instalovat kůly k hraničním kamenům. Jeden z vojínů, Vladislav Řanda (1940–2002), využil situace a rozhodl se k útěku. Poručík Horváth s dalšími dvěma vojíny se jej pokusil zastavit i s vědomím, že tím porušuje zákonné normy, které pohraničním útvarům vstup na území sousedního státu zakazovaly. Pronásledovaný dezertér, jehož Horváth téměř dostihl, jej zranil dvěma výstřely, pokračoval v útěku a kontaktoval západoněmeckou policii. Těžce zraněný Horváth poručil hlídce, aby jej okamžitě přenesla zpět za československou hranici, ale ještě před příchodem posil zraněním podlehl. Vyšetřování západoněmeckých orgánů zajistilo na místě střetu důkazy a potvrdilo tím, že pronásledovatelé se pokusili vojína Řandu zastavit na území Spolkové republiky Německo. Pravděpodobně proto nepožádalo Československo o vydání Řandy a jeho stíhání pro trestný čin vraždy bylo v roce 1960 zastaveno. Vladislav Řanda se vystěhoval do Spojených států; v roce 1979 se rozhodl navštívit rodiče, neboť se domníval, že jeho čin je již promlčený, a to na základě neověřené informace, že poručíka Horvátha pouze zranil. Na československém velvyslanectví v USA mu bylo uděleno vízum ke vstupu do Československa, kde byl zatčen a vojenským soudem odsouzen k 13 letům vězení a následnému vyhoštění. V roce 1990 byl amnestovám prezidentem Václavem Havlem, milost se týkala pouze trestu vyhoštění, a nikoliv uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, od jehož zbytku bylo po vykonání více než devíti let upuštěno rozhodnutím ministra národní obrany ČSSR ze dne 12. září 1988 podle § 327 trestního řádu.
Nápis:
POR. P. S. / HORVÁTH VÁCLAV / *17. 7. 1937 †6. 11. 1959 / POLOŽIL SVŮJ ŽIVOT PŘI OCHRANĚ S. H. / V BOJI S NEPŘÍTELEM. //
(doplňující tabule) Pomník zastřelenému poručíkovi Pohraniční stráže Václavu Horváthovi nar. 17. 7. 1937 v Litovli. Pomník byl do roku 1978 umístěn v objektu 7. roty PS na Březníku (předtím 20. rota PS). Budovy a pomník byly umístěny cca 150 m vlevo. Dnes jsou dochovány pouze základy objektů a rekonstruovaná budova dnešního Informačního centra. Rota byla zrušena v r. 1978 (prázdné objekty roty stály cca do r. 1986). Pomník byl v r. 1978 přemístěn do objektu 6. roty PS na Javoří Pile (následně zbouraného v letech 1999–2000). Po listopadových událostech v r. 1989 byl pomník poničen, deska uklizena do sklepa a poté se na 20 let ztratila. V rámci projektu „Válečné hroby a pietní místa“ byla nalezena na Modravě. Péčí MěÚ Sušice, ÚO Modrava a CHKO Šumava byl pomník rekonstruován a navrácen v roce 2010 v blízkosti místa z r. 1960. Poručík Václav Horváth z Litovle sloužil u brigády PS Sušice u roty PS na Březníku. Bylo mu 22 let, když dne 6. listopadu 1959 zaváděl po obědě skupinu nováčků na ochranu státní hranice. V blízkosti státní hranice u Modrého sloupu se dal na útěk se zbraní nováček voj. Řanda. Poručík jej pronásledoval. Vojín cítil, že státní hranice nedosáhne a proto se proti veliteli obrátil se zbraní a zastřelil jej. Poté překročil hranice. Poručík Horváth se stal jednou z mnoha obětí na hranici. Sloužil státu a boj o tzv. „Zelenou hranici“ byl a navždy zůstane součástí historie této části Šumavy. Taktéž i pomníčky dalších pohraničníků, osob pokoušejících se překročit státní hranici a také zaniklých obcí. Všechny oběti této doby si zaslouží pochopení a úctu. Motto: Národu, který si neváží svých lidí ochotných nasadit život pro svojí obranu hrozí, že žádné nebude mít, až je bude potřebovat! Pomník byl opraven prostředky obce Modrava a je jejím majetkem.
(doplňující tabule 2) Na vysvětlenou: 6. listopadu 1959 se nováček u Pohraniční stráže vojín Řanda rozhodl utéci přes zadrátovanou / hranici za svobodou. Jeho nadřízený poručík Horváth jej pronásledoval do hloubi bavorského území a snažil se mu v tom zabránit. Prchající mladík v sebeobraně proti němu obrátil zbraň a dvakrát po něm vystřelil. Jedna rána byla smrtelná. Poručík Horváth ještě stačil rozkázat svým podřízeným pohraničníkům, aby ho odnesli zpět na československé území, a zemřel. Řanda byl vyslechnut v Pasově a později odcestoval do USA. Horváthův pomníček byl umístěn u bývalých kasáren, které stály nedaleko odtud. Při jejich likvidaci byl odstraněn. V roce 2010 nechali na tomto místě pomník znovu umístit členové ultralevicového Klubu českého pohraničí, který sdružuje bývalé pohraničníky. Skupina má blízko ke komunistické straně a už v roce 1995 označila první vládní zpráva o extremismu v Česku činnost tohoto klubu za bezpečnostní hrozbu. Nic proti pomníčku. Každého mladého života je škoda. Ale posuďte sami, kdo v té době byl opravdovým nepřítelem státu. Národní park Chráněná krajinná oblast Šumava
Fotografie
Adresa
Modrava 56, 341 92 Modrava
GPS
48°58'17.122"N, 13°28'54.964"E
Místo
naproti bývalé hájovně na Březníku, dnes Informační středisko Správy Národního parku Šumava (6,5 km po turistické cestě z obce Modrava)
Okres
Klatovy
Rok odhalení
1960; 2011
Literatura
PEJČOCH, Ivo: Vojáci na železné oponě. Cheb 2012.
Rok 1984
Humpolec Pamětní deska Janu Zábranovi
Pamětní deska z imitace bronzu, jejímž autorem je Josef Svoboda z Ateliéru Gravis, byla odhalena 19. listopadu 2016 u příležitosti spisovatelových nedožitých pětaosmdesátých narozenin na budově hotelu Černý kůň, kde rodina Zábranových bydlela v letech 1933 až 1940. Odhalení se zúčastnil starosta města Jiří Kučera, představitelé zastupitelstva, rodinní příslušníci, Zábranovi spolužáci, literární vědci a široká veřejnost. Jan Zábrana (1931–1984) se narodil v Herálci do učitelské rodiny, dětství a mládí prožil v Humpolci, kde studoval na gymnáziu. Již v únoru 1948 byli Zábranovi rodiče jako významní příslušníci národně socialistické strany akčním výborem v Humpolci zbaveni možnosti vyučovat a na počátku padesátých let odsouzeni k dlouholetým trestům. Jiřina Zábranová (1903–1974) v roce 1950 na osmnáct let, Emanuel Zábrana (1900–1978) o dva roky později na deset let; oba byli propuštěni na prezidentskou amnestii v květnu 1960. Jan Zábrana se po složení maturity v roce 1950 hlásil ke studiu klasické filologie na pražskou filozofickou fakultu, kam však z kádrových důvodů nebyl přijat. Nastoupil na bohosloveckou fakultu, ale po otcově odsouzení byl ze studia vyškrtnut. V roce 1952 se Jan Zábrana natrvalo přestěhoval do Prahy, neboť rodina rozsudkem přišla také o dům v Humpolci. V Praze přechodně pracoval v manuálních profesích, současně neoficiálně překládal z ruštiny a angličtiny a začal se stýkat s uměleckými a literárními kruhy. Od roku 1955, kdy byl přijat za člena Kruhu překladatelů, působil jako překladatel z povolání. Na počátku šedesátých let se oženil, jeho manželka Marie byla dlouholetou redaktorkou nakladatelství Odeon. Jan Zábrana překládal zejména z moderní angloamerické a ruské literatury, a to jak poezii, tak prózu. Věnoval se i vlastní tvorbě, z níž část byla publikována během politického uvolnění v šedesátých letech, s nástupem normalizace se jako autor stal opět nežádoucím. Až do své předčasné smrti v roce 1984 publikoval jen překlady či literárněvědné esejistické texty. Jeho vlastní dílo, včetně významných deníkových záznamů, které si vedl už od gymnaziálních let, mohlo vyjít až po roce 1989. Byl pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Poděbradech.
Prohlédnout detail
