Pamětní deska opatu želivského kláštera B. V. Tajovskému byla odhalena 11. prosince 2004 k pátému výročí jeho smrti z iniciativy opata Bronislava Ignáce Kramára a celého řeholního společenství. Požehnal ji tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka.
Bohumil Vít Tajovský (1912–1999) se narodil v Klanečné u Krásné Hory [viz Krásná Hora. Pamětní deska Vítu Bohumilu Tajovskému]. Po studiu bohosloví byl již jako premonstrát vysvěcen v roce 1937 na kněze a působil v klášteře v Želivě, kde byl v lednu 1948 zvolen opatem. Po únoru 1948 vystupoval proti politice komunistického režimu a byl nucen odejít z humpoleckého gymnázia, kde od roku 1942 vyučoval. Již v roce 1949 byl nakrátko zatčen Státní bezpečností, podruhé 30. ledna 1950 v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem. Po událostech s vychýlením křížku opat dvakrát navštívil P. Josefa Toufara v Číhošti [viz Číhošť. Hrob Josefa Toufara]. Byl vyšetřován ve Valdicích a v Praze-Ruzyni a ve vykonstruovaném procesu s představiteli řádů 5. dubna 1950 odsouzen za údajnou velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu k 20 rokům odnětí svobody. Prošel věznicemi Praha-Pankrác, Mírov, Valdice, Jihlava a Leopoldov. Po propuštění na květnovou amnestii 1960 nesměl vykonávat kněžské povolání, žil v Havlíčkově Brodě pod neustálou kontrolou Státní bezpečnosti a až do odchodu do penze mohl pracovat pouze jako nekvalifikovaný dělník. V roce 1968 krátce působil v duchovní správě a společensky se angažoval (byl předsedou K 231 v Havlíčkově Brodě). V roce 1991 se vrátil se svou komunitou želivského kláštera, kde byla krátce po jeho zatčení a odsouzení zřízena internace kněží a řeholníků [viz Želiv. Památník internovaným kněžím a řeholníkům]. V roce 1996 byl opatu Tajovskému prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka. Zemřel 11. prosince 1999 v Želivě. Je pochován na místním hřbitově.
„ANTE OMNIA DEUS, DEINDE PROXIMUS“ / VÍT BOHUMIL TAJOVSKÝ, O. PRAEM. / DR SC. HUM. H.C. / 49. OPAT ŽELIVSKÝ / *3. 3. 1912 V KLANEČNÉ / 29. 6. 1937 VYSVĚCEN NA KNĚZE / 2. 2. 1948 SLAVNOSTNĚ BENEDIKTOVÁN / ZA KOMUNISTICKÉHO REŽIMU PRONÁSLEDOVANÝ A 11 LET ŽALÁŘOVANÝ / S VELIKOU RADOSTÍ A VDĚČNOSTÍ BOHU V LÉTĚ 1991 SE VRÁTIL DO KLÁŠTERA / †11. 12. 1999 V ŽELIVĚ / S VDĚČNOSTÍ: / OPAT, SPOLUBRATŘI ŽELIVSKÉ KANONIE, VĚŘÍCÍ A PŘÁTELÉ / V ŽELIVĚ 11. 12. 2004 //
Želiv 122, 394 44 Želiv
49°31'46.230"N, 15°12'53.040"E
v křížové chodbě kláštera v konventu, přístupná v rámci běžné turistické prohlídky
Pelhřimov
2004
- BUDKA, Alexandr (ed.): Církevní procesy padesátých let. Kostelní Vydří 2002.
-
TAJOVSKÝ, Bohumil Vít: Člověk musí hořeti. Rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera. Praha 2001.
-
VAŠKO, Václav: Dům na skále. 1–3. Kostelní Vydří 2004–2008.